Pátek 4. ledna 2002 - 15.19 SEČ

Loučení Francouzů s frankem

Francouzi si na novou měnu pomalu zvykají

Připravil James Coomarasamy
Zpracovala Helena Berková

Frank byl francouzskou měnou přes 640 let a za tu dobu se stal nejen symbolem státní nezávislosti, ale - dá-li se to tak říci - samé podstaty francouzství. S nástupem eura však frank končí.

Dychtivost, s jakou se francouzští trafikanti v prosinci snažili získat první balíčky euromincí, možná nebyla tak dramatická jako ta, která provázela pád Bastily, ale docela určitě znamenala jistý otřes a zároveň počátek revoluce. I když, "otřes" je poněkud silné slovo, protože euromince se daly koupit za 100 franků v kavárnách na rohu, v bankách nebo na poštách. Přechodu na novou měnu však takový rozruch velice prospěl.

Během několika hodin poté, co se sáčky s novými mincemi objevily na trhu, se jich v kavárnách po celé zemi prodalo několik milionů. Lidé podnikali nájezdy na automaty s kávou a házeli do nich eura, aby viděli, jak taková změna ovlivní jejich život.

Nadšení z nových mincí

Někteří byli z nových mincí přímo u vytržení: rodiče i děti se nad balíčky modlili a vymýšleli si nejrůznější přání. Katoličtí kněží se zase modlili za to, aby farníci přispívali do sbírky mincí v hodnotě dvou eur a nikoli jednoho. Jednoeurová mince má totiž mnohem nižší hodnotu než dosavadní desetifrank.

Francouzi se na novou měnu většinou těšili

Francouzi celé měsíce nejevili o novou měnu žádný zvláštní zájem, ale když si mohli mince konečně osahat, propadli nadšení. Jako by se celý národ ocitl na prahu něčeho nového, na začátku nové éry, nadto s pocitem, že - jak praví přísloví - odvážnému štěstí přeje.

Pokud by se některý euroskeptik - ve Francii je takový člověk označován jako "souverainiste", dopustil té svatokrádeže, že by si zakoupil balíček euromincí, velice by se pobavil. Na přední straně mince stojí nápis "euro", ale na zadní je vyraženo heslo velké francouzské revoluce: Volnost-rovnost-bratrství. Kdyby se takový euroskeptik, a je třeba přiznat, že ve Francii je jich poměrně málo, zamyslel, došel by k závěru, že mince s těmito posvátnými principy během několika týdnů zaplaví trhy eurozóny. Ve Florencii za ně budou nakupovat těstoviny a v Bruselu třeba brusle.

Euromince vyražené ve Francii se tak stanou malými svéráznými velvyslanci země. Pro Francouze, který se obává ztráty identity, to není jediná útěcha. Klidný spánek mu zaručí i jistota, že země si zachová lingvistickou výjimku. Společná evropská měna euro se skládá z centů. Ve Francii se ovšem nejmenším jednotkám bude i nadále říkat centimy, protože "cent" znamená ve francouzštině "sto". Tuto výjimku uvítají zejména starší občané, kteří si ještě nezvykli na nový frank zavedený téměř před čtyřiceti lety.

Dědictví minulé vlády

Zánik franku, jehož původ je spojován s osvobozením krále Jana Le Bona z anglického zajetí ve 14. století, se tu však obejde celkem bez dojetí. A totéž platí o bankovkách s portréty Paula Cézanna, Gustava Eiffela a Piérra a Marie Curieových, které nahradí bankovky s obrázky mostů a viaduktů. Nadchnou možná milovníky mostů, ale nás ostatní jen stěží, zkrátka nic světaborného, stejně jako reakce francouzské vlády na zavedení eura.

Francie je na euro připravena díky úsilí Francoise Mitteranda

Místní tisk v předvečer největší změny v moderních francouzských dějinách podrobně referoval o nové měně, ale politikové se v tomto ohledu nijak výrazně neprojevili. Pouze ministr financí Laurent Fabius opěvoval kvality eura a vyzval nepřipravené maloobchodníky, aby tentokrát nespoléhali na osvědčenou taktiku: počkáme a uvidíme.

Francie však byla na přijetí společné měny připravena díky úsilí bývalého prezidenta Francoise Miterranda a bývalého předsedy Evropské komise Jacquese Delorse. Současná politická reprezentace takovou angažovanost, pokud jde o záležitosti Evropské unie či její budoucí podobu, dosud neprojevila.

Když se objevily první balíčky euromincí, tak si je několik politiků zašlo koupit: buď proto, že se těšili na euro, anebo - což je pravděpodobnější - proto, aby byli vidět ve večerních zprávách. Většinou si však své balíčky euromincí vyzvedli v tichosti v bankách. Zřejmě se rozhodli, soudě podle anket publikovaných v tisku, vyčkat do 1. ledna, kdy si budou moci přepočítat na kolik je přijde jejich vezdejší bageta.