Pátek 10. května 2002 - 11.57 SEČ

Cena Karla Velikého za pět měsíců existence

Pět měsíců je krátká doba na hodnocení úspěšnosti eura

Zpracovala Jarka Malínská

Prestižní cenu Karla Velikého, která je od roku 1950 udělována za mimořádný přínos k posilování evropské jednoty, nedostala jednotlivá osobnost, ale jednotná evropská měna euro.

V předcházejících letech přebírali cenu osobnosti jako Bill Clinton, Václav Havel, Francois Mitterand, Helmut Kohl a Winston Churchill. Letošní ocenění převzal šéf Evropské centrální banky Wim Duisenberg.

Kritici říkají, že nikdo ještě tuto cenu nedostal jen proto, že existuje. Kromě toho jsou prý dosavadní úspěchy eura diskutabilní, neboť ještě neexistuje dostatečně dlouho, aby se projevil nebo neprojevil jeho přínos evropské ekonomice. O své pětiměsíční zkušenosti s eurem referuje zpravodaj BBC Jonty Bloom.

Ještě jednotnější Evropa

Za posledních pět měsíců jsem hodně cestoval, mnohé země jsem navštívil i několikrát. Byl jsem čtyřikrát ve Španělsku, pětkrát v Holandsku, v Lucembursku, ve Finsku, a tak dále. Peníze jsem si ale musel měnit jen při cestě do Británie a do Švýcarska.

Eurem se platí ve 12 zemích

Upřímně řečeno, cestujete-li do Švýcarska, jež je zcela obklíčeno zeměmi, které přešly na euro, zdá se vám to rozhodně divné. V zemích evropské patnáctky prakticky neexistují hraniční kontroly.

Když jsem cestoval z Bruselu do švýcarského lyžařského letoviska Klosters, jediná hraniční kontrola, kde mě zastavili, byla na švýcarských hranicích. I tady to ale bylo proto, aby mi pohraničník prodal povolení pro jízdu po tamních dálnicích.

Všechny další hraniční přechody v zemích unie, jsou vyznačeny pouze dopravními značkami. Hranice připomínaly jen chátrající budovy bývalých celnic. Na většině dálnic nemusíte dokonce ani zpomalit a ve vlaku byste jen stěží narazili na celníka, požadujího pas. Pokud ovšem necestujete z Británie.

Hladký přechod

Euro ale ve skutečnosti není určeno pro tak hektické cestovatele jako já. Význam jeho zavedení je především v přeměnu Evropy na jednu obrovskou ekonomiku a na to se v posledních měsících možná poněkud zapomínalo.

1. ledna jsem byl ve finančním srdci Německa, ve Frankfurtu. Přesto, že šlo o celonárodní záležitost, banky byl otevřené, obchody fungovaly normálně a marky začaly pomalu ale jistě z oběhu mizet. A podobné to bylo i jinde v Evropě.

Abych byl upřímný, myslím, že zodpovědní činitelé to očekávali. Vytiskla se spousta materiálů, a spotřebovala spousta papíru, předvídalo se snad opravdu všechno: od ozbrojených loupeží, po kolaps ekonomického života v Evropě.

Nestalo se, a to nejen proto, že evropský komisař zodpovědný za jednotnou měnu, Pedro Solbes a jeho tým odvedli skutečně mravenčí práci.

Málo důkazů

Evropská ekonomika zatím zůstává závislá na stavu ekonomiky americké. Stará průpovídka, že pokud Amerika kýchne, zbytek Evropy se nakazí, stále platí.

Evropa by v budoucnu měla být mohutnou ekonomikou, která může pevně stát na vlastních nohách, jakousi protiváhou ekonomiky americké. Zatím se ale stále ještě nachází v americkém stínu.

Zatím však existuje jen málo důkazů, že euro skutečně přináší ty výhody, které se očekávají. A ačkoli se slovo euro už nevyskytuje často v titulcích, je ještě příliš brzy na to hodnotit zda jako nové platidlo funguje dobře anebo ne.