Američané volí nového prezidenta

George Bush a Al Gore bojovali o voliče do posledních chvil

Úterý 7. listopadu 2000

Zpracovala Zuzana Zrůstová

Už několik desítek let nebyl závod o prezidentské křeslo ve Spojených státech tak vyrovnaný. Ještě pár hodin před zahájením voleb jsou si oba kandidáti - demokrat Al Gore a republikán George Bush mladší - doslova v patách.

Oba měli až do poslední chvíle nabitý cestovní program a pokračovali v kampaních i v těch nejmarginálnějších státech. Mírný náskok má podle většiny průzkumů veřejného mínění Bush.

Čekání na výsledky

Oba kandidáti jsou už zpátky doma, kde odpočívají a čekají. Mají za sebou intenzivní předvolební kampaň, v níž se ani jednomu, jak se zdá, nepodařilo u voličů vzbudit velké nadšení. Bushova poslední výzva k voličům, pronesená už trochu ochraptělým hlasem, zazněla v jeho domovském Texasu.

"Viděli jsme dost. Nadešel čas, aby ve Washingtonu D.C. zasedlo nové vedení. Lidé této země musí vidět, že začala nová éra, že období cynismu skončilo. A to je smyslem celé mé kampaně."

Gore, který doufá, že jeho poslední zběsilé úsilí mu pomůže dotáhnout Bushův náskok ve volebních preferencích, zakončil svůj předvolební maratón ve státě Missouri.

"Dostal jsem se do postele někdy ve dvě hodiny ráno a už v půl páté jsem byl na cestě do jednoho průmyslového podniku, kterému hrozí zrušení. V těchto volbách je v sázce mnoho. A my musíme zajistit, aby si to voliči uvědomili a aby šli volit."

Rozhodující účast voličů

V tak vyrovnaném zápase by mohla rozhodnout právě účast voličů. V republikánských primárkách byl Bushovým soupeřem senátor John McCain, který se domnívá, že Bush má velké naděje na vítězství. Předpovídat toto vítězství ale odmítá.

"V tomto závodě nakonec bude nejvíc záležet na účasti voličů v některých státech. Až budeme vědět, jaká byla, budeme moudřejší i pokud jde o pravděpodobný výsledek voleb. Domnívám se, že republikáni si také udrží většinu ve sněmovně reprezentantů. Volby bývají často vyrovnané, ale tentokrát zůstává nebývale mnoho voličů nerozhodnuto. Proto jsou tyto volby mimořádně napínavé."

Lhostejní voliči

Mnozí Američané ale takové nadšení neprojevují. A zdá se, že se ani v těchto volbách nepodaří zastavit trend posledních desetiletí, kdy účast voličů soustavně klesá. Žádný z obou kandidátů neprojevil přirozený agitační talent, jaký měli Clinton nebo Reagan, a průzkumy naznačují, že rostoucí počet Američanů nevěří, že by výsledek voleb nějak výrazně ovlivnil jejich život. Cynismus těchto dvou příslušníků dělnických profesí v Gorově domovském státě Tennessee je dost typický.

"Je to náročné rozhodování. Ale pravda je, že od obou kandidátů slyšíme v podstatě stejné názory, jen jsou prezentovány rozdílným způsobem. Nezdá se mi, že by mezi oběma kandidáty byly nějaké velké rozdíly," říká jedna z jeho obyvatelek.

"Podle mého názoru tu v obou případech jde o politiky druhé generace v téže rodině. Oba vyrostli v bohatých rodinách a oba měli sto milionů dolarů na to, aby mohli kandidovat na prezidenta. Z čeho si máme vybírat? Žádný z nich si nemusel vydělávat na živobytí. Myslím, že ve skutečnosti nevědí, co si většina Američanů myslí," zaznívá názor dalšího.

Kampaň bez poezie a jiskry

Mnozí odborníci však tvrdí, že kandidáti mají jasně vyhraněné programy, zvláště v případě George Bushe, který je znám jako konzervativnější republikán. Bývalý guvernér New Yorku, demokrat Mario Cuomo, jednou tipovaný i na budoucího prezidenta, kdysi řekl, že politici musí vést kampaň ve verších, ale vládnout v próze.

Cuomo souhlasí s názorem, že pokud jde o základní politické otázky, ani Bush ani Gore nevnesli do kampaně opravdovou jiskru.

"Upřímně řečeno, postrádal jsem v tom tu poezii. Poezii, která by znamenala, že jeden, ne-li oba kandidáti, by hovořili o poslání Spojených států ve světě, o tom, co by tato nejmocnější země na světě s obrovskými zdroji měla udělat nejprve tady a pak ve zbytku světa, jak by mu mohla pomoci. Trochu toho Václava Havla by nám v této kampani pomohlo."

Důležitá vítězství v klíčových státech

Vzhledem k americkému volebnímu systému ale získat více hlasů ještě neznamená vítězství. Rozhodují hlasy odevzdané sborům volitelů v jednotlivých státech unie, kteří pak voličské preference reprezentují. Vypadá to tedy, že o novém prezidentu rozhodne asi devět nebo deset států, kde je přízeň voličů poměrně stejně rozdělena mezi oba kandidáty, tedy státy jako Michigan, Pennsylvanie, nebo Florida. Selinda Laková prováděla průzkumy pro Demokratickou stranu.

"Myslím, že průzkumy v jednotlivých státech ve většině těch států, kde proběhne klíčový boj, přece jen dávají Gorovi asi dvouprocentní náskok. Celostátní průzkumy jsou myslím zkresleny tím, že Bush vítězí v Texasu 32 procentním náskokem a v Montaně 23 procentním. My jsme v Michiganu vpředu jen o dvě procenta. To dává Bushovi celkový náskok, ale nikoli v našem volebním panelu."

Ale je tu protiargument: tam, kde rozhoduje voličská účast, na tom republikáni bývají lépe než demokraté, protože dokáží lépe mobilizovat své voliče. Možná, že Bush má teď z obou kandidátů přece jen klidnější spánek.

Žádná diskuse o zahraniční politice

Předvolební debada tedy skončila. Mluvilo se o daních, školství, zdravotnictví, sociálním zabezpečení. Zavolali jsme vedoucímu katedry politologie na Middlebury College v americkém Vermontu, Michaeli Krausovi a zeptali se, zda je nějaké téma, které zůstalo mimo hlavní debatu?

"Ani jeden z kandidátů se nechtěl pouštět do témat vztahujících se k zahraniční politice a o čem diskutovat. Kandidáti se samozřejmě v pohledu na zahraniční politiku liší. To má dopad zvláště na americkou politiku vůči Evropě, neboť jak je známo, guvernér Bush by rád, aby Evropa převzala větší míru zodpovědnosti za konflikty na Balkánu. V případě vítězství chce navrhnout spojencům v NATO, že by Američané rádi přivedli svých 11 tisíc vojáků z Evropy domů."

Předpokládané výsledky voleb v jednotlivých amerických státech

Související odkazy:
George Bush řídil opilý
Kubánci na Floridě podporují Bushe
Cesta Ala Gora za voliči do Západní Virginie
Získá Gore hlasy černošských voličů?
Jak se prolíbat do Bílého domu
Republikánský sjezd bez myšlenky