Bosna pět let po Daytonu

Bosenští Muslimové se mohou vracet do svých domovů

Úterý 21. listopadu 2000

Zpracoval Václav Sochor

Dnes uplyne pět let od podpisu dohod z amerického Daytonu, které znamenaly začátek konce tříleté války v Bosně. Záměrem tehdejšího režimu v Srbsku, pod vedením zastánce tvrdé linie Slobodana Miloševiče, bylo separovat silou jednotlivá bosenská etnika a během tohoto procesu získat co nejvíce prostoru pro Srby.

Reportáž BBC nás zavede zpět na místa, která před pěti lety byla synonymy válečného utrpení.

V centru Sarajeva je klid. Na jednom z hlavních náměstí, jehož dlažbu zdobí podivné růžicové ornamenty po šrapnelech, je obří šachovnice jediným bitevním polem. Jak dramatický kontrast oproti oněm strašlivým scénám z let 1992 až 1995, když před boji utekly či byly vysídleny statisíce lidí.

Haris Silajdžič byl tou dobou bosenským premiérem a účastnil se jednání, jež vedla k uzavření daytonských dohod. Je přesvědčen o tom, že konflikt byl výjimkou v dlouhé historii mírumilovného národnostního soužití v Bosně. Říká, že pravda vyvrací mýtus o Balkánu coby evropském sudu s prachem.

Mýtus o horkém Balkánu

"To je jedna z největších pověr. Zdroj nesváru vždy přišel zvenčí. Ti, kdo začali tuhle mizérii, do místních lidí patnáct let pumpovali národnostní jedinečnost, nacionální extremismus. Zmořili jejich mysl pojmy jako etnické čistky a výlučná etnicita. Nemám tušení, co to v téhle oblasti znamená, být "etnicky čistý'".

Většina obětí války byli muslimové, zabití při vlnách vysídlování, když srbská armáda a polovojenské oddíly pochodovaly východní a severní Bosnou a zřizovali správní střediska na základě národnosti. Nejsi-li Srb, nejsi vítán. Po zahájení ozbrojených střetů zemřelo i mnoho srbských a chorvatských civilistů.

Existuje však mnoho důkazů o tom, že válka byla projektem Bělehradu a měla za cíl po rozpadu Jugoslávie založit nový stát všech Srbů. Tehdejší srbský vůdce Slobodan Miloševič byl přesvědčen, že řešením je etnická válka.

Život v rozdělené Bosně

Prezident Federace Bosny a Hercegoviny, zastupující převážně muslimskou polovinu země, Ejup Ganič, připouští, že dohody z Daytonu pravděpodobně zachránily lidské životy, avšak je rozzuřen tím, co znamenaly pro budoucnost Bosny.

"Faktem je, že dodnes máme polovinu země prakticky prázdnou. Více než polovina populace byla vysídlena ze svých domovů. Řešení uplatňované mezinárodním společenstvím prostě není dost dobré."

Bosna se skutečně dodnes topí v problémech. Nezaměstnanost stále přesahuje padesát procent, před západními ambasádami se dále vlní dlouhý had vzdělaných mladých lidí, doufajících ve visa, jež by jim umožnila odstěhovat se odtud. Je problém najít jakýkoli důkaz, že rozdělená Bosna funguje.

Přesto, navzdory všem problémům, se ti, kdo před válkou prchli za hranice, do země vracejí. Jose Fishel je šéfem úřadu vysoké komise OSN pro uprchlíky v Goražde, kde se snaží lokálně zavádět zákony o nemovitostech, podle nichž se kdokoli, kdo je schopen dokázat, že legálně obýval danou nemovitost před válkou, do ní může vrátit.

"Do obce Kopači se až do letošního března nikdo nevrátil. Jsem ale velmi rád, že mohu říci, že k prvnímu listopadu jsme v této obci evidovali 35 navrátilých rodin, respektive 105 osob."

Nenávist přetrvává

Problémy se zaváděním platné legislativy do praxe jsou obrovské. Nejen proto, že srbští byrokraté často staví do cesty zákona překážky. Ještě obtížnější je překonat hlubokou nenávist mezi Srby a bosenskými muslimy. Usmíření se zdá být velmi daleko.

Majda je muslimka, která se rozhodla vrátit do své vesnice, v níž je několik muslimských domů obklopeno srbskými obyvateli.

"Chtěli jsme přijít zpátky a zůstaneme tu, takže s nimi musíme žít. Ale já s nimi nepromluvím. Tahle sousedka, když se prvně objevily barikády, ke mně přišla zeptat se, zda je můj syn muslimským bojovníkem. Můj syn, který si s tím jejím celý život hrával! Řekla jsem jí, ať není hloupá. Ale ona mne nepřišla varovat, když se srbská armáda chystala k útoku, i když to musela vědět, protože její syn byl v armádě. Mé dítě bylo zabito v roce 95 na frontě. Jak bych s ní mohla znovu promluvit? Nikdy to neudělám!"

Pět let po Daytonu je Bosna stále na počátku cesty. Podaří se jí někdy získat zpět společenský, ekonomický a kulturní status, který jí patřil v minulosti? Pesimisté říkají, že to je nemožné. Příliš mnoho mladých lidí míří na Západ. Příliš mnoho starobylých památek bylo zničeno. Avšak nejdelší stíny už mohly být překročeny. Od Daytonu zmlkly pušky. Vystřídala je naděje.

Související odkazy:
Postoj české diplomacie vůči válce v Bosně
Kořeny nacionalismu