Makedonská historie

Před 10 lety vznikl samostatný makedonský stát - Bývalá jugoslávská svazová republika Makedonie

Sobota 8. září 2001


Připravil Jaroslav Šonka

Válečným konfliktům se téměř deset let vyhýbala jediná země bývalé Jugoslávie. Došlo na ni až pozdním exportem kosovského konfliktu. Mezinárodní společenství dnes opožděně reaguje na zcela jinou situaci v zemi, o které sotva kdo má hlubší vědomosti. Berlínský spolupracovník Jaroslav Šonka nabízí u příležitosti desátého výročí vzniku Makedonie pohled na její tradice.

Třetina Makedonců žije v exilu. Kterých Makedonců? Snad všech, ale určitě těch, kteří mluví makedonštinou, slovanským jazykem mezi bulharštinou a srbštinou. Ale být politicky korektní, to je v případě Makedonie opravdu těžké.

	Třetina Makedonců žije v exilu.

Okolí Soluně v Řecku je Makedonie. Dotaz u řeckých diplomatů na tamní Slovany není úspěšný - žádní tam prý nejsou. Jen turečtí odborníci na mezinárodní vztahy o nich vydali před nedávnem knihu, ale zajisté ne z náklonnosti k Makedoncům, nýbrž kvůli jedovaté pozornosti k chybám řeckého souseda.

Osobně některé slovanské Makedonce ze Soluně znám. Jen řecký stát je nezná. V Berlíně se tito Makedonci s řeckým pasem stýkají s Makedonci s makedonským pasem i s Makedonci s bulharským pasem. Ti také oficiálně neexistují. Existuje prý jen lokální bulharské nářečí. Všechny tyto tři skupiny se jen zřídka stýkají s dalšími Makedonci - s občany Makedonie albánské národnosti.

Slovanská Makedonie

Před deseti lety, přesně 8. září, se Makedonie osamostatnila. Stala se státem se jménem Bývalá jugoslávská svazová republika Makedonie. Za podivné jméno vděčí svému řeckému sousedu. I vlajka, slunce Filipa makedonského na červeném poli, se musela přizpůsobit mezinárodním kompromisům.

Makedonci jsou vlastenci

Řecká provincie má okolo slunce 16 paprsků, sousední republika s dlouhým jménem jich má jen osm. Ovšem nad stolem ve známé berlínské restauraci "Novo Skopje" je ten "správný znak" se šestnácti. Tady, pod šestnácti paprsky, se dělá značná část makedonské politiky.

Exilový milion Makedonců - ona zmíněná třetina - není jen nějaký přívěsek. V centrech této emigrace - v Berlíně, Londýně a Austrálii, se činí světový svaz Makedonců, založený lidmi, kteří v poměru k domácím Makedoncům vydělávají tolik, že si prostě svou starou vlast mohou dovolit.

Transfery jejich peněz jsou v podstatě nejvýznamnější položkou, kterou se mohou zabývat makedonské banky. A jejich obchodní činnost - třeba prodej makedonských vín, nebo pracovních sil - zajišťuje výdělek i těm dvěma třetinám doma.

Ekonomové by měli vytvořit nový pojem, něco jako hrubý zahraniční produkt, či hrubý transferový produkt, a ve světovém žebříčku tohoto ukazatele by Makedonie figurovala na jednom z prvních míst.

Makedonská síla v zahraničí

Exiloví aktivisté mají ovšem i odpovídající politický vliv na domácí scénu. Svou zahraniční existenci založili již za Titových dob a nejsou moc zatížení komunistickými kompromisy. Přispěli také k tomu, že postkomunistická Makedonie měla rychle diferencovanou paletu politických stran.

Premiér Ljubco Georgievski

I dnešní ministerský předseda Georgievski a prezident Trajkovski se do svých pozic dostali se silnou podporou zhraničních Makedonců. Trajkovski přijel na návštěvu Berlína několik dní po svém zvolení prezidentem a jeho program s exilovými Makedonci byl významnější než setkání s německými politiky.

V této sestavě elit se sotva dá předpokládat, že Makedonie je stále ještě ovlivněná mytologií okolo maršála Tita. Makedonský stát si vybral starší předobraz: Kruševskou republiku z roku 1903, z doby povstání proti Osmanské říši. Tehdy jejich stát vydržel jen několik dní a mladý prezident Nikola Karev - dodnes postava nejen politické historie, nýbrž i romantických historek - jej přežil jen o dva roky.

Makedonie má z tohoto důvodu dva státní svátky - založení státu plebiscitem z 8. září před deseti lety a výročí povstání v roce 1903 a založení Kruševské republiky 3. srpna.

Návrat k mírovému soužití

Všechno to zatím zní jen jako historky o neznámé a daleké zemi. Ovšem právě v těchto dnech se v Makedonii snaží tamní politické elity a mezinárodní společenství o řešení konfliktu, vzniklého vpádem albánských bojůvek z pomalu se uklidňujícího Kosova. Také jednotky české, britské a německé armády se účastní tohoto pokusu o udržení klidu po konfliktu posledních několika měsíců.

	Němečtí vojáci dostávali před nasazením v Makedonii kurzy v chování k obyvatelům této země, která se od ostatních bývalých součástí staré Jugoslávie opravdu podstatně liší.

Němečtí vojáci dostávali před nasazením v Makedonii kurzy v chování k obyvatelům této země, která se od ostatních bývalých součástí staré Jugoslávie opravdu podstatně liší. Stejně jako oni potřebuje i veřejnost sledující vývoj v Makedonii informaci o tom, co je na Makedonii a jejím pozdním konfliktu jedinečné a s událostmi v Bosně a Hercegovině či v Kosovu nesrovnatelné. Jen pak bude možné ovlivnit vývoj v zemi a umožnit jí - po téměř deseti úspěšných letech - znovu integraci do mezinárodního společenství.

Kromě změn ústavy, odzbrojení albánských vetřelců a návratu uprchlíků do původních obcí bez ohledu na národnost bude nutné najít i na státních svátcích něco, co by platilo pro všechny skupiny obyvatel - nejen pro ty, kteří ve vlasti sídlí jen duchem a jinak na ni vydělávají třeba v Berlíně, nýbrž i pro albánsky mluvící občany. Také oni mají podstatný exil a ani v Berlíně nezasedají ve stejné hospodě s makedonskými Slovany. Ale jako berlínští podnikatelé spolu alespoň mluví.