Vojáci NATO v Makedonii

Příjezd vojáků NATO je hlavní tématem konverzace mezi Albánci i Makendonci

Čtvrtek 23. srpna 2001

Zpracoval Pavel Vondra

Do Makedonie dnes hromadně přijíždějí vojáci Severoatlantické aliance, kteří by měli shromáždit zbraně albánských povstalců. K idyle má však jejich mise daleko. Podle pozorovatelů jim totiž politici dali do ruky minimum prostředků k tomu, aby v této balkánské zemi zajistili mír.

Není proto divu, že jeden z britských vojáků, kteří dnes dorazili na místo neskrýval určité napětí: "Jsem trochu nervózní. Je to pro mě nová zkušenost. Čeká nás spousta tvrdé práce, ale bude to i příjemné."

Přes ujišťování makedonské vlády nejsou jednotky aliance všemi přijímáni s otevřenou náručí. Řada makedonských Slovanů se obává, že NATO bude nadržovat rebelům. Jak tvrdí pozorovatelé, u Makedonců převládá pocit, že albánským povstalcům se sázka na terorismus vyplatila a mise NATO bude jenom konzervovat pro mnohé nepřijatelné ústupky.

V makedonské vesnici

Do vesnice Vratnice přijíždí první potravinový konvoj po bezmála měsíci. Vratnice je izolovaná makedonská enkláva uvnitř převážně Albánci obývané oblasti na severozápadě Makedonie. K vykládání vozů se dostavila celá vesnice.

	Jednotky NATO
	Velká Británie - 1,900 vojáků Francie - 530 Itálie - cca 500 Německo - 500 Řecko - 350 Nizozemsko - 250 Kanada - 200 Španělsko, Turecko, Maďarsko, Norsko, ČR, Belgie cca 200 USA - zajišťuje dopravu Velitel - Brit Barney White-Spunnern

Fazole, rýže, mýdlový prášek a dětské pleny. Po měsících strachu a konfliktu je to pro lidi svátek. Mezi těmi, kdo vykládání přihlížejí, je i 77tiletá Sava Spirovská. Vysvětluje, jak moc bylo tohoto konvoje zapotřebí:

"Nemáme žádný cukr, olej, mouku ani jiné věci, které potřebujeme. Jíst můžeme, jen když někdo přinese jídlo zvenčí. Obchod je prázdný. Nemáme žádná rajčata, papriky. Nemáme nic."

Makedonci uprchli z mnoha svých vesnic v této oblasti. Vyhnaly je odtud hrozby ze strany albánských povstalců z Národně osvobozenecké armády, která ovládá většinu oblasti. Ve Vratnici sice stále funguje předsunuté stanoviště makedonské armády, to ale nemůže ochránit všechny.

Obavy i očekávání

V úřadu starosty na zdejší radnici pláče Jovanka Turpepská v obavách o svého jediného syna - osmadvacetiletého Sašu. Před několika měsíci sloužil krátce jako záložní voják makedonské armády.

Makedonci nevítají vojáky NATO příliš nadšeně

Potom se vrátil do své rodné vesnice, ke své práci ve výrobně štěrku, ale unesli ho ozbrojenci z Národně osvobozenecké armády. Od té doby ho už nikdo neviděl. Jeho matka se doslechla, že je v povstaleckém vězení.

Zatímco řada Makedonců se k příjezdu jednotek Severoatlantické aliance do jejich země staví spíše odmítavě, Jovanka nepřestává věřit, že přítomnost vojáků NATO zachrání jejímu synovi život:

"Slyšela jsem, že vojáci NATO přijíždějí. Jsou moje jediná naděje... Jediná naděje, že ještě někdy uvidím svého syna."

Třicet dní na odbrojení

Další zastávkou na cestě humanitárního konvoje je albánská vesnice Jasince, několik kilometrů dál po cestě přes území nikoho, v oblasti kontrolované Národně osvobozeneckou armádou. Z vozů se vykládají pytle cibule, fazolí a rýže.

Výsledek mise NATO nikdo nedokáže odhadnout

V místní kavárně se nemluví o ničem jiném, než o příjezdu jednotek NATO. Starosta Zilfe Azizi se ovšem stejně jako všichni ostatní Albánci obává, že třicetidenní lhůta pro jejich pobyt nebude stačit.

"Myslím, že NATO by mělo zůstat déle než třicet dní, protože nevíme, co se může stát potom. Bojíme se. Bojíme se šrapnelů, kulek a represálií."

Velitelé Severoatlantické aliance trvají na tom, že mají mandát jen k odzbrojení Národně osvobozenecké armády. Na druhé straně připouštějí, že jsou jen jednou částí širšího mírového procesu.