Západ Balkánu mnohé dluží

Podle zpravodaje BBC Západ na Balkáně neudělal vše, co bylo v jeho silách

Sobota 7. července 2001


Připravil Allan Little
Zpracovala Majka Ošťádalová

Bývalý jugoslávský prezident Slobodan Miloševič si začíná pomalu zvykat na nový rytmus života v neznámém prostředí vězeňské cely v Haagu. Možná mu hlavou proběhne myšlenka na obyvatele Bosny a Hercegoviny.

Byli to také oni, kdo na vlastní kůži zažili nejhorší zvěrstva několikaletého konfliktu na Balkáně. Během etnických čistek srbské jednotky zavraždily tisíce muslimů. Těla řady obětí ještě nebyla objevena a leží opuštěně v neoznačených masových hrobech. Statisíce dalších lidí byly přinuceny opustit své domovy.

Průvod duchů

V listopadu 1991 jsem stál na okraji Vukovaru a díval se na procesí lidí, které vypadalo jako průvod duchů. Po měsících ukrývání v podzemí, kdy jim domovy nad hlavami drtily bomby srbské a jugoslávské armády, se zdálo, jakoby v sobě ani neměli život.

Šla mezi nimi i mladá žena, asi dvacetiletá. Jediné, co se jí podařilo zachránit, byl srbochorvatsko-anglický slovník. Vukovar bývalo národnostně pomíchané město ležící v překrásném údolí řeky Dunaje, mezi Srbskem a Chorvatskem.

"Kolik vašich spolužáků na střední škole bylo Srbů a kolik Chorvatů?" zeptal se dívky jeden novinář. Otázka ji zjevně zmátla. "To opravdu nevím. Neptali jsme se, nezajímalo nás to. Nijak jsme se od sebe nelišili," odpověděla.

Rozšířená lež

Největším Miloševičovým úspěchem bylo, že se mu dařilo asi deset let svět přesvědčovat svět, že Jugoslávie je jaksi nevyhnutelně odkázána trpět národnostní nenávistí a konflikty. Byla to lež a o její nepravdivosti je nutné neustále přesvědčovat odvážné, tolerantní a v řadě případů také hrdinsky jednající obyvatele Jugoslávie.

	Stovky let se balkánské národy navzájem pobíjely a nic se s tím nedalo dělat. Nebyla to ničí vina. Patřilo to jaksi k povaze regionu. To byla lež, kterou si Západ oblíbil.

Začátkem devadesátých let jsem žil převážně v bývalé Jugoslávii. Při občasných cestách do Británie, mě překvapoval závěr, na kterém se shodla řada Britů a vůbec obyvatel západní Evropy - stovky let se balkánské národy navzájem pobíjely a nic se s tím nedalo dělat. Nebyla to ničí vina. Patřilo to jaksi k povaze regionu.

Byla to lež, kterou si v té době západní státy oblíbily. Západ se takto ze situace na Balkáně doslova vylhával. Společně s dalšími novináři jsem namítal, že nelze rovnoměrně svalovat vinu na všechny strany a z morálního hlediska by se svět měl - jak se také později stalo - na některou z nich postavit.

Mlčení jako souhlas

Vládní ministři nás tehdy veřejně kritizovali - dokonce se nám vysmívali - jako zastáncům bombardování. Až bude Miloševič vypovídat před válečných tribunálem v Haagu, bude muset také uvést detaily o tom, jak se dohodl s těmi, kdo se tehdy snažili vyjednat mírové řešení, jak mnoho věděli, do jaké míry mlčky přikyvovali, poté co nad různými věcmi přimhouřili oko.

Po masakru ve Srebrenici v roce 1995, jeho hlavní aktér, generál Mladič triumfálně prohlásil: "Vše, co se zde odehrálo, se stalo před zraky světa." Můžeme očekávat, že tyto argumenty zazní také v Miloševičově obhajobě.

Takzvaný mírový proces na začátku devadesátých let, nebyl pro Miloševiče ničím jiným, než způsobem, jak odrážet zásahy Západu namířené proti jeho osobě. Dařilo se mu takto odvrátit vojenskou opozici, zatímco sám beztrestně pokračoval v dobyvačném tažení.

Fingovaný mírový proces

Když Američani v čele s Billem Clintonem začali hovořit o intervenci na Balkáně, jejich evropští partneři ji odmítali s odůvodněním, že by zásah mohl překazit tento fingovaný mírový proces.

A v čem vlastně spočíval? Zvláštní vyslanci si v Bělehradu podávali dveře, i když s upřímnými a otevřenými úmysly, aby dali hlavy dohromady a snažili se přesvědčit takzvaně nesprávné strany hloupé války.

Mírový proces si roky nevšímal skutečného směru konfliktu, který pro Miloševiče vůbec nebyl hloupý. Byl velmi racionální a byl jediným způsobem, jak mohl Miloševič zůstat u moci.

Od roku 1991 bylo jasné, že podpora embarga na dovoz zbraní a odmítání zásahu ze Západu, zcela logicky znamená, že stojíte na straně vojenského vítězství Srbů.

Všichni jsou stejní?

V roce 1994 jsem za jasného zimního dne přistál v Sarajevu. Půl hodiny nato dopadla na rušné tržiště bomba - 70 lidí zahynulo. Mluvčí OSN odmítl oficiálně kritizovat jednu stranu, dokud nebude možné obvinit i další. Morální rovnost a rovnoměrná vina.

Následovala jedna z nejhorších epizod Západu v balkánském konfliktu - neustávající a systematická skrytá kampaň s cílem obvinit oběti. Mimo protokol si vás mluvčí OSN vzal stranou a do vám ucha šeptal, že muslimové se přece bombardovali sami. Mějte na paměti - všichni jsou stejně špatní.

Z Balkánu jsem odjel jen několik měsíců poté - zjistil jsem, že se už v Sarajevu nemůžu nikomu podívat do očí, tak zle jsem se cítil. Mám tam mnoho přátel - všech národností - a už jsem s nimi nemohl žít bez ochromujícího pocitu hanby. Mnozí novináři, kteří přinášeli válečné zpravodajství z války v Bosně a Hercegovině, se cítili podobně.

Dluh Západu

	Lidé, které nás Miloševič učil označovat za příslušníky divokých balkánských národů, které se jednoduše nedají nepřesvědčit, aby se mezi sebou nevraždily, také musejí mít u soudu své zastání.

Nakonec situaci neunesla ani Madeleina Albrightová a stanovila nový přístup. Najednou bylo vpořádku označovat Miloševiče za hybnou sílu války. Najednou neznělo nevyváženě nebo zaujatě, položit vinu na bedra jednoho režimu.

Doufám, že po obžalobě Miloševiče za to, čeho se dopustil v Kosovu, bude následovat obžaloba za jeho činy v Bosně a Hercegovině.

Lidé, které nás Miloševič učil označovat za příslušníky divokých balkánských národů, které se jednoduše nedají nepřesvědčit, aby se mezi sebou nevraždily, ta dívka se srbochorvatsko-aglickým slovníkem - také musejí mít u soudu své zastání.

Dlužíme jim to, stejně jako musíme vyšetřit míru naší účasti na balkánském konfliktu.

Související odkazy:
Miloševič před tribunálem v Haagu
Jugoslávie vydala Miloševiče
Evropský tisk o vydání Miloševiče
Slobodan Miloševič zatčen
Miloševičova minulost
Obviněný z genocidy před tribunálem
Jugoslávie odmítla vydat válečné zločince
Nejsem vinna, tvrdí Biljana Plavšičová
Bosna pět let po ukončení války

BBC neodpovídá za obsah stránek, které jí nepatří.