Jsem nevinná, tvrdí Biljana Plavšičová

Biljana Plavšičová odmítá veškerá obvinění mezinárodního tribunálu

Čtvrtek 11. ledna 2001

Zpracovala Helena Berková

Bývalá prezidentka Bosenské republiky Srbské Biljana Plavšičová dnes předstoupila před porotu Mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii, který ji obvinil z genocidy a účasti na vyhlazování a vraždách.

Plavšičová přijela do nizozemského Haagu dobrovolně a od včerejška čekala v soudním vězení v Scheveningenu na dnešní první slyšení, při němž ji oslovil soudce mezinárodního tribunálu:

Obvinění z genocidy

"Paní Plavšičová, povstaňte prosím a na každou otázku, které vám položím, odpovězte "cítím se vinna" či "cítím se nevinna". Body jedna až šest obžaloby obsahují zločiny proti bosenským Muslimům a bosenským Chorvatům spáchané v době od července 1991 do prosince 1992. V bodě jedna obžaloby jste obviněna z genocidy podle článků 4371 a 73 ustanovení mezinárodního tribunálu. Cítíte se vinna?"

Odpověď Biljany Plavšičové, pronesenou pevným hlasem v srbštině, překládala soudní tlumočnice do angličtiny:

"Vaše ctihodnosti, dostala jsem obžalobu včera a plně jsem jí porozuměla. Jsem nevinna ve všech bodech obžaloby."

Portrét bosenskosrbské "železné lady"

Biljana Plavšičová byla v první polovině 90. let viceprezidentkou Republiky srbské v Bosně. Vládu tehdy vedl Radovan Karadžič. Právě tehdy, přesněji v roce 1992, zahájili bosenští Srbové vojenský útok proti bosenské vládě vedené muslimy. To mělo za následek tři léta etnických čistek namířených proti muslimům a Chorvatům.

Plavšičová, původním povoláním bioložka, patřila k nejradikálnějším zastáncům etnických čistek. Tvrdostí vystoupení dokonce předčila i Karadžiče. Součástí její ideologie byl rasismus; o bosenských muslimech hovořila jako o "geneticky deformovaném materiálu".

Zastánkyně tvrdé linie

O její tvrdé linii nemohlo být pochyb a ona se s ní také netajila, právě naopak. Když polovojenská skupina Željka Ražnatoviče, známějšího pod jménem Arkan, na počátku války zabila nebo vyhnala muslimy z Bijeljiny, strategicky významného města na severovýchodě země, Plavšičová Ražnatoviče-Arkana veřejně chválila a líbala.

Plavšičová během bosenské války udržovala těsné kontankty s Karadžičem, přestože ve funkci viceprezidentky neměla takový vliv, jak by se na první pohled zdálo.

Právě to vedlo některé bosenské Srby, včetně ministra spravedlnosti Čeda Vrziny k předpokladu, že Haagský tribunál bude k Plavšičové shovívavý.

"Já osobně věřím, že paní Plavšičová se jako první bosenská Srbka vrátí z Haagu očištěna, že ji tribunál zprostí obžaloby. Paní Plavšičová sice nastoupila do úřadu během války, ale její vliv byl omezen. Rozhodně se nepodílela na žádných válečných zločinech."

Avšak ať už byl její vliv jakýkoli, když Karadžič odmítal jeden mírový plán za druhým, mohl si být jist její podporou. A když srbský prezident Slobodan Miloševič uvalil na bosenské Srby sankce, aby je tak donutil přijmout mírovou dohodu, Plavšičová konstatovala, že jí tím "vrazil nůž do zad".

Náhrada za Karadžiče

Po válce v Bosně byl Karadžič obviněn z válečných zločinů, což mu znemožnilo účast v poválečných volbách v Bosně. Jeho nástupkyní se tedy přirozeně stala Plavšičová a v roce 1996 byla zvolena bosenskosrbskou prezidentkou.

Obrátila se proti Karadžičovi, obvinila ho, že se spolu se svými stoupenci za války obohatili, a zahájila pragmatickou spolupráci s mezinárodním společenstvím, jejímž cílem bylo uplatňování Daytonských dohod.

Karadžičova skupina tyto kroky odsoudila jako zradu. Plavšičová se ovšem hájila tím, že spolupráce s mezinárodním společenstvím je nejlepší způsob, jak ochránit zájmy bosenských Srbů.

Neoblíbená mezi muslimy

Zášť bosenských muslimů však překonat nedovedla. Hovoří poradce bosenského prezidenta Mirza Hajrič:

"Pro většinu zástupců mezinárodního společenství byla Plavšičová řádná demokratická představitelka Bosny a Hercegoviny. Domnívám se, že její současná obžaloba znamená pro tyto lidi poučení. Myslím, že příště už si dají mnohem větší pozor, s kým spolupracují a kdo jsou vlastně skuteční demokraté v Bosně a Hercegovině."

V roce 1997 se Karadžičovi stoupenci pokusili o převrat. Svrhnout Plavšičovou se jim ovšem - částečně také díky podpoře mezinárodního společenství - nepodařilo; potvrdila pověst "železné lady".

Bez Haagského soudu

Biljana Plavšičová - což je paradox - nikdy neschvalovala vydání osob obviněných z válečných zločinů. V roce 1996, když Haagský tribunál požadoval vydání Radovana Karadžiče, zdůvodnila své zamítavé stanovisko takto:

"Obvinění se zodpovídají pouze před našimi soudy. Náš právní systém navázal kontakt s tribunálem v Haagu. Podle našich zákonů však nesmí být občan Republiky srbské předán soudu v zahraničí. Kdybychom nedodržovali zákony, vznikl by chaos."

V roce 1998 Plavšičová prohrála prezidentské volby - porazil ji radikální nacionalista. Její politický význam se od té doby postupně snižoval.

Před měsícem se vzdala poslaneckého mandátu v bosenskosrbském parlamentu. Není již třeba, aby sedmdesátiletá bývalá vůdkyně prosazovala mírový proces, což možná vysvětluje současnou obžalobu.