Proč jsou Britové euroskeptičtí?

Britové mají ke společné Evropě nejvlažnější postoj ze všech Evropanů

Neděle 15. července 2001


Připravil Martin Řezníček

V Evropě byste asi těžko hledali euroskeptičtější zemi, než je Británie. Vztah tohoto ostrovního státu ke kontinentální Evropě možná nejlépe dokládá něco, co si Britové možná ani neuvědomují. Když totiž mluví o ostatních evropských zemích, vždycky říkají Evropa.

"Jedu do Evropy, byl jsem v Evropě" znamená na ostrovech například "jedu do Francie, nebo byl jsem v Německu". Britové rádi vyzdvihují svou výjimečnost ale i odtažitost od všeho evropského, rozuměj kontinentálního, zejména pak Evropské unie.

"Evropská unie, to je spíše něco, na co si stěžujeme. Když je nějaký problém, tak je to chyba Bruselu. Důležité téma to není. Je to část každodenního života. Ale téma vážného rozhovoru, to ne."

My se však v rozporu s politoložkou Karen Hendersonou z leicesterské univerzity, která přednáší i na Slovensku, pokusíme na toto téma v dnešním Omnibusu vést vážný hovor. O tom, co EU pro Brity znamená, jsem mluvil s nejvyššími britskými politiky, předními komentátory ale i řadou běžných lidí, kterých se Unie přímo dotýká.

Izolovaní ostrované

Položme si na začátek triviální otázku. Proč chová Británie ke zbytku Evropy, diplomaticky řečeno, opatrný přístup? Svůj názor přibližuje předseda labouristických poslanců Clive Soley:

"Jedním z důvodů je to, že jsme ostrovní národ, který se prostě dívá na kontinent skrz prsty. Za druhé máme velmi silné svazky se zbytkem anglicky mluvícího světa, tedy se Spojenými státy, Kanadou, Jižní Afrikou, Austrálií, Novým Zélandem. Lidé tam mají své přibuzné, jezdí tam na dovolenou. Tento aspekt se jen tak nezmění, ale je tu ještě jeden důvod, který se naopak pomalu s tím, jak vymírá starší generace, vytrácí. Pro ní bylo 20. století stoletím válek, které vypukly v kontinentální Evropě. A jak říkával můj otec, Evropa, to je to místo, odkud přiletěly bombardéry. Anglie se musela do těchto válek zapojit, ne protože chtěla, ale protože musela. Takže mnoho Britů se domnívá, že by jim bylo lépe, když by se do evropských záležitostí moc nezapojovali. Když to na kontinentě panuje opačný názor. Tam lidé vzhlíží k EU jako k něčemu, co má konfliktům zabránit."

Pocit výjimečnosti

Jeden z nejuznávanějších britských komentátorů Hugo Young z levicového deníku Guardian jde ve svém hodnocení ještě dále:

	Britové si myslí, že Francouzi, Němci, Španělé nebo Italové jsou něco méně. Jakási zvláštní iluze, že jsme zbytku Evropy nadřazeni, a proto se nemůžeme plně podílet na integraci.
	Hugo Young, Guardian

"Je tady ovšem jedna méně radostná věc. A sice jakýsi patetický pocit národní nadřazenosti, která roste téměř do rozměrů entických nebo rasových. Britové si myslí, že Francouzi, Němci, Španělé nebo Italové jsou něco méně. Takovou zkušenost nemám jen z hovorů s běžnými lidmi, ale i s vysoce postavenými politiky. Jakási zvláštní iluze, že jsme zbytku Evropy nadřazeni. A proto se nemůžeme plně podílet na integraci. Já to osobně zcela odmítám. Mezi Angličany, daleko méně pak mezi Skoty nebo Velšany, cítím, že kdyby se od Evropské unie mohli distancovat odmítnutím eura, tak to udělají."

V Británii od začátku 70. let, kdy Spojené království vstoupilo do Evropského společenství, víceméně platilo následující: evropským záležitostem byli více nakloněni konzervativci, kdežto labouristé si cokoliv zavánějící kontinentem drželi značně od těla.

Z eurooptimistů euroskeptici

Je to paradoxní, neboť v současnosti platí přesný opak. Proměnu konzervativců popisuje znovu Hugo Young.

"Konzervativní strana se od doby Margaret Thatcherové stala euroskeptičtější, nacionalističtější a někdy i xenofobnější. A v této éře se také vytvořil obraz Evropské unie jako nepřítele. Ale je to paradoxní. Thatcherová sice hanila své evropské partnery jak mohla, ale na druhou stranu to byla právě ona, kdo výrazně integroval Británii do tehdy ještě Evropského společenství. Patřila totiž mezi hlavní architekty Aktu o jednotné Evropě, který vytvořil jednotný trh. Takže její rétorika byla jedna věc a konkrétní kroky druhá."

Předvolební odmítání Evropy

Důvodů, proč lze v současné době najít euroskeptiky spíše mezi konzervativci než labouristy, je více. Toryové mají již druhé volby po sobě v parlamentu výrazně méně poslanců než dříve. A pro mnohé z těch, kteří se tam dostali, se antievropanství nestalo jen jedním z postojů, ale hlavní politikou.

Ta se projevuje v jednom z nejžhavějších témat současné Británie a sice v diskusi o zavedení jednotné evropské měny. Obrázky, jak bývalý konzervativní vůdce William Hague, jemuž červnový volební propadák zlomil vaz, vytahuje během kampaně librovou minci z kapsy a ukazuje o jaký klenot by Britové zavedením eura přišly, se staly jarním koloritem.

"Referendem o jednotné měně jsou už tyto všeobecné volby," opakoval neúnavně jako kolovrátek William Hague.

Obavy baronky Thatcherové

Do kampaně však razantně vstoupila i bývalá premiérka Margaret Thatcherová, která v Downing street strávila celá osmdesátá léta, přesně od roku 1979 do roku 1991:

"Pan Blair říká, že chce hrát v Evropě vedoucí roli. Cenou za to ale je, že vtáhne Británii za nos do jednotné měny. A on je připraven to udělat. Já bych se vlastní měny nikdy nevzdala," řekla Margaret Thatcherová.

"Země, která ztratí vlastní měnu, se vzdává práva si sama vládnout. Taková země už nebude svobodná," doplnila baronka Thatcherová.

S nadsázkou řečeno hovory o Evropské unii v Británii někdy připomínají diskusi o pohádkovém zlu a dobru. A sice zda se větší integrací vzdát všech národních atributů - hymny, vlajky, měny, ostrovních měr a pomalu snad i anglického pudinku, nebo se uzavřít do sebe, z EU vystoupit a opevnit se před ní.

Výhrady vůči společné politice

Samozřejmě, že jsem vybral krajní názory, ale debaty jsou mnohdy takto vyostřené - tak jako byly ty předvolební. Slovo má stínový ministr zahraničí za konzervativce Francis Maude, který se vyslovil proti jednomu ze samotných důvodů existence Unie:

	Myslíme, že na úrovni Bruselu se rozhoduje o více věcech, než je zdrávo.
	Francis Maude, stínový ministr zahraničí

"Myslíme si, že na úrovni Bruselu se rozhoduje o více věcech, než je zdrávo. A já neznám žádnou jinou mezinárodní organizaci, která by v současnosti směřovala ke srovnatelnému centrálnímu řízení. Různé obchodní společnosti nebo nevládní organizace - ty všechny zavádějí několik center, která spravují určitou zeměpisnou oblast. A tak by měla fungovat i EU, tedy přenést více rozhodnutí na národní úroveň. Například zemědělství - je přece nesmysl, aby existovala společná zemědělská politika pro 15, nebo neřku-li budoucích 27 států."

Zpět ale k jednotné evropské měně. Ještě jednou Francis Maude, který mimochodem za Británii podepisoval maastrichtskou smlouvu umožňující vznik Evropské unie:

"My si myslíme, že to vážně ohrožuje schopnost Británie vládnout sama sobě v oblasti hospodářství. A nedávno jsem slyšel velice zajímavou odpověď jednoho člena vlády, když se ho zeptali, jestli může zmínit jednu měnovou unii, za níž nestojí unie politická. A on odvětil: "Ano, Spojené státy americké." Ale já říkám, Amerika je jedna země. A pokud labouristé tvrdí, že tohle bude výsledek zavedení eura, tedy Spojené státy evropské, pak to není moc uklidňující."

My libru nedáme!

Další konzervativní poslanec, mluvčí této strany pro zahraniční politiku Richard Spring uvádí řadu argumentů, které prý jasně dokládají, že Británie by si měla svou měnu zachovat:

"Máme ve srovnání s většinou evropských zemí odlišný hospodářský cyklus. To neříkám já, to je fakt. Vývoj kurzu libry se zase zdá být daleko vázanější na americký dolar. Britská ekonomika má také odlišnou strukturu, protože v ní narozdíl od Evropy hrají mnohem větší roli finanční instituce. My konzervativci tedy z těchto důvodů nechceme zavést jednotnou měnu. Podle nás je totiž tvrzení, že jednotné úrokové sazby mohou fungovat v celé Evropě, zcela mylné."

Bývalý ministr zahraničí a nyní šéf dolní komory parlamentu Robin Cook, kterému podle některých spekulací přilišná horlivost ve věci eura přehradila cestu k postu šéfa diplomacie i v nové vládě, obhajoval celou dobu v úřadě vládní postoj k euru, jak mohl:

"Nejdříve si musíme být jisti, že děláme to nejlepší v britském zájmu. Pomůže to naší zaměstnanosti, vývozu, investicím? Pokud bude odpověď znít ano a výsledkem bude silnější britské hospodářství, pak není jiná možnost. Nemohli bychom si zachovat vedoucí roli v Evropské unii a ve světě v případě, že by britské hospodářství sláblo. Nelze zakládat své rozhodnutí na různých předsudcích tak, jak to dělají konzervativci."

Proevropští Liberální demokraté

Asi nejvíce proevropskou stranou, zastoupenou v parlamentu, jsou teď Liberální demokraté pod vedením Charlese Kennedyho. Jejich mluvčí pro zahraniční politiku Neil Campbell má v otázce eura celkem jasno:

	Myslím, že hospodářské výhody ze zavedení eura budou značné. Euro je zcela určitě v britském národním zájmu.
	Neil Campbell, Liberální demokraté

"Myslím, že hospodářské výhody plynoucí ze zavedení eura budou značné. Nižší úrokové sazby, nižší hypoteční sazby a přispěje to také k naplnění jednotného evropského trhu. Euro je zcela určitě dlouhodobě v britském národním zájmu. A Tony Blair tomu svou váhavostí moc neprospěl. Ale nerozumím konzervativcům, kteří říkají, že jsou proti zavedení eura z principu, ale jen na dalších pět let."

Jak již bylo řečeno, pokud budou chtít Britové používat doma stejnou měnu jako v zahraničí, musí o tom nejdříve rozhodnout v referendu. Jeho vypsání pravděpodobně příští rok již premiér Tony Blair naznačil, ovšem jistého v tuto chvíli není nic. Snad jen velmi nízká podpora euru, která se však podle některých průzkumů zvyšuje.

Politoložka Karen Hendersonová nastiňuje, co by kabinetu mohlo pomoci v jeho úsilí euro prosadit:

"Vláda čeká na to, až bude euro fyzicky existovat. A že Britové zjistí v zahraničí na dovolené, že jiní Evropané mají jednu měnu a my stále chodíme do banky, platíme bance, abychom dostali jinou měnu. A ti ostatní nemusí, protože euro už zavedli."

Opatrní labouristé

Tony Blair k zavedení eura přistupuje velmi opatrně

Otázka, zda v Británii zavést či nezavést jednotnou evropskou měnu, však nespočívá jen v tom, zda se změní etikety na zboží v ostrovních supermarketech. Na euru, resp. na neúspěchu v referendu by si totiž mohl dost značně vylámat zuby i premiér Tony Blair.

Na druhou stranu je jasné, že vláda půjde do všeobecného hlasování jen v případě, že si bude jistá svým vítězstvím, tedy schválením eura. To se domnívá i komentátor Hugo Young z Guardianu, který bývá Blairově kabinetu celkem nakloněný:

"Myslím, že Blair v tom vidí historický moment, kterým by mohl udat směr osudu této země na sto let dopředu. Neobyčejně si věří, že získá podporu lidí. Důvody, proč se domnívám, že se mu to může podařit, jsou dva. Přestože podle průzkumů dvě třetiny Britů euro odmítají, tak to není jejich priorita, moc se o to nezajímají. Lidé jsou ale vesměs srozuměni s tím, že naše země jednotnou měnu jednou zavede, jen se jim to prostě nelíbí. A to pro vládu není špatný odrazový můstek. A za druhé, i když se o Evropě hodně diskutovalo, žádná strana z ní nedokázala udělat hlavní téma své politiky. A Blair je prvním premiérem od doby Teda Heatha, který se o to pokouší. Dle mého tedy takto stále oblíbená osoba, jakou Blair je, může změnit názor velké části země."

Referendum ano či ne?

Jak tedy lidi přesvědčit? Podle komentátora londýnských Timesů Matthewa Parrise mohl Blair využít výrazného vítězství ve volbách, prodloužit jízdu na této vlně a využít popularity i k okamžitému vyhlášení referenda. Podle Matthewa Parrise ted Blair svou přehnanou opatrností už jednu takovou šanci ztratil:

"Dalším způsobem, jak si vláda může pomoci k vítězství v referendu, pokud se samozřejmě bude nějaké konat, je formulace otázky. Jinými slovy - neptát se "chcete nebo nechcete zavést jednotnou měnu", ale například "chcete, aby Británie hrála důležitou roli v Evropské unii tím, že zavede euro?" Většina lidí samozřejmě chce, abychom zastávali vedoucí pozici v něčem, čeho jsme součástí. A za druhé vláda do přesvědčovací kampaně bude investovat hodně peněz, aby referendum o euru neskončilo propadákem. Ale ve veřejností i médiích panuje tak obrovský odpor k jednotné měně, který dle mého způsobí, že se referendum jen tak konat nebude."

S pochybnostmi Matthewa Parrise o konání referenda o euru nesouhlasí šéf labouristických poslanců Clive Soley:

"Neexistuje důvod, proč by se referendum nemělo konat. Čím dříve tím lépe. V kampani se budeme muset cíleně a úzce zaměřit na problém eura jako takový. Bude to těžké, protože jsme se tomu dlouho vyhýbali. Hodně věcí se nám na unii nelíbilo, ale zároveň jsme z tohoto klubu nechtěli vystoupit. Byli jsme takové to dítě, které bouchá na dveře, ale zároveň nechce odejít. Takže je zde taková ambivalence. A je to proto, že nám někdo něco vnucuje, což v naší tisicileté historii neznáme. Pro Británii to tedy představuje velkou změnu."

Hlas lidu

Ale nechme na chvíli hlas politiků stranou a podívejme se, jak se na Evropskou unii dívají běžní Britové. Přemýšlel jsem, v jaké části Británie si o této záležitosti s ostrovany nejlépe popovídat. Nakonec jsem zvolil Leicester, město asi sto padesát kilometrů na sever od Londýna.

Malá odbočka: Náměstkem ministra zahraničí pro Evropu byl až do tohoto června Keith Vaz, nepříliš oblíbený politik opředený tolika skandály, že si premiér Tony Blair nedovolil mu tento post svěřit i po volbách. Krátký politický nekrolog od Matthewa Parrise.

"Britský tisk se domnívá, že Keith Vaz dostal post náměstka pro Evropu před lety kvůli tomu, že je Asiat. A vláda mezi sebe chtěla nějakého zástupce etnické menšiny. A on je docela inteligentní a výřečný člověk, takže se kabinet řídil heslem: "Moc ho neznáme, víme o něm málo, tak mu dejme nějaký post, který není důležitý. Dejme mu Evropu."

A volebním obvodem Keitha Vaze byl právě Leicester - vlastně stále ještě je, neboť Vaz působí nadále jako poslanec. Nevydal jsem se sem ale kvůli tomu, abych na něj sbíral pomluvy od místních, ale proto, že jsem chtěl prostě a jednoduše zjistit, co si o unii myslí obyvatelé volebního okrsku bývalého náměstka pro evropské záležitosti.

Zájem o pomoc EU

Říká se, že člověk byl měl v místě, do kterého přijede, navštívit nejdříve hospodu a kostel. Začal jsem v posledně jmenovaném, tedy přesněji řečeno v katedrále, kde jsem se při mši uzavírající školní rok místního gymnázia setkal s proboštkou leicesterské diecéze Vivienne Faullovou. Hovor o Evropské unii působil v této poklidné atmosféře jako pěst na oko, ale Vivienne Faullová se o Bruselu rozpovídala ochotně a s nečekaným zaujetím:

"Evropská unie sbližuje různá společenství, která by v jiném případě spolu mohla být v konfliktu. A od druhé světové války byli zakladatelé toho, čemu nyní říkáme Evropská unie, vedeni cílem předejít další válce. V tomto smyslu si myslím, že unie hraje velice důležitou roli. Druhým pozitivním aspektem je to, že patnáctka podporuje chudé oblasti, např. obnovu měst, což nám opravdu velmi pomáhá."

Obnova památek je samozřejmě jedna věc, ale dotýká se např. vaší diecéze Evropská unie nějak přímo?

"Platíme zvláštní daň za budovy, které používáme k církevním účelům. A jednáme s unií o jejich snížení, ale Brusel nám říká, že to není možné. Takže my naší, londýnské vládě platíme velké daně, i když ona samotná je nechce a sama by je radši nechala nám, abychom tyto peníze mohli věnovat těm, kteří je potřebují. Britský kabinet to tedy obchází tím, že vytvořil zvláštní fond, z něhož nám pak finance vrací. A to jenom kvůli tomu, že Brusel nedovolí snížení těctho daní."

Tolik Vivienne Faullová, která je mimochodem nejžhavější kandidátkou na historicky prvního biskupa v sukních anglikánské církve.

Britská identita = libra

Pátek odpoledne, trh v centru Leicesteru, kde lidé nakupují ovoce a zeleninu na víkend. Jednou se možná i zde bude platit za banány, pomeranče nebo mrkev eurem. Co tomu místní říkají?

	Ne, myslím, že euro nemusíme zavádět. Máme svou identitu a určitě bychom si měli zachovat libru.
	obyvatel Leicesteru

"Ne, myslím, že euro nemusíme zavádět. Nemám pro to ale žádný rozumný důvod. Je nám dobře takto, odděleně. Máme svou identitu a určitě bychom si měli zachovat libru."

"Budeme se muset ve prospěch Bruselu vzdát některých pravomocí, aniž by se např. instituce EU staly demokratičtějšími. Takže bych rád viděl větší zodpovědnost a pravomoc Evropského parlamentu - a to ještě před tím, než se pořádně rozjede evropská měnová unie."

Euro je samozřejmě hlavní téma, které Britům při diskusi o EU vytane na mysli. Na opačné straně spektra se nachází rozšíření patnáctky, které zde zajímá jen akademiky a možná několik málo politiků. Zvláštní je ovšem jedna věc.

Ano rozšíření

Většina lidí, se kterými jsem mluvil, rozšíření unie podporuje, a to i ti, kteří k Bruselu zaujímají silně odmítavý postoj. Ještě jednou zpátky na leicesterský trh:

"Myslím, že se to nestane dříve, než z toho bude mít jasné výhody a zisk i EU samotná."

"Dle mého to zjednodušší cestování a pomůže vztahům mezi evropskými zeměmi vůbec."

"Uričtě to pomůže zlepšit životní podmínky lidem na východě. Když se Západ podělí o své bohatství s východem, tak to je, myslím, dobrá věc."

Otázku na rozšíření unie jsem položil i Thomasi Hamiltonovi, který si na pěší zóně v Leicesteru přivydělával hrou na dudy. Ze skotského Glasgow jezdí prý pravidelně do Leicesteru hrát do domovů důchodců:

"Myslím, že bychom se všichni měli zase spojit. Británie by měla být jednotná. Před tím, než Skotsko a Wales dostaly jakousi formu nezávislosti, tak se lidé o sebe více starali, jednomu na druhém více záleželo. Měli bychom se zase spojit a to platí i o Evropě."

Větší unie, větší trh

Když už jsme nakousli téma rozšíření unie, jsou většímu "bruselskému klubu" Britové obecně nakloněni? Slovo má opět Karen Hendersonová z leicesterské univerzity:

"Celkem ano. Není to sice výhodné téma pro předvolební kampaň, protože to nikoho nezajímá. Ale jinak si myslím, že celkově Britové jsou na politické úrovni dost pro rozšíření EU, protože to je rozšíření trhu."

Podobný názor jako Karen Hendersonová zastává i Hugo Young:

"Myslím, že nezájem Britů o rozšíření je odrazem stejného nezájmu v Evropě jako takové. Moc se o tom nemluví. Ovšem už jenom proto, že rozšíření EU bude definovat podobu Evropy na příštích dvacet let, tak bychom tomu měli věnovat větší pozornost. Blair ví, že na tomto tématu v Británii příliš hlasů nezíská, tak o tom téměř nehovoří. Větší unii asi podporuje, i když nijak vehementně. Ostatně podívejte se na další evropské lídry, tam to není o moc jiné. Britům nikdy nebyl nabídnut žádný idealistický obrázek, jak by Evropa mohla v budoucnosti vypadat. A proto také místní lidé nepovažují vstup Polska nebo České republiky za něco zvlášť zajímavého."

Politické elity v londýnském Westminsteru ve svých oficiálních prohlášeních vstup kandidátských zemí vítají, i když hlubokým zapálením nebo entusiasmem směrem ke kontinentální Evropě disponuje málokdo. O tom ale později. Nejdříve Richard Spring z konzervativní strany:

"Rozšíření Evropské unie opravdu a skutečně podporujeme. A jestli mohu mluvit v kontextu České republiky - když jsme byli ve vládě, tak jsme se co největší měrou zasazovali o rozvoj demokracie v zemích, které trpěly v totalitních režimech. Začlenění střední a východní Evropy do rodiny evropských národů je logickým krokem po pádu Berlínské zdi. Litujeme jen, že proces rozšíření EU probíhá tak pomalu a rádi bychom jej viděli rychlejší."

Důvody britské otevřenosti nováčkům

Ovšem Londýnu se někdy vytýká, že chce větší Unii jen kvůli tomu, aby se v rámci tohoto svazku oslabila moc jeho největších konkurentů - Francie a Německa. Co tomu říkáte?

	Prostě si myslíme, že z východ členství v EU, by měly mít prospěch i současné kandidátské státy.
	Richard Spring, Konzervativci

"Takhle o tom vůbec neuvažujeme. Prostě si myslíme, že z výhod členství v Unii, by měly mít prospěch i současné kandidátské státy. Nehledíme na to tak, že by se rozšířením měla jedná stávající země stát silnější nebo slabší. Vidíme ovšem, že některé státy se chtějí více integrovat. Je to jejich legitimní přání, ale my jej nesdílíme. Proto prosazujeme myšlenku trochu volnějšího svazku, kde by se ti, co chtějí hlubší spolupráci, pro ni mohli rozhodnout, ale zbytek by je nemusel nutně následovat."

Tedy oficiální stranická linie v podání mluvčího konzervativní strany pro zahraniční politiku Richarda Springa. Nic však nikdy není tak růžové, jak se může na první pohled zdát. K tomuto pohledu na rozšíření ještě dovětek komentátora Timesů Matthewa Parrise:

"V Británii taky panuje názor, že čím více se EU rozšíří o nové, mnohdy chudé státy, tím složitější bude užší integrace v oblasti obrany, sociální, hospodářské nebo zemědělské politiky. Takže někteří protievropsky naladění ministři předstírají nebo dokonce přímo podporují rozšíření patnáctky, protože se domnívají, že se tím zpomalí hlubší integrace EU."

Tolik k rozšíření evropské patnáctky. Jak již ale bylo řečeno, vztah britských politiků k bruselským záležitostem nelze hodnotit podle toho, jaký názor zastávají na větší unii, neboť se - alespoň ostrovní optikou pohlíženo - nejedná o žádné vzrušující téma.

Malý zájem o zbytek Evropy

Je ale vůbec Evropská unie jako taková tématem, o němž by se na chodbách jednoho z nejstarších parlamentů na světě sváděly vášnivé diskuse? Hugo Young z deníku Guardian:

"V Británii je nyní u moci vláda, jejíž vedení, konkrétně Tony Blair, má dobře propracovanou evropskou politiku, které věnuje hodně času a pozornosti. Ovšem vedle asi jednoho nebo dvou dalších ministrů je jediný. Hodně členů vlády se k EU chová nemastně, neslaně. Pod nimi máte poslance, kteří sice nejsou euroskeptici jako konzervativci, ale kterým je budoucnost EU úplně jedno. Tito lidé na kontinent nikdy nejezdí a nechtějí se zaplést do podrobnější diskuse na toto téma. Neznají fakta a pak jsou v diskusích s mnohem vyprofilovanějšími konzervativci neúspěšní."

Přesně tato slova jsem pronesl před Clivem Soleym a ten reagoval podle očekávání - bránil své ovečky. Samozřejmě popřel, že by Evropa byla pro labouristické poslance černou dírou, přesto ale přiznal jednu zajímavou věc:

"Ne, to si nemyslím. Mluvím jako předseda labouristických poslanců a mohu říci, že např. valná většina jich podporuje rozšíření. V dolní komoře ovšem existuje jeden problém. Nevíme, jak se jako hlavní legislativní orgán Británie postavit k Evropské unii, která si začíná přisvojovat některé pravomoci národního státu."

Evropanství Tonyho Blaira

A k evropské politice premiéra Tonyho Blaira ještě na samotný závěr slova komentátora londýnských Timesů Matthewa Parrise:

	Premiér Tony Blair rád pronáší velká slova, rád mluví o spolupráci a nejradši by všem radil, co mají dělat. Ale když přijde na praktické záležitosti EU, tak by byl rád premiérem zcela nezávislého státu.
	Matthew Parris, Timesy

"Myslím, že Tony Blair je ve vztahu k Evropě docela agnostický. Rád pronáší velká slova, rád mluví o spolupráci a mezinárodní harmonii a nejradši by všem radil, co mají dělat. Ale když přijde na praktické záležitosti EU, tak by byl rád premiérem zcela nezávislého státu. Štvou ho, stejně jako mnoho dalších premiérů, věci spojené s Bruselem. Podezřívám tedy labouristickou vládu z toho, že její proevropanství je proevropanstvím navenek a nikoliv tím, které vychází ze srdce."

Pokud bude ovšem Blairův kabinet chtít v předpokládaném referendu o zavedení eura uspět, bude muset své proevropanství dokazovat více než dosud. Boj mezi eurem a librou by mohl ukázat, kde skutečně britské vládě záležitosti spojené s Evropskou unií leží. Zda v žaludku nebo v srdci.

Labouristický kabinet, který má oficiálně mandát do roku 2006, bude pravděpodobně čekat i další "bruselský" test. Je totiž pravděpodobné, že v této době se stane rozšíření Evropské unie realitou a konkrétní kroky Británie jako jedné z předních evropských velmocí v této věci budou ve zmíněném období také klíčové.

Související odkazy:
Tony Blair o budoucnosti eura

BBC neodpovídá za obsah stránek, které jí nepatří.