Čtyři roky Senátu

Současná předsedkyně Senátu Libuše Benešová bojuje o znovuzvolení ve volebním obvodě Benešov

Úterý 7. listopadu 2000

Připravil Teodor Marjanovič

Blížící se senátní volby v České republice se budou konat takřka přesně čtyři roky poté, co senátoři poprvé usedli do svých lavic. Po celou tuto dobu se nad jejich působením vznášely pochybnosti, zda je Senát smysluplnou institucí a zda ho česká politická scéna vůbec potřebuje. Kladná odpověd zatím není zcela jednoznačná a hamletovská otázka "být, či nebýt" je tedy pro Senát stále aktuální.

Senátoři stále čelí názoru, že jsou jaksi zbyteční, že jsou navíc, a že by politika byla přehlednější, kdyby jich nebylo. Podařilo se jim už tento názor vyvrátit? Jan Kysela, tajemník komise Senátu pro ústávu, tvrdí, že si Senát své místo v politice vybojoval.

"Myslím si, že Senát je užitečný a smysluplný, což dokázal v celé řadě drobných úkonů byť nepříliš viditelných při zdokonalování návrhů zákonů."

Úspěchy a neúspěchy

Kysela má jistě pravdu v tom, že Senáty a horní komory mají i jinde po světě poněkud klidnější povahu než komory dolní, poslanecké. Co byl tedy podle jeho názoru největší, nejviditelnější úspěch, kterého senátoři dosud dosáhli?

"Byla to například kauza související s novelou zákona o loteriích, která byla ostře napadána ze strany Evropské unie kvůli porušování rovného přístupu na trh. Senát tento návrh zákona zamítl, senátní

	Senátní volby 2000
	Proběhnou ve 27 volebních obvodech (z celkových 81) První kolo: neděle 12. 11. Druhé kolo: neděle 19. 11.

veto však bylo přehlasováno poslaneckou sněmovnou stejně jako prezidentovo a nakonec spor rozsoudil Ústavní soud a dal senátu za pravdu."

K osobnostem českého veřejného života, které Senát od počátku podporovali, patří i kněz a psycholog Tomáš Halík, který však má o smysluplnosti Senátu přeci jen určité pochybnosti.

  "Dodnes je ta otázka otevřená, protože, když Senát nedokázal zabránit podle mne skutečně účelovým změnám ve volebním zákonu, pak si i ve mně ozvala pochybnost, jestli tato instutuce může naplnit tu úlohu, která se o ní očekává."

Halíkovy pochybnosti však jsou zcela jiného rázu než ty, které měly před čtyřmi lety dvě největší české politické strany ODS a ČSSD. Petr Pithart, první předseda Senátu, tehdejší atmosféru popisuje následovně:

"Vzpomínám si na jeden mimořádně logický argument Václava Klause, který říkal, už 16 měsíců existuje tento stát bez Senátu. a ještě jsme ho nepotřebovali. To mi připomíná pokyn ředitele školy školníkovi, aby sundal hasicí přístroj, protože tady visí deset let a ještě nehořelo."

Budoucnost Senátu

Co tedy na existenci Senátu říká ODS, která v horní komoře patří k nejsilnějším stranám, dnes po čtyřech letech. Předseda senátorského klubu ODS Mirek Topolánek uvádí, že pravá diskuse o této věci vlastně ještě nezačala.

"Jedná se totiž o diskuzi o zcela jiném ústavním pořádku, protože pokud by byla jen jedna komora, potom by se změnily pravomoce prezidenta a Ústavního soudu. Tato diskuse ale bude muset začít, aby se tento ústavní pořádek nezakořenil tak, že by se s ním později dalo těžce hnout."

Co lze tedy od budoucích let očekávat? Senát pravdepodobně zrušen nebude, nicméně podle odborníků se začne diskutovat o způsobu, jakým poslanci přijímají od senátoru jejich pozměnovací návrhy přijímaných zákonů, protože zatím platí ustanovení, že je mohou přijmout v celku, nikoli si z nich vybrat, co se jim zamlouvá.

Většina zastánců Senátu si od jeho existence slibovala zkvalitnění přijímaných zákonů. Senát za dobu své existence téměř v devadesáti případech využil svého práva a projednávaný zákon vrátil poslancům k předělání. Ti však, jak řečeno, senátní připomínky v řadě případů přehlasovali a zamítli. Například loni se tak stalo v pěti z dvaadvaceti případů.

Související odkazy:
Senátu důvěřuje stále více lidí
Čestí ústavní činitelé a jejich vedlejší příjmy

Odkazy na webu:
Senát Parlamentu ČR