Čeští ústavní činitelé a jejich vedlejší příjmy

Úterý 8. srpna 2000

Připravil Adam Drda

Čeští ústavní činitelé přiznávali své vedlejší příjmy Čeští občané mohli včera nahlédnout do čestných prohlášení, v nichž členové Poslanecké sněmovny vypočítávají své vedlejší příjmy za rok 1999 a dary, které během roku obdrželi. Zdálo by se, že se jedná o projev zralosti české demokracie, v níž má občan přehled o příjmech politiků, které volí a také o tom, zda u nich nedochází ke střetu zájmů. Současná právní úprava však poslancům fakticky nebrání v tom, aby své příjmy neuváděli v úplnosti, nebo aby je neuváděli vůbec.

Při listování čestnými prohlášeními za rok 1999 se zájemce například dozví, že honoráře předsedy sněmovny za přednášení v zahraničí přesáhly milion sto tisíc korun nebo že premiér Miloš Zeman dostal k narozeninám megakarton cigaret Sparta v hodnotě dvaceti čtyř tisíc korun. Poslanec Oldřich Vojíř vykazuje příjem 489 tisíc z činnosti, kterou poněkud tajemně označil za "působení ve statutárních orgánech akciových společností". A předseda komunistického poslaneckého klubu Vojtěch Filip zase ohromuje svým smyslem pro detail, když uvádí dvě vstupenky na fotbalové utkání Česká republika - Faerské ostrovy.

Ze zákona o střetu zájmů vyplývá pro ministry a zákonodárce povinnost přiznat vedlejší příjmy, pokud jejich výše přesahuje jejich měsíční plat. Svá prohlášení za loňský rok neodevzdala přibližně stovka poslanců: Snad skutečně žádné vedlejší příjmy neměli, ale i kdyby byla pravda jiná, nemusejí se ničeho obávat. Podle senátního právníka Jana Kysely totiž za porušení zákona neexistuje sankce.

"Zákon nesankcionuje ty, kteří žádné přiznání nepodají. Sancionuje pouze ty, kteří podají prohlášení, které je v rozporu s realitou, které není zcela pravdivé nebo úplné. Ta sankce spočívá ve vyhlášení viníka. Existuje zvláštní řízení u mandátového a imunitního výboru příslušné komory, které je zahájeno na podnět buď pětice senátorů nebo desítky poslanců, na základě kterých začínají mandátové a imunitní výbory konat. To znamená, že začínají prověřovat třeba v evidenci daňových a finančních úřadů, jestli prohlášení je pravdivé či není. Ve chvíli, kdy dospějí k závěru, že pravdivé není, umožní potencionálnímu viníkovi se k věci vyjádřit. V případě, že jeho vyjádření neshledají dostatečným, tak jediná sankce, kterou zákon zná, je poté, co se mandátový a imunitní výbor třípětinovou většinou všech členů usnese na tom, že byl zákon porušen, že je předsedou příslušné komory jeho verdikt vyhlášen."

Jediným možným postihem ústavního činitele, který v čestném prohlášení uvede nepravdivé údaje nebo něco zamlčí, je tedy zveřejnění jeho jména. I to ale předpokládá, že deset poslanců nebo pět senátorů jeho prohlášení zpochybní. Zeptal jsem se lidoveckého poslance Cyrila Svobody, zda si pamatuje, že by někdy jeho kolegové takovou iniciativu projevili.

"Nikdy jsem to nezažil a nikdy jsem ani nezažil, že by se o to někdo pokusil. Kromě toho, že se o střetu zájmu mluví v médiích, tak jsem ještě nezažil, že by někdo inicioval proces, se kterým zákon počítá."

Pokud se zákonodárce rozhodne, že prohlášení neodevzdá vůbec, přestože má příjmy v zákonem stanovené výši, nehrozí mu ani zmíněná a prakticky nepoužívaná morální sankce. Skupina poslanců nebo senátorů totiž může napadnout jen věrohodnost předloženého čestného prohlášení a nikoli samotnou skutečnost, že je někdo nepodal. Zákon o střetu zájmů tedy nepředstavuje pro ty, kdo by jej chtěli porušit, příliš velkou hrozbu. Podle poslance Cyrila Svobody bychom však mezi českými zákonodárci marně hledali skupinu, která by se snažila zákon změnit.

"Já si myslím, že tady bohužel taková skupina není. Problém je totiž v tom, že se otázka střetu zájmů v České republice velmi podceňuje. Mnoho lidí to bagatelizuje mávnutím ruky, že má někde jenom nějaký podíl nebo že někde jenom částečně podniká. Myslím si, že to souvisí s klimatem v České republice a myslím si, že by se tato věc měla změnit, protože s mírou veřejnosti postavení poslance či ministra klesá míra jeho ochrany."

Čeští zákonodárci se v případě potřeby zřejmě mohou spolehnout na solidaritu kolegů z poslaneckých lavic. Stranické sekretariáty pochopitelně necítí potřebu rozviřovat publicitu ve věci jejich případných prohřešků. V sousedním Německu je podle politologa Petra Robejška z hamburského Mezinárodního institutu pro politiku a ekonomiku situace odlišná.

"V tu chvíli by ho jeho vlastní strana sankcionovala, protože by tím pádem sama trpěla špatným jménem té černé ovce. To znamená, že existují vnitřní sankční mechanismy. Řekněme taková stranická disciplína."

Zdá se tedy, že vnímání střetu zájmů patří mezi dlouhodobé deficity české politiky - potvrzuje to nejen problém s čestnými prohlášeními poslanců, ale také řada afér, jichž jsme byli svědky v uplynulých deseti letech a které se týkaly i politiků na vyšší úrovni.

Související odkazy:
Senát Parlamentu ČR
Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR