Medailová žeň Austrálie

Australský plavec Ian Thorpe se stal v 17 letech národním hrdinou

Pátek 22. září 2000

Zpracoval Petr Nosálek

V čele medailové tabulky se týden po zahájení olympiády v Sydney o první dvě místa stále dělí Spojené státy s Austrálií, následované Čínou a Francií.

Austrálie s necelými dvaceti miliony obyvatel a s osmi zlatými medailemi ve srovnání s americkým jedenácti si tedy vede mimořádně dobře. Co je tajemstvím jejího úspěchu? Odpověď na tuto otázku hledá zpravodaj BBC v Sydney, Tom Hagler.

Thor-pee, neboli Thorpedo, vlastním jménem Ian Thorpe, si plave pro další zlatou olympijskou medaili. Sedmnáctiletý rekordman, který nosí boty číslo 17, je posledním z dlouhé řady skvělých australských sportovců a sportovkyň. Jak je možné, že tato počtem obyvatel nevelká země jich má tolik?

Tajemství úspěchu

Vysvětlení bylo nabízeno hodně. Od podnebí, přes velkorysé státní dotace až po fakt, že Australané jsou sportem posedlí. Ian Thorpe ale vidí příčinu svého úspěchu v něčem mnohem jednodušším.

"Mám velkou radost. Snažil jsem se zaplavat to v co největší pohodě: Přesně s takovým nasazením, abych ze sebe dnes večer vydal to nejlepší."

A tak také jeho výkon působil. Ian Thorpe ale není jediný Australan, který vyvolává dojem, že vítězí lehce. Tým hostitelské země očekává, že na této olympiádě získá nejméně šedesát medailí, z velké části zlatých. Podle australského sportovního novináře Patricka Lindsaye to není jen výhoda domácí půdy.

"My se sportem vyrůstáme. Příležitostí ke sportování máme dost díky místnímu klimatu. Jsme rozlohou velká země a podle toho také myslíme. Nevím, jestli se tento sportovní duch přenáší i na nejmladší generaci, trochu se to mění. Ale celé generace až do současnosti žily sportem. Je to součást našeho života. Proto je plavání tak populární."

Dostatek peněz

Australská vláda investuje do sportu značné prostředky a politici, vědomi si soustředěné pozornosti médií, na sportovních akcích rádi aplaudují svým týmům.

Austrálie se také může pochlubit špičkovými sportovními instituty, které vyhledávají talenty už v mladém věku. Ianu Thorpovi ještě nebylo ani deset, když se ho ujali špičkoví trenéři. Australský premiér John Howard řekl, že omezit investice do sportu by bylo "politickou sebevraždou". Ví však on, co je tajemstvím australských sportovních úspěchů?

" Ano. Riskuji samozřejmě, když ho prozradím, ale jsem ochoten toto riziko podstoupit. Myslím, že toho dosahujeme optimální kombinací propagace a podpory sportu na úrovni sportovní elity, např. právě prostřednictvím sportovních institutů. Je to však také zásluha toho, že díky naší velmi otevřené společnosti, bez třídních hranic, můžeme pěstovat velmi dobrou spolupráci na nejnižší sportovní úrovni. Spolupůsobení těchto faktorů pak nahrává také fantastické klima. Když připočteme i to, pak je těžké nenadchnout se pro sport a nedosáhnout slušného úspěchu."

Anti-intelektuální tradice

Svou roli tu však také hraje tradice. Většina Australanů je prostě posedlá sportem, bez ohledu na to, o jakou disciplínu jde. Podle názoru amerického spisovatele a humoristy Billa Brysona, autora nově vydané knihy o Austrálii pod názvem Down Under, to souvisí s anti-intelektuální tradicí země. Právě ta podle něj způsobila, že sport zaujal v životě národa tak prominentní roli.

	Pro průměrného Australana znamená sport pravděpodobně víc než cokoli jiného.
	Bill Bryson, spisovatel

"Sportu se věnují opravdu mimořádně. Pro průměrného Australana znamená sport pravděpodobně víc než cokoli jiného. Je úplně jasné, že radši získávají zlaté medaile než Nobelovy ceny. Sport je pro ně prostě něco strašně, strašně důležitého. A nakonec, proč ne?"

Někteří lidé, k nimž patří i novinář Patrick Lindsay, se domnívají, že sportovní tradice se vyvinula jako způsob, jak se malý národ může prosadit na mezinárodní scéně.

"Skutečnou podstatou australského sportu je myslím to, že je to pro takovou zemi příležitost, jak se ve světě zviditelnit. V případě význačných zemí s dlouhou historií, jako je třeba Británie, to není tak důležité, není to přímo nezbytné jako v případě Austrálie - Nový Zéland je dalším perfektním příkladem. Novozélandští rugbysté All Blacks jsou tam přímo náboženstvím. Neúspěch tohoto týmu často znamená pokles novozélandského dolaru. Je to prostě strašně zvláštní. V Austrálii to nedošlo tak daleko, ale přesto na úspěchu ve sportu závisí spousta věcí. Důsledky sportovního neúspěchu pocítila už řada politiků."

Ať už jsou tedy důvody jakékoli, Australané jsou přesvědčeni, že medailová žeň jejich země na olympijských hrách bude ještě mnohem bohatší. A vzhledem k dosavadnímu průběhu olympiády se dá předpokládat, že australskou národní hymnu uslyší diváci ještě mnohokrát.

Související odkazy:
Podivný svět reklamy na olympijských hrách