Děti začaly sledovat zpravodajství

Indické děti místo hrátek na ulici nyní sledují televizní zprávy

Pátek 19. října 2001

Připravil Vít Pohanka

Průzkum mezi dětmi v indických slumech dospěl k překvapivému závěru - po 11. září se výrazně změnily jejich zvyky, co se sledování televize týče.

Děti, které nikdy nezajímaly zpravodajské a publicistické pořady, nyní hltají program zpravodajských stanic poskytujících nepřetržité zpravodajství v hindštině. Realita jim zjevně připadá zajímavější, než fikce, a to vzbuzuje jisté obavy.

Televize jako magnet

Nacházíme se v chudé čtvrti na východě hlavního města Dillí, kam by se se zámožnější obyvatelé metropole báli po setmění vstoupit. Rikšové a stavební dělníci tu žijí mezi prodavači drog a místními darebáky. Ale zdejší děti nezajímá násilí.

Realita je pro děti zajímavější než fikce

Osmiletý Himungši si dobře pamatuje, k čemu došlo 11. září. Živě povídá o tom, jak letadlo letělo a pak narazilo do budovy. Když to viděl, měl velký strach. Viděl totiž filmy, kde padaly domy, ve zprávách slýchá také jméno města Dilí a proto se prý bál.

Děti srovnávají, co viděly na různých kanálech a diskutují o tom. Ovaši je čtrnáct let a říká, že před útoky na Spojené státy ji zprávy nezajímaly a raději se dívala na kreslené a hrané filmy v hindštině.

"Vůbec jsem zprávám nerozuměla, protože jsou většinou o počasí, akciích a byznysu, ale teď jsou zprávy zajímavé."

Dětský strach

Malí chlapci i dívky kladou spousty otázek o věcech, které v televizi viděly - například zda bude na místě, kde stávalo Světové obchodní středisko voda - vždyť Manhattan je ostrov.

	V hlavě se jim začaly rojit obavy. Takové scény zatím viděly jenom ve filmech, ale teď je uviděly ve skutečnosti a nějak si to spojují s jejich vlastní zemí.
	Sude Nutialová

Jedna dívka chce bojovat proti Usámovi bin Ládinovi. Říká, že by ho měli zabít a ona je na to připravena. Desetiletý Durren by chtěl také bojovat, ale je prý na to moc malý. Kdyby vystřelil z pušky, říká, že by s ním zpětný náraz praštil o zem - bezděky tak prokazuje, že má na svůj věk až příliš bohaté zkušenosti.

Nevládní organizace Centrum pro ochranu a výzkum zjišťovalo reakce dětí na televizní hry a seriály před útoky na New York a Washington. Jedna z jejích pracovnic - Sude Nutialová - říká, že s příchodem současné krize došlo u dětí k něčemu, co zatím nikdy nezažila:

"V hlavě se jim začaly rojit obavy. takové scény zatím viděly jenom ve filmech, ale teď je uviděly ve skutečnosti a nějak si to spojují s jejich vlastní zemí. Myslí si, že by tu k něčemu podobnému mohlo dojít také."

Konec bezstarostnosti

Místní děti si hrají na rumišti na honěnou, ale podle Anny Radamukošové z Centra pro ochranu a výzkumu zůstávají poslední dobou většinou doma před televizní obrazovkou a snaží se pochopit, co se děje ve světě.

	Zjistili jsme, že hodně dětí si přestalo hrát a namísto toho diskutují o těchto věcech v okolí svých domovů. Nebo i ve škole. Takže tu jednoznačně došlo k významné změně.
	Anna Radamušoková

"Děje se to blízko jejich domovů a v téhle zemi také žijí teroristé. Děti už viděly v televizi jejich oběti v Kašmíru, dokonce výbuchy přímo v Dillí. Takže pro ně je to něco velmi blízkého. A také se scházejí jejich rodiče a diskutují o těch událostech. Debatují, zda to postihne Indii a jestli kvůli tomu nebude drahota. To vedlo k tomu, že si s tím dělají starosti i děti. Zjistili jsme, že hodně dětí si přestalo hrát a namísto toho diskutují o těchto věcech po skupinkách v okolí svých domovů. Nebo i ve škole. Takže tu jednoznačně došlo k významné změně."

Děti, které na obrazovce nepoznají indického ministra zahraničí teď vědí, jak vypadá velvyslanec Talibanu v Pákistánu. Některé záběry jim nahnaly strach. Například ty, na nichž vyskakovali z oken Světového obchodního centra lidé uvěznění v horních patrech. Ale především se mezi nimi objevil strach, že dnes už není v bezpečí nikdo, ať žije kdekoli.