Adam Drda
Většinou se tvrdí, že potupná prohra Miloše Zemana při druhé prezidentské volbě vyostřila konflikt v sociální demokracii a posílila její vnitřní krizi.
Pražský poslanec Miroslav Svoboda například řekl, že páteční událost bude stranu "polarizovat" a dojde k "názorovému střetu".
 |  |  |  |  | | | Zemanův debakl se může z hlediska ČSSD ukázat jako velké štěstí. | |  |  | |  | Svobodova kolegyně Milada Emerová prohlásila, že na březnovém sjezdu ČSSD proběhne souboj "dvou koncepcí".
Místopředseda strany Zdeněk Škromach veřejně napadl šéfa sněmovny Lubomíra Zaorálka, že je jakýsi partajní rozvraceč.
A nedávno se navíc objevily informace, že "zemanovská frakce" se pokusí z čela strany sesadit Vladimíra Špidlu.
Vypadá to všechno na první pohled velice drsně, ale když se člověk nad stavem sociální demokracie s chladnou hlavou zamyslí, může dospět k opačnému, to jest optimistickému závěru.
Především Zemanův debakl se může z hlediska ČSSD ukázat jako velké štěstí. Nejvypjatější krize v ní totiž vládla zhruba od vyhlášení tzv. minireferenda, které pak expremiér vyhrál: postupně vzrůstala a sociálním demokratům hrozilo hned několik nebezpečí.
Za prvé, že Zeman naslibuje komunistům za podporu spoustu věcí, což v případě jeho zvolení podpoří ty členy ČSSD, kteří by chtěli s KSČM přímo spolupracovat - dá se předpokládat, že část strany, byť asi malá, by to neskousla.
Za druhé bylo pravděpodobné, že kdyby Zeman nevypadl, postavili by se proti Vladimíru Špidlovi i lidé, kteří jsou dnes označování za "mistry zákulisní taktiky" - jako třeba ministr vnitra Stanislav Gross - nebo skupina těch politiků, kteří se v zájmu vlastní kariéry přikloní vždycky k tomu, kdo je zrovna nejsilnější.
Takoví lidé jsou v každé politické straně, a vůbec v každé větší společnosti.
A za třetí hrozilo, že se posílení Zemanovi stoupenci pokusí vyměnit Špidlu právě tehdy, když najdou vůdčí postavu, jinými slovy, když dostanou Zemana zpátky na významný post.
Pak by sociální demokracii opravdu hrozil rozkol.
Všechna tahle nebezpečí jsou teď umenšena a ostrá prohlášení naznačují spíš dozvuky krize, než její nový počátek.
Není totiž vůbec jasné, na jaké bázi by se střet v ČSSD měl odehrávat.
Stoupenci Miloše Zemana jsou často lidé velmi odlišných názorů a politického zaměření: patří mezi ně bývalí ministři, pro které se v novém kabinetu nenašlo uplatnění, příznivci kooperace s KSČM, i ti, kdo prostě nostalgicky vzpomínají na časy opoziční smlouvy, protože pro ně z nějakého důvodu byly výhodnější.
Zeman byl jejich spojnicí, vkládali do něj naději, že oslabí Špidlu, který se jim nezamlouvá, protože jim nedává prostor.
Ale co je bude spojovat teď, nota bene když se ukázalo, že jsou v menšině?
Výše citovaní poslanci mluví o nadcházejícím "střetu koncepcí", ale nikdo přímo neříká, v čem ty koncepce zpočívají, jaké alternativy politiky by se na březnovém sjezdu měly "srazit".
Pokud se o tom mluví, pak v kuloárech a "mimo záznam", protože přihlásit se otevřeně třeba k obnovení paktu s ODS si téměř nikdo netroufne.
Naději, že krize v ČSSD Zemanovým pádem skončí, včera podtrhlo i předsednictvo strany, které se rozhodlo hledat široce přijatelného prezidentského kandidáta pro třetí volbu a podle Zdeňka Škromacha prý "zakopalo všechny sekerky", přičemž Stanislav Gross doplnil, že "velmi hluboko".
Od Škromacha, který ještě v pátek (a jako by byl členem docela jiné strany) vytýkal podle tisku Lubomíru Zaorálkovi, že si veřejně dovoluje kritizovat bývalého i současného předsedu a že je třeba proti jeho praktikám postavit "pevnou hráz", jsou to překvapivě nová a mírná slova. |