Daniel Kaiser
V koaliční smlouvě z loňského července si vláda dala tři následující závazky.
Za prvé: nastartovat reformu veřejných financí. Za druhé: udržet daňovou kvotu na úrovni roku 2000. A za třetí: rozvíjet sociální stát.
 |  |  |  |  | | | Kompromis, který se ještě zředí, už ztrácí nárok nazývat se reformou. | |  |  | |  | Splnit všechny tři úkoly najednou se ovšem nedá. Celá reforma rozpočtu tudíž není nic jiného než hledání odpovědi na otázku, co z vládního programu máme brát vážně.
Tento programový rozptyl asi nevznikl náhodou: nabuzená ČSSD si věřila, že svojí silou bude mít na celou dobu zajištěné právo na interpretaci programu, naopak malé koaliční strany potřebovaly těšítko a naději, že jednou uvidí světlo na konci tunelu.
To jim nečekaně zasvítilo už na podzim, kdy se v sociální demokracii začal rýsovat rozkol mezi ministrem financí Sobotkou, který se chystal škrtat ve výdajích, a ministrem práce Škromachem, který by díru ve státním dluhu radši zasypal vyšší daní z příjmu a zvýšením sociálního pojištění.
V tomto týdnu dostal Škromach významnou posilu - premiéra Špidlu. Je to překvapivý zvrat.
Donedávna si Sobotka udržoval inciativu, určoval tón rozpravy, a když v prosinci představil v Kolodějích svůj návrh reformy, až na Škromacha proti němu nikdo veřejně nevystoupil. Proč ta změna?
Jedno vysvětlení se nabízí jaksi automaticky.
Po nepovedených prezidentských zápasech není Špidla ve své vlastní straně doma. Netroufne si provokovat čím dál silnějšího Škromacha a z nezbytí se přidává k levicovému křídlu.
Tento výklad ale nedoceňuje, že premiér má vlastní hlavu a ta svět vidí podobnýma očima jako Škromach.
Lidé kolem Špidly, ať už ekonom Jaroslav Ungermann nebo třeba sociolog Martin Potůček, platí ve svých oborech za levičáky.
Předseda vlády také neuznává mantru pravičáků o souvislosti mezi nižšími daněmi a rychlejším ekonomickým růstem. Proto se těžko dá brát jako senzace, že se Špidla nebrání růstu státních odvodů.
Jak celý střet dopadne, se zatím dá jen těžko předvídat. Záleží na několika faktorech: kolik spojenců najde Sobotka v sociální demokracii?
Najde v sobě malá Unie svobody odvahu rvát se za Sobotkovu reformu a jít přitom až na hranu?
Co Škromachovo křídlo, šlo by v takovém případě do střetu, ovládlo stranu a trouflo si na menšinovou vládu s tichou podporou komunistů?
I když vláda zůstane v takovém složení, v jakém je teď, z rozpočtové reformy bude kompromis. Potíž je v tom, že kompromis je už samotný Sobotkův plán.
A kompromis, který se ještě zředí, už ztrácí nárok nazývat se reformou. |