Daniel Kaiser
Nový předseda Unie svobody Petr Mareš je doslova ztělesněním stavu, v jakém se teď tato malá strana nachází.
 |  |  |  |  | | | Pro to, aby ODS znovu zvedla hlavu, potřebuje prožít několik roků v opravdové opozici. | |  |  | |  | V červnových volbách Mareš neprošel do parlamentu, přesto se pak stal ministrem ve Špidlově vládě.
Teď už by se strana do sněmovny ani nedostala, v průzkumech má něco kolem tří procent a liberální volič už stranu, která sedí v tak levicové vládě a v tak podřízeném postavení, asi volit nebude.
Nezájem se zdá být oboustranný.
Účast ve vládě je mezi unionistickými voliči silně nepopulární, strana ale volbou Mareše dala jasně najevo, že už se v nových poměrech zabydlela a jestli půjde z vlády, nebude to rozhodnutí její, ale ČSSD.
Strana stará teprve pět roků se v Brně pomalu vydala na cestu do důchodu.
Hana Marvanová, která si přála radikálnější vymezení se vůči sociální demokracii a pro účast ve vládě chtěla stanovit hodně těsné mantinely - například výrazné zmenšení deficitu státního rozpočtu už příští rok, byla se svými nápady jasně odmítnuta.
Její názory sdílela odhadem jen asi čtvrtina delegátů. A je to stanovisko dosti reprezentativní - do Brna se sjelo čtyři sta delegátů, což je skoro polovina celé členské základny.
Atmosféra na sjezdu byla ponurá, sebekritika v ideové rozpravě všeobecná a jakoby povinná.
Paradoxně přitom mají unionisté po dlouhé době i právo na jakési sebeuspokojení: v prvních měsících nové vlády ministři a poslanci US-DEU vynikali poraženectvím, teď se pokoušejí nějakou politiku dělat.
V nastávající bitvě o reformu rozpočtu podporují ministra financí Bohuslava Sobotku, který chce škrtat ve státních výdajích, unionistický ministr pro místní rozvoj Pavel Němec připravuje něco, co se velmi blíží deregulaci nájemného.
Strana požaduje zrušit vysoce podezřelou zakázku na stavbu ostravské dálnice, minulý týden při projednávání žádosti Spojených států o české chemiky byla ve sněmovně jako jediná z partají jasně pro.
Sama Unie se ale oslabuje tím, jak moc její ministři lpějí na svých křeslech. Strany, kterou z vlády nedostane ani případné vítězství Miloše Zemana v prezidentské volbě, se její partneři asi nemusejí bát.
Když se loni v září pod tlakem sociálních demokratů Unie svobody veřejně zřekla své populární poslankyně Marvanové, získala punc zrádců a ten se smývá těžko.
Petr Mareš je historicky první šéf Unie svobody, který nikdy nebyl v ODS. Může to znamenat, že unionisté přestanou se svým věčným vymezováním se proti občanským demokratům a Václavu Klausovi.
Daleko víc ale Unie ODS pomůže tím, že sama zůstane ve vládě.
Už i u občanských demokratů se šíří poznání, že pro to, aby jednou v budoucnost znovu zvedli hlavu, potřebují prožít několik roků v opravdové opozici.
Deset poslanců Unie svobody, kteří zajišťují těsnou vládní většinu, jim ten čas dává.
Obětují budoucnost svojí strany v zájmu české pravice, je to ale oběť, která hlavně unionistické ministry a lidi kolem nich asi moc bolet nebude. |