Daniel Kaiser
Všichni čtyři prezidentští kandidáti měli včera napilno. Obcházeli kluby poslanců a senátorů za jednotlivé strany a vznikaly tak zajímavé situace, dřív skoro nepředstavitelné.
 |  |  |  |  | | | Zbytek světa se nikdy nedozví, komu je případný vítěz vděčný a pravděpodobně i nějak zavázán. | |  |  | |  | Například delegáti ČSSD odměnili Václava Klause a Petra Pitharta potleskem a svého oficiálního kandidáta Jaroslava Bureše ne, Pithart, který jako jediný z nekomunistických kandidátů přišel žádat o hlasy ke komunistům, je uklidňoval, že Benešovy dekrety nejsou už německo-česká, ale pouze česko-česká záležitost.
Je ale zřejmé, že budoucí prezident se včera nekvalifikoval svým přesvědčovacím talentem, že se o něm daleko spíš rozhoduje v zákulisních dohodách, lépe řečeno obchodech.
Politické strany se dohodly na způsobu, který eventuální obchody spolehlivě přikryje.
Princip tajné volby zdůvodnil premiér Vladimír Špidla jakýmsi lidským faktorem - jde prý o to, aby se v budoucnu dnešní kandidáti a ti, kdo je nevolili, spolu mohli normálně bavit.
Jenom unionista Karel Kühnl prosazoval, aby se volilo veřejně a neuspěl.
Lidské vztahy ve sněmovně tak sice zůstávají zachráněny, zbytek světa se ale nikdy nedozví, komu je případný vítěz vděčný a pravděpodobně i nějak zavázán.
Jestli tedy zákonodárci vůbec někoho vyberou, dá se předpokládat, že po volbě zůstane pachuť a zlá krev. Už včera se kuloáry šířily spekulace o vítězství Petra Pitharta.
Podle této teorie bude Pithart zvolen hlasy svých lidovců, unionistů, ale i mnoha sociálních demokratů a za přímé nebo nepřímé asistence komunistů, kteří by pro něj buď hlasovali nebo by nehlasovali vůbec a tak uměle snížili většinu, kterou Pithart potřebuje.
Za to prý lidovci a sociální demokraté komunistům postoupí druhé křeslo místopředsedy sněmovny, uvolněné Hanou Marvanovou, a možná i další posty ve státní správě nebo v diplomacii.
Pro případ Pithartova vítězství je tedy už teď přichystáno podezření, že jeho volba byla umožněna handly mezi jeho navrhovateli a komunistickou stranou.
Podezření o to pikantnější, že by se takový obchod udál ve výročí sebeupálení Jana Palacha.
Tajná volba byla snad původně míněna jako ochrana politiků před autoritářskými šéfy a před populistickou náladou ulice.
I v tajné volbě se ale vedení strany může dozvědět, jak jejich ovečky hlasovaly, což letos v létě dokázala ČSSD, která svým lidem před volbou vedení sněmovny kontrolovala lístky.
A ulice se dnes vzruší maximálně tak při návratu hokejistů z olympiády. Otázka Havlova nástupnictví zajímá dnes veřejnost nanejvýš zprostředkovaně, přes novináře.
Z toho plyne závěr, že tajná volba prezidenta nechrání poslance ani před vlastním stranickým vedením, ani před zdivočelým davem, ale před novináři.
Nakonec to ale může být nebezpečná věc. Novináři budou svoje publikum po prezidentských volbách krmit analýzami hlasování, spekulacemi a ty čtenáře nebo posluchače snadno ujistí v jeho názoru, že politika je špinavý obor.
Poslanecká sněmovna tradičně trpí neúctou veřejnosti, hůř je na tom z ústavních institucí už jen Senát. Tajnou volbou prezidenta dnes obě komory upevní svoje pozice. |