Daniel Kaiser
V posledních týdnech a měsících se zdá, že česká politika nemá na starosti nic jiného než volbu prezidenta.
 |  |  |  |  | | | Někteří lidé, co premiéra znají blíž, tvrdí, že Špidla je přesvědčený o svém dějinném poslání. | |  |  | |  | Pod tímto povrchem se ale hromadí tlak, krusta nekonečných kombinací a propočtů, kdože vystřídá Václava Havla na Hradě, občas praskne a pak jsou vidět zajímavé věci:
vláda není jednotná ve svém nejdůležitějším domácím úkolu, reformě veřejných financí, a jak se ukázalo včera, ani v nejvažnějším zahraničněpolitickém rozhodnutí, které před ní dosud vyvstalo.
Má Američanům půjčit pro tažení na Irák žádanou chemickou rotu, v případě nutnosti i bez další rezoluce Rady bezpečnosti OSN, nebo ne?
Klíčoví sociálnědemokratičtí členové vlády jsou pro: premiér Špidla, ministr obrany Tvrdík i šéf vnitra Gross.
V čem je tedy problém, proč vláda nedokázala říci jasné ano a vykoledovala si trefnou kritiku místopředsedy ODS Petra Nečase za nejistý dojem?
Špidla se zjevně obává, že když bude svou proamerickou linií ve straně prosazovat bezohledně, může si hodně stranických kolegů popudit.
V pondělí se s oponenty utká ve vládě - například s ministrem kultury Dostálem, v následujících dnech v parlamentu.
Není lehké prosazovat jestřábí zahraniční politiku ve straně dosud uvyklé intuitivnímu pacifismu.
Dokud byla ČSSD v opozici, její umírněný antiamerikanismus ji nic nestál. Jan Kavan mohl s klidem položit svou slavnou otázku, jestli se dá vystoupit ze Severoatlantické aliance.
V roce 1999 Zemanova vláda zdržovala bombardování Jugoslávie, a koneckonců Vladimír Špidla ještě celkem nedávno, zhruba před půl rokem, hlásal: v irácké otázce bez Rady bezpečnosti ani ránu.
To byl názor Američanům silně nevyhovující, a Špidla ho, k jejich radosti opustil. Kdy a proč přišel ten zlom?
Někteří lidé, co premiéra znají blíž, tvrdí, že Špidla je přesvědčený o svém dějinném poslání. Na českého premiéra prý dělají hluboký dojem jednání s předními světovými státníky.
Náhoda chtěla, že svoje zahraničněpolitické ostruhy Špidla získával hlavně v souvislosti s pražským summitem NATO.
Taková schůzka s americkým prezidentem dokáže ovšem rozhodit i těžší váhy, než je premiér České republiky.
V Británii jeden kritik premiéra Blaira před časem napsal, že když Blair vedle amerického prezidenta Bushe zkouší roli státníka, vypadá spíš jako dítě, které si hraje na doktora.
Český premiér sám svůj názorový posun nijak nevysvětlil. Ať je to jak chce, ze Špidly-pacifisty celkem rychle vyrostl Špidla-jestřáb.
Na pozici, kterou vyklidil, ovšem zůstala trčet spousta jeho spolustraníků. Nežádá teď od nich nic menšího, než aby otočku, která jemu trvala několik měsíců, provedli za pár dní.
Zatím se zdá, že ho poslechnou, na chřadnoucí popularitě ve vlastní straně to ale premiérovi určitě nepřidá. |