Ondřej Štindl
Kandidáti obou největších stran se o milostech vyjadřovali zdrženlivě, dávali najevo, že by jejich případné udílení konzultovali, Václav Klaus naznačil, že by výkon spravedlnosti ponechal především na justičním systému.
 |  |  |  |  | | | V době, kdy politika často sklouzává k populismu, Havel často dokázal jednat nepopulárně. | |  |  | |  | Postoj pánů Bureše a Klause je - vzhledem k probíhajícímu volebnímu boji - pochopitelný.
Udílení milosti je ta nejméně populární prezidentská pravomoc a existuje cosi jako společenská objednávka po tom, aby byla omezena.
V souvislosti s kritikou institutu milosti ovšem někdy dochází k matení pojmů.
Prezidentské milosti někdy bývají hodnoceny podle toho, zda se hodnotitelům zdají být spravedlivé nebo ne.
A bývají z toho hlediska shledány lehkými, lidé jsou pobouřeni, že člověku, který něco provedl, to prošlo.
Nicméně podstata milosti je právě v tom, že spravedlivá vůbec není. Je to jakýsi pozemský předobraz vykoupení tak, jak jej chápou křesťané.
Milost člověka zbavuje trestu, který si nade vší pochybnost zasloužil.
Snaha vymyslet nějaký mechanismus, který by její udělování učinil předvídatelným a, řekněme, správným, nakonec může vést k jejímu vyprázdnění.
Spravedlnost by měla být předvídatelná a správná, milost ale - jak už jsme řekli - stojí mimo ni.
Kritici udělování milostí je mají za jakýsi feudální přežitek, atribut krále a ne voleného prezidenta.
Ten institut nicméně v českém ústavním systému zatím existuje a dosluhující prezident se těžko mohl tvářit, že to tak není a že takové právo ve skutečnosti nemá.
I proto, že udělení milosti je akt svým způsobem uzavřený mezi dva lidi - toho, kdo žádá a toho, kdo ji udělí anebo - častěji - neudělí.
A ti žadatelé si snad zaslouží, aby jim to ne někdo řekl přímo a ne s odkazem na to, že jedna z jeho pravomocí v prezidentovi nevzbuzuje bůhvíjaké nadšení.
V rozhovoru pro dnešní Respekt Havel řekl, že ve věci milostí, cituji, "jde o věc naprosto individuálního svědomí, která v podstatě nesnese diskusi."
Svým způsobem je to pravda, popsaným způsobem nespravedlivý může prezident být jen sám za sebe.
Na druhou stranu, Václav Havel v tomtéž interview vyslovil pochybnost nad tím, zda je dobré informace o udělení milostí zveřejňovat.
V takovém "utajení" by ovšem bylo možné vidět snahu až příliš zmenšit břemeno, které výkon téhle mimořádné pravomoci znamená.
Prezident je jediný člověk v zemi, kdo má právo někoho omilostnit, a ta s jistotu hraničící pravděpodobnost, že bude za udělené milosti kritizován, je možná náležitou součástí toho privilegia.
A ať už má kdo názor na institut milosti jakýkoli, jedno by se v souvislosti s nimi Havlovi přiznat mělo.
V době, kdy politika často sklouzává k populismu, často dokázal jednat nepopulárně, s plným vědomím důsledků a aniž by z toho sám měl nějaký politický nebo jakýkoli jiný prospěch. |