Adam Drda
Když se dnes vytýká Václavu Havlovi, že nepřijímá na Hradě předáky KSČM, a když kandidáti na prezidenta jako o překot slibují, že oni se určitě budou chovat jinak, poněkud se zapomíná na nedávnou minulost:
 |  |  |  |  | | | Pokud jde o příštího prezidenta, patří reálný vliv KSČM k nejvážnějším argumentům pro přímou volbu. | |  |  | |  | Havel se přece kdysi nerozhodl účelově ignorovat jednu stranu - dokud byli v parlamentu republikáni Miroslava Sládka, tedy ještě v polovině 90. let, odmítal se stýkat i s nimi.
Tahle věc vypadá jako marginálie, ale přitom velmi výstižně ukazuje, jak velký posun v české demokracii v posledních letech nastal.
Havel totiž republikány a komunisty právem a ve shodě s mnoha dalšími politiky považoval za dvě strany téže mince: za okrajové síly, které svým založením vpodstatě ohrožují demokracii, není v nich nic pozitivního ani konstruktivního, a v první řadě je spojuje vůle zneužívat lidských slabostí.
Republikáni byli odpudivější kvůli svému nepokrytému rasismu, ale v drtivé většině otázek tahali s komunisty za jeden provaz: stačí zmínit fanatické antiněmectví, překrucování minulosti, odpor proti Severoatlantické alianci či Evropské unii, náklonost k diktátorům různého druhu.
Úpadek republikánů komunistům prospěl: získali od nich část voličů a čím víc hlasů měli, tím přijatelnější se jevili ostatním stranám, aniž by se museli jakkoli měnit.
Pokud se demokratické strany nedohodnou na společném prezidentovi, je jasné, že bez 44 komunistických hlasů nebude nikdo zvolen.
Dnešní Lidové noviny tvrdí, že Miloš Zeman s komunisty čile vyjednává, což sice přímo nepotvrzují špičky ČSSD, za to místopředseda KSČM Miloslav Ransdorf o Zemanovi říká: "Scházíme se pravidelně u něj doma a hovoříme o všem možném, pochopitelně i o příštím prezidentovi".
Jestliže ale Zeman s komunisty debatuje, není na tom nic výjimečného - dělají to všichni, a v ČSSD existuje dosti početná skupina lidí, kteří jsou nepokrytě pro přímou spolupráci.
V cestě jim stojí jen známé "bohumínské usnesení", ale vzduchem už delší dobu poletuje otázka, jak dlouho ještě bude platit?
Vliv nezměněné KSČM je zkrátka čím dál větší a nejde ani zdaleka jen o to, že by jí ostatní strany za kooperaci slibovaly jen funkce nebo nějaké prebendy - komunisté ovlivňují samotný obsah české politiky.
Už jen tím, že třeba prezidentští kandidáti přizpůsobují své starší názory a postoje tomu, aby si to u KSČM nerozházeli.
Stojí za to znovu připomenout, že česká společnost se dostala do schizofrenní situace: Od července 1993 platí Zákon o protiprávnosti komunistického režimu, který byl státem označen za "zločinný, nelegitimní a zavrženíhodný".
KSČ pak dostala od stejného státu nálepku "zločinné organizace". Komunismus je oficiálně považován za jedno z hnutí, které potlačuje práva a svobody.
Přesto všechno v zemi existuje strana, která si komunismus nechala v názvu, na KSČ navazuje, nikdy se nedistancovala od minulosti a k minulému režimu se hlásí.
Demokratičtí politici, zejména ti, kteří s ní vyjednávají a spolupracují, jsou společnosti dlužni vysvětlení: měli by představit nějaký plán, jak se s komunisty hodlají vyrovnat, zda je přijmou za partnera v současné podobě nebo se je pokusí předělat.
Je to zřejmě jeden z největších problémů polistopadového českého státu - a jak by měl být za daných okolností řešen, to je otázka pro věštírnu v Delfách.
Avšak pokud jde o příštího prezidenta, patří reálný vliv KSČM, s níž naoko nechce nikdo nic mít, k nejvážnějším argumentům pro přímou volbu.
Žádná demokratická strana před volbami o spolupráci s komunisty nemluvila - a z ničeho jiného než lidového hlasování nelze odvodit, zda je většina národa ochotna akceptovat hlavu státu, posvěcenou Miroslavem Grebeníčkem. |