| středa 21. srpna 2002, 10:49 SEČ | | Analýza: Slábnoucí mýty osmašedesátého | 
| Adam Drda
Pražské jaro, tzv. obrodný proces ukončený okupací 21. srpna 1968 a koneckonců celá česká reformní 60. léta patří k největším tuzemským mýtům.
Čím déle trvá skutečná demokracie, tím víc mýtus slábne, ale zároveň pořád přežívá v politice i v intelektuální sféře. Není divu: byl tak silný, že zasáhl několik generací, včetně dnešních třicátníků.
 |  |  |  |  | | | Reformní česká 60. léta jsou v rámci mýtu pojímána jako více méně demokratická a "liberální" doba. Těm, kdo nepoznali nic jiného než stalinský totalitní systém se tak nutně musela jevit, ale z nadčasového hlediska šlo pořád o diktaturu. | |  |  | |  | Dospívat v době pozdní normalizace totiž znamenalo žít v podvojnosti. Na jedné straně fasovat v hodinách občanské nauky brožurku nazvanou "Poučení z krizového vývoje" a učit se o potlačené kontrarevoluci.
Na straně druhé pak doma na půdě či ve sklepě nacházet různé noviny nebo časopis Mladý svět s černými vtipy o ruských vojácích, fotografiemi tanků, rozstřílených náměstí a spravedlivě rozzuřených vlastenců.
Z tohoto hlediska bylo těžké nezískat třeba k Pražskému jaru silnou zpětnou náklonost. Dnes jsou na dané téma k dispozici desítky knih a statí, a tak snad stojí za to jen pár poznámek.
Reformní česká 60. léta jsou v rámci mýtu pojímána jako více méně demokratická a "liberální" doba. Těm, kdo nepoznali nic jiného než stalinský totalitní systém se tak nutně musela jevit, ale z nadčasového hlediska šlo pořád o diktaturu.
Navzdory všemu uvolnění byli i tehdy persekuováni lidé nekomunistických názorů a zakazovaly se nemarxistické časopisy. O širokých "kapitalistických" svobodách si mohli Češi nechat jen zdát a neustala dokonce ani zvůle tajné policie a zmanipulovaných justičních orgánů.
Otřesným, ale pro ilustraci výborným příkladem je v tomto ohledu jedno svědectví z knihy historika Karla Bartoška "Český vězeň".
Jde o příběh ženy, odsouzené ve vykonstruovaném procesu v roce 1962, nepředstavitelně týrané a propuštěné nikoli díky spravedlnosti, ale díky amnestii v březnu 1968, kdy už byly reformy v plném proudu. Do pádu totality ta žena nedosáhla rehabilitace.
Těžko tedy dnes pochopit, jak se někdo na členství v KSČ v oněch letech může dívat jako na čistou a mravně neproblematickou záležitost.
Další část mýtu praví, že česká společnost se v období Pražského jara pod vedením komunistických pokrokářů pokusila o nevídané věci, o zavedení nové podoby "demokratického socialismu".
Pravda přitom je, že Češi po válce z velké části dobrovolně vpochodovali do područí východní despocie a po nějakých patnácti letech se začali snažit vracet věci aspoň trochu k normalitě. Komunističtí předáci chystali v rámci systému reformy, které jim ale nutně přerůstaly přes hlavu: chtěli uvolnění, lidé si však postupně začali přát úplnou svobodu.
 |  |  |  |  | | | Česká společnost se s rokem 1968 nevyrovnala dodnes - dokladem je nekonečný nedořešený proces s vlastizrádci, tedy funkcionáři KSČ, kteří s okupačními silami kolaborovali. | |  |  | |  | Slovy Pavla Tigrida, v neuvěřitelné životní síle doslova vybuchly občanské ctnosti, o nichž se myslelo, že jsou po dvaceti letech ideologických lží dávno zapomenuty.
Filosof Leszek Kolakowski vystihl tehdejší situaci KSČ asi takto: Cílem komunistů je získání moci a její udržení. Monopol moci však nemůže být nikdy částečný, všechny návrhy a případné změny jsou proto nutně povrchní. Stalinismus není deformací systému, nýbrž jeho pilířem.
Přesně to se 21. srpna 1968, kdy Československo obsadily armády států Varšavské smlouvy potvrdilo: z hlediska systému a sovětského bloku byla okupace logická, protože situace v kolonii se začala vymykat kontrole.
Národ se po příchodu vojsk sice vzácně semknul a projevil odhodlání čelit okupantům, ale reformní vedení strany, unesené do Moskvy ho nechalo na holičkách a s výjimkou Františka Kriegela vyslovilo s okupací souhlas.
Bez politických vůdců vydržela protisovětská jednota ještě rok - v srpnu 1969 se konaly památné masové protesty, ale pak už nastoupila normalizace, provázená rozsáhlými čistkami a ústupky.
Česká společnost se s rokem 1968 nevyrovnala dodnes - dokladem je nekonečný nedořešený proces s vlastizrádci, tedy funkcionáři KSČ, kteří s okupačními silami kolaborovali.
|
|  |  |  |  |  | | Akciové trhy: 00:39 GMT | | FTSE | 6406.80 | -11.00 | | Dow Jones | 12525.7 | -48.11 | | Nasdaq | 2467.70 | -9.91 | | FTSE má zpoždění 15 min, Dow a Nasdaq 20 min |
|