BBCi Home PageBBC World NewsBBC SportBBC World ServiceBBC WeatherBBC A-Z
SEARCH THE BBC SITE
 
Zprávy
Svět
ČR
Británie
Přehledy tisku
Analýza
Anglicky s BBC
Dobré ráno
Zprávy
Svět o páté
Svět o šesté
Interview
Frekvence
Programy
Kontakt
Pomoc
Redakce
Learning English
BBC Russian.com
BBC Spanish.com
BBC Arabic.com
BBC Chinese.com
 Zprávy: ČR
středa 15. srpna 2002, 10:59 SEČ
Analýza: Druhá vlna...



Adam Drda

Zatím to vypadá, že české obyvatelstvo zvládá potopu víc než skvěle - s rozvahou, vytrvalostí, obětavostí a maximálním nasazením.

Prezident se vrátil z daleké ciziny, nejvyšší politici jsou v pohotovosti a putují po postižených oblastech, v Praze nepřetržitě zasedá krizový štáb a primátor snad ani nespí, policie, vojsko, záchranáři i dobrovolníci se dřou do úmoru. Všeobecně se oceňuje zájem člověka o své bližní, zasílání nejrůznější pomoci a peněz.

 Až skončí bezprostřední ohrožení, až se přestanou vykonávat nejnutnější nezbytné práce a pomine euforický stav, dostaví se "všední dny" a s nimi deprese. 
Ale důležitá je i souhra mezi státy. Václav Havel včera prohlásil, že mu fakt solidarity připadá nesmírně důležitý právě v době, kdy se zdá, "že ve střední Evropě začali ožívat jacísi démoni minulosti.

Jako by v tom bylo nějaké skryté varování, skrytý vztyčený prst, skrytá výzva ke spolupráci". Prezident by byl rád, kdyby ona solidarita přetrvala i v době, kdy v Česku zrovna nebude okupace nebo potopa.

Jenomže co si vlastně slibovat od soudržnosti při podobných krutých událostech? Existuje vůbec důvod, proč si myslet, že po zážitku, jako je povodeň, se nejen česká, ale jakákoli jiná společnost zásadně změní k lepšímu či přímo k dokonalosti, že ztratí svá negativa?

Psychologové tvrdí, že skutečná krize teprve přijde. Lidská bytost si podle nich většinou zpočátku nebezpečí nepřipouští, pak upadne do krátkodobého šoku, z něhož přejde do stavu, označovaného jako tzv. stav kognitivního přežití.

V této fázi údajně - cituji dr. Jeronýma Klimeše - "mozek jako by vypnul... city, člověk se mění v robota, který s úžasným racionálním nadhledem na poslední chvíli vynáší vše ohrožené".

Ale teprve pak, když už je po všem, když už nehrozí nebezpečí, začne se bytost bolestivě vracet k normalitě, propuknou v ní potlačené city, začne si uvědomovat, co se vlastně stalo.

Přeneseno na českou společnost by to mohlo znamenat zhruba následující: Až skončí bezprostřední ohrožení, až se přestanou vykonávat nejnutnější nezbytné práce a pomine euforický stav, dostaví se "všední dny" a s nimi deprese.

Bude to záplavová "druhá vlna" a teprve při ní se ukáže, jak se Česko s povodněmi vyrovnalo, jak jsou vláda i nižší instituce schopny odstraňovat jejich následky, jak budou třeba pojišťovny plnit své závazky a zda solidarita s postiženými - třeba finanční a materiální pomoc - přetrvá třeba ještě několik měsíců.

Až vody opadnou, dostaví se nevyhnutelně i diskuse o tom, co kdo udělal špatně a kdo se choval politicky nevhodně, budou jistě vznášeny otázky podobné následujím:

Proč pražský primátor ještě o půlnoci ujišťoval, že Starému městu nic nehrozí a potom ve čtyři ráno lidi budily sirény a byli vyzýváni k rychlé evakuaci?

Proč zaměstnanci z "Povodní Vltavy" dávali zmatené a neustále se proměňující informace?

Jak se na krizi podílely přehrady a nakolik vlastně splnily svůj úkol zadržovat velkou vodu?

 Česká společnost jako celek není ani "lepší" ani "horší" než společnosti jiné. To znamená, že má pořád hodně důvodů snažit se být lepší a solidárnější, ale to je dlouhodobý proces, který zážitek jako je povodeň zásadně neurychlí.  
Pokračovat se dá ještě dlouho, zřejmě se otevře spor a nepochybně i politická diskuse nad tím, z jakých prostředků se bude platit odstraňování škod atd. Může to být debata velmi ostrá a horká, ale bude normální a legitimní.

A podobné je to i s mezinárodní solidaritou při přírodních katastrofách. Je to báječná věc a moderní lidstvo by bez ní asi vyhynulo - je však zároveň cosi divného na představě, že nějak souvisí s "démony nacionalismu", pokud ten termín vůbec ve vztahu k dnešku akceptujeme.

Mezi normálními lidmi v zemích současné Evropy žádné otevřené nepřátelství nevládne a politici se přece kvůli přírodní pohromě nevzdají svých idejí, byť by byly sebehloupější, nepřestane se debatovat o dějinách, neskončí intelektuální pře.

Ani povodeň zkrátka není "tlustá čára za minulostí". Česká společnost jako celek není ani "lepší" ani "horší" než společnost rakouská, německá nebo maďarská - to znamená, že má pořád hodně důvodů snažit se být lepší a solidárnější, ale to je dlouhodobý proces, který zážitek jako je povodeň zásadně neurychlí.
Další informace:
 
 
14. srpna 2002
Analýza: Velká voda v rozpočtu
9. srpna 2002
Analýza: Nechuť k Marvanové
8. srpna 2002
Analýza: Špidlův den
Zprávy BBC:
 
 
ČEZ sníží cenu elektřiny pro domácnosti
Policie znovu otevře případy sebevražd
OSN pokárala ČR za diskriminaci Romů
Stávka podle odborů úspěšná
Jednání o finanční reformě
Schůzka k návrhu evropské ústavy
Špidla proti Centru pro vyhánění
Zemřel Pavel Tigrid
Cena GLOBArt pro Havla
ČR řeší demografické problémy
Změny provozu hraničních přechodů
Petice za Nové Heřminovy
Požár v klášteře v Kladrubech
Hejtmani žádají rezignaci Součkové
Ministrem spravedlnosti bude navržen Čermák
Klaus jmenoval Lastoveckou
15 zraněných po srážce vlaku s nákladním autem
Schůzka Sobotka-Hojdar
Ombudsman kritizuje dálnici D8
Lékaři chtějí společný protest
 
Akciové trhy:  00:37 GMT
FTSE6406.80-11.00
Dow Jones12525.7-48.11
Nasdaq2467.70-9.91
FTSE má zpoždění 15 min, Dow a Nasdaq 20 min
 POČASÍ
 

 
[email protected]
 
 
 
BBC Copyright Nahoru ^^BBC News in 43 languages >
 
Zprávy | Svět | Británie | Česká republika
Přehledy tisku | Analýza | Fórum
Anglicky s BBC
 
 
Redakce | Programy | Kontakt | Pomoc 
 
 
© BBC Czech, Bush House, Strand, London WC2B 4PH, UK