|
Dojíždějí do práce s tepem jako bojoví piloti | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Trpí stejným stresem jako piloti bojových letadel a v krvi mají tolik adrenalinu jako policisti nasazení do akce při masových nepokojích.
Nejde však o kaskadéry, ale o cestující, kteří dojíždějí ve velkoměstech do zaměstnání hromadnou dopravou. Vyplývá to z výsledků výzkumu, které zveřejnil ve Velké Británii doktor David Lewis z Mezinárodní asociace pro zvládání stresových situací. Studie potvrzuje zjištění nedávné německé studie, která odhalila souvislost mezi dojížděním v dopravních špičkách a náchylností k srdečnímu infarktu. Pokud lidé používají veřejnou dopravu, pravděpodobnost selhání srdce se zvyšuje třikrát. Kde vybít stres z autobusu? Doktor Lewis sledoval krevní tlak a tepovou frekvenci srdce na vzorku 125 cestujících během pěti let a došel k následujícímu závěru: "Pokud uvíznete někde na červené a víte, že vás za pozdní příchod do práce čeká pokuta nebo dokonce vyhazov a nemůžete s tím vůbec nic dělat, v těle vzniká stres, který se nemá kde vybít." Navíc většina lidí nemá podle něj, na rozdíl od bojových letců či policistů, trénink, jak vysokou hladinu stresu dlouhodobě zvládat. To může mít trvalé následky na jejich zdraví, i když ty nebyly předmětem výzkumu této konkrétní studie. Lidé špatně snášejí tlačenici, když je narušen jejich soukromý prostor nebo když musejí vdechovat nepříjemné pachy. Kombinací obojího podle expertů vzniká vůbec největší zátěž lidského organismu tehdy, když člověk nemůže frustrující okolnosti kolem sebe nijak ovlivnit, je- li například uvězněn ve vlakové soupravě nebo v metru. Jako roboti Tlak u lidí uvězněných v dopravním prostředku v ranní špičce dosahuje běžně 170 až 180 jednotek, aniž by docházelo k fyzické zátěži organismu.
Jak upozorňuje doktor Lewis, někdy to vede ke stavu takzvané dojíždějící amnézie, tedy situaci, kdy člověk v hromadné dopravě zcela vypne: Tento expert na stres dodává, že lidé pak cestují do práce automaticky jako roboti a vůbec nic si z té cesty nepamatují. Jakkoliv to může znít úsměvně, má to pak dopad na pracovní výkonnost a produktivitu, protože podle poznatku vědců trvá zhruba dalších 45 minut, než se lidský mozek znovu nastartuje a je schopen vstřebávat informace. Vědci spočítali, že lidé, kteří dojíždějí každý den tři čtvrtě hodiny až hodinu do práce, stráví tři či čtyři roky svého života jako "duševně nepřítomní". Pomůže laptop, nebo chůze Citovaná studie vznikla na objednávku jedné velké světové počítačové firmy, a tak její závěry lidem doporučují jako obranu proti stresu změnu životního stylu a pružnou pracovní dobu. A pokud to jde, může být jednou z cest odbourávání stresu používání mobilních počítačů při cestě do práce či z práce. Doktor Lewis má pro stresované ještě jednu konkrétní radu, kterou je možná o něco snazší se řídit: "Když jezdíte z práce a do práce v dopravní špičce, zkuste vyměnit dopravní prostředek za chůzi a například na metro či vlak si dojít pěšky místo jízdy autobusem." "Čas strávený na cestě se dá využit efektivně také k poslechu sebevzdělávacích programů, například jazykových kurzů z různých druhů walkmanů, takže čas na červené u semaforů vám uteče jako voda." |
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||