Dobří lidé v dobách zla

Vnučka Josipa Tita zaznamenala příběhy obyvatel Bosny a Hercegoviny v době války

Čtvrtek 5. dubna 2001

Zpracovala Majka Ošťádalová

Zatčení bývalého jugoslávského prezidenta Slobodana Miloševiče je některými intelektuály v jeho vlasti považováno za další krok k morálnímu očištění společnosti, která byla svědkem etnických čistek.

Jednou ze zastánkyň smíření s válečnou minulostí Balkánu je Svetlana Brozová. Vnučka poválečného jugoslávského prezidenta Josipa Broze Tita v Praze včera uvedla český překlad výběru ze své knihy Dobří lidé v dobách zla.

Autorka v pravdivých příbězích lidí hledá projevy dobra, námětem knihy jsou však hrůzné zkušenosti z války v Bosně a Hercegovině.

Příběhy ze života...

Edin se vytrhnul hrdlořezovi, doběhl ke mně a rukama mě objal kolem pasu. Zabořil mi hlavu na prsa a křičel: "Mami pomoz mi! Prosím tě, mami nedej mě!" Otočila jsem se na Lukiče: "Zabij mě a dítě nech naživu." "Nenechám a ty stejně chcípneš," odpověděl, vytrh mi syna z náručí a podřízl mu hrdlo."

Může se kdy tato muslimská bězěnkyně z Višegradu vyrovnat s hrůznými činy Srbů? Napadne vás při čtení příběhu zaznamenaného v Sarajevu v roce 1998. I přes tragičnost osudu ženy vychází později najevo, že se společně se svojí dcerou zachránila a to díky pomoci jiného Srba.

"Kladla jsem lidem otázku, co dobrého během války zažili od lidí jiné národnosti. A oni mi začali vyprávět své příběhy, často tíživé osudy, ve kterých vykrystalizovala pomoc nebo hezký skutek od lidí z druhého etnika. Dobrota, dobré skutky lidí se v těch hrůzných příbězích blyštěly doslova jako perly na mořském dně," vysvětluje autorka Svetlana Brozová.

Kořeny zla

 

	K válce nedošlo, proto, že by se lidé vzájemně nenáviděli, ale kvůli šíleným myšlenkám vůdců těchto národů o nacionálně čistých státech.
	Svetlana Brozová

Když hovoří o sbírání materiálu pro svoji knihu, v jejích očích je znát, že si příběhy prožila s vypravěči. Při otázce po kořenech doby zla v Bosně a Hercegovině se tato elegantní pětačtyřicátnice mění - vyzařuje z ní racionalita a určitý majestát. Zdůrazňuje, že před válkou žili v zemi muslimové, Chorvaté a Srbové ne vedle sebe, ale spolu.

"Vedla jsem rozhovory s příslušníky všech tří etnik. Nikdy se nedozvíte, že to byl v Bosně soused, který napadl souseda, ale vždycky to byli lidé, kteří přišli zvnějšku, zpočátku Srbové, později Chorvaté, kteří přišli do města, zapálili první dům, vystřelili první kulku. A potom se teprve ty věci rozjely. To znamená, že k válce nedošlo, proto, že by se lidé vzájemně nenáviděli, ale došlo k ní kvůli šíleným myšlenkám politických vůdců těchto národů o nacionálně čistých státech. Takže celé to území je obětí šílených nacionalistických myšlenek, které patří do 19. století, ale bohužel v mé zemi se udály na konci 20. století."

Nacionalismus místo komunismu

Nacionalismus označuje Svetlana Brozová za nemoc, kterou půjde vymýtit jen těžko a pouze posilováním demokracie.

V tomto s ní souhlasí balkanolog Filip Tesař, který kořeny dnešních nacionalistických konfliktů na Balkáně vidí v komunistické minulosti.

"Balkán má smůlu, že v porovnání se západní Evropou, je zde mnohem nižší průměrná vzdělanost, lidé nemají zkušenost s dlouhodobým fungováním demokratických institucí. Ukázalo se, že nacionalismus do značné míry nahradil komunismus."

Vnučka Josipa Tita

Brozová se v pohledu do komunistické doby odvolává spíše na výpovědi lidí, podle kterých za vlády Josipa Broze Tita, žili příslušníci všech národností důstojně. Jak říká, do jisté míry navazuje na práci svého dědečka:

"Antifašismus mého dědečka Josipa Broz Tita je známý. Méně známé je, že jeho syn, můj otec Žárko, byl příslušníkem sovětské armády a v roce 1941, v bitvě o Moskvu přišel o ruku. Tradice antifašmu v rodině měla vliv na to, že jsem pochopila stopy fašismu v počínajících konfliktech a že jsem se k této situaci mohla postavit jediným způsobem - vzít papír a tužku a psát o tom. V tomto smyslu jde o pokračování antifašistické tradice v naší rodině."

Vyhnaní z domovů

Kolotoč etnických čistek vyhnal z Bosny a Hercegoviny tisíce lidí. Jelena Silajdžičová je jednou z nich. Několik let žije se svým manželem v Praze. Počátky války prožila v Sarajevu, kde také před nedávnem objevila knihu Dobří lidé v dobách zla a dopomohla jejímu vydání v češtině:

	Ta kniha mi pomohla najít sílu zůstat nad tím, co se stalo, a díky ní se cítím jako člověk - všude jsou jen dobří a špatní lidé, a ne národy.
	Jelena Silajdžičová

"Často jsme se sama sebe ptala, jestli ve mě není nějaký ten špatný gen, který se časem projeví, že mám v sobě nějaké zlo, že zapadnu také do nacionalismu. Ta kniha mi pomohla najít sílu zůstat nad vším, co se stalo, a díky ní se cítím jako člověk - všude jsou jen dobří a špatní lidé, a ne národy."

Síla výpovědi

Síla výpovědi, byla údajně jediným důvodem, proč na její české verzi začala pracovat překladatelka knihy Pavla Frýdlová.

Příběhy o dobrých lidech v dobách zla byly zapsány jako svědectví pro budoucí generace, svědectví o tom, že i v těch nejhorších dobách lze zůstat člověkem.

Dva roky po vydání knihy se ukazuje, že mají ještě výrazně širší dopad a sice na smíření lidí a to nejen těch, které zasáhla válka v Bosně a Hercegovině.

Související odkazy:
Bosna pět let po ukončení války
Česká republika a válka na Balkáně
Kořeny nacionalismu

BBC neodpovídá za obsah stránek, které jí nepatří.