Svět v roce 2000

Rusko s novým prezidentem

Vladimir Putin se stará o blaho Ruska po Borisovi Jelcinovi

Sobota 30. prosince 2000

Připravili Václav Sochor a Ondřej Tuček

V Rusku končí Putinův rok. Nový prezident převzal koncem roku 1999 úřad po Borisi Jelcinovi a ve stylu vedení nastala patrná změna.

Prezidentství Jecinovo, divoké a plné chyb, oscilující mezi pochmurně uzavřeným a kamarádsky opilým způsobem vlády, nahradil chladný, umírněný styl vedení země v podání Vladimira Putina.

Nový styl

Po Rusku i po světě se rozprostřel pocit, že karty jsou konečně rozdány ve prospěch Ruska. Pozorovatelé se domnívají, že panuje nejlepší prostředí pro ekonomické reformy od pádu Sovětského svazu.

Byl přijat fiskálně velmi sebevědomý rozpočet, zaveden nový daňový režim a jsou připraveny pensijní a sociální reformy. Putin po březnových volbách, které ho potvrdily v prezidentském úřadě, rozhodně zněl optimisticky.

"Výsledky voleb jsou pro nás všechny dalším impulsem k energičtější a efektivnější práci. Ekonomické ukazatele překračují očekávání v oblasti rozpočtových příjmů i pokud jde o situaci našeho průmyslu. Jsme nadále svědky průmyslového růstu. Tato tendence pokračuje a je stále velmi velmi důležitou."

Ve skutečnosti ale není stav ruské ekonomiky tak růžový, jak ho Putin líčí. Zahraniční investice zůstávají velice nízké. Korupce, nelegální aktivity a černý trh odsávají ze země obrovské množství peněz a mezi běžné obchodní praktiky i nadále patří násilí, vydírání a nájemné vraždy. Objevují se ale i nové obavy: je Putin demokratem?

Je Putin demokrat?

Všeobecně se ví, že dlouhá léta sloužil v KGB a během roku několikrát projevil znepokojivé náznaky starých zvyků. Zvláštní starosti působil od počátku jeho přístup ke sdělovacím prostředkům.

Se zatčením nezávislého tiskového magnáta Gusinského v červnu tyto starosti přerostly ve strach. Ačkoli Vladimir Gusinskij, obviněný ze zpronevěry, byl po třech dnech propuštěn z vazby, novinář pracující pro jeho organisaci, Vladimir Kulistikov, říká, že zatčení mělo sloužit jako varování, že nová vláda nehodlá tolerovat investigativní žurnalistiku:

"Myslím, že pravý důvod pro zatčení byl čistě politický a v Rusku i v zahraničí teď máme vlnu prostestů --a každý říká, že šlo o čistě politický akt."

Arogance Kremlu

Nešlo o jediný náznak arogance Kremlu a jeho odstupu od veřejnosti. Nejvýraznějším dokladem byl přístup Moskvy k srpnové tragédii nukleární ponorky Kursk, jejíž havárie během manévrů v Barentsově moři stála životy 118 námořníků.

Pro Putina se událost stala vážným politickým dramatem. Těžko mohl v této krizi zvolit méně vhodný postup. Příčina tragédie byla od počátku zahalena clonou lží, nečinnosti a bezcitnosti.

Rusové považovali Putinovo chování, včetně faktu, že se nejprve odmítl vrátit z dovolené, za podlé. Svou první reakcí dal najevo, že má větší starosti o osud drahé ponorky, než její posádky.

Nevhodné chování při havárii Kursku

Příbuzní, kteří se do murmanského přístavu museli dostat na vlastní náklady bez jakékoli pomoci z oficiálních míst, neskrývali svůj hněv, namířený přímo proti prezidentovi.

"Je to pro nás velký šok, že Putin tak dlouho mlčel. Kdyby teď přišel do ulic našeho města bez ochranky, nepřežil by to. Nepřežil."

Rusko první čtyři dny po tragédii odmítalo pomoc nabízenou aliancí NATO. Pak už bylo příliš pozdě na záchranu posádky. Když se norští potapěči nakonec dostali k ponorce, otevřeli únikový výklop během několika hodin.

Ruským záchranářům se to nepodařilo ani po několika dnech. Horší pro Putina bylo, že byl nalezen dopis dokládající, že někteří námořníci přežili explosi, jež zapříčinila potopení ponorky.

Související odkazy:
Tragédie ponorky Kursk
Putin na Kubě
Čečenci v Moskvě mají strach
Požád moskevské věže Ostankino
Rusko nehodlá vrátit Kurily