Vzájemné obavy z násilí

Izraelci i Palestinci se obávají, že po zklidnění situace po útocích na USA, propukne další vlna násilností

Sobota 22. září 2001


Připravila Orla Guerinová
Zpracoval Vít Pohanka

Jestliže svět nevěřícně sledoval Ameriku v posledních dnech v šoku a znepokojení, pak Izrael cítil ještě něco víc - hluboký pocit ztotožnění a pocit, že něco takového zažil jako první. U novinových stánků i v místní kavárně jsem slyšela jeden názor mnohokrát - nevyslovovaný arogantně, spíše s unavenou jistotou: konečně ví zbytek světa, jak se cítíme.

Žádný národ netrpěl tolik, jako Amerika po 11. září, ale Izraelci si měli možnost na vlastní kůži prožít, jak to v podobných situacích vypadá. Místa, která jsou nejnavštěvovanější v Jeruzalémě, se nevyznačují nutně svou krásou.

Když jdu do práce, chodím kolem pizzerie zvané Sbarro, kde v minulém měsíci došlo k sebevražednému útoku. Když byla Amerika v minulém týdnu napadena, popisoval to zdejší tisk tučným písmem v hebrejštině jako "tragédii Izraele".

Každodenní násilí

Izraelský pracovní týden začíná v neděli. O půl dvanácté jsem minulou neděli stála v údolí řeky Jordánu u zkrvavené dodávky, která byla napadena ze zálohy. "Mysleli jsme, že tohle je jediná bezpečná silnice, která nám zůstala," říkal mi představitel místních izraelských úřadů.

Obě strany se obávají nové vlny násilí

Když jsme spolu mluvili, zavolali mi z redakce, že došlo k dalšímu sebevražednému útoku na severu Izraele, na nádraží v městě Naharyia. Vyrazili jsme tam a za několik hodin jsme byli na místě.

Několik hodin po posledním útoku jsme konečně zamířili domů. V rádiu jsme poslouchali rozhovor s Izraelcem žijícím v údolí Jordánu.

"Jak máme v téhle zemi cestovat?" ptal se. "Na auta, která mají izraelskou poznávací značku, se střílí. Dodávky jsou přepadávány. Na nástupištích nádraží čekají sebevražední útočníci, až přijede vlak. A o autobusech mi ani nemluvte."

Jeden z mých kolegů v autě to komentoval vlastním příběhem. Nedávno byl s manželkou a několika přáteli na pláži nedaleko města Naharyia. Zdrželi se do noci a ve tmě uviděli zdálky se blížící světlo baterky. Po nějaké době se zjevil policista a ptal se, jestli neviděli někoho utíkat. "Nebojte se," řekl prý, "to nebyl terorista, jenom obyčejný zločinec."

Soucit s Američany

Ať už jsou názory na konflikt mezi Izraelci a Palestinci jakékoli, Izraelci se považují za oběti. A na útok proti Americe reagovali, jako lidé cítící potřebu vyjádřit sympatii s lidmi, kteří byli stejně postiženi. Darovali krev a zapalovali svíčky a truchlili.

	Ať už jsou názory na konflikt mezi Izraelci a Palestinci jakékoli, Izraelci se považují za oběti. A na útok proti Americe reagovali, jako lidé cítící potřebu vyjádřit sympatii s lidmi, kteří byli stejně postiženi.

Ale izraelský politici se věnují jiné aktivitě - zahájili kampaň, která má přesvědčit celý svět, že Izrael a Amerika vedou společný boj. Izrael teď očekává, že získá mnohem víc sympatií a nebude kritizován.

V několika zanedbaných uprchlických palestinských táborech se po útoku na Spojené státy střílelo oslavně z ručních zbraní do vzduchu a rozdávaly se sladkosti. V Nábulusu se slavilo ve větším měřítku, ale to jste v televizi nemohli vidět.

Jedinou kazetu, která byla při oslavách natočena, zabavily palestinské úřady a kameramana varovaly, že pokud by došlo k jejímu odvysílání, nemohou mu zaručit bezpečnost.

Palestinské obavy

Mnoha Palestincům nebylo třeba říkat, aby se drželi doma a mlčeli. Sdíleli spolu se světem pocit smutku a žalu. Jiní neměli náladu na oslavy - dělá jim starosti, co děsivé události v Americe přinesou do jejich životů.

Palestinský vůdce Arafat daroval po útocích krev

Muhammed Khalil Shakuba má za to, že už to ví. Našla jsem ho, jak seděl před svým domem v Jerichu na západním břehu Jordánu. V průběhu předchozí noci tam byly izraelské tanky, které napadly palestinská území. Několik hodin se střílelo a byl poškozen i Muhammedův dům.

Ukazoval mi šrámy způsobené izraelskými kulkami: "Spali jsme na střeše a kulky nám hvízdaly těsně nad hlavou."

Jako mnoho jiných Palestinců si Muhammed myslí, že bude Izrael nyní podnikat mnohem víc podobných akcí, zatímco se svět bude dívat jinam. Když jsem se ho zeptala, co si myslí o útoku na Spojené státy, nezaváhal s odpovědí ani vteřinu: "Američané podporují Izrael," řekl. "Přál bych si u Alláha, aby jich bylo zabito víc."