Milan Hubáček spolupracovník BBC v Japonsku

Gejši měly dělat zákazníkům sofistikovanou společnost

Večer, kdy do nich proudí davy úředníků, aby se před návratem domů odreagovaly od celodenního stresu, ožívají rušným životem.

Před vchody do zábavních podniků ozdobených blikajícími poutači, postávají nadháněči či přímo dívky, které v nich pracují, a hlasitě lákají kolemjdoucí k nevšedním zážitkům.

Kdo se za zdmi těchto podniků skrývá?

Vstoupíte-li do takového podniku, ocitnete se zpravidla v tmavé místnosti překvapivě malých rozměrů tak pro dvacet zákazníků.

Zábavní vízum

Do šera září obrazovka karaoke automatu, na níž běží klip s titulky písně - zpravidla v sentimentálním stylu enka - svérázného druhu japonských songů, kterou po výběru dálkovým ovladačem zpívá na playback některý z hostů.

U vchodu se vás ujme dívka - hosteska, která si přisedne k vašemu stolu. Stará se o to, aby konverzace nevázla a aby vaše sklenice nezůstala prázdná.

Jejím dalším úkolem je chopit se mikrofonu, pokud se ke zpěvu nikdo z hostů nemá. Jde vlastně o jakési novodobé gejši, jejichž hlavním posláním bývalo dělat zákazníkům u stolu zábavnou a sofistikovanou společnost.

S rostoucí ekonomickou silou země však místo Japonek začaly stále více tuto funkci zastávat dívky ze zahraničí.

Z letadel tak vystupuje každoročně padesát až sto tisíc dívek z Filipín a další desetitisíce z Thajska a Číny, které jsou připravené starat se o prací znavené Japonce.

K výkonu tohoto poslání je opravňuje speciální status pobytu, tzv. zábavní vízum (entertainment visa), jež na rozdíl od pracovního víza neklade žádné nároky na kvalifikaci či pracovní zkušenost.

Více cizinek

Nějakou dobu jsem pracoval na univerzitě, jejíž jedno z oddělení leželo nedaleko rozhraní tokijských čtvrtí Akasaka a Roppongi, pověstných hojným výskytem nočních podniků.

Poslední dobou je stále častěji slyšet čínský přízvuk

Posuny v teritoriálním zastoupení hostesek se věrně odrážejí ve výslovnosti.

Původní, poněkud monotónní japonština poznamenaná filipínským tagalogem a thajštinou se v současnosti rozezpívala táhle čínsky.

Bylo by naivní se domnívat, že povinnosti dívek se omezují jen na rozlévání nápojů a oduševnělé rozhovory, v nichž je každý příručí titulován jako pan ředitel.

Ať už nad rámec svých oficiálních povinností nebo z donucení často plní svým hostitelům i sexuální přání.

Takto zaměstnaná děvčata mohou ještě mluvit o štěstí. Podstatně hůře jsou na tom jejich kolegyně, které slíbenou práci v baru nedostaly a ihned po příletu byly jejich povinnosti okleštěny na poskytování sexuálních služeb. Často jsou jim odebírány pasy, což je staví do pozice sexuálních otrokyň.

Protest USA

Není divu, že v zahraničí se tyto nedůstojné praktiky setkávají s odporem. Nejsilnějším hlasem se ozval nejbližší spojenec Japonska - USA.

Na jejich nátlak muselo Japonsko podstatně snížit roční počet udělovaných zábavních víz a zpřísnit podmínky pro jeho získání.

Napříště bude muset uchazeč například prokázat, že prošel minimálně dvouletým odborným kursem.

Otázkou zůstává, nakolik bude toto opatření účinné. Trh se sexuálními službami funguje podle stejných ekonomických zákonitostí, které platí, řekněme, pro prodej alkoholu.

Vstřícná reakce japonské vlády na americkou kritiku proto podle mnohých vyvolá stejný efekt jako americká prohibice v éře Al Capona.

Zmizí-li státem tolerovaná nabídka, otevře se cesta naprosto nekontrolovatelným kanálům se sexuálním zbožím.

Registrované a jakžtakž kontrolovatelné "kněžky lásky" postupně nahradí skutečné otrokyně, dopravované na japonské souostroví ilegálně a pod výhradní kontrolou jejich mafiánských agentů.