Poslat stránku emailem		Verze pro tisk

Pavel Klusák hudební publicista

Na hranici hudby, psychologie a prózy každodenního života se ocitne ten, kdo začne bádat nad zvukovými signály mobilních telefonů.

Především ve městech je dnes mobilní přeměna nepřeslechnutelná: k nepřekonatelnému dolby surround zvuků ze všech stran se přidávají pípání a útržky melodií.

Hned na počátku vývoje mobilů se jejich autoři rozhodli opustit klasický model vyzvánění zvonkem: zvuk, který byl jedním ze symbolů telefonu, byl umlčen ve jménu digitálního tónu a ovšem také demokracie: vyberme každý pro sebe svůj signál!

Záhy se ukázalo, že výběr hudby od Beethovena a Bacha po Boba a Bobka není zas tak širokou paletou, máme-li pro všechny volby k dispozici bzinkání jediného témbru.

Nyní přichází doba, kdy do Čech výrazněji pronikají mobily s polyfonním vyzváněním, tedy bohatším zvukem schopným napodobit orchestr i riff elektrické kytary, pochopitelně se značným zjednodušením.

Za zmínku stojí úsilí progresivnější a možná realističtější: je to snaha vstoupit do vývoje telefonů a ovlivnit jejich podobu

Nemusíme být příliš předvídaví, abychom odhadli, že i tato změna za chvíli ztratí dech a její všudypřítomnost akustický obraz společnosti dvakrát nezkrášlí.

Společnosti pro akustickou ekologii, podnětně balancující na hranici vědy a tvorby, existují dnes po celém světě a reagují různě.

Militantnější návrhy spočívají v restrikci hlasitého používání mobilních telefonů v určitých prostorách či čase, jindy se akustičtí ekologové snaží přesvědčit veřejnost, že stojí zato zredukovat srůst s mobilem jaksi dobrovolně.

Za zmínku stojí úsilí progresivnější a možná realističtější: je to snaha vstoupit do vývoje telefonů a ovlivnit jejich podobu.

V Británii podniklo zajímavý krok dobré vydavatelství Touch. Vyzvalo 99 hudebních tvůrců, aby navrhli vyzváněcí signál pro mobil. V pozadí projektu je především snaha hledat tak živoucí, organické zvuky, které by mohly smírně koexistovat v dnešní džungli zvuků, v budoucnu nejspíš ještě hustší.

Vydavatel Jon Wozencroft oslovil čisté elektroniky i hudebníky, kteří se drží zvuků před-digitálního světa.

Mezi návrhy, které se pohybují od humorné nadsázky po poctivé servisní hledačství, jsou tedy pečlivě vysyntetizované zvuky, konejšící až jakousi japonskou čistotou, v proudu krátkých tracků však můžeme slyšet i kratičké saxofonové sólo Evana Parkera.

Ze zvuků nalezených po světě se tu nabízí i se šumem zachycená znělka Rádia Bulgaria, optimisticky hraná na jakési sovětské elektrovarhany. Houká tu sova, bublá lachtan, chřestí hmyz, křičí novorozeně a jeden z oslovených navrhuje signál zhruba této podoby: "Psst! Šššt!"

Právě zvuky z reálného světa se zdají jako šetrné východisko, nepůsobily by svou umělostí takový rozruch. Na druhou stranu: definitivně by rozbily signální jednotu, spojenou s upozorněním na nutnost chopit se komunikace.

Když se mezi návrhy na albu Ringtones nakonec ozve řinčení starého dobrého telefonu, pak teprve si člověk uvědomí, jak vzdáleni dnes už jsme od původního prostého stavu věcí.

A ještě jeden signál nás tu vrací do skutečného světa, ten úplně poslední: je to automatický hlas oznamující, že na lince Světového obchodního centra to nikdo nebere. Dobré připomenutí křehkosti současných informačních síti.

Album Ringtones neobsahuje jen dobré zvuky i nápady: zůstane tu jako dokument o zápase o zvuk ve veřejném prostoru, který svádějí lidé počátku 21. století.