Poslat stránku emailem		Verze pro tisk

Pavel Klusák hudební kritik

Vypravit se na show "Královny popu v opeře" právě v den a hodinu, kdy David Bowie pořádá první světový internetový přenos svého koncertu, to je záležitost jen pro otrlé hudební publicisty.

Přesto se zdá, že pompézní akce nabízí jisté téma, naléhavé svou staronovostí v českém prostoru.

Chce-li někdo poslouchat Helenu Vondráčkovou a Leonu Machálkovou, je to jeho svaté právo a bylo by pošetilé, kdyby se nad tím novinoví autoři a popularizátoři umění pozastavovali.

Za pozornost však stojí, jak pádně a energicky vyjadřují čirému showbyznysu podporu posluchači jaksi výjimeční, jejichž naslouchání, chtě nechtě, je zprávou pro veřejnost.

Sidovský uspořádal show ve Státní opeře Praha jako gordický uzel vzájemné výpomoci, alibi a legitimizace

Že se celebrity z popkultury navzájem potřebují s politickými špičkami, není nic nového.

Gottovo odvrácení od emigrace a návrat do náruče přejícího normalizačního režimu přímo k volbám, hudba pro spartakiády jako státní zakázka diskohvězdičkám kolem Františka Janečka: to všechno jsou známé znaky a situace, k nimž však můžeme hledat paralely v dnešním dění.

Nadace Václava a Dagmar Havlových, uvádějící ve Španělském sále Pražského hradu Leonu Machálkovou. Estrádní pocta Václavu Havlovi, připravená vrcholným manažerem českého popového a muzikálového showbyznysu Janisem Sidovským.

Sidovský se drží svého řemesla, to jest zábavního průmyslu, reklamy a mediální manipulace. To věru není nic, co by přispívalo ke kulturní úrovni společnosti. Právě on uspořádal nynější show ve Státní opeře Praha jako gordický uzel vzájemné výpomoci, alibi a legitimizace.

Popu má dodat lesku prostředí opery, na internetových stránkách se už předem píše o červeném koberci připraveném pro ministry kultury Pavla Dostála a vnitra Stanislava Grosse.

Gross prozáří celý večer po boku Karla Gotta, jejich společný potlesk přenáší i veřejnoprávní rozhlas. Na scéně, jejímž autorem je současný ředitel Národního divadla Daniel Dvořák, mluví moderátoři o královnách zpěvu, jimž se neurvalá kritika musí naštěstí nakonec veřejně omlouvat.

Zdá-li se někomu program za vysoké vstupné škobrtavý, chudý a inscenovaný spíš pro kamery než pro platící publikum, je tu hlavní alibi: charitativní účel večera.

Ale nijak závratná částka 250 000 korun napovídá, kolik nákladů a honorářů obří, pořádně zasponzorovaná operace asi spolkla. Profituje tu někdo víc, než management agentury, která ukázala své zpívající svěřenkyně v pozici kulturníšpičky národa?

Nejde, alespoň v tomto příspěvku, o to, kdo komu pomáhá s jakými kšefty. Jde o to, aby reprezentanti naší země a kultury nedávali tak bohorovné posvěcení pahodnotám.