Z pera Petrušky Šustrové
Schválně jsem si v sobotu v poledne pustila televizi, abych se podívala, co Vladimír Železný řekne divákům Novy o tom, že se senátoři rozhodli umožnit pokračování jeho trestního stíhání.
 |  |  |  |  | | | Každý politik má jen tolik moci, kolik mu jí ponechají jeho voliči. | |  |  | |  | Jeho tiskový mluvčí Martin Chalupský nedlouho předtím v tiskovém prohlášení pravil, že v rozhodování mandátového výboru o Železného kauze převládl evidentně politický zájem na jeho rychlém vydání.
To je dost silné obvinění a čekala jsem tedy, že k tomu Vladimír Železný řekne své.
Ředitel TV Nova mě však překvapil: o svém trestním stíhání neřekl ani slovo, mlčel jako Sfinga.
Možná si nechtěl protiřečit - před nějakou dobou totiž diváky ujišťoval, že bude velmi rád, když bude moci veřejně prokázat svou nevinu.
Anebo možná už ho vysvětlování kauzy unavilo - v Senátu o ní mluvil tak dlouho, že by mu na to nestačily ani dva pořady Volejte řediteli.
Kolem kauzy Železný padají silná slova - na jednání Senátu, které rozhodlo o jeho vydání, byla řeč o padesátých letech či o autodafé, v souvislosti s případem se znovu vrátilo na scénu klišé o honu na čarodějnice, které si dobře pamatujeme z diskusí o lustracích.
To jsou samozřejmě přirovnání neobyčejně nadsazená. Jaképak hony na čarodějnice?
Jde přece o věc docela prostou, o to, zda má být stíhání dovedeno ke konci, to jest před nezávislý soud, proti jehož rozhodnutí se lze odvolat.
Poslanecká a pochopitelně i senátorská imunita má sloužit k tomu, aby poslanec, který vystupuje proti vládě, nemohl být svévolně postižen zmanipulovanou soudní mocí.
Má chránit volené zástupce lidu před zvůlí moci, má jim na parlamentní půdě zajistit svobodu politického vyjádření.
Proti Vladimíru Železnému se však nevede trestní stíhání kvůli jeho vystupování v parlamentě ani kvůli nějakému jeho politickému projevu a není tedy důvod, aby byl v tomto případě chráněn imunitou.
Je opravdu zvláštní, jak jsou některé docela zřejmé a jednoduché věci v českém prostředí překroucené. Je to asi dáno tou dlouhou dobou nesvobody, kdy se mnoha, možná většině z nás popletla spousta pojmů.
Jaksi jsme si zvykli, že politici mají automaticky víc práv než ostatní, že se na ně pohlíží jako na nadřazené. Někdy se mi dá, že si to o sobě myslí i někteří dnešní zákonodárci.
Každý politik má ale jen tolik moci, kolik mu jí ponechají ti, kdo mu ji svěřili, tedy voliči.
To ovšem platí jen za jedné důležité podmínky - že si voliči všímají, jak ten, koho zvolili, postupuje, a když s jeho postupem nesouhlasí, dají mu to důrazně najevo.
Mělo by je přece zajímat, jakou ti, kdo je zastupují, mají představu o spravedlnosti a o svém vlastním postavení.
A tak v celém tom případě nejde ani tolik o to, čím argumentuje Vladimír Železný, neboť ten měl na své případné imunitě velmi snadno pochopitelný zájem.
Jde o to, že se v parlamentním sále o věci tak nesporné a jasné, jako bylo jeho vydání k trestnímu stíhání, vůbec vehementně diskutovalo.
A nejde jen o to, že se našlo pět senátorů, kteří usoudili, že by Vladimír Železný neměl stanout před nezávislým soudem a hlasovali proti jeho vydání.
Jde především o to, zda se těchto senátorů teď jejich voliči zeptají, proč tak hlasovali.
Nebudeme-li totiž lidem, které jsme volili, znovu a znovu připomínat jejich odpovědnost, budeme tím podporovat jejich pocit, že pro ně platí jiné zákony než pro nás. |