Z pera Petrušky Šustrové
Když už je volba nového českého prezidenta na spadnutí, skoro všude se o ní mluví a kandidáti dostávají ve sdělovacích prostředcích nejrůznější otázky, také jsem se nad jednou z těch otázek zamyslela.
 |  |  |  |  | | | Kdyby byla komunistická strana rozpuštěna, vůbec by problém, zda s ní spolupracovat či nikoli, nevyvstal. | |  |  | |  | Má budoucí prezident začít jednat s komunisty, se kterými Václav Havel po celé své funkční období nejednal?
Má se například prezidentský kandidát jít ucházet o hlasy do klubu KSČM ve sněmovně?
Napřed musím říci, že v tomhle směru Václava Havla naprosto chápu, taky by se mi příčilo jakkoli jednat s představiteli strany, která na bývalou KSČ navazuje do té míry, jako dnešní KSČM.
Ne proto, že mají marxistické názory, lidé přece mívají velmi rozličné názory, se kterými člověk může velmi nesouhlasit, a přesto se s jejich nositeli může na mnoha věcech shodnout.
Mně by se nimi nechtělo jednat proto, co už bylo mnohokrát řečeno - proto, že čeští komunisté nijak důrazně neodsoudili to, co jejich strana víc než čtyřicet let dělala.
A to znamená, že se k tomu v jistém smyslu dosud hlásí, že justiční vraždy padesátých let pokládají za výstřelky a omyly a desítky let útlaku a násilné indoktrinace celé společnosti považují za regulérní způsob, jak prosazovat nějakou doktrínu.
Jak jsem řekla, naprosto chápu, proč Václav Havel nejednal se zástupci KSČM, já bych s nimi také nejednala.
Jenže já do prezidentské funkce nekandiduji a kandidovat nehodlám, a existuje hned několik důvodů, proč by budoucí Havlův nástupce s komunisty jednat měl.
Dostali přece ve volbách skoro dvacet procent hlasů, a nemá smysl předstírat, že neexistují. Prezident má být reprezentantem všech občanů země, které stojí v čele, nejen těch, se kterými souhlasí.
Kromě toho taková izolace, v jaké po léta byli čeští komunisté, opoziční straně svědčí.
Viditelně se nepodíleli na ničem, co se za ty roky nepovedlo, a spousta lidí je proto může vnímat jako čisté a nezkorumpované politiky, kteří nabízejí do budoucnosti naději na změnu k lepšímu.
Ono to totiž s tou izolací není tak jednoduché.
S komunisty tak či onak všechny parlamentní strany v obou komorách parlamentu jednaly a jednají, například poslanci různých stran včetně komunistické podávali společné návrhy zákonů.
A nejde jen o parlament, komunisté jsou součástí řady koalic na krajských i obecních úrovních.
V takové situaci se ovšem z odmítavého postoje prezidenta stává pouhé gesto, které si po Václavu Havlovi těžko kdo může dovolit, neboť by vypadal pošetile.
Myslím, že se chyba stala hned zpočátku: kdyby byla komunistická strana rozpuštěna, vůbec by takový problém nevyvstal.
Je přece absurdní prohlašovat za zločineckou organizaci politickou stranu, která v zemi legálně působí.
Na rozdíl od tehdejší politické reprezentace si myslím, že by rozpuštění KSČ v roce 1990 nic hrozného nezpůsobilo, naopak by řadu věcí zjednodušilo.
To se ale nestalo. Umím si živě představit, jaká sprška útoků se na kandidáty snese už ve chvíli, budou-li se snažit pro své zvolení získat i hlasy komunistů.
Budou to však útoky poněkud pokrytecké, protože hlas komunistického poslance je stejně platný jako hlas poslance za kteroukoli jinou stranu.
A to platí při podávání návrhu zákona stejně jako při volbě prezidenta. |