Z pera Ivana Medka
Starý člověk méně mluví. Má méně příležitostí - a kromě toho: nemusí. A víc poslouchá. A co slyší? Slova, která zná, ale nějak jim nerozumí.
Jsou slova takřka zapomenutá - třeba "dochvilný". Co to je? Současný člověk je přece zásadně ve stresu a nestíhá.
"Skromný" - to je asi nějaký chudák.
"Ušlechtilý, šlechetný, jemný" - asi z nějakého starého románu.
"Velkodušný" - jakási historická postava?
"Zbožný" - asi pověrčivý nebo pokrytec.
"Srdečný" - jedině pozdrav z dovolené.
"Upřímný"? Blbec.
A co taková slova jako "moudrost, mírnost", nebo dokonce - hrůza - "mravnost"? To už aby se člověk bál vyslovit, moralizování je přece vždycky plané.
Pak jsou slova, která zní takřka militaristicky - třeba "čest, statečnost, kázeň". V každé armádě, bohužel i nacistické, byla na denním pořádku, takže se jim dnes raději vyhneme, abychom... Ale co!
Také "věrnost" je slovo, které mnohým evokuje spíš pocit nudy. Něco jiného byla věrnost "ideím marxismu-leninismu".
A vůbec - věřit? - komu a čemu? Lépe nikomu a ničemu nevěřit. Ale kdo má potom věřit mě?
Slova zneužitá a devalvovaná: "mír" rovná se socialismus, boj za světový...
"Válka" je imperialistická a kapitalistická.
"Spravedlnost" - jedině sociální, nikdo by neměl mít víc.
"Solidarita" - jedině internacionální.
Mezi slova podezřelá patří "právník, advokát, soudce, podnikatel, poslanec".
Ale máme také jedno staré, krásné a přesné slovo, bohužel už pozapomenuté: "sedlák".
Komunisté udělali ze sedláka kulaka, pak zde byli ještě rolníci, dělníci a pracující inteligence, a v ústech Antonína Novotného "zemedělci".
Dnes je to už všechno pryč a máme farmáře - takový "hanácký farmář", to je někdo.
A nakonec mne napadá ještě jedno slovo - "pokorný". To neznamená podlézavý. Je to časté příjmení, ale znáte někoho, o kom to platí?
Je to opak "povýšený". Jednou jsem někde četl: blahoslavený, kdo se mezi svými podřízenými chová stejně pokorně, jako mezi svými nadřízenými. |