Z pera Jiřího Dědečka
Možná že to opravdu za komunismu bylo tak, že lidé, kteří nechtěli kráčet s režimem, mohli se beztrestně realizovat jen ve třech věcech: v sexu, v alkoholu a v chalupách.
 |  |  |  |  | | | Bylo mi tak hezky: když nejde proud, nedá se totiž dělat vůbec nic. | |  |  | |  | Nikdy jsem o tom nijak zvlášť nepřemýšlel, nechal jsem život běžet jeho vlastní cestou, ale najednou je mi padesát a já musím poctivě přiznat, že z toho všeho nakonec jenom ty chalupy člověku doopravdy zůstanou.
Nebudu se zde chlubit jejich počtem, není to koneckonců ani tak moje zásluha jako spíše šťastná shoda okolností.
My jezdíme na chalupu skoro každý víkend i v zimě. Pobyt v přírodě, na čerstvém vzduchu je nesmírně ozdravný a posilující. Vezmeme své dvě nezletilé děti a ohromně si tam odpočineme.
Moje žena, spisovatelka, zde pracuje jako kuchařka a pokojská, já jsem tam za topiče a údržbáře.
Vždycky večer, když už je konečně navařeno, dříví naštípané, prádlo vyprané, popel vynesen a dětské postýlky odestlány, zbude i nám před spaním chvilka, abychom se věnovali svým povoláním, jimiž na provoz celého rekreačního zařízení vyděláváme.
Moje žena tuhle ve chvilkové depresi navrhla pálit ty peníze rovnou v kamnech a vyhnout se tak jejich složité cestě placení za dřevo, za dopravu a za elektřinu k řezání.
Já jsem jí na to ale řekl, že s hotovými už nepřicházím do styku, že všechno platím přes internetbanking, ale i kdyby to byly takové štosy stokorun, že by se při nich člověk ohřál, že jí také neříkám, abychom ty prachy rovnou žrali nebo se jimi přikrývali, ale nechám je proběhnout její profesí kuchařky a pokojské.
Ale jinak se nehádáme a blaženě si užíváme toho klidu.
Máme na chalupě i vodu, ale ta v zimě zamrzá, máme tam i elektrický proud, ale ten často vynechává. V zimě kvůli zimě a v létě kvůli horku.
Nedávno jsme v jedné takové vynechávce seděli při svíčkách, načež starší dcera opovržlivě pravila, proč sedíme potmě a ještě potichu, že si alespoň nepustíme magneťák.
Napadlo mě, když neví, odkud se bere elektrická energie, jestli tuší, odkud přichází na stůl jídlo a do kamen teplo, ale neměl jsem chuť problém rozvádět a rušit sametovou tmu nějakou hloupou hádkou.
Bylo mi tak hezky: když nejde proud, nedá se totiž dělat vůbec nic. Bohužel za chvilku zase rozsvítili a my jsme s manželkou museli na svá pracoviště.
Ano, není nad chalupu. My na tu naši nedáme dopustit. Když jsme onehdy po vánočních prázdninách už všichni seděli v autě a těsně před odjezdem jsme se na ni naposledy dívali, nejeden z nás měl slzy v očích.
Děti, byly smutné, že v Praze není zdaleka taková legrace a musí se do školy, ženě bylo líto, že odjíždíme zrovna ve chvíli, kdy se nám podařilo chaloupku uvnitř vytopit na přijatelných minus pět stupňů.
A já jsem plakal, že jsem si za totality vybral jako způsob seberealizace chalupy, když přece byly na výběr ještě tamty dvě věci ... |