Z pera Zdeňka Lukeše
Napsal jsem kdysi a na internet umístil takovou pohádku o nových stavbách, které se objevily na pražském Smíchově.
Byl to fiktivní rozhovor, který spolu vedou Vilma Hrbatá (20), ekologická aktivistka, a Ormond Halíř (27), ekonom a finanční poradce jedné pražské banky.
Poslyšte ten příběh:
Ti dva se sešli v neutrálním prostředí jedné kavárny v centru Prahy. Vilma - docela pohledná, bez make upu, ve vytahaném svetru a džínách, v kapse zmačkané Literárky.
 |  |  |  |  | | | Firma byla světová zejména tím, že i uklizečka měla na kumbálku s košťaty napsáno Senior Clean Operator. | |  |  | |  | Ormond v dokonalém anglickém obleku, perfektně oholený, vonící drahou zahraniční kolínskou. V kapse saka firemní prospekty a poslední číslo Eura.
Vilma si objednává pivo desítku, Ormond skotskou single malt Lagavulin.
Vilma: Jak to nenávidím - všechny ty hypermarkety, superstory, billboardy, patrové garáže… Kde je kouzlo staré periferie, hospůdky, staré továrny, hrabalovská nostalgie?
Místo toho byznys, byznys, byznys! A co staří lidé? Ti aby teď táhli pryč, tady už o ně není zájem. Běž s tím k čertu.
Ormond: Ale Vilmo, dej pokoj se starýma fabrikama, pořád kecáte o ekologii, a tyhle provozy sem dávno nepatří! Podívej, jak je kolem Anděla čisto, pořádek, zmizeli všichni ti otrapové.
Vilma: Jací otrapové - podívej kdo ty původní obyvatele Smíchova nahradil! Anonymní úředníci v kvádrech, zmalované sekretářky, prodavačky v supermarketech.
Stejný ksichty, jako všude, kde se staví tyhle bedny, plný konzumního zboží. Jak je to hnusně asociální! Hrabal by se z vás pozvracel.
Už ty názvy: jsme v Praze, ale hrajem si na Ameriku: fitness, business center, village cinemas, real estate… Běž se picnout.
A co ste udělali z parčíku nahoře - místo krásný přírody vyholený kopec s pár stromkama a vyhlídkou na ten hnusnej kšeft dole.
Ormond: Co blbneš, jaká příroda? To byla spíš džungle plná feťáků, všude samý stříkačky. To chtělo pročistit, udělat pořádek, dát tomu řád …
A tak dále a tak dále. Tak vidíte - v ničem se ti dva neshodli.
Leč přece: prozradím vám, že oba mladí lidé nakonec našli v sobě zalíbení - inu protiklady se přitahují. Za rok se vezmou.
Oba trochu sleví ze svých zásad: Vilma vezme Ormonda na protitemelínskou demonstraci a on ji zase v sobotu zaveze do Carrefouru na týdenní nákup.
Tak můj příběh končí. Na internetu se objevily zajímavé reakce čtenářů, například:
„Na té Vilmě je mi sympatické akorát to, že pije pivo, protože já na skotskou single malt Lagavulin taky nemám a ještě mi nijak zvlášť nechutná.
(A chlap v dokonalém anglickém obleku, perfektně oholený, vonící drahou zahraniční kolínskou je už od pohledu neseriózní a nesympatický panák).
Pracoval jsem druhdy v jisté nejmenované pražské firmě (tehdy se prezentující dokonce jako ryze česká) přes software a IT - firma byla světová zejména tím, že i uklizečka měla na kumbálku s košťaty, kde sídlila, napsáno Senior Clean Operator nebo tak něco.
Manager Directorů či čeho tam bylo tolik, že jsem se až divil, kdo tam vlastně dělá (později jsem pochopil, že to budu já a mně podobní).
Zlínský Baťa byl firmou (na rozdíl od té svrchu vzpomenuté) skutečně světovou než to zprasili komunisti - a v jeho firmě byly vizitky na dveřích zásadně české (a ředitelé za těmi dveřmi uměli anglicky - dnes je to u nás nezřídka naopak)".
Konec citátu internetového čtenáře. Ještě lapidárněji se vyjádřil jiný browser po internetových stránkách:
„Ormond je blb. Jestli ma Vilma zdravy rozum jak to vypada, tak at se pripravi na rozvod. Protiklady totiz pritahuji pouze docasne." |