| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| den . února 2002 - 11.40 SEČ Protesty izraelských vojáků
Zpracovala Andrea Máslová Na Blízkém východě došlo v úterý k dalším dvěma sebevražedným palestinské útokům. Izraelské bombardéry vzápětí zničily budovy palestinské bezpečnosti v Ramalláhu a v uprchlickém táboře v jižní části pásma Gazy. Izraelská média a značnou část veřejnosti mezitím zaměstnává protestní akce stovek vojáků v záloze, kteří odmítají sloužit na palestinských územích. Protestující se zasazují o kompromis s Palestinci. Bývalý generální ředitel ministerstva zahraničí Ruven Mahav ho shrnul do tří bodů :
Už téměř 250 vojáků v záloze podepsalo petici, ve které odmítají sloužit na území západně od Jordánu a v pásmu Gazy. Jejich počet se neustále zvyšuje. Signatáři petice uvádějí, že nechtějí pokračovat v boji, který označují za okupační misi a utlačování, vyhánění a ponižování celého národa. Jde o první protest podobného druhu od začátku palestinského povstání v září roku 2000. Kolektivní odmítnutí služby Ilan Feldman, pětatřicetiletý otec dvou dětí, je izraelským vojákem v záloze, který sloužil na území západně od Jordánu. Podle svých slov je znepokojen faktem, že je součástí, jak říká, okupační armády.
Ilan několikrát přemýšlel, že odmítne nastoupit do služby. Přiznává, že si někdy vymýšlel omluvy, aby nemusel sloužit. Nedávno se vrátil z vojenské akce v Nábulusu na území západně od Jordánu. "Naposledy, jen před pár týdny, jsem se vrátil z Nábulusu. Stříleli tam na nás. Odpověděli jsme a někteří z nás pálili hlava nehlava: na taxíky, které jely kolem, na domy, které s palbou neměly nic společného. Pokud můžete lokalizovat, odkud na vás střílí, střílíte tím směrem. Ale to se většinou nepodaří. Jste šťastní, že máte prst na spoušti, a tak prostě střílíte pořád pryč." Ilan se svým podpisem ještě nepřipojil k protestní akci záložníků, kteří šokovali izraelský tisk příběhy o tom, jak armáda běžně zneužívá svoji moc. To ale vojenské kruhy odmítají. Nezákonné rebelství "Jmenuji se Gadi Bialik, jsem majorem v záloze, a nyní se vydáme k jednomu z našich stanovišť."
"Myslím, že jejich povinností je uposlechnout nařízení, která nejsou protizákonná." Na otázku, zda připouští zneužívání moci armády, odpovídá: "Vím, že případy zneužívání moci se mohou vyskytnout. Dopouští se jich menšina, na kterou je třeba se zaměřit." Matka mladého vojáka, který se rozhodl, že nebude sloužit na území západně od Jordánu a v pásmu Gazy a nyní je držen ve vojenské věznici v severním Izraeli, stojí s tlampačem na kopci, ze kterého je věznice vidět, a doufá, že syn uslyší její povzbuzující slova. Izraelští vojáci už jednou odmítli sloužit své zemi se zbraní v ruce - v Libanonu v roce 1982 po invazi Izraele - a založili skupinu, jejíž název zhruba znamená "všechno má své meze". Tu nyní podporují ti, kteří odmítají vojenskou službu na okupovaných územích. Změna postoje Ješ Gvul uvádí, že ví o několika stovkách lidí, kteří se vyhýbají službě na území západně od Jordánu a v pásmu Gazy. Podle organizace bylo nejméně 40 z těchto lidí uvězněno, což nevzbudilo příliš velkou pozornost. Nyní se však objevilo kolektivní odmítnutí vojenské služby ze strany armádních důstojníků, o čemž není snadné mlčet. Nejen v armádě, ale ani na veřejnosti. Většina Izraelců je proti postoji vojenských rebelů. Někteří z Izraelců se však cítili dostatečně silní, aby se zúčastnili této demonstrace v Tel Avivu. Zorganizovala ji koalice levicových skupin, jejíž akce za minulý rok a půl velkou pozornost nepřilákaly.
"Toto je 35 let ponižování. Nejedná se pouze o fyzické problémy, které jim způsobujeme, my Palestince ponižujeme. To je ten problém. My je ponižujeme." Sefi Zendik strávil loni dva týdny ve vězení za odmítnutí splnit vojenskou povinnost na okupovaných územích: "Ještě před pěti měsíci jsem neslyšel, že by někdo odmítl, nikdo neodmítl nastoupit. Byl jsem ve vězení. Nikdo nemluvil o odmítnutí služby. Teď všechna média hovoří o těch, kdo odmítají vojenskou službu. Myslím, že je to posun." Levice nyní doufá, že hnutí zesílí. Nicméně veřejné mínění v Izraeli se za poslední rok a půl izraelsko-palestinského konfliktu dramaticky přiklonilo na stranu pravice. Má-li dojít k opravdové změně, bude svůj hlas muset pozdvihnout mnohem více Izraelců.
| |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Zpět nahoru | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||