Jeruzalém po patnácti letech

Izraelský sen se splnil - Jeruzalém se stal židovskou metropolí

Sobota 26. května 2001


Připravil Hugh Schofield
Zpracovala Dana Votýpková

Blízký východ zažil jeden z nejkrvavějších dnů od začátku palestinského povstání před osmi měsíci. Odplatou za sebevraždený útok provedený na území Izraele byly vzdušné údery izraelského letectva.

Hugh Schofield byl jedním ze čtyř zpravodajů BBC v Izraeli v době předchozí svaté války neboli intifády, která začala v roce 1987. Do Izraele se po letech vrátil a strávil dva týdny v Jeruzalémě, odkud zpravodajsky pokrýval nejnovější události a také porovnával dnešní Izrael s Izraelem, který poznal před lety.

Vzpomínky na omšelost

Když jsem před 15 lety začal jezdit do Izraele, vzpomínám si, že letiště v Tel Avivu na mě působilo poněkud omšele. Technika a veškeré vybavení tady bylo ze 60. let, a protože letiště nemívalo velký počet letů, stačila hrstka celníků odbavit všechny pasažéry.

Byla tady i ošuntělá místnost pro takzvané "olim", což byli noví přistěhovalci. Jejich počet byl ale o podstatně menší v porovnání s lidmi, kteří do Izraele přicestovali jinak.

Potom se člověk musel probojovat davem taxíkářů. A potom už na vás plnou silou udeřil zdejší typicky izraelský vzduch, v němž se mísí sůl a vůně mořských řas ze Středozemního moře a dusné horko táhnoucí od pouští.

Davy Izraelců a turistů

Vedro a taxikáři jsou tady pořád. Všechno ostatní, včetně letiště, je ale důkazem, jak se Izrael za poslední desetiletí proměnil. Létají sem letadla z celého světa. Už to nejsou jen lety ze zemí, které Izrael uznávaly před 15 lety.

Asiaté, Afričané, Jihoameričané, Severoameričané, Rusové a ještě další Rusové - rozšířená příletová hala s přepážkami a mnoha tlumočníky ani nestačí na zdejší provoz. Hemží se to tady jako v mraveništi.

Také Izrael připomíná jedno velké mraveniště. Když jsem začínal jezdit do Izraele, byla to země s malým počtem obyvatel - se svými třemi milióny se sotva dala srovnat s Irskou republikou. Dnešní údaje už hovoří o šesti milionech dvou stech tisících lidí.

Ministerský předseda Ariel Šaron si přeje, aby v příštích deseti letech přibyl další milion. A do roku 2020 by podle něj měla většina Židů na planetě žít ve své "starodávné-zbrusu nové" vlasti.

Židovská metropole

Sen, který se kdysi zdál nesplnitelný, se teď blíží naplnění zejména s ohledem na židovské komunity v Jižní Africe a Argentině, které - zlákány vidinou ekonomického rozvoje - budou patrně následovat příkladu Rusů. To ale znamená, že už tak přelidněná země začne praskat ve švech.

Nebude to trvat dlouho a pobřežní pás od Aškelonu k Haifě bude celý zastavěný. Obytné čtvrti budou jen občas přerušeny malými citrusovými sady. Po dálnici vedoucí přes hory do Jeruzaléma, která bývala jednou z nejromatičtějších, se dnes v nepřerušovaném pásu sunou automobily.

Samotný Jeruzalém na všechno shlíží ze svých pahorků. Severní, východní a jižní část starého města a také čtvrtě z konce 19. století, která staré město obepínají - to jsou samé oranžové střechy a bílé zdi nových židovských sídlišť.

Kruhové objezdy, mimoúrovňové křižovatky, tunely, buldozery, lešení a jeřáby. Za 15 let se myšlenka změnit město v novou židovskou metropoli stala skutečností.

Sídliště na kraji pouště

Třicet kilometrů na jihovýchod je na samém okraji pouště místo, které tvoří předsunutou hlídku velkého Jeruzaléma. Místo se jmenuje Teqoa a podle Starého zákona to byl domov proroka Amose. Když jsem sem v roce 1987, kdy začala intifáda, přišel poprvé, bylo tam jen pár chatrčí.

	Předstírat, že Izraelci mohou žít pokojně vedle svých palestinských sousedů, je jen zbožným přáním neblahé nezodpovědnosti. Situace se může jen zhoršit.

Dnes je tu sídliště pro tisícovku obyvatel s tropickými popínavými keři, jasmíny a perfektně zastřiženými trávníky, čtvrť ležící jen 20 minut cesty od metropole. Potlouká se tu ještě pár původních osadníků mávajících zbraněmi, ale většina zdejších obyvatel by se klidně ztratila v kterémkoli americkém nákupním středisku.

Před dvěma týdny se šli dva 14-letí chlapci z Teqoa podívat do nedalekých jeskyní - shodou okolností ty jeskyně bývaly domovem křesťanských poustevníků. Cestou ale chlapci narazili na Palestince, kteří je ukamenovali k smrti.

Nebezpeční sousedé

Už chápu, proč si lidé zvolili žít v Teqoa. Dostanou ne byt, ale dům. Mají svěží, čistý vzduch a chladné noci - ne zápach táhnoucí se od pobřeží. Bohužel ale tady mají i Palestince. A to je důvod, proč si člověk nikdy nemůže být jist svou budoucností.

Historické a strategické důvody, které přiměly Izraelce k okupaci Západního břehu Jordánu a jeho přeměně k obrazu svému, jsou spolu se zdvojnásobením populace za posledních 15 let naléhavější než kdy jindy.

Na Západním břehu a v dříve arabských čtvrtích Jeruzaléma dnes žije na 400.000 Židů. Další budou přibývat, pokud s tím izraelská vláda něco neudělá. A předstírat, že Izraelci mohou žít pokojně vedle svých palestinských sousedů, je jen zbožným přáním neblahé nezodpovědnosti. Situace se může jen zhoršit.

Související odkazy:
Popravy palestinských kolaborantů

BBC neodpovídá za obsah stránek, které jí nepatří.