V Pákistánu sílí protesty proti bombardování Afghánistánu

Pákistánci odmítají americké nálety na Afghánistán, odmítají i stále přicházející afghánské uprchlíky

Čtvrtek 1. listopadu 2001

Zpracovala Helena Berková

Pomineme-li samotný Afghánistán, další zemí, která si nejvíc přeje, aby byl konflikt v Afghánistánu co nejrychleji ukončen, je určitě Pákistán. Jeho prezident Parvíz Mušaráf se k bývalým spojencům, afghánskému vládnímu hnutí Taliban, obrátil zády a podporuje americkou vojenskou kampaň v Afghánistánu.

Po sérii demonstrací islámských radikálů a nedělním masakru křesťanů je zřejmé, že dění v Afghánistánu má na obyvatele východního souseda silný dopad a vše nasvědčuje tomu, že lidem žijícím v určitých částech země pomalu ale jistě dochází trpělivost.

Nedůvěra v americkou politiku

Právě skončily modlitby. Tisíce mužů se vyhrnuly na ulici a zahájily demonstraci. Chrlí nadávky na adresu prezidenta Mušaráfa, prý je to cvičený pudlík Washingtonu. Ani na Američanech nezůstane nit suchá, v očích těchto demonstrantů jsou to teroristé.

	Bojím se, že Američané začínají propadat zoufalství a jakmile taková velmoc propadne zoufalství, může začít dělat chyby.
	Rahím Jusef Singh

"Bojím se, že Američané začínají propadat zoufalství a jakmile taková velmoc propadne zoufalství, může začít dělat chyby, říká Rahím Jusef Singh, vicemaršál letectva ve výslužbě. Je jedním z těch, kteří ztratili důvěru ve Spojené státy. Z operace, která měla být podle pákistánského prezidenta rychlá a přesná, se rýsuje totální zmatek.

"Myslím, že neurčili správný cíl ani postup. Já osobně jsem toho názoru, že kdyby investovali čas i peníze, kdyby měli trpělivost, tak by Usámu bin Ládina dostali. Jenže oni tam hned vtrhli s letadly. Nasadit v takovém terénu letectvo... Víte, Afghánistán, to je země, kde v podstatě není co bombardovat, takže tahle válka se vyvíjí úplně špatně a pokud si to Američané včas neuvědomí, tak nás čekají těžké časy."

Chronicky nestabilní Afghánistán

Chronicky nestabilní Afghánistán - to je pákistánská noční můra. Islámábád se již pokusil ovlivnit podobu budoucí afghánské vlády. Na veřejnosti se klade důraz na širokou koalici, v níž by byli zastoupeni představitelé všech afghánských etnických menšin. V čele takového kabinetu by měl stát bývalý král Záhir Šáh. Tento plán má zabránit tomu, aby opoziční Severní aliance získala příliš silný vliv a znamená i šanci pro umírněné stoupence Talibanu.

"Když je řeč o umírněných příslušnících Talibanu, bývalého krále Záhira Šáha už dlouho přijímají proto, že ho prostě nikdo nedokáže nahradit. Trochu je znervózňuje Severní aliance, ale nakonec ustoupili a řekli ano, pokud bude nová vláda vypadat takhle, mohou v ní zasednout i někteří lidé ze Severní aliance. Jenže záleží na tom, kdo tyhle lidi prověří. Jak chcete definovat dobrého muslima nebo umírněného Talibance? Takže Pákistán teď proti umírněným Talibancům nic nenamítá. V nové vládě vedené OSN a Záhirem Šáhem by dále měli být někteří příslušníci Severní aliance a pochopitelně zástupci místních Paštunů," říká Marianna Barberová, diplomatická zpravodajka listu News.

Nechtění uprchlíci

Řadu obyčejných Pákistánců však znepokojuje něco jiného. V jedné z mála chudinských čtvrtí Islámábádu se večer choulí hloučky žen a dětí u stánku s jídlem. Uprchli z Afghánistánu a teď trpělivě čekají, až jim cizinci koupí kousek chleba. Někteří z nich přišli před několika měsíci, jiní jsou tu už dokonce několik let.

V Pákistánu našlo útočiště přes dva miliony uprchlíků

Fausia je tu teprve týden a vypráví, jak se s manželem a pěti dětmi proplížili do Pákistánu. Nikdo z nich nepracuje. Ona tu prý osm hodin denně žebrá o jídlo. V Pákistánu je už přes dva miliony afghánských uprchlíků. Hranice s Afghánistánem jsou sice uzavřené, ale jak uvádějí pákistánské úřady, od počátku spojeneckých náletů přešlo do země ilegálně asi 60 tisíc dalších běženců. Mariann Barberová tvrdí, že místní se na ně dívají skrz prsty:

"Lidi už toho opravdu mají dost. Je tu nezaměstnanost. Běženci berou zdejším lidem pracovní příležitosti. Pákistáncům teď nejde do hlavy, proč by měli všichni uprchlíci skončit právě v Pákistánu. Proč, ptají se, když jsme teď všichni součástí koalice proti terorismu, sem pro ty uprchlíky nepošlou letadla z Evropy, z Ameriky nebo odjinud z Asie, z muslimských států? Proč Pákistánu nikdo neulehčí jeho břemeno?

Sílící protesty

Mezitím se konají další demonstrace. Mnozí ze skandujících patří mezi náboženské extremisty. Ale roste i nespokojenost nejširších vrstev. Pro vládu to může mít osudné následky.

Stále více Pákistánců odmítá politiku prezidenta Mušaráfa

"Demonstranti ovlivňují veřejné mínění i jinak. Mají dynamiku svého druhu, která je s to ovlivnit i vládu. Pokud prezident Mušaráf protesty potlačí, tak jako to udělali v Alžírsku nebo v Egyptě, přejdou do ilegality a stanou se teroristy. Pokud jim ale Mušaráf povolí demonstrovat, stane se z nich rušivý faktor. Vládě sice nehrozí destabilizace a prezident taky kvůli demonstracím o moc nepřijde, ale jeho pozice bude čím dál slabší," myslí si Hussein Hakání, bývalý pákistánský velvyslanec, který nyní působí jako politický komentátor.

Mnoho místních na počátku spojeneckých náletů říkalo, že prezident Mušaráf prostě neměl na vybranou. Z politických důvodů musel podpořit mezinárodní koalici proti terorismu. Od té doby však uplynuly tři dlouhé týdny a u pákistánských hranic se mezitím shromáždily desítky tisíc uprchlíků. A co víc, přibývá zpráv o civilních ztrátách. Nálada obyvatelstva se nyní mění a tlak na pákistánské vedení, v němž už tak dost panují napjaté vztahy, dále sílí.