Svět v roce 2000

Pokusy o mírové soužití na Blízkém východě ztroskotaly

Rok 2000 nepřinesl Izraelcům a Palestincům velké naděje na mír

Sobota 30. prosince 2000

Připravili Václav Sochor a Ondřej Tuček

Blízký východ byl v centru pozornosti po celý rok. Zatímco zkraje roku se zdálo, že mírový proces mezi Izraelem a Palestinci může dosáhnout úspěšného završení, velká očekávání se zhroutila během pouhých několika dní a naději nahradilo násilí.

Na červencovém summitu v americkém Camp Davidu, kde byla v roce 1978 podepsána klíčová mírová dohoda mezi Egyptem a Izraelem, učinili jak Izraelci, tak Palestinci ústupky, jež by ještě před pár lety byly nemyslitelné.

V zásadě se dohodli na ustavení nezávislého palestinského státu na Západním břehu Jordánu a v pásmu Gazy. Měl být rovněž vytvořen mezinárodní fond na odškodnění asi čtyř milionů Palestinců, dosud žijících coby uprchlíci v zahraničí. Rozhovory v Camp Davidu ale uvázly na otázce Jeruzaléma.

Obě strany učinily podstatné ústupky i v této věci a pozměnili své požadavky na výlučnou suverenitu nad Svatým městem. Pro záchranu summitu to však nestačilo. Nepodařilo se totiž vyřešit spor o to, kdo má mít kontrolu nad nad posvátnými lokalitami v Jeruzalémě, především nad místem Araby nazývaným Haram al Sharif a Židy Chrámová Hora.

Neúspěšný summit v Camp Davidu

Neúspěch Camp Davidu měl katastrofální následky. Necelé dva měsíce po skončení summitu se region znovu ponořil do intenzivního násilí. Přímým podnětem pro jeho vypuknutí byla návštěva Chrámové hory parlamentním vůdcem hlavní pravicové strany v Izraeli Arielem Šaronem.

Palestinci jeho návštěvu považovali za urážlivou provokaci a během několika hodin začaly na Západním břehu a v pásmu Gazy prudké srážky mezi palestinskými demonstranty a Izraelskými bezpečnostními silami. S tím, jak se rychle stupňovalo násilí, vzdalovala se i perspektiva na trvalý mír, k němuž již bylo tak blízko.

Izraelský premiér Ehud Barak, který vede nestabilní koaliční vládu, jež během roku ztratila parlamentní většinu, obvninil krátce po vypuknutí srážek z dramatického zhoršení situace Palestince.

"Není pochyb o tom, že se nacházíme uprostřed vyjednávání s Palestinci, jejichž záměrem je odstranit důvody k takto krvavým střetům. Jsme v závěrečných fázích jednání, která na jedné straně mohou vyústit v celkovou změnu situace, ale na druhé straně mohou stejně tak vést do slepé uličky, což může mít vážné důsledky. A to je důvod, proč na palestinských úřadech v těchto chvílích spočívá tak ohromná odpovědnost."

Intenzivní násilí

Palestinské vedení ale vidělo situaci zcela jinak. Ještě dva měsíce po propuknutí násilí trval hlavní palestinský mírový vyjednavač Saeb Erekat na tom, že Izrael vede proti Palestincům otevřenou válku a vyzval mezinárodní společenství k poskytnutí ochrany před izraelským útokem.

"Jen to odráží fakt, že čelíme pokračující agresi Izraele. Během posledních sedmi týdnů opakujeme, že jde o součást Izraelské strategie vycouvat z mírových jednání. Varovali jsme v tomto smyslu Američany, Brity i Evropany a myslím, že nejvhodnější odpovědí mezinárodního společenství by teď mělo být vyslání mezinárodních sil na ochranu Palestinců v souladu se čtvrtou ženevskou konvencí. Dnes byla bombardována Gaza já se obávám, že to nejhorší nás ještě čeká."

Členka Palestinské legislativní rady Hannan Ašrávíová popsala situaci ještě dramatičtěji.

"Palestinské oblasti jsou ve stavu obležení a totální izolace. Jde o svévolné a zlovolné škrcení prostřednictvím pokračující militantní politiky bombardování, ostřelování, používání živé munice a cílením na Palestince."

Clintonovo zklamání

Jak ale zastavit násilí a rychlé skomírání mírového procesu? Tyto otázky velmi zaměstnávaly mezinárodní společenství a především prezidenta Clintona, který doufal, že se mu podaří do konce svého prezidentského období dosáhnout trvalého mírového řešení na Blízkém východě.

Ačkoli v arabském světě nebyla Clintonova administrativa považována za nestranného zprostředkovatele s tím, že jednoznačně straní Izraeli, Washington věřil, že se mu v Camp Davidu podaří zprostředkovat průlom.

V listopadu, kdy násilí na Blízkém východě přivodilo smrt už několika stovkám lidí, převážně Palestinců, byl Clinton přinucen veřejně přiznat hluboké zklamání.

"Jedním z podnětů pro tyto pokračující demonstrace je bezpochyby fakt, že mladí Palestinci jsou zcela rozčarováni tím, že mír s sebou v posledních osmi letech nepřinesl žádné ekonomické výhody ani vyhlídky na jeho brzké završení. Musí existovat cesta, jak oslovit mladé lidi na obou stranách a umožnit jim positivnější vzájemný kontakt, který by rozmělnil ostrá stanoviska, jež je rozdělují. To je velice důležité."

Na konci roku už nebylo možné pozorovat téměř žádné náznaky optimismu. Narychlo svolaný summit mezi Izraelem a Palestinci v egyptském Šarm aš Šajchu v polovině října nepřinesl trvalé výsledky.

V listopadu začal konflikt přesahovat hranice palestinských území, když Egypt odvolal svého velvyslance z Izraele na protest proti tomu, co Káhira nazvala eskalací Izraelské agrese proti Palestincům.

Je to poprvé od izraelské invaze do Libanonu v roce 1982, co se Egypt odhodlal k tak dramatickému kroku, který v Izraeli vyvolal šok a konsternaci.

Odstoupení izraelského premiéra Baraka

Izraelský premiér Ehud Barak nedlouho poté překvapivě oznámil, že od lidu potřebuje nový mandát k prosazování své politiky a vypsal na jaro nové volby - pouhých osmnáct měsíců po svém nástupu k moci. Tehdy prohlásil, že jeho hlavním úkolem ve funkci je dosáhnout trvalého míru s Palestinci a jeho kritici teď říkají, že v tomto předsedzetí mohl těžko selhat víc.

Volby budou tvrdým soubojem mezi Barakovou levicí, snažící se pokračovat v mírovém úsilí, a pravicí, která věří věří, že současná vláda už Palestincům učinila přílišné ústupky. O návrat do velké politiky se snaží někdejší pravicový premiér Benjamin Netanjahu, který o nominaci za stranu Likud sváděl boj s Arielem Šaronem.

Jako ozvěna se v uších nejen všech Izraelců nesou památná slova vdovy po zavražděném Izraelském premiérovi Leah Rabinové, která krátce před svou smrtí na rakovinu letos vyslovila toto poselství:

"Vypadá to dnes chmurně a nejlepší, co se může stát bude, když obě strany budou přes noc pracovat na nějaké dohodě o příštím summitu, který by nezahrnoval řešení otázky Jeruzaléma. A já mezitím doufám, že dosažení dohody bude znamenat také větší porozumění, touhu po spolupráci, více důvěry, méně podezírání. Nepoužívejte řeč hrozeb. Nepoužívejte řeč plnou podeření. Věřte si navzájem, dělejte věci spolu. To chci všem vzkázat. A mějte odvahu k ústupkům!"

Související odkazy:
Clintonův mírový plán ztroskotal
Premiér Barak odstoupil
Patová situace na Blízkém východě
Čekání na mír v Ramallahu

BBC neodpovídá za obsah stránek, které jí nepatří.