Francie přijala kurdské běžence

Kurdští běženci byli dočasně ubytováni v uprchlickém táboře

Sobota 3. března 2001


Připravil James Coomerasamy
Zpracovala Dana Votýpková

Jsou to dva týdny, co obyvatele přístavního města Boulouris na jihu Francie probudilo klepání na dveře. Venku stáli promočení lidé, stěží mluvící franouzsky.

Patřili mezi 900 kurdských běženců, kteří se zachránili ze zrezavělého tankeru, ztroskotaného po osmidenní plavbě z Turecka u francouzských břehů.

Kurdové zaplatili převáděčům mezi dvěma až čtyřmi tisíci dolarů za to, že je dostanou do západní Evropy. Stali se tak součástí obchodu, který začíná být velmi rozšířený a který je noční můrou úředníků Evropské unie.

Francouzská realita

Nikdy jsem neměl to štěstí, abych okusil příděly jídla francouzské armády, ale kdyby přeci jen nebylo vyhnutí, pak bych možná reagoval podobně jako kurdští běženci, kteří byli nedávno necháni napospas u Azurového pobřeží.

Několik stovek kurdských běženců projevilo pozoruhodné pochopení pro místní zvyky, když před dvěma týdny demonstrovali na vojenské základně, kam byli po svém příjezdu do Francie umístěni. Protest jim sice vydržel jen třičtvrtě hodiny, ale v zemi, kde jsou demonstrace běžným prostředkem vyjednávání, měl neuvěřitelné výsledky.

Nejen že se běženci mohli poopravit své špatné mínění o francouzské kuchyni, dostali také přikrývky navíc a teplé oblečení, hlavně pro nejmladší a nejstarší, kteří tvoří většinu z 900 uprchlíků.

Pochopení místních obyvatel

Početná skupina úředníků musela být hodně zmatena, když přišla na vojenskou základnu prověřovat žádosti o azyl. Několik stovek žen a dětí sedělo v tichém vzdoru proti zdejším podmínkám. Vypadaly přitom, jako by ještě stále byly na palubě dosluhující lodi, na níž strávily více než týden.

Ale ještě překvapivější byla reakce místních obavytel, kteří měli až doposud pro problémy běženců porozumění. Lidé z města Frejus, kde se vojenský tábor nachází, přiváželi uprchlíkům, co mohli. Byl jsem u toho, když žena středního věku přinesla do tábora krabici s oblečením a hračkami - některé už vypadaly použitě, jiné ale byly úplně nové.

Všichni místní lidé se všemožně snažili pomoci uprchlíkům, kteří přežili týden o sušenkách a vodě, jen aby se dostali do západní Evropy.

Viděl jsem také skupinu dobrovolníků, jak nakládala do vozu spreje na obličej obsahující minerální vodu. "Pro ženy," vysvětlovali, "které se potřebují po týdnu stráveném na moři osvěžit".

Souhlas veřejnosti

Samozřejmě, že podobná událost by - zejména s ohledem na to, kolik z uprchlíků tvořily děti - vyvolala podobný soucit i jinde na světě. Ale teď, když se vše uklidnilo, je patrné, že jen malá hrstka politiků se snažila zabránit žadatelům o azyl, aby natrvalo zůstali ve Francii.

Také průzkum veřejného mínění prokázal, že více než tři čtvrtiny Francouzů si myslí, že by Kudové měli v jejich zemi zůstat. A to vše se děje v zemi, kde má krajně pravicová Národní fronta patnáctiprocentní podporu.

Vládnoucí socialisté slíbili, že jejich žádosti o azyl budou spravedlivě posouzeny, a to v duchu ženevské konvence o lidských právech.

Příkladné chování Francie

V kontrastu s chováním Francie je přístup Británie, kde jsou žadatelé o azyl často považování za přítěž a myslet si cokoliv jiného, není považováno za rozumný politický tah.

Ve Francii se novináři tázali: Kdo jsou ti lidé, proč opustili svoji zemi a proč jsou pronásledováni? A ne proč bychom si je tady měli nechat?, jako se ptali jejich britští kolegové.

Porovnávat zkušenosti obou zemí samozřejmě není zcela na místě. Británie má daleko více žadatelů o azyl než Francie. A když navštívíte tábor Červeného kříže poblíž Calais, zjistíte, jak málo francouzští úředníci dělají pro to, aby odrazovali uprchlíky, kteří se zde chystají k cestě přes průliv.

Ať už ale francouzská vláda argumentuje jakkoli, faktem je, že každoročně většinu žádostí o azyl odmítne. A potom loď s kurdskými uprchlíky - buď záměrně nebo náhodou - přistála u břehů jedné z nejbohatších částí země. Nice se vyrovná s přílivem běženců snáze než Dover.

Pomoc Červeného kříže

Francouzská vláda oznámila, že rozmístí Kurdy do několika středisek Červeného kříže v zemi tak, aby jejich početné rodiny nebyly rozděleny. I když se to ale podaří, problém nelegálního převádění uprchlíků do západní Evropy tím nezmizí.

Lidé z města Frejus jim možná věnovali hračky, které chtěli dát svým vnukům a vnučkám, a spreje s minerální vodou určené pro jejich potřebu. Ale jiní Francouzi , kteří se setkají s uprchlíky ze ztroskotané lodi, už možná tak štědří nebudou.

Související odkazy:
Cesty za lepším životem
Loučení ilegálního přistěhovalce s Francií

BBC neodpovídá za obsah stránek, které jí nepatří.