Poslední den ilegálního přistěhovalce ve Francii

Vylodění přistěhovalců

Sobota 21. října 2000


Připravila Andrea Protheroe
Zpracoval Jan Čáp

Jagubovi je asi třiadvacet. Má kolem 180 centimetrů vysokou, štíhlou a sportovní postavu. Ve Francii žije už devět let. Ohledně vyzrazování osobních údajů je opatrný. Nemá pas, pouze starý identifikační průkaz, který mu kdysi vystavili v Itálii, když během začínal v Evropě pracovat a zahájil kariéru ilegálního přistěhovalce.

Jagub přijel do Marseille asi v patnácti letech, podobně jako jeho otec. Zbytek rodiny zůstává v severní Africe, ale Jagub odmítá říct, z které země pochází. Když žijete bez dokumentů, je výhodnější zemi původu raději utajit, protože tak máte naději, že vás do ní nevyhostí, a vy se i nadále vyhnete chudobě a případným represím.

Když jsem se s ním setkal v jedné kavárně v místní arbaské čvtrti, Jagubovy šance na pobyt ve Francii se definitivně rozplývaly. Probíhal pátý a poslední den na jeho soudním příkazu k opuštění země. Zákaz dalšího vstupu do Francie bude platit dva roky.

Byl trochu nervózní, protože televizní štáb BBC ho točil za dne venku, což mohlo přilákat nežádanou pozornost policistů. V ruce však stále držel svůj mobilní telefon a když spolu s přítelem Amerem procházel ulicemi Marseille, vůbec nepřipomínal člověka na útěku.

Policejní kontroly

Francouzské úřady sice většinou nad existencí občanů bez dokumentů přivírají oko, ale policisté přesto můžou Severoafričany zastavit na ulici, kdy se jim zlíbí. Když takhle letos Jaguba legitimovali podruhé, zatkli ho a postavili před soud. V obou případech podle něj jen proto, že se nemohl prokázat povolením k pobytu.

Jagub mi líčil že ho při druhém zadržení policisté strčili do kufru policejního auta, kde se s hrůzou dvacet minut dusil. Pak strávil dva měsíce ve vězení, odkud ho převezli do Arencu.

Tohle nechvalně proslulé středisko představuje betonová budova, odkud je z prázdných oken vidět přístav. Po propuštění Jagubovi řekli, že musí opustit Francii. Bylo na něm, kam půjde, ale jestli za pět dní nepřekročí hranice, policie po něm vyhlásí pátrání.

Takový trest považuje za nesmyslný. Nikdy předtím problémy s policií neměl. Vzdal se šance na řádné vzdělání a pracuje ve Francii načerno. Chtěl se přiučit další jazyky a pracovat na sobě, ale ve škole ho nevzali a nemá nárok ani na podporu.

Francouzským zaměstnavatelům taková ochotná a laciná pracovní síla, jako je Jagub, vyhovuje. Zatím si vydělával jako malíř pokojů a přidavač na stavbě, posílal domů ušetřenou hotovost.

Při naší procházce podél jednoho z arabských trhů míjíme skupinu severoafričanů, kteří přímo četníkům pod nosem opravují fasádu jednoho krámu. S úsměvem nám řekli, že také nemají žádné dokumenty.

Přístup Francie k imigrantům

Celá otázka přistěhovalectví je ve Francii velké tabu. Místní hospodářství potřebuje zástupy nekvalifikovaných pracovníků a těmi jsou Arabové ze severní Afriky. Pár jich získá občanství, když se ožení s Francouzkou a před několika lety dostalo na 80 tisíc osob bez dokumentů amnestii. Jejich postavení se tak přinejmenším dočasně legalizovalo. Mnohem víc jich ale na povolení k pobytu nemá šanci, a nezjistitelný počet jich ani z anonymity nikdy nevystoupil.

Politici nestanoví jasná pravidla, ale kvůli svým voličům ani nepřipustí, že Francie bude přistěhovalce potřebovat. Každoročně jsou jich přitom tisíce vyhošťovány. Někteří kvůli spáchání trestného činu, jiní odcházejí v rámci programu, který jim před odjezdem stanoví odstupné.

Jsou to poslední hodiny Jagubova pobytu na francouzském území. Se svým otcem a přáteli se bude muset rozloučit. Neprozradí mi, kam pojede. Možná do Itálie. Italové jsou k lidem, kteří pracují bez povolení, tolerantnější. Pak třeba do Německa, za lepším výdělkem. Přidává se k anonymní milionové armádě která uvnitř Evropské unie přežívá ze dne na den a snaží se uniknout vyhoštění.

Jagub se s hořkostí rozhlíží po sluncem rozpálených červených střechách, po kostelích i mešitách Marseille. "No, koukněte se, většinu tohohle města postavili Arabové. Můj táta tady na stavbách strávil celý život. Vždyť nechci nic víc než tady pár let zůstat , vydělat si na živobytí. Francouzi v jednom kuse omílají lidská práva. Za ně se v téhle zemi přeci také bojovalo. Ale o jaká práva jde?