Festival poezie v Kolumbii

Pověsti nebezpečného města se Medellín snaží zbavit pořádáním festivalu poezie

Sobota 14. července 2001


Připravil Nick Caisor
Zpracoval Vít Pohanka

Mohutná dáma ze Samoy zpívala píseň svých předků z jižního Pacifiku. Naproti ní sedělo v řadě deset zcela fascinovaných dětí, kterým se nejspíš jevila jako návštěvnice z vesmíru. Všechny byly velmi hubené, podvyživené, chlapci měli oholené hlavy a některým z dívek seděly na klíně jejich ještě mladší sestry.

Děti pozorně naslouchaly i potom, co básnířku ze Samoy vystřídal jiný domorodý bard a oblažil je hrdelním chrčením, které vyjadřovalo mýty jeho lidu o stvoření světa. Byli jsme diváky jednoho z mnoha vystoupení výjimečné akce - jedenáctého mezinárodního festivalu poezie v Medellíně.

Básně místo obchodu s drogami

Toto město je po celém světě známé, jako centrum nelegálního obchodu s drogami, který vedl nechvalně známý Pablo Escobar. Do té doby, než byl obklíčen a zastřelen místní policií v roce 1993. A právě v době, kdy Escobar a další drogoví baroni válčili s kolumbijskou vládou, založila skupina básníků tento festival.

Drogový baron Pablo Escobar

Za posledních deset let se festival rozrostl. Letos se ho zúčastnilo přes sto básníků z tak vzdálených zemí, jako Samoa, Sierra Leone, Estonsko a Švédsko. Kromě toho přijelo mnoho dalších ze zemí Latinské Ameriky.

Více než týden, každý večer si je přišly vyslechnout stovky většinou mladých lidí na představeních v divadlech a parcích, v ulicích a barech, ba dokonce i v jednom z místních vězení.

Nekonečné násilí

Návštěva tohoto vězení, zvaného Bellavista, mi ovšem připomněla, že po smrti Pabla Escobara se situace v Medellínu spíš zhoršila než zlepšila. Vystoupení potetované maorské básnířky vedle mne s otevřenými ústy sledovali dva mladíci odsouzení za vraždu.

Oba dva se mi svěřili, že bývali členy jednoho z dvaceti či pětadvaceti gangů, které nyní bojují o kontrolu nad výnosným obchodem s drogami, který v Medellínu stále vzkvétá.

Obyvatelé města, kterých jsou skoro tři miliony, se považují za nejpracovitější Kolumbijce. Problém je ovšem v tom, že je pro ně stále snažší vydělat si peníze nelegálně - pašováním drog, únosy, výpalným nebo dokonce vražděním příslušníků konkurečního gangu, a také politiků, odborářů nebo jiných význačných osobností. To se vyplatí víc než bezúhonné zaměstnání.

Boje v ulicích

Situace v Medellínu, stejně jako v jiných velkých kolumbijských městech, v nichž žijí tři čtvrtiny všeho obyvatelstva, se v posledních letech ještě zkomplikovala a násilí je ještě častější.

	Obyvatelé Medellínu se považují za nejpracovitější Kolumbijce. Problém je ovšem v tom, že je pro ně stále snažší vydělat si nelegálně - pašováním drog, únosy, nebo dokonce vražděním.

To proto, že povstalecké síly a jejich protivníci, takzvané "jednotky sebeobrany" organizované statkáři a jinými kolumbijskými boháči, se stále víc zajímají právě o města jako je Medellín a svádějí boje přímo v jeho ulicích.

Typický byl jeden incident, k němuž došlo krátce před festivalem poezie. V nejelegantnější čtvrti Medellínu vybuchla bomba umístěná v autě, zabila osm lidí a více než sto třicet jich zranila.

Místní novinář mi mi nabídl možné vysvětlení, kdo bombu odpálil a proč, které ilustruje, nakolik jsou vztahy v Medellínu a potažmo v celé Kolumbii v současnosti komplikované.

Bandy zločinců

Podle jeho vyprávění, šéf jedné zločinecké bandy ve městě odmítl vpustit na své území jednu z "jednotek sebeobrany". Když nechtěl ustoupit, byl jejími členy unesen a zabit. Příslušníci jeho gangu potom umístili auto s náloží v parku v dotyčné čtvrti podle kalkulace, že vrahy jejich šéfa financovali s největší pravděpodobností právě bohatí, kteří v ní žijí. Ale při výbuchu zahynuli nevinní lidé z Medellína, kteří šli náhodou kolem.

Obchod s drogami plodí násilí

Tato událost a nová vlna únosů odradila několik věhlasnějších básníků, aby se festivalu zúčastnili. Ale desítky jiných přiletěly a někteří byli dokonce tak stateční, že přednášeli své verše přímo v parku, kde došlo k výbuchu bez ohledu na to, že kavárny a budovy v okolí se ještě stále opravovaly. A tisíce medellínských obyvatel byly natolik statečné, že si je přišly poslechnout.

Festival se tak stal tím, v co pořadatelé doufali: masovým protestem proti násilí, projevem odhodlání lidí nenechat se zastrašit terorem a odradit od toho, aby se sešli a v tiše si vychutnali radost z poezie. Je až překvapivé, v jakém klidu devět dnů festivalu uběhlo.

Festival proti násilí

Každý, s kým jsem v Medellínu hovořil se cítil vítězem.Lidé mi říkali: "Vidíte, můžeme si sem pozvat lidi z celého světa, můžeme bez problému zorganizovat takovou velkou akci. V Medellínu se každý může bavit stejně jako kdekoli jinde." A všichni se těšili na finále amerického šampionátu ve fotbale - Copa America.

Ale potom byl unesen jeden předních funkcionářů kolumbijského fotbalového svazu. Naděje a úleva, které byly tak viditelné po festivalu poezie, jako by se vypařily.

"Jak je to jenom možné, že čtyřicet milionů Kolumbijců je znovu a znovu drženo jako rukojmí čtyřiceti tisíci ozbrojených lumpů?" ptal se s povzdechem jeden z mých medellínských přátel.

Zdá se, že na tuto otázku nedokáže v Kolumbii odpovědět nikdo.

Související odkazy:
Neklidná kolumbijsko-ekvádorská hranice
Život kolumbijského pěstitele koky

BBC neodpovídá za obsah stránek, které jí nepatří.