| |
 | |
| |
| Zprávy | |
| Svět | |
| ČR | |
| Británie | |
| Přehledy tisku | |
| Analýza | |
| Anglicky s BBC | |
| AUDIO | |
| Dobré ráno | |
| |
Zprávy | |
| Svět o páté | |
| Svět o šesté | |
| Interview | |
| |
| SERVIS | |
| Frekvence | |
| Programy | |
| Kontakt | |
| Pomoc | |
| Redakce | |
| LANGUAGES | |
 | |
 | |
 | |
 | |
 | |
 | |||||||||||||||
| čtvrtek 21. srpna 2003, 18:00 SEČ | |||||||||||||||
| Pavel Rychetský | |||||||||||||||
| |||||||||||||||
Pavel Rychetský míní, že Ústavní soud je jednou z nejvíce zanedbaných institucí v zemi.
Citace rozhovoru v médiích Před námi je půlhodina otázek a odpovědí. Od mikrofonu co nejsrdečněji zdraví Václav Moravec. Hostem Interview BBC je předseda Ústavního soudu České republiky Pavel Rychetský. Dobrý den. Hezký večer. Ve svém životě jste si prošel mnoha pozicemi. Byl jste advokátem, generálním prokurátorem, vicepremiérem, ministrem spravedlnosti, senátorem, a tak dále. Nyní jste předsedou Ústavního soudu země. Na co si v této nové pozici zvykáte nejobtížněji? Tak, já musím říct, že to jsou dvě polohy. Ta první je, kterou jsem předpokládal a snažím se na to jaksi mentálně připravit. Ten základní rozdíl třeba mezi funkcí ministra a ústavního soudce, jedno na jakém stupni, je v tom, že ministr je zvyklý, když to řeknu velmi zjednodušeně, velet. Musí se rozhodnout a podle toho se to musí udělat. Zatímco Ústavní soud je kolektivní sborový orgán, a tam je třeba hledat společné, většinové, přesvědčivé, dostatečně odůvodněné stanovisko. Jistá výhoda je v tom, že ministr tak musí činit v řádu minut, Ústavní soud tak může činit v řádu měsíců, týdnů, prostě podle povahy věci. Je tedy více času na odpovědnější rozhodování, ale je to vždycky rozhodování kolektivní. Prakticky se nemůže stát, když pominu, že soudce zjevně neopodstatněnou žádost odmítne, že by rozhodoval jako jednotlivec. Vždy to je nějaký sbor počínaje senátem konče plénem Ústavního soudu. To je jedna rovina. To je jedna rovina, tak na tu jsem byl mentálně připraven. Myslím si, že jsem schopen v tomto smyslu jaksi změnit své návyky. Ta druhá, to už jsem zmínil v několika rozhovorech. Nečekal jsem, že se budu muset v takovém rozsahu a v takové intenzitě zabývat manažerováním kanceláře toho soudu. Já jsem předpokládal, že víceméně přijdu do zavedeného podniku. Musím říct, že v některých věcech se zdá, jakoby tento podnik ustrnul v té době, kdy byl vytvořen, to už dnes, když počítám i Federální ústavní soud, to už je dnes skutečně dvanáct let, takže za těch dvanáct let se vše v této zemi změnilo. Všichni jsme viděli, že tak dramatické změny, jako byly pády za posledních dvanáct let, si lze těžko představit v normálních podmínkách. Myslím zejména informační technologie, metody, a tak dále. Tady mám pocit, že tak trochu je, dalo by se říci, předpotopní tajemství z hlediska fungování, když to třeba srovnám s fungováním ústavních soudů po Evropě, které mají perfektní informační technologie, které mají analytická oddělení, která neustále analyzují a zpracovávají nejen vlastní rozhodnutí a nálezy Evropského soudu, hledají srovnání, snaží se najít asi takové ty základní principy a naformulovat je, které dokonce běžně sledují zásadní judikatury ostatních ústavních soudů v ostatních evropských zemích, tak to je jeden z mnoha příkladů toho, že si myslím, že bude potřebovat náš Ústavní soud modernizaci a vím, že bude potřebovat peníze. O tom bezesporu bude řeč ještě v další části Interview BBC. Jaké máte vysvětlení pro to, že český Ústavní soud v tomto rozměru je tak předpotopní, jak jste o tom hovořil? Já si myslím, že to prostě je, jak bych tak řekl, přehnaná skromnost, která byla v dobách, kdy se jinde investovalo, kde se jinde skutečně vytvářely kvalitnější pracovní podmínky. Já prostě jsem schopen srovnat podmínky, ve kterých je dnes poslanec, senátor, člen vlády a teď najednou vidím podmínky, ve kterých jsou soudci Ústavního soudu a musím říct, že to bohužel není srovnatelné. Řekl byste, že Ústavní soud je zanedbaná instituce? V této oblasti si opravdu myslím, že to nebude jednoduché, že bude potřeba se snažit nainvestovat nějaké prostředky a trochu mě mrzí, že je to v okamžiku, kdy ty peníze nejsou. Byly doby, kdy peníze byly a já vím, že ústavněprávní výbor, který je jedním z garantů za kapitolou Ústavního soudu rozpočtovou v těch minulých letech, kdy se hodně investovalo, že se /nesrozumitelné/ výbor nabízel Ústavnímu soudu České republiky větší finanční prostředky do kapitoly. Je to tedy jistý dluh Zdeňka Kesslera, jako někdejšího předsedy Ústavního soudu? Tak, protože jsem tam nebyl, tak to samozřejmě neumím posoudit, ale prostě nepochybné je, že já jsem za poslední rok, jako ministr spravedlnosti viděl, jak jsme ohromě investovali do technologií, do rekonstrukce budov, okresních soudů. Když se dneska půjdete podívat a nechci říct Okresní soud v Liberci, který snad nemá obdoby v celé Evropě, a když to viděli evropští soudci z Unie, tak tomu nevěřili, tam si mysleli, že se to nesmírně přehnalo. Tam jsou snad i nějaké umělé skleněné vodopády a podobně, ale musím říct, že se nám podařilo na ministerstvu spravedlnosti vrátit justici, alespoň z tohoto hlediska optického, to, co bylo už za Marie Terezie, co bylo v minulém století, prostě budova okresního soudu byla vždy dominantou okresního města, a Ústavní soud je sice v budově, která je nepochybně dominantou Brna. Myslím si, že ale potřebuje zlepšit pracovní podmínky, a to teď myslím i pro administrativu. Zdá se mi, že ať už pracuji na nějakém srovnání, že ve srovnatelných funkcích na srovnatelných úřadech, a tím nemyslím Prahu, tím myslím úřad veřejného ochránce práv v Brně, Nejvyšší správní soud v Brně a Nejvyšší soud v Brně na stejných místech jsou lidé lépe ohodnoceni, než na Ústavním soudu. Když jste byl v tomto pořadu naposledy, konstatoval jste, že pozice ústavního soudce je a teď cituji doslova: "Pro každého právníka nabídkou, která se neodmítá." V rozhovoru pro deník Právo jste ale 16. srpna přiznal, že pokud by vám byla nabídnuta pouze pozice řadového ústavního soudce, nikoliv předsedy Ústavního soudu, asi byste odmítl. Proč? To vůbec nesouvisí s mojí osobou nebo s nějakou ješitností. To prostě souvisí se skutečností, že samo rozhodnutí přijmout to rozhodnutí nebylo lehké. V okamžiku, kdy uplynul necelý rok funkčního čtyřletého období vlády, ve které jsem byl místopředsedou vlády a ministrem spravedlnosti, pocit loajality vůči kolegům ve vládě, loajality vůči premiérovi, ale zejména závazků vůči úkolu, který jsem na sebe převzal, když jsem do té vlády šel, nepochybně vedlo k tomu, že to člověk prostě nemůže opustit jen tak. To znamená, že začne srovnávat ty možnosti nejen profesní, ale i to, co může tomu státu odvést, takže z tohoto hlediska tímto já vysvětluji ten svůj výrok v Právu. Skutečně, kdyby tam nebyla ta rovnováha, tak bych cítil povinnost dál sloužit jaksi tam, kde jsem sloužil. Ve funkci vicepremiéra a ministra spravedlnosti. Dnes již bývalý ústavní soudce Vladimír Čermák vás předčasem jako představitele vlády kritizoval, a to v příloze Hospodářských novin Víkend. Vadilo mu, že vláda, jejímž jste byl místopředsedou, ignoruje nálezy Ústavního soudu. Jako příklad uváděl spor o nájemném, ve kterém se soud postavil na stranu majitelů domu. Co si myslíte o takové námitce? Je potřeba říct, že nálezy Ústavního soudu byly ve třech případech vydány. První se týkal vyhlášky ministerstva financí z roku 1993. Tak s tím tato vláda neměla nic společného. To byl ministr Kočárník, premiér Václav Klaus, vůbec ani tato minulá vláda neměla s tím nic společného a já jsem mnohokrát jasně veřejně artikuloval, že nález Ústavního soudu v tom výroku, kdy zrušil tuto vyhlášku, považuji za zcela legitimní a správný, protože přesahovala rozsah ústavního a zákonného zmocnění a upravovala věci, které nelze upravovat vyhláškou. Druhý případ se týká cenového výměru, to je norma, kterou vláda nikdy neprojednávala. To je norma, kterou vygeneruje ministerstvo financí bez součinnosti vlády a nikdy jsem ani tento nález ani slova nekritizoval. Jenom chci říct, a tím se netajím, že zatímco výroky obou těchto nálezů byly v pořádku, s některými pasážemi toto odůvodnění jsem měl vážné problémy, protože se pustil mimo oblast ústavního práva. Ústavní soud hovořil o tom, že vláda nebo autor těch předpisů nepřihlížel k tomu, do jaké míry došlo k jakémusi pokřivení vlastnických vztahů po únoru 1948. No, to už není ústavní právo, to už je spíš právě naopak svým způsobem doména vlády, takže zbývá ten třetí. A to je moratorium, které vyhlásila vláda počínaje, tuším, že prvním lednem nebo někdy na počátku tohoto roku, na tři měsíce učinila tak nařízením vlády, protože jinak nelze to cenné moratorium vyhlásit a Ústavní soud ji zrušil v den, kdy končila jeho působnost, účinnost. Tak tady musím říct, že není důvod, proč bych to veřejně neartikuloval, že mám vážné pochybnosti právě o tomto nálezu Ústavního soudu. Samozřejmě, že ho respektuji, samozřejmě, že nehodlám nikoho nabádat, ono to ani nejde, protože ten den by stejně nařízení vlády skončilo, kdy byl vydán nález Ústavního soudu, takže to nemělo absolutně žádný význam z hlediska dopadů na život, a právě proto mám občas pocit, že to byl jakýsi truc Ústavního soudu, protože z hlediska právních účinků nulové. Přijde novému předsedovi Ústavního soudu, že jsou dodržovány obecně v České republice nálezy Ústavního soudu? Podívejte se, to je otázka, na kterou chci-li odpovědět, tak se vás musím zeptat, co tím myslíte, nálezy Ústavního soudu. Pokud se týče výroku a výroky Ústavního soudu a teď evidentně mluvíme o abstraktní kontrole ústavnosti, to znamená o těch případech, kdy ruší právní předpisy, jsou samozřejmě respektovány bezezbytku. Pouze ten výrok zní, že se ruší paragraf ten a ten... Toho a toho zákona. ...on skutečně zmizí z toho zákona a není ani možný žádný výkon rozhodnutí. To je nepochybné, ale pravda je, že je veden léta dlouhý teoretický spor o tom, zda to ustanovení ústavy o tom, že vykonatelné nálezy Ústavního soudu jsou závazné pro všechny orgány, instituce i osoby, někteří interpretují tak, že se to týká i odůvodnění. Tady chci zdůraznit, že kdybychom to vzali doslova, tak by to znamenalo, že to je právní norma, že to odůvodnění zakládá obecně závazná pravidla chování pro všechny, tak tady musím říct, že to není můj názor, i když respektuji, že část teoretiků tento názor sdílí. Můj maximální přístup k odůvodnění jednotlivých nálezů je ten, že je považuji za nepochybně významná interpretační pravidla, a to pro kohokoliv. Ať pro toho, kdo právo aplikuje, tak pro toho, kdo to právo nějakým způsobem konzumuje. Je to naprosto nezbytný, naprosto významný zdroj, ne právní normy, chování, ale způsobu, jak právní normu interpretovat, jak interpretovat ústavní pořádek. Dovolte, abych dal konkrétní příklad. Kardinál Miloslav Vlk v pondělí v tomto pořadu obvinil ministerstvo kultury a ministra Pavla Dostála, že jedná v rozporu s nálezem Ústavního soudu, a to kvůli zrušené části zákona o církvích. Miloslav VLK, kardinál katolické církve (zvuková ukázka): Ministerstvo kultury musí změnit svoje postoje. Jestliže my cítíme, že se na nás dělají podvody a podrazy a jedná se nelegálně a protiústavně, i proti Ústavnímu soudu a nerespektuje se základní slušnost, tak to potom bude těžké a bude zapotřebí asi hledat nějakou třetí osobu nebo třetí osoby, které by do tohoto sporu vstoupily a byly jakýmsi rozhodčím. Jde o registraci církevních subjektů ministerstvem kultury. Jsou na místě takto ostrá slova o pohrdání Ústavním soudem? To, co jsme slyšeli, byla silná slova, ale bohužel žádné argumenty. Já nevím, v čem konkrétně ministerstvo kultury, jak jsme slyšeli, má porušovat nález Ústavního soudu, ústavní pořádek, a tak dále, ale... Jde o registraci církevních subjektů. Například o spor o katedrálu, o které tady dlouze kardinál Vlk v pondělí hovořil. S tím ministerstvo kultury nemá vůbec nic společného. Jestli příslušný soud usoudil, že ten či onen z účastníků soudního sporu nemá právní subjektivitu a vyloučil ho účastenství, tak se to ministerstva kultury netýká ani vzdáleně. Já musím říct, že vůbec v žádném případě ze mě nemáte šanci vypáčit nějaké meritorní stanovisko, protože je-li, jak jsem pochopil z toho, co jsme slyšeli, problém s vykonavatelností nějakého nálezu a je-li tady problém, který... Který se objeví u Ústavního soudu. ...by se mohl stát předmětem Ústavního soudu, tak považuji za naprosto vyloučené, abych zaujímal jakékoliv stanovisko. To neznamená, že žádné nemám, ale nepovažuji ho za možné ho sdělit jinak, než eventuálně účastí na novém rozhodnutí Ústavního soudu. Ústavní soud stále pracuje v nekompletním složení. Z patnácti soudců zatím pracuje jen deset. Jedenáctá Dagmar Lastovecká stále nebyla jmenována prezidentem republiky. A čtyři soudce má ještě projednávat Senát. Vy jste v několika rozhovorech uvedl, že je pro vás, jako předsedu Ústavního soudu, nyní nejdůležitější, aby Ústavní soud byl kompletní, aby vás bylo patnáct. Bavili jste se v uplynulých týdnech s prezidentem republiky, co je možné udělat, co nejrychleji pro to, aby Ústavní soud byl v patnácti? Já musím říct, že naposledy jsem s prezidentem republiky hovořil 7. srpna, kdy došlo k jmenování nových tří ústavních soudců a... Bylo to šestého, ani si nepamatujete svoje jmenování. Nebo dokonce šestého a jak známo, tak pan prezident odešel na dovolenou, onemocněl a nepovažoval jsem vůbec za možné, za této situace se ho jakýmkoliv způsobem snažit kontaktovat. Mojí povinností je se snažit situaci vyřešit podle reality, jaká v tuto chvíli existuje přímo v Ústavním soudu. Pravda je, že počet deseti soudců s ohledem například na to, že ke včerejšímu dni leželo na Ústavním soudu 1750 nevyřízených ústavních stížností, eventuelně návrhů pro plénum určené, to je objem, který by bohužel mohl být alarmující a rozhodně není zvládnutelný s počtem deseti soudců. Považujete za nutné se s prezidentem kvůli tomu setkat, nebo očekáváte, že by mělo proběhnout nějaké setkání, jak situaci co nejrychleji vyřešit? Já si myslím, že se mohu maximálně obrátit na pana prezidenta s tím, že a možná to je zbytečné, protože to samozřejmě ví, že by bylo velmi žádoucí mít co nejdříve i těch pět, já tedy předpokládám čtyři, protože paní doktorka Lastovecká bude jmenována ještě v tomto měsíci, ale všichni přece víme, jak se věci skutečně mají. To není problém prezidenta republiky. Pravděpodobně prezident je onou polovinou, druhou polovinou je Senát. Nepochybné je, že ústava předpokládá součinnost těchto ústavních institucí a prezident svou polovinou, svou ústavní povinnost splnil bezezbytku. Navrhl potřebný počet soudců Ústavního soudu, navrhl univerzitního předsedu práva, navrhl velmi renomovaného a zkušeného advokáta, navrhl bývalého děkana plzeňské fakulty, takže já, byť bývalý senátor a byť samozřejmě mám jisté resentimenty ve vztahu k horní komoře českého parlamentu, tak já nemohu přistoupit na to, že za stav, kdy Ústavní soud není schopen dostatečně odpovědně a kvalifikovaně a efektivně plnit svoje ústavní povinnosti, tak nemohu říct, že za to rovným dílem odpovídá prezident a Senát. Podle vás za to nyní odpovídá Senát, tím potvrzujete slova prezidenta, že Senát převzal tím neschválením kandidátů prezidenta odpovědnost za malou funkčnost Ústavního soudu? Ne, toto jsem já nikdy nevyslovil. To vyslovili lidé Václava Klause. Já prostě tvrdím, že ten stav dlouhodobě není únosný, je potřeba vyřešit obsazení Ústavního soudu, a to ještě upozorňuji, že z těch deseti, kteří tam dnes jsme, jednomu ústavnímu soudci končí mandát na přelomu října a listopadu. Jak bychom klesli na devět, tak není pochyb o tom, že vůbec nemůžeme plnit žádnou funkci. Tuším, že v březnu příštího roku, nejpozději v dubnu končí mandát druhého ústavního soudce. Tím chcete naznačit, aby ta nestabilita kolem Ústavního soudu nebyla dlouhá? Vůbec nejde jenom o ty, v tuto chvíli čtyři, neobsazená místa. Ale de facto o šest. Je to nepochybně šest a je velmi potřeba, aby všechny ústavní instituce, kterým to náleží, to jest jak Senát, tak prezident republiky a jeho aparát vzali tuto skutečnost natolik v potaz, aby podle mého soudu se snažili najít relativně rychlé východisko. Je Pavel Rychetský se svým sentimentem k Senátu, jehož byl členem, ochoten vstoupit do vyjednávání a hovořit se senátory? Tak, já vůbec nepovažuji za možné, abych já takovou iniciativu vyvíjel, ale nebráním se tomu, aby ať už to bude hlava státu nebo Senát, pokud by chtěli znát, ale zdůrazňuji, že by to nebylo stanovisko předsedy Ústavního soudu, to by bylo především stanovisko moje osobní, ono to není nikdy moc příjemné dávat jaksi hodnocení a stanoviska ke kvalitám, ať už profesionálním nebo etickým, jednotlivých kandidátů. Otevřeně říkám, nejen, že bych chtěl, aby nebyl Ústavní soud vůbec zatažen do konfliktu, který vznikl mezi Hradem a Senátem, ale nechtěl bych ani, abychom byli zataženi do toho, abychom vydávali nějaká hodnocení. Byl bych rád, kdybychom zůstali zcela mimo tuto záležitost. Předseda Senátu Petr Pithart 6. srpna, kdy Senát zamítl prezidentovy tři kandidáty ze čtyř v rozhovoru pro BBC uvedl: Petr PITHART, předseda Senátu /KDU-ČSL/ (zvuková ukázka): Především já vůbec nevím, jakým způsobem lidé kolem pana prezidenta a potom on vybírali ty kandidáty. Já nevím, jestli se obraceli třeba na profesní sdružení, na soudcovskou radu, na advokátní komoru. Já si tím nejsem jist, a tam je nepochybně zásobárna vhodných kandidátů. Já si například myslím, že tam zdůrazňujete ty politiky, ale nám všem tam chybí soudce. Kde je tam soudce? Konstatoval předseda Senátu Petr Pithart 6. srpna v rozhovoru pro BBC. Podíváte-li se na dosavadní složení Ústavního soudu a jeho obměnu, schází vám někdo ze soudní praxe, jak naznačoval Pithart? Já musím říct, že v tuto chvíli, když nás je deset, je to složení takové, že tam jsou pouze dva univerzitní profesoři. Myslím si, že bude-li nás patnáct, není to dostatečné, aby to byli jenom dva z patnácti. Problém je v tom, že univerzitních profesorů v oboru ústavního práva, pokud se nemýlím, je v republice málo. Budu-li přesný, tak dva. A jeden z nich byl navržen a Senátem neprošel, takže zbývá jenom jeden. Kdo je ten druhý? Samozřejmě pan profesor Filip z Masarykovy univerzity, ale samozřejmě, že jsou ještě docenti a vůbec... Jestli se nemýlím, tak byl asistentem Vojtěcha Cepla. Ano, asistentem Vojtěcha Cepla. Teď je asistentem pana doktora Muchy. Byl by to dobrý tip? Já si myslím, že ano, ale zdůrazňuji, že toto mi nepřísluší. Takže chci říci toto. Z těch čtyř míst by opravdu bylo optimální, kdyby se podařilo získat alespoň jednoho nebo dva z akademické oblasti, nemusí to být profesor a skutečně jednoho nebo dva soudce. Nepochybně by to prospělo Ústavnímu soudu, ale vůbec to neznamená, že se nenajdou kvalitní lidé i v řadách právní praxe, a proto říkám, že budou další. Kdyby se teď podařilo doplnit Ústavní soud o dva akademiky a o dva soudce, tak by bylo docela dobré, aby ta další dvě místa zase naopak se porozhlédla, myslím si, že v advokacii je řada velmi kvalitních právníků. Prostě to není třeba omezovat jenom na akademickou obec, anebo na ten soudcovský sbor. Na druhé straně si myslím, že ten dnešní počet, který je svým způsobem minimální ve srovnání s předchozími ústavními soudy, myslím i federální, tří lidí, kteří buďto přišli ze zákonodárného sboru, nebo z exekutivy, je, abych tak řekl, dostatečný a tam již není potřeba se porozhlížet. Teď velmi stručně k dalším tématům. Vy jste hovořil o těch nedodělcích. Před vámi je papírek nedodělků, které jsou před Ústavním soudem. Je to číslo zhruba osmnácti set věcí. Kdy budou podle vás tyto nedodělky Ústavním soudem dodělány? To je otázka, na kterou kdybych teď odpověděl, tak vy mě třeba za rok vezmete za slovo a já nebudu schopen slovu dostát. Teď je skutečně téměř 1800 živých neskončených věcí, mezi nimi jsou i věci z roku 1999, to znamená, že to na Ústavním soudu visí čtvrtý rok. To je podle mě téměř, není to ještě alarmující, ale kdyby nás bylo všech patnáct, tak si myslím, že bychom byli schopni opravdu s jakousi velmi zvýšenou intenzitou je vyřídit v relativně reálné době. Za reálnou dobu považuji rok od okamžiku podání žaloby. Samozřejmě, že jsou případy, kdy se to vyřídí během měsíců. Ono je dobré pro úplnost sdělit vám, ale i veřejnosti, že zhruba padesát procent ústavních činností se odmítá jako zjevně neodůvodněné. Buďto po lhůtě neoprávněným subjektem a podobně, takže to číslo je sice hrozivé, ale až se to začne zpracovávat, tak se zjistí, že skutečně kvalifikovaných žádostí je polovina. Můžete potvrdit informace BBC, že už se nyní ocitl před Ústavním soudem jeden z majetkových sporů ve velmi sledované kauze Františka Oldřicha Kinského? No, tak je vidět, že nemáte přesné informace, protože jedna žaloba Františka Oldřicha Kinského tam je již od roku 2002. Druhá z jara 2003 a třetí, ne žaloba Františka Kinského, ale návrh Okresního soudu v Ústí nad Orlicí na zahájení před Ústavním soudem, před plénem Ústavního soudu došel skutečně asi řádově deseti dny. Jsou tyto kauzy i s ohledem na to, jak je jim věnovaná mediální pozornost, tyto tři kauzy, důležité natolik, že by měly být vyřízeny co nejrychleji Ústavním soudem? Tak ty prvé dvě, které tam visí, jsou senátní. Nejdou před plénum. Leda, že by příslušný Senát usoudil, že jde o zásadní věc, je na základě senátního většinového rozhodnutí pravděpodobný odchylný názor od dosavadní literatury, pak by musela být taková věc postoupena plénu. Já zdůrazňuji, že meritorně se k těm věcem absolutně nehodlám vyjadřovat. Jediné, co je dobré sdělit, jako předseda Ústavního soudu nejsem a nemohu být stálým členem žádného senátu. Zatím s ohledem na to, jaká je situace v Ústavním soudu, se chci stejně jako ostatní soudci podílet na přípravě věcí pro plénum, ale nikoliv na přípravě věcí pro senát. Dneska takto ten rozvrh práce byl schválen organizačním plénem Ústavního soudu, takže já mohu jenom z povzdálí sledovat, jak tyto tři nebo dvě kauzy, které jsou senátní, se budou vyvíjet. Ještě jako vicepremiér a ministr spravedlnosti jste v souvislosti s majetkovými spory Františka Oldřicha Kinského konstatoval, že Nejvyšší soud by měl v co nejkratší době učinit potřebné kroky k sjednocujícímu postoji. To stanovisko podle informací BBC má být až v říjnu. Je toto podle vás nejkratší možné období? Prosím o stručnou odpověď. Já chci zdůraznit jednu věc. Já si myslím, že ten problém těch téměř osmnácti set živých nevyřízených věcí, které leží na Ústavním soudu, je samozřejmě z velké části způsoben jistou neinformovaností těch, kteří se obracejí na Ústavní soud, ale z druhé poloviny je způsoben stavem českého soudnictví. To v jiné vyspělé evropské zemi není. To znamená, že končily jako u soudu čtvrté instance. Bohužel naše soudnictví nefunguje tak, aby se nakonec neobraceli na Ústavní soud. Transkripci Interview BBC pořizuje společnost NEWTON I.T. a neprochází jazykovou úpravou BBC. Citace rozhovoru v médiích Ministerstvo nemá údaje o Kinského zálohách Právo, 22. 8. 2003, strana: 3 - Ministerstvo spravedlnosti nemá přehled o tom, jestli František Oldřich Kinský složil ve všech svých žalobách na vydání majetku zálohy na náklady řízení ve výši odpovídající žádanému majetku. Zálohy mají v občanskoprávních řízeních sloužit k úhradě výdajů každého, kdo svou při o majetek ve sporu s Kinským uhájí. "Ministerstvo spravedlnosti nemá a ani nemůže mít takové údaje k dispozici. Jedná se o údaje, které mají k dispozici výlučně příslušné soudy, a ani ty s největší pravděpodobností nesledují otázky soudních poplatků a záloh podobně odděleně od ostatních kauz, jen proto, že se jedná o kauzu Kinský," odpověděl na dotazy Práva ředitel tiskového odboru ministerstva Vladimír Voráček. Podle právních expertů se ale Voráček mýlí. "Způsob ukládání a využívání soudních poplatků, jakož i způsob stanovení záloh na náklady řízení v občanských soudních řízeních s cizím prvkem podléhá kontrolní působnosti odboru organizace a kontroly ministerstva spravedlnosti. Přehled o tom, jestli pan Kinský složil zálohy na náklady řízení, by tedy ministerstvo mít mělo," řekl Právu expert, který působí v resortu spravedlnosti, a nechtěl proto být jmenován. Kinského advokát Jaroslav Čapek Právu upřesnil, že jeho mandant na zálohách na náklady řízení u soudů složil okolo 600 tisíc korun. "Ale ani já neznám celou výši hodnoty majetku, který můj mandant žádá vydat v současných 151 vedených žalobách. Nikdo mi ji nesdělil," řekl advokát. Neexistenci ocenění Kinského majetku právní expert označil za chybu ministerstva pravedlnosti. "O hodnotě majetků, kterých se Kinský domáhá, by ministerstvo a dokonce i vláda měly vědět. Aby byla složena odpovídající záloha na náklady řízení," upřesnil expert. Upozornil, že Kinský, který trvale bydlí v Argentině a má argentinské a české občanství, by se v případě soudních proher a nesložení úplné výše záloh mohl vyhnout povinnosti uhradit náklady na řízení těm, které o vydání majetku žaloval a způsobil jim tak v souvislosti se soudními spory finanční výdaje. Mezi žalované patří stát, obce a soukromníci. Soudce Ústavního soudu čekají tři podání, které se týkají případu restituce majetku Františka Oldřicha Kinského. Rozhlasové stanici BBC to včera řekl předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský. Ústavní soudce podle něj aktuálně čeká celkem 1800 případů. Dvě žaloby podle Rychetského soudu adresoval v loňském roce a letos na jaře přímo Kinský. Jeho kauzy se týká i návrh orlickoústeckého okresního soudu na zahájení řízení před plénem Ústavního soudu, který soud obdržel před deseti dny. Rychetský se však k tomuto případu odmítl blíž vyjádřit. "Jenom mohu zpovzdálí sledovat, jak se tyto kauzy budou vyvíjet," uvedl. Kinského obhájce podal u různých soudů celkem 157 žalob na majetek v hodnotě 40 miliard korun. Kinského rodina o něj přišla po druhé světové válce na základě Benešových dekretů, protože prý kolaborovala s nacisty. Kinský dosud pravomocně vyhrál pět sporů, z toho jeden na Mělnicku a čtyři v Ústí nad Orlicí. Velké množství nevyřízených případů Ústavního soudu, z nichž nejstarší na projednání čekají až čtyři roky, si Rychetský vysvětluje zejména stavem českého soudnictví. "V jiné vyspělé evropské zemi není (zvykem), aby věci končily u Ústavního soudu jako u čtvrté instance," konstatoval Rychetský. Pro fungování Ústavního soudu je podle něj nyní důležité, aby byli jmenováni chybějící soudci. Soud má být patnáctičlenný, nyní v něm pracuje pouze deset soudců. Jejich budoucí kolegyně Dagmar Lastovecká dosud nebyla po schválení Senátem do funkce jmenována prezidentem Václavem Klausem. Další čtyři Klausem navržené kandidáty senátoři odmítli. Rychetský: Ústavní soud bude řešit tři podání ve věci Kinského PRAHA 21. srpna (ČTK) - Soudce Ústavního soudu čekají tři podání, které se týkají případu restituce majetku Františka Oldřicha Kinského. Rozhlasové stanici BBC to dnes řekl předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský. Ústavní soudce podle něj aktuálně čeká celkem 1800 případů. Dvě žaloby podle Rychetského soudu adresoval v loňském roce a letos na jaře přímo Kinský. Jeho kauzy se týká i návrh orlickoústeckého okresního soudu na zahájení řízení před plénem Ústavního soudu, který soud obdržel před deseti dny. Rychetský se však k tomuto případu odmítl blíž vyjádřit. "Jenom mohu zpovzdálí sledovat, jak se tyto kauzy budou vyvíjet," uvedl. Kinského obhájce podal u různých soudů celkem 157 žalob na majetek v hodnotě 40 miliard korun. Kinského rodina o něj přišla po druhé světové válce na základě Benešových dekretů, protože prý kolaborovala s nacisty. Kinský dosud pravomocně vyhrál pět sporů, z toho jeden na Mělnicku a čtyři v Ústí nad Orlicí. Velké množství nevyřízených případů Ústavního soudu, z nichž nejstarší na projednání čekají až čtyři roky, si Rychetský vysvětluje zejména stavem českého soudnictví. "V jiné vyspělé evropské zemi není (zvykem), aby věci končily u Ústavního soudu jako u čtvrté instance," konstatoval Rychetský. Podle Rychetského je pro fungování Ústavního soudu nyní důležité, aby byli jmenováni chybějící soudci. Soud má být patnáctičlenný, nyní v něm pracuje pouze deset soudců. Jejich budoucí kolegyně Dagmar Lastovecká dosud nebyla po schválení Senátem do funkce jmenována prezidentem Václavem Klausem. Další čtyři Klausem navržené kandidáty senátoři odmítli. Rychetský rovněž upozornil, že soud čekají změny i v dalších měsících. V říjnu a poté na jaře příštího roku podle Rychetského totiž skončí mandát také dalším dvěma ústavním soudcům. | |||||||||||||||
| | |
| ||
 Ptejte se našich hostů | ||
| |
| Předcházející rozhovory: | |
| |
 | Karel Čermák |
| Milan Kubek |
| Cyril Svoboda |
| | |
| ||
| Akciové trhy: 01:24 GMT | ||
| FTSE | 6406.80 | -11.00 |
| Dow Jones | 12525.7 | -48.11 |
| Nasdaq | 2467.70 | -9.91 |
| FTSE má zpoždění 15 min, Dow a Nasdaq 20 min | ||
