Poslat stránku emailem		Verze pro tisk

		Václav Moravec moderátor Interview BBC

Karel Čermák nepočítá s personálními změnami na ministerstvu spravedlnosti v pozicích náměstků.

Po tříměsíčním hledání našel premiér Vladimír Špidla nového ministra spravedlnosti. Předseda vlády navrhuje prezidentu Václavu Klausovi, aby novým ministrem jmenoval advokáta Karla Čermáka. Proč právě Karla Čermáka?

Vladimír ŠPIDLA, předseda vlády, předseda ČSSD (zvuková ukázka): Je to člověk, který je nezávislý a nestraník, nebyl nikdy ve svých dějinách členem nějaké politické strany, je velmi dobře orientován jako každý advokát ve všech oblastech justice a pokud jde o jeho odbornou autoritu, je naprosto nesporná a je uznávaná prakticky všude.

Karel Čermák

Vyjmenovává Čermákovy přednosti premiér Vladimír Špidla. Nejen o úkolech nového muže v čele resortu spravedlnosti bude následujících třicet minut. Od pondělí do pátku pravidelně v tomto čase vysíláme Interview BBC, ne jinak je tomu i dnes. Od mikrofonu zdraví Václav Moravec. Pozvání přijal a k protějšímu mikrofonu usedl kandidát na nového ministra spravedlnosti, advokát Karel Čermák, vítejte v BBC, hezký dobrý den.

Dobrý večer, pane redaktore.

Musím říci, že za těch patnáct minut, co jsme spolu hovořili, jste se nesčetněkrát usmál. Jste pravděpodobně životní optimista?

Nevím, snažím se o to rozhodně. Je to lepší, než bejt předem pesimistou.

Zároveň k tomu, že vás vítám v BBC, blahopřeji ke kandidatuře na ministra spravedlnosti, je-li však k čemu blahopřát?

No, tak vždycky je k čemu blahopřát a zároveň k čemu kondolovat.

Tak, k čemu vám mám kondolovat v souvislosti s kandidaturou na ministra spravedlnosti?

No, nejspíš k tomu, že resort ministerstva spravedlnosti je jeden z nejrizikovějších u nás, ale i v mnohých jiných zemích, obávám se.

Kolik hodin jste od Pavla Rychetského, který za vámi s nápadem, abyste se stal jeho nástupcem v pozici ministra spravedlnosti, dostal na rozmyšlenou, zda funkci vzít, či nevzít? Kolik to bylo hodin?

Nemyslím si, že jsem schopen tohle to v tuto chvíli úplně přesně si uvědomit, ale to takhle zase úplně nebylo, že bych se musel rozhodnout. Já jsem se i na jiná doporučení různých svých známých rozhodl celkem rychle, ale nebylo to tak, že bych měl nějaké ultimatum, teďko musíš za půl hodiny říct jo, nebo ne, tak to nebylo.

Lámal vás hodně Pavel Rychetský a byl to on, který sehrál hlavní roli v tom, že jste na kandidaturu kývl?

No, rozhodně jsme s panem místopředsedou vlády, nyní předsedou Ústavního soudu, o tom mluvili. Lámání není to správné slovo, myslím, že byl v tohle tom naprosto korektní, ale on rozhodně byl přesvědčen o tom, že by tohle to bylo řešení situace, která už trochu časově byla asi nepříjemná.

Můžete popsat, a prosím uvést konkrétní příklady, která pro a proti jste zvažoval? A teď pomiňme například životnost ministrů spravedlnosti a rizikovost resortu spravedlnosti nejen v České republice, ale i v Evropě. Která pro a proti jste zvažoval v souvislosti, zda přijmout tuto kandidaturu?

No, bude to možná znít velice odtažitě a naivně, ale ve skutečnosti nejdřív jsem uvažoval opravdu o tom, že především v době těsně před přístupem k Evropský unii by nemělo dojít k nějakým oscilacím ve vládě nebo v celým státě. Druhá úvaha byla, že to, že není obsazený místo ministra spravedlnosti, nepřidává na stabilitě poměrů, že to už málem vypadá, že v této zemi vůbec není ten, kdo by mohl nebo chtěl dělat ministra spravedlnosti. To byly ty úvahy, který mě vedly k tomu si říct, tohle by opravdu mělo skončit. Pak ty úvahy proti byly samozřejmě zcela, upřímně řečeno, spojeny s úvahami o tom, ty si žiješ svým zaběhnutým způsobem života, kterej umíš, kde už nic dalšího tak není třeba závažnýho a zásadního řešit. Tady asi bude řada problémů, o kterejch se bude muset uvažovat, a to samozřejmě není lehký psychicky ani fyzicky. No, a to byly, myslím, tak zhruba dvě kategorie těch pro a proti.

Ve kterých jste se pohyboval. Vy jste, jak jsme slyšeli přímo z úst českého premiéra Vladimíra Špidly, nikdy nebyl v žádné politické straně. Bylo pro vás obtížné si říci, budu součástí nějakého stranického týmu, rozumějme, členů vlády a byla tam velká úvaha, zda pro vás Špidlův tým je důvěryhodný, abyste do něj vstoupil a zda Vladimír Špidla jako premiér je úspěšný premiér?

Tohle to nechci úspěšnost, nebo neúspěšnost hodnotit. Můj přístup k těmto věcem, alespoň z hlediska justice, ale i z četných jiných hledisek, je velice pragmatický. Totiž, že v této zemi se řada opatření musí provést a že je bude muset nebo by musela provést každá vláda a že, když se po úvahách všechno podškrtne, že ty řešení tak až úplně odlišný nejsou, ať tam bude vláda čistě liberální, ať tam bude tato koaliční vláda, která koneckonců taky sestává z liberálních křesťanskodemokratických a sociálnědemokratických přístupů a hledá se tam nějakej konsensus, takže v této úrovni politického myšlení se já pohybuju taky.

Když se veřejnost dozvěděla, že se Karel Čermák stane pravděpodobně ministrem spravedlnosti, padala na jeho adresu především pozitivní slova z kruhů právnických i z kruhů politických. Jeden hlas za všechny hovoří, vicepremiér, ministr zahraničí, předseda lidovců Cyril Svoboda.

Cyril SVOBODA, místopředseda vlády, ministr zahraničních věcí, předseda KDU-ČSL (zvuková ukázka): Pana doktora Čermáka znám z dob, když jsem byl na ministerstvu spravedlnosti a myslím si, že málokdo má takovou autoritu odbornou, mravní, lidskou, jako má pan doktor Čermák. Jeho šíře vzdělání, znalost problematiky, evropský rozhled, je to člověk, který má autoritu v zahraničí, to je dobré rozhodnutí a povede to ještě k tomu, že také ministerstvo spravedlnosti opět nebude v rukou žádné politické strany, což možná při reformě justice bude dobře.

Řekl BBC ke kandidatuře Karla Čermáka na post ministra spravedlnosti vicepremiér, předseda lidovců Cyril Svoboda. Otazníky se ale objevují v souvislosti s tím, jak člověk, nepohybující se v českém partajním prostředí, může ve sněmovně a Senátu dovést do konce reformu justice? Jak si pro sebe Karel Čermák odpovídal na tu otázku, že může následovat příkladu Otakara Motejla, také nestraníka, který se také rozhodl stát ministrem spravedlnosti?

No, tak Otakara Motejla může následovat úplně každej, ať straník, nebo nestraník. Navíc doktor Motejl sice z ministerstva spravedlnosti odešel, ale neřekl bych, že odešel a nezanechal po sobě žádný pozitivní stopy, to není tak docela pravda. On…

To jsem taky, promiňte, ale to jsem také neřekl. Bylo ale, všiml jste si…

Tak to jsme si nerozuměli.

… jako člověk, který sledujete oblast legislativy, tvorby, práva v České republice, sám dobře víte, že Otakar Motejl vypracoval koncepci, on ji nemohl prosadit možná právě kvůli tomu, že nebyl nestraník a Motejlova koncepce byla prosazena nakonec.

Přesně to jsem chtěl říct, v tomto směru si rozumíme. Pojďme zpátky tedy k problému - ministr spravedlnosti, nestraník ve stranické vládě…

Přesně tak, Karel Čermák z toho nemá obavy?

Karel Čermák z tohohle toho nemá obavy, ale proto, že role ministra spravedlnosti je dvojí. On samozřejmě s tou mocí zákonodárnou je v denním styku, má jí předkládat návrhy norem, má jí přesvědčovat o tom, co se má přijmout, nemá přijmou a tam je v jistým handicapu, protože v politickým prostředí se trochu pohybuje přece jenom jako laik a amatér a nemusí tomu moc rozumět. Na druhý straně…

Jak tento svůj handicap vy potlačíte? Znamená to, že kontakt s Poslaneckou sněmovnou a se Senátem, který v konečném důsledku schvaluje návrhy ministra spravedlnosti, respektive vlády, budete, řekněme, v každodenním kontaktu?

Ne jistě v každodenním. Ale ty kontakty mohou leccos vyřídit. Ale já jsem chtěl říct něco jinýho. Zase výhoda toho nestranickýho ministra je ve vztahu k justici, a ta je nestranická, ta možná často ty politický ministry má sklon kritizovat, považovat za amatéry, který se řídí jenom politickými ohledy. Tak to, co ztrácí na parlamentní půdě ten ministr, může získávat na půdě justice a justice je taky moc státní, že jo, stejně jako ta zákonodárná.

Tím jste tedy označil za svoji výhodu v souvislosti s nestranictvím problematiku a chápání vás ze strany justice. Čím, řekněme, potlačíte to znevýhodnění ve vztahu k oběma komorám parlamentu v souvislosti s vaším nestranictvím? Bude to ona komunikace a její míra?

Komunikace musí bejt s poslaneckými kluby, s výbory obou komor a tak dále, ale to samozřejmě, bych řekl, spíš je technická záležitost legislativního procesu než úplně zásadní a koncepční nějaká věc.

Za jak vytrvalého člověka se považujete a uvažuje o tom, že když budete narážet na neporozumění se sněmovnou a Senátem, učiníte totéž, co Otakar Motejl?

Tak, člověk nikdy nemá se vzdávat žádných možností, ale s tím opravdu v tuto chvíli nepočítám.

Urputný a vytrvalý.

Vytrvalej a urputnej člověk nejsem, já jsem člověk diskurzu, rozumnejch argumentů a se snahou o nějaký výsledek, který na každý politický scéně musí bejt i kompromisem, to je důvod nedokonalýho zákonodárství tohle to, ale všude na světě.

Když v pátek premiér Vladimír Špidla oznamoval své rozhodnutí, že by ve svém týmu na postu ministra spravedlnosti rád uvítal Karla Čermáka, odpovídal novinářům i na otázku, kdy se Karel Čermák ujme funkce ministra spravedlnosti.

Vladimír ŠPIDLA, předseda vlády, předseda ČSSD (zvuková ukázka): Protože pan doktor Čermák je šéfem úspěšné advokátní kanceláře, tak musí ukončit svojí advokátní praxi. Když jsem s ním o tomto tématu hovořil, tak závěr byl, že do 12. září ty formální znaky budou naplněny, čili já předpokládám brzo po 12. září co nejrychleji, ale to záleží pochopitelně i na dohodě s panem prezidentem.

Tak zněla páteční slova českého premiéra Vladimíra Špidly. Co vše obnáší téměř ze dne na den nebo z týdne na týden opustit advokátní praxi pro vás osobně?

No, to pro mě osobně neznamená bohužel jenom ten zcela jednoduchý akt dopisu na advokátní komoru, aby mi zaznamenali přerušení advokátní praxe, to by ještě bylo jednoduchý, nýbrž samozřejmě v tý kanceláři se musí vyřešit příští problémy, příští vztahy mezi společníky a taky některými…

Vy jste byl jedním z pěti společníků, nemýlím-li se.

Ano. Ještě jsem.

Vy se vzdáte, stále ještě jste. Vzdáte se svého společnictví?

Ano, vzdám se svýho společnictví, protože myslím si, že je to fér vůči každýmu i vůči těm společníkům, o nichž samozřejmě jsem přesvědčen, že až skončí můj mandát tento, že mě zase přijmou mezi sebe.

Není to tak, že byste politiku bral jako poslední stupeň před důchodem?

Ne. Zatím ještě se ještě pořád chci vrátit do advokátní praxe.

Znamená to, že vzdání se svého podílu společnictví v advokátní kanceláři s pěti společníky vyřešíte zhruba do týdne?

To si myslím, že ano, my jsme s panem premiérem hovořili o deseti až čtrnácti dnech. Zdá se mi, že do těch deseti dnů jsme schopni všechno udělat.

Předpokládám, že když člověk přijímá nabídku státi se ministrem spravedlnosti, uvažuje o tom, zda existuje někdo, s kým by možná chtěl pracovat, například jako s náměstkem. Je někdo takový?

Myslíte mimo okruh dosavadního ministerstva spravedlnosti?

Ano, kde jsou tři náměstci.

V tuto chvíli ne. Já mám pocit, že všechny tři náměstky ze své dřívější činnosti znám a že, znova říkám, přinejmenším v této chvíli se mi zdají jako kompetentní tým.

Jen pro úplnost, prvním náměstkem ministra spravedlnosti je Vladimír Král, náměstkyní ministra spravedlnosti je Jana Fürstová a dalším náměstkem ministra spravedlnosti je Jakub Camrda. Takže není nikdo, koho byste rád udělal například čtvrtým náměstkem a rozšířil tým náměstků ministra spravedlnosti?

Myslím, že to v tuto chvíli není nutný. Pan doktor Král je zkušený legislativní pracovník. Pan Jakub Camrda má velký zkušenosti ve stycích s Evropskou unií. Paní inženýrka Fürstová je špičková ekonomka, jak se dneska říká. Takže v tuto, a všichni mají zkušenosti z justice, v tuto chvíli nevidím žádný důvod rozšiřovat, ani zužovat, ani obměňovat tento tým.

Premiér Vladimír Špidla při oznamování vaši kandidatury řekl, že do budoucna s vámi počítá i do čela legislativní rady vlády. Agendy se ujmete hned poté, až přijmete práci v čele justice, abyste měl dostatek času. Na jak dlouho odhadujete přejímání resortu a kdy byste se mohl stát předsedou legislativní rady vlády?

My jsme tyto otázky s panem premiérem nijak podrobně nekonzultovali. Zůstali jsme zhruba u toho konstatování, že v tuto chvíli legislativní rada je schopná fungovat, tam, myslím, taky je zkušený tým vedoucích pracovníků na legislativní radě a tady to myslím, že je spíš politická úvaha, jestli legislativní radu vlády má řídit místopředseda vlády, jak tomu tradičně bylo, nebo ministr spravedlnosti.

Na tuto otázku ovšem Vladimír Špidla odpověděl. Počítá s vámi jako s předsedou legislativní rady vlády. Na jak dlouho odhadujete přejímání resortu, než budete schopen…

No, myslím dva měsíce, že budou zapotřebí k tomu, aby se kdokoliv blíže orientoval.

A poté, po těch dvou měsících, je možnost převzetí i předsedy legislativní rady vlády. Resort spravedlnosti nemá ministra od konce července, kdy na funkci rezignoval Pavel Rychetský, který se stal ústavním soudcem. Rychetský v souvislosti se svým působením na ministerstvu spravedlnosti v rozhovoru pro deník Lidové noviny z 16. srpna říká, cituji doslova: "Samozřejmě neodcházím s pocitem dobře vykonané práce, rozhodně ne ukončené práce. Na druhé straně reforma justice je záležitostí na léta, někdy mám pocit, že na generace." Konec citátu. Přijde vám dokončení reformy justice jako největší problém, se kterým se budete muset vypořádat?

To je největší problém, s kterým se budu muset vypořádat já. Jak velmi správně říká pan předseda Ústavního soudu, obávám se, že se s tím bude vypořádávat ještě pět příštích ministrů, protože to je skutečně generační úkol, to není v legislativě jenom.

V čem jiném to je?

V aplikaci práva, to je právě to, co dělají soudci, že jo. A já proti soudcům obecně vůbec nic nemám, ale aplikovat právo je nějaký know-how a takový know-how, to trvá skutečně možná desítky let, než obecně se začne používat a je to i otázka jakýsi etiky a návyků pracovních, etickejch, studijních a dalších.

Svému nástupci někdejší vicepremiér, ministr spravedlnosti Pavel Rychetský zanechal odkaz celkem deseti opatření, jak dokončit reformu justice. Předpokládám, že jste s tímto desaterem seznámen. Považujete jej za dostatečné nebo byste ho nějakým způsobem upravil, rozšířil?

V tuto chvíli desatero je až dost úkolů a v tuto chvíli, dřív než bych se porozhlídl po resortu, bych ho nedoplňoval.

Pojďme si nyní velmi stručně některé body z onoho desatera rozebrat. Následující slova pronesl Pavel Rychetský 17. července.

Pavel RYCHETSKÝ, předseda Ústavního soudu ČR, bývalý ministr spravedlnosti (zvuková ukázka): První krok je krok, na kterém jsme se shodli i se Soudcovskou unií, se zástupci soudcovského stavu, a to je zásadní změna vnitřní organizace soudů. To má samozřejmě význam především v oblasti velkých soudů. Pokud existují malé soudy okresní, kde působí dohromady pět, šest soudců, není tam žádný zásadní problém. Ale máme soudy, kde soudí nejenom desítky, ale třeba stovky soudců a ten dnešní systém, kdy soudce je vlastně zcela oddělen od administrativního aparátu, kdy nemá svůj stálý tým, kdy předá rozsudek třeba na kazetě nadiktovaný vedoucí kanceláře a už neví, kdo ten rozsudek dostane, kdo ho napíše, kdo ho vypraví, způsobuje, že v řadě případů, kde zjistí ministerstvo spravedlnosti evidentní průtahy, měsíce nebo rok není rozsudek vypraven poté, co byl vynesen, se nezjistí, kdo za to je vlastně odpovědný.

Pavel Rychetský proto navrhuje, aby se každý soudce stal vedoucí malého pracovního týmu. Je to podle vás řešení, které je možné zavésti co nejrychleji?

No, tohle samozřejmě pan předseda Ústavního soudu korektně kritizuje, tyhle ty organizační návyky nebo zásady, který my máme od dob Rakousko-Uherska, že jo, ta práce v těch oddělení a soudce mimo. Tenhle ten modernější styl, kdy soudce přímo ovládá svůj tým, je samozřejmě modernější. Nejsem si zcela jist, a to samozřejmě bude třeba přezkoumat, zda zejména kvalita toho podpůrného aparátu je taková, že dokáže pracovat v takovýchto týmech, aniž ve skutečnosti toho soudce ještě víc zdržuje, že jo. Když se ho ten tým začne chodit ptát na kdejakou maličkost, jak postupovat, tak místo…

Znamená to zkvalitnit ten obslužný tým?

Ale nejdřív se bude asi muset uvažovat o tom, jak ty obslužný týmy, jak vy tomu říkáte, zkvalitnit, kde je vzít a možná, a to jsou ty nejhorší vždycky problémy, kde jsou rozpočtový prostředky, jak je zaplatit.

Další související otázka, považujete za dobré snížit počet stupňů v českém soudnictví a zrušit vrchní soudy?

To jistě by bylo přínosem z hlediska sjednocování judikatury, nakonec, nemýlím-li se, na Slovensku funguje justice bez vrchních soudů, je to ale zase spíš personální otázka, jak takovýhle změny, jak rychle a kdy je provést. Někdy v těchle těch věcech přílišný spěch nemusí být ve prospěch.

Spěchat nebudete, ale chcete dospět k tomu, že by se měly zrušit?

Myslím, že by to bylo užitečný za jistých podmínek, kde bychom museli nějak už odborně nebo takhle mluvit zbytečně.

Kontroverzním návrhem, alespoň z pohledu soudců, je zavedení lhůt pro některé úkony. Opět má slovo bývalý ministr spravedlnosti Pavel Rychetský.

Pavel RYCHETSKÝ, předseda Ústavního soudu ČR, bývalý ministr spravedlnosti (zvuková ukázka): Zatím v civilním procesu máme jediný případ takové lhůty, a to je lhůta sedmi dnů, do které musí soud rozhodnout o návrhu na předběžné opatření a myslím si, že bude třeba při novele procesních předpisů uvažovat i o jiných lhůtách. Jak víte, v trestním řízení jsou lhůty jenom pro délku vazby, eventuelně právě lhůta patnáct dnů, dokdy má být vyhotoven rozsudek a doručen, ale tato lhůta se bohužel často překračuje.

Konstatoval bývalý ministr spravedlnosti, vicepremiér Pavel Rychetský. Kde Karel Čermák vidí prostory, pokud vidí prostory, pro zavádění lhůt?

No, všeobecná použitelnost lhůt na všechny případy podle mého mínění neexistuje. Specifikovat v nějakým předpise, kromě některejch drobností, třeba rozkazní žaloby, můžu říct, že se musí vyřídit v nějaký době. Ale specifikovat lhůty pro různý druhy řízení může bejt obtížný a já bych tadydle byl spíš názoru, že lhůty má každej soudce v sobě jako svou etickou nějakou povinnost.

Ale pak vidíte to, že lidé žalují české soudy u Evropského soudu pro lidská práva. Takže asi nemá každý soudce v sobě…

No, to je právě ten dlouhodobej proces. Nebuďme příliš, nespoléhejme se příliš na to, že zavedení nějakejch lhůt v širším rozsahu povede nutně ke zlepšení.

V tom se rozcházíte trochu s Pavlem Rychetským.

V tomhle se možná trošku rozcházíme.

Když Pavel Rychetský, ještě před tím, než opustil resort spravedlnosti, tak odeslal Nejvyššímu soudu žádost, aby v souvislosti s majetkovými nároky Františka Oldřicha Kinského Nejvyšší soud sjednotil judikaturu a doslova píše: "S ohledem na mimořádný význam takového stanoviska pro rozhodování v řadě již zahájených soudních řízení prosím, abyste učinili potřebné kroky k tomu, aby stanovisko Nejvyššího soudu bylo přijato ve lhůtě co nejkratší." Pravděpodobně to bude až koncem října podle informací BBC. Považujete takový termín skutečně za nejkratší nebo budete na Nejvyšší soud v souvislosti s kauzou Františka Oldřicha Kinského více tlačit?

Rozhodně se zeptám paní předsedkyně Nejvyššího soudu, co brání tomu, takový stanovisko přijmout dřív. Ale…

Překvapuje vás tedy zatím, že v červenci, začátkem července, kdy Pavel Rychetský předsedkyni Nejvyššího soudu takové stanovisko poslal, dodnes ono stanovisko není?

No, všechno asi souvisí s tím, že na tu věc nebude jednotný názor u Nejvyššího soudu. Nejspíš bude třeba sjednotit judikaturu a vůbec názory lidí, který o tom mají rozhodovat a pak je formulovat.

Přijdou vám ty dva měsíce jako přiměřená doba?

No, to záleží na mnoha okolnostech a zrovna tyhle ty záležitosti jsou hard case, že jo, a ty hard cases, obtížný případy, nemá žádnej…

Ale budete se chtít zeptat, proč až v říjnu, to je zásadní otázka?

To říkám, že se zeptám, ale nevylučuju, že na to lze dostat i uspokojivou odpověď.

Konstatuje kandidát na ministra spravedlnosti Karel Čermák. Děkuji za vašich třicet minut a věřím, že budete chodit do BBC. Na shledanou.

Tady děkuju, pane redaktore.

Transkripci pořadu pořizuje společnost NEWTON I.T. Přepis neprochází jazykovou úpravou BBC.

CITACE ROZHOVORU V MÉDIÍCH

Čermák do čela justice v polovině září

Právo, 30. 8. 2003, strana 3 - V polovině září by měl nastoupit do úřadu nový ministr spravedlnosti, bývalý šéf České advokátní komory Karel Čermák (68). Uvedl to včera na mimořádné tiskové konferenci na Úřadu vlády premiér Vladimír Špidla.

"Ještě dnes ráno jsem to konzultoval s grémiem. Karel Čermák byl úspěšným předsedou advokátní komory, je nezávislý, ani nikdy v minulosti nebyl členem žádné politické strany a jeho odborná autorita je nesporná," uvedl Špidla a dodal, že mu jej doporučil jak minulý ministr spravedlnosti Pavel Rychetský, tak i Vladimír Papež, místopředseda advokátní komory a také nedávný vážný kandidát na tento post.

Premiér oznámil, že svůj návrh už předem konzultoval s prezidentem Václavem Klausem a věří, že Čermákovu jmenování by nemuselo nic stát v cestě. Karel Čermák nyní musí ukončit svou soukromou advokátní praxi. S premiérem se dohodl, že se tak stane do 12. září. Špidla předpokládá, že se správy justice ujme několik málo dní poté.

V budoucnosti premiér zřejmě opět spojí funkce ministra spravedlnosti a předsedy legislativní rady, ale zpočátku je budou vykonávat dva lidé. "Zatím to zvažuji. Kdo bude řídit legislativní radu, jsem se ještě nerozhodl," dodal Špidla. Zároveň přiznal, že při výběru kandidáta na ministra spravedlnosti velmi vážně uvažoval také o poslanci Zdeňku Koudelkovi.

"Jenže nechci kumulovat tak významné funkce v době, kdy je třeba dát významný impuls reformě justice a zároveň prosadit reformu veřejných financí. Koudelkovy odborné a politické zkušenosti budeme potřebovat v parlamentu," uvedl Špidla. Čermák včera v rozhlasovém rozhovoru pro české vysílání BBC řekl, že zrušit vrchní soudy by bylo užitečné, ovšem jen za jistých, odborně přesně stanovených podmínek. "Přílišný spěch by tomu ale mohl uškodit."

Dále se vyjádřil k případnému zavedení pevných lhůt pro jednotlivé druhy řízení: "Všeobecná použitelnost lhůt na všechny případy podle mého mínění neexistuje. Specifikovat v nějakém předpise, kromě některých drobností, lhůty pro různé druhy řízení může být obtížné a já bych byl spíš názoru, že lhůty má každý soudce v sobě jako svou etickou povinnost. Je to dlouhodobý proces, nespoléhejme se příliš na to, že zavedení nějakých lhůt v přílišném rozsahu povede k nějakému zlepšení," řekl Čermák a zdůraznil, že v tom se s Rychetským možná trochu rozcházejí.