| |
 | |
| |
| Zprávy | |
| Svět | |
| ČR | |
| Británie | |
| Přehledy tisku | |
| Analýza | |
| Anglicky s BBC | |
| AUDIO | |
| Dobré ráno | |
| |
Zprávy | |
| Svět o páté | |
| Svět o šesté | |
| Interview | |
| |
| SERVIS | |
| Frekvence | |
| Programy | |
| Kontakt | |
| Pomoc | |
| Redakce | |
| LANGUAGES | |
 | |
 | |
 | |
 | |
 | |
 | |||||||||||||||
| úterý 12. srpna 2003, 18:00 SEČ | |||||||||||||||
| Jaroslav Čapek | |||||||||||||||
| |||||||||||||||
Právník Františka Oldřicha Kinského Jaroslav Čapek uvažuje o stažení několika žalob a podání dvou nových.
Citace rozhovoru v médiích Víc než sto padesát žalob učinilo Františka Oldřicha Kinského jednou z hlavních postav zpravodajských relací v České republice. Právně zapeklité případy nenechaly v klidu politiky, ti se začali ke Kinského žalobám vyjadřovat, následně některá soudní stání byla odložena. Politici však odmítají, že by svým chováním v případu Kinský vstupovali do nezávislosti moci soudní. Jeden hlas za všechny, hovoří předseda Poslanecké sněmovny Lubomír Zaorálek. Lubomír ZAORÁLEK, předseda Poslanecké sněmovny (ČSSD) (zvuková ukázka): Jako rolí vlády je samozřejmě a rolí parlamentu, zákonodárců je určitě to, aby mluvili o tom, jaké hodnoty má právo hájit. To znamená, to, že jsme součástí té diskuse, jako to je něco, co je legitimní. My si musíme spíš samozřejmě dávat pozor na to, abychom nějak neomezovali výroky soudu, které se týkají jednotlivých případů, ale v té obecné podobě si myslím, že se můžeme účastnit té debaty a musíme se účastnit té diskuse. Říká v rozhovoru pro BBC předseda Poslanecké sněmovny Lubomír Zaorálek. Nejen o případech desítek žalob Františka Oldřicha Kinského bude následujících třicet minut. Od pondělí do pátku pravidelně v tomto čase vysíláme Interview BBC, ne jinak je tomu i dnes, od mikrofonu zdraví Václav Moravec. Pozvání přijal a k protějšímu mikrofonu usedl právník Jaroslav Čapek, který krom jiného zastupuje Františka Oldřicha Kinského ve sto padesáti sedmi sporech o určení vlastnictví. Přeji vám dobrý den, vítejte v BBC. Dobrý den. Vy jste v roce 1980 emigroval i s rodinou do Kanady, v Kanadě jste nemohl vykonávat advokátskou praxi, nicméně jste pracoval ve velké advokátní firmě. Kdo nebo co nakonec sehrálo klíčovou roli ve vašem rozhodnutí vrátit se do někdejšího Československa po listopadu 1989? Tak v prvé řadě když jsem odcházel, zní to neuvěřitelně pro mnohé, ale když jsem odcházel, tak jsem svým přátelům a… no, především přátelům, ne známým, protože známí nevěděli o mém úmyslu odejít z vlasti, tak jsem jim tvrdil, že se vrátím. A skutečně stalo se neuvěřitelné, vrátil jsem se. Já jsem věřil tomu, že režim, který v naší zemi vládl v té době, prostě musí padnout. Stalo se. A jaká byla ta hlavní úvaha, že se vrátíte? Co v tom sehrálo klíčovou roli? Protože jste měl zkušenost života, deseti let života v Kanadě. Právě tato zkušenost a můj tehdejší věk, bylo mi čtyřicet let, mě vedly k závěru, že je třeba, abych se vrátil do vlasti, kde mých zkušeností a mých vědomostí, nabytých především v naší vlasti, bude v Československu tehdejším třeba. Říkáte, že v listopadu 1989 začal boj o charakter republiky, jak vás cituji v rozhovoru pro deník Právo, u kterého jste chtěl být, že tento boj trvá dosud. V čem podle vás tento boj spočívá? Tak především v současné době je to boj o myšlení lidí ve vztahu k přepjatému nacionalismu, který tady všude kolem sebe já osobně vidím. Je tolik let po válce a přesto mí spoluobčané se stále dívají… nebo nemůžu říct všichni, to bych teda opravdu se nevyjadřoval přesně, ale značná část populace, a to dokonce mezi touto částí populace jsou i lidé veřejně velmi známí, se stále stavějí vůči našim německým sousedům dosti nevraživě. Nelze přehlédnout, že stále u nás panují velmi, velmi z mého pohledu nepřijatelné pohledy na naše bývalé německé spoluobčany, kteří byli z naší země po druhé světové válce vysídleni. Můžete tento svůj názor doložit nějakými konkrétními případy? No, tak konkrétní případy. Já mám třeba ve svých rukách takzvaný odborný posudek profesora práva z mé právnické fakulty, míním tím Karlovu univerzitu zde v Praze, profesora Pavlíčka, ze kterého nacionalismus podle mého vyjádření vyloženě kape. To je jasný případ. Samozřejmě veřejnost s ním není seznámena, protože tento posudek se dostal do rukou jenom určitého okruhu právníků. Co v tom posudku je, že hovoříte o kapání nacionalismu v posudku Václava Pavlíčka jako o příkladu toho, že v České republice je ve větší míře nacionalismus, než by podle vašeho názoru bylo zdrávo? Podívejte se, především každá argumentace… nebo argumentace, které stojí na základě toho, že někdo se přihlásil při sčítání lidu za osobu německé národnosti, na základě této skutečnosti má… nebo má tedy trpět, má být zbaven majetku, má být vysídlen, tak já to považuji za projev nacionalismu. Byť existují nějaké dějinné a historické souvislosti, které vedly k onomu názoru? Samozřejmě dějinné souvislosti a historické zde jsou, nicméně já stojím na stanovisku, že potrestáni měli být viníci a ne šmahem všechno obyvatelstvo, které se shodou okolností přihlásilo, ještě k tomu podle mého hlediska v dobré víře, k národnosti svých předků například. A kdybych vám protiargumentoval, že Němci také šmahem odsuzovali a ničili všechny Židy? Víte co, to byli Němci, to byli nacisté, to byli naši nepřátelé. Právě tito konkrétní viníci si zasluhovali potrestání. A bohužel ve značné míře se tak nestalo, řada skutečných viníků unikla. Nakonec je doháníme ještě v poslední době jako starce, jak tedy všichni víme. Ale je nespornou skutečností, že byly potrestány statisíce nebo miliony lidí, kteří sice se přihlásili k národnosti německé, kteří v našem pojetí tedy hajlovali, když jel Adolf Hitler náhodou okolo, ale nesmíme přehlédnout, že taky naši spoluobčané, myslím tím české národnosti a slovenské národnosti, při určitých příležitostech, jako byly třeba narozeniny, oslavy narozenin Adolfa Hitlera na Václavském náměstí, tak ve statisících hajlovali také. Takže toto pro mě osobně není to kritérium, na základě kterého bych zbavil rodiny o výsledky práce celých generací a samozřejmě i těch konkrétních žijících lidí. Když jste hovořil o tom, že boj o charakter státu je i bojem proti příliš velké míře nacionalismu, interpretuji-li správně vaše slova, v České republice na přelomu tisíciletí, můžete vysvětlit, jak podle vašeho názoru s tímto bojem o charakter republiky souvisí případ Františka Oldřicha Kinského? Tak pan František Oldřich Kinský dle mého soudu neprávem je označován právě za osobu německé národnosti. Z tohoto… z této tvrzené skutečnosti se potom odvíjí řada právních závěrů jeho oponentů v soudních sporech. Takže je to velice důležitý aspekt. Mohu se zeptat? Je pravdivá informace či nepravdivá, že František Oldřich Kinský má čtyři státní občanství? To jste mě překvapil, protože já vím, že má tři státní občanství. Která? Je to české státní občanství, dále je to občanství argentinské, které získal na základě volby. To české, pro vaše posluchače tedy, pro vysvětlení, získal na základě zrození… z rodičů - československých státních občanů. A to třetí, které mi je známé, mu bylo propůjčeno Rakouskou republikou někdy v sedmdesátých letech. Že by měl německé občanství, to tedy nevíte. To nevím. A nikdy zatím od nikoho jsem tuto informaci neslyšel. Je to informace, která je nepotvrzená, proto se vás ptám, že jsem ji… Já ji od vás slyším poprvé, já k tomu nemám co říct. František Oldřich Kinský vám, nemýlím-li se, zavolal začátkem léta 2000 a zeptal se vás, zda byste nebyl ochoten podívat se na jeho kauzu. Co nakonec rozhodlo, že jste na zastupování Františka Oldřicha Kinského kývl? Byla to především ta zjištění obrovské nespravedlivosti, nespravedlnosti, které se mu dostalo, a to ještě v jeho útlém věku, v době, kdy mu bylo pouhých devět let. Kdy každému logicky uvažujícímu člověku, který si vypěstoval jisté hodnoty, které se tedy respektují na evropském kontinentu, muselo být jasné, že jeho případ si zaslouží z mého hlediska advokáta poskytnutí právní pomoci. To především rozhodlo. To především rozhodlo. Podání sto padesáti sedmi žalob obnáší náklady na poplatky a také další náklady. Je správný odhad, že poplatky a tyto náklady už přesáhly milion korun? Já si teď nejsem jistý, jestli již přesáhly milion korun, ale jistě se k této cifře blíží. Deník Právo 28. července referoval, že František Oldřich Kinský nezaplatil všechny soudní poplatky. Citujme deník doslova: "Podle právních expertů právě nezaplacené poplatky mohou být důvodem toho, že řada právnických a fyzických osob vůbec o žalobách, které na ně Kinský podal, neví nebo se o nich dozvěděla nikoliv od soudu, ale až v okamžiku, kdy konkrétní objekt chtěly prodat." Konec citátu. Můžete vysvětlit, jak je to s nezaplacením některých soudních poplatků? Ano, některé soudní poplatky doposud nejsou zaplaceny. Za mého klienta jsem žádal o osvobození od soudních poplatků, využil jsem tedy práva, která má každý účastník soudního řízení, tedy občanského soudního řízení. Tato má žádost je zatím prostě u řady žalob v řízení. U těch… V kolika případech to zhruba je? Jestli si správně vzpomínám, tak by to byla… už byly žaloby jenom na Děčínsku, to upozorňuji, že pouze některé, ano, a žaloby na Heřmanoměstecku, respektive u soudu v Chrudimi. To znamená, že to je… Jinde, pokud si vzpomínám, již poplatky zaplaceny jsou. Aspoň doufám. ... že to je zhruba deset procent? Nebo procentuálně z těch sto padesáti sedmi žalob kolik? Překvapujete mě touto otázkou, bohužel na ni nejsem připraven, ale… jsem schopen na ni odpovědět, ale ne nyní. Novináři v souvislosti se sto padesáti sedmi žalobami Františka Oldřicha Kinského hovoří o majetku ve výši čtyřiceti miliard korun. Vy jste toto číslo mnohokrát již veřejně zpochybnil. Ale také s odkazem na to, že nejste odhadce nebo člověk, který se zabývá majetkem, tak nejste schopen vyčíslit, o jak velký majetek v těch sto padesáti sedmi žalobách jde. Neuvažoval jste se svým klientem, že by stálo za to udělat odhady, o jak velký majetek jde, a číslo čtyřicet miliard upřesnit? Víte, tak daleko ještě se svým klientem nejsem, abych odhadoval jeho majetek. K tomu jistě přistoupíme až v určité fázi vývoje jeho sporů. Nicméně ta suma čtyřiceti miliard, která se často objevuje, se mi zdá příliš vysoká. Ale jak jsem již vyjádřil třeba pro deník Právo, nejsem osobou kompetentní, která by se k tomu vyjádřila, jde především o ohodnocení například uměleckých sbírek, jako knihovny Kinských v Paláci Kinských na Staroměstském náměstí či vzácných gobelínů nebo sbírky Dürerových rytin, které drží náš stát. To prostě po mně nikdo nemůže chtít. Rozumím, ale myslíte, že by bylo správné, aby přišla fáze, kdy František Oldřich Kinský požádá o odhad majetku, o který… kterého se domáhá? K tomu jistě dojde. V jaké fázi a kdy? Vyplývá to z logiky věci, k tomu musí dojít. V okamžiku, kdy bude jisté, že jeho nároky, které jsou nyní prezentovány před českými soudy, budou uznány za opodstatněné a kdy prostě se přikročí k fázi, kdy budeme žádat spolu s panem Kinským o to, aby držitelé inventářů, zámků, uměleckých sbírek prostě tyto vydali. Vy jste byl první právník, který uplatnil před orgány České republiky vlastnické nároky Františka Oldřicha Kinského. František Oldřich Kinský však tvrdí, že již v osmdesátých letech se obracel na československé velvyslanectví v Buenos Aires, aby se s jeho nároky nějakým způsobem vypořádalo. Navíc existují údajně listinné důkazy o komunikaci mezi Františkem Oldřichem Kinským a českou ambasádou v Buenos Aires. Jak silné jsou tyto právní listiny v podaných žalobách a jak je budete vy uplatňovat v dalších sporech? Zatím je neuplatňuji, i když toto, jak vy jste použil výrazu, tvrzení pana Kinského je skutečně pravdivé, protože já jsem držitelem řady těchto listin, které prokazují, že pan Kinský buď sám nebo prostřednictvím argentinské vlády nebo prostřednictvím jeho argentinského zástupce ještě v dřívější době, myslím v šedesátých letech, své nároky proti Československu, tehdy socialistickému, skutečně uplatňoval. A v Československu probíhalo několik vln šetření o rozsahu tohoto majetku, požadovaného majetku, jeho lokalizaci a tak dále. Listiny o tom existují a já sám jsem držitelem některých z nich. Zatím ale říkáte, že jste je neuplatňoval. Kdy přijde čas uplatnit tyto listiny? V případě, kdyby došlo ke sporům o například vydržení, o dobrou víru účastníků těch soudních pří, kteří by se třeba opírali o dobrou víru jejich právních předpisů a podobně, tak potom v takovém případě. Ale zatím je to pro mě ještě otázka předčasná. A hrozí taková argumentace u mnoha sporů, že zkrátka v dobré víře nabyli majetek a netušili, že existuje v Argentině nějaký František Oldřich Kinský, který se obrací na tehdejší československé velvyslanectví v Buenos Aires? Takových lidí, nebo takových subjektů, abych byl přesný jako právník, zde bude celá řada. V těch sto padesáti sedmi žalobách jsou desítky takových subjektů, jedná se především o společnosti s ručením omezeným, s akciovými společnostmi a samozřejmě i s jednotlivci. Tyto subjekty získaly, správně řečeno koupily, z jejich pohledu, majetek mého klienta původně od státu. Ten původ toho majetku byl u státu a stát jim to prodal, přestože věděl, velmi dobře věděl, jednak již z těch šedesátých, sedmdesátých a osmdesátých let, že je zde nějaký pan Kinský, jak jste uvedl, v Argentině, který se stále domáhá svých práv. Nicméně stát skrze své ministerstvo zahraničních věcí, zdůrazňuji, dobře věděl již od roku devadesát, že pan Kinský žádá, aby s jeho majetkem v rámci tehdy chystané privatizace a restitucí nebylo nakládáno. To, že náš stát to nebral na vědomí, může mít vážné právní důsledky. Podle vás čas těchto písemných listin, které máte vy i váš mandant, tedy František Oldřich Kinský, přijde? Vše nasvědčuje tomu, že ano. Jedna z posledních otázek v této části Interview by mohla znít i tak, zda sto padesát sedm žalob, které jste dosud podal v domáhání se majetku Františka Oldřicha Kinského, je číslem konečným, nebo zda existuje prostor pro další žaloby? Podle… pokud se týče nemovitostí, musíme rozlišovat majetek mého klienta na majetek nemovitý a majetek movitý, tak pokud se týče nemovitostí, tak jsem názoru, protože já to mám ve svých rukách, že již k podání dalších žalob, kromě dvou, nad kterými "přemýšlím", nedojde. Nicméně některé žaloby budu nucen vzít zpět, a to právě proto, toho jste se dotkl ve vašich otázkách před malou chvílí, že na základě argumentace protistran zjišťuji, že některé protistrany, neboli žalovaní, skutečně jejich majetek vydržely, nebo s ním nakládaly v dobré víře jako se svým vlastním po dobu posledních deseti let, nebo přesně řečeno do doby, než jsem podal žalobu, než jsem podal žaloby. Takže tyto osoby majetek mého klienta na jeho úkol vydržely a v takovém případě nemá smysl se soudit, protože ze zákona nabyly na úkor mého klienta vlastnické právo. Teď dvě podotázky, které souvisejí s tím, co jste řekl před chvílí. Které žaloby, respektive jaký je počet žalob, které stáhnete, z těch sto padesáti sedmi zhruba? Prosím vás, to je, víte co, to je jak na bitevním poli. Tam závisí na tom, jak se chová protistrana, jak se vyvíjí konkrétní spor. A v tom sporu prostě padají argumenty, nikoliv rány, ale argumenty. A podle toho já posuzuji svoji situaci, v jaké se nacházím. A když zjišťuji, že argumenty žalovaných stran jsou skutečně, zjednodušeně řečeno, pádné, že takovou žalobu nemůžu udržet, neboli nemůžu jí vyhrát, tak potom se stahuji z bojiště, neboli stahuji z žaloby. Zatím jste žádnou nestáhl. Stáhl. Stáhl? Stáhl. Kolik jich ještě zhruba teď podle vývoje situace uvažujete, že jich stáhnete? Jsem v ohrožení, že budu muset stáhnout, pokud vím, další dvě, ale ještě na tom pracuji. Dělám si jistý teoretický výzkum dané kauzy, zjišťuji, jestli… to jsem se naučil právě v té Kanadě, řádně sledovat řetězec na sebe navazujících právních vztahů, zda-li někde v té rozhodující době z nějakého důvodu tento řetězec není přerušen, tudíž v tom řetězci subjekty po přetržení řetězce by nedaly již dohromady oněch potřebných zákonných deset let držení v dobré víře. Uvažujete tedy o tom, že další dvě žaloby stáhnete, ale naznačil jste také v předchozích odpovědích, že uvažujete o tom, že dvě nové podáte. A to z toho důvodu, protože stát selhal bohužel opět, a to v tom, že když jsem podal žaloby proti určitým subjektům, soudy nezareagovaly, jak měly, neoznámily katastrálním úřadům, že něco se s konkrétními nemovitostmi děje. Katastrální úřad na to konto, poněvadž nevěděl, nemohl zapsat poznámku na konkrétní list vlastnický, mezitím je žalované subjekty, než jsem došel na řadu se svojí kauzou u soudu, tak mi je prodaly. To znamená… O které dva případy jde? To se jedná o případy, kdy pozemkový fond na Ústeckoorlicku prodal nějaké pozemky prostě dalším subjektům, já budu muset zažalovat ty subjekty. Naštěstí tam mi nehrozí vydržecí doba ještě velmi dlouho, takže mám čas. Řekl jste tedy, že další dvě nové žaloby přijdou. To jsme hovořili o movitém majetku… Ne, ne, ne, nemovitém. Hovoříme jenom o nemovitém. Promiňte, o nemovitém. Teď ale existuje možnost pro podání a uvažujete o tom, že by se podávaly žaloby na věci, které jsou tedy movité? U movitých věcí se situace mého klienta zdá velmi jednoduchou. Používám z opatrnosti výrazu "zdá se", a to z toho důvodu, že u movitých věcí vydržecí… zákonná vydržecí doba je pouze tříletá. Ty nemovité věci, které byly… a já myslím, že se nemusím vyhýbat onomu výrazu, které byly rozkradeny hned po válce, lidi je rozebrali, řada z nich byla zničena, když se třeba pálily knihy v Heřmanově Městci na hranici, z tamního zámku, a podobně, tak to jsou ztracené věci. Ale poněvadž ti lidé… jednak nevím, kdo je má, pouze třeba slyším, že v Heřmanově Městci visí řada obrazů v různých rodinách, tak taková informace se nedá uchopit, že. Nicméně hodnotné věci má náš stát. Stát z pohledu právního je vlastně v tomto případě uchvatitel, stát nemá dobrou víru a můj klient, případně i jeho právní nástupci si pro ty obrazy, když budu hovořit o obrazech, může přijít třeba za sto let, pokud to bude držet stát ve svých sbírkách. Chcete tím naznačit, že uvažujete o žalobách na movitý majetek? Já se domnívám, hodně jsem o tom už přemýšlel, já se domnívám, že náš stát zváží situaci poté, až tedy bude rozhodnuto o těch nemovitostech, aspoň u těch podstatných kusů, například o Paláci Kinských, který měl svoji výbavu, kterou z části dneska užívají senátoři pro své potřeby ve Valdštejnském paláci. Takže stát uzná nároky mého klienta a ty movitosti vydá. Prezidentské například… V případě, že… Například v prezidentské kanceláři máme sochu Vlasty z roku 1832. Žádal jsem již o ni, žádal jsem prostě o to, aby byla mému klientovi vydána. Ovšem… V případě, že se tak nestane, tak přijdou zase další žaloby na věci. To jste se poradili s Františkem Oldřichem Kinským, abyste podal další žaloby na věci movité? Které byly součástí… které tvořily jeho majetek a které jsou v rukou státu. Kdy uvažujete o tom, že je začnete zpracovávat? Až bude pro obě strany nastolena jistota, jaké… v jaké pozici právní se můj klient s jeho nároky nachází. Až tedy přijdou první rozsudky konečné? Až přijdou první konečné rozsudky u těch zásadních nemovitostí, jako jsou třeba ty zámky, sídelní zámek v Heřmanově Městci, Palác Kinských v Praze, případně jiné zámky. A v případě, že budou pro vaši stranu negativní ony rozsudky, pak se nebudete soudit ani o ten… Pak se nemá smysl soudit ani o ten… ... ani o ten movitý majetek. Připomínám, že hostem Interview BBC je právní zástupce Františka Oldřicha Kinského Jaroslav Čapek. 25. června se veřejnost dozvěděla, že potomek šlechtického rodu Kinských František Oldřich vyhrál první soudní spor o navrácení rodového majetku. Zatím získal jeden a půl hektaru pozemku na Ústeckoorlicku. O den později ministr kultury Pavel Dostál požádal šéfa Poslanecké sněmovny Lubomíra Zaorálka o schůzku politických stran k problému restitucí majetku zabaveného za kolaboraci s nacisty. Po jednání politiků začali soudci odročovat jednání o žalobách Františka Oldřicha Kinského. Můžete nyní říci, kolik těch odročených jednání zatím je od 25. června? To… v té první fázi překvapivě byly odročeny tři věci, a to Okresním soudem v Ústí nad Orlicí, zde Krajským soudem v Praze a Okresním soudem v Děčíně. Já se domnívám, že to bylo právě na základě té atmosféry, která se nepřípustně vyvinula v naší zemi ve vztahu k nárokům mého klienta. S tím, že bych chtěl upřesnit, že v případě Krajského soudu v Praze je situace poněkud odlišná, poněvadž krajský soud na základě občanského-soudního řádu má právo, pokud zjistí, že rozsudek soudu první instance obsahuje zásadní vady procesního charakteru, věc i bez nařízení jednání zrušit a poslat tu věc zpět tomu konkrétnímu okresnímu soudu. To se také v Praze stalo, takže bych asi ten krajský soud vyloučil z těch tří. Vy ale naznačujete, že tady je jistá souvislost mezi jednáním politiků a rozhodnutím soudů o odročení. To ale odmítá například ministr kultury Pavel Dostál, ale i předseda Poslanecké sněmovny Lubomír Zaorálek. Lubomír ZAORÁLEK, předseda Poslanecké sněmovny (ČSSD) (zvuková ukázka): Jako rolí vlády je samozřejmě a rolí parlamentu, zákonodárců je určitě to, aby mluvili o tom, jaké hodnoty má právo hájit. To znamená, to, že jsme součástí té diskuse, jako to je něco, co je legitimní. My si musíme spíš samozřejmě dávat pozor na to, abychom nějak neomezovali výroky soudu, které se týkají jednotlivých případů, ale v té obecné podobě si myslím, že se můžeme účastnit té debaty a musíme se účastnit té diskuse. Tolik slova předsedy Poslanecké sněmovny Lubomíra Zaorálka v rozhovoru pro BBC. Myslíte si jako právník, že už dnes máte dostat důkazů, že právo Františka Oldřicha Kinského na spravedlivý proces bylo porušeno jednáním politiků? Já jsem o tom přesvědčen, a to konkrétně v případě výroku ministra kultury, pana Pavla Dostála. Vždyť pan ministr Dostál v té první fázi jeho rozčílení se dokonce nestyděl spílat soudcům krajského soudu, kteří tedy změnili ty první pro mě nepříznivé rozsudky, v tom smyslu, že jim spílal do slepců a doporučoval jim snad, aby se naučili Braillovo písmo, já už si to přesně nepamatuju, ale… Ty listinné důkazy máte, takže v případě… To bylo v novinách a tak dále, prostě já to čerpám z veřejných sdělovacích prostředků. To znamená, že toto bude v budoucnu, pokud ta budoucnost přijde, jeden z vašich hlavních argumentů, pokud napadnete nedodržení práva na spravedlivý proces v případech Františka Oldřicha Kinského? To je velmi pravděpodobné, protože je nepřehlédnutelnou skutečností, že můj klient a i já jsem naháněni novináři neustále, neustále. Jsou nám kladeny různé dotazy, což dobře, to člověk nějak akceptuje, nicméně i soudci jsou pod silným tlakem. Víme přesně i z televizních záběrů, že novináři navštěvují soudce v jejich kancelářích, dokonce se s nimi dohadují a podobně. Já si myslím, že to je situace nepřípustná. Co kdybych vám namítl i slova ministra kultury Pavla Dostála ze 3. července 2003 v rozhovoru pro deník Právo, že vy se snažíte vytvořit situaci, kdy politici zasahují do jednání soudu. Protože Pavel Dostál doslova říká na otázku, proč začali odročovat jednání o žalobách Františka Oldřicha Kinského, že zde je tlak politiků, tak Dostál doslova říká: "Já jen vím, že to tvrdí Kinského právník Jaroslav Čapek. Od něho to je politikum. Chce tím přitlačit na soudce, aby o kauze nepřemýšleli a rychle rozhodovali. Chová se velice brutálně. Přitom žádný ze soudců nemůže říci ani slovo o tom, že bych já nebo kterýkoliv jiný politik na ně vyvíjel nějaký tlak. Všichni si uvědomujeme, že soudy musejí být nezávislé." Konec citátu. Prosím vás, tento výrok pana Dostála… asi by bylo lepší, kdybych ho použil já vůči němu, vůči jeho postoji. Pro mě samozřejmě je absolutně nevýhodné dělat z případu mého klienta politikum. Uvědomte si… V čem je to nevýhodné? No, nevýhodné v tom, že veřejné sdělovací prostředky neustále tlačí nějakým způsobem na soudy. Soudy mi například, o tom jsme hovořili, odročily, neboli to už je přímá újma pro mého klienta. Předtím když jsme se soudili jako každý jiný, docházeli jsme k soudům bez nějaké pozornosti médií, tak se mému klientovi podařilo vyhrát pět soudních pří na Ústeckoorlicku, z toho čtyři jsou pravomocné, a další na Mělnicku. Po vypuknutí "aféry", ano, dochází k náhlému odročování. Pro mě to signalizuje, že soudci jsou zaskočení, že neví, co se bude dít, a proto radši odročují, aby se zorientovali. No, nicméně ten důsledek je jistá škoda pro mého klienta, protože se nepokračuje v jeho soudní při. Konstatuje host Interview BBC, právník specializující se na majetkové spory, právní zástupce Františka Oldřicha Kinského Jaroslav Čapek, který byl hostem Interview BBC. Já děkuji za vašich třicet minut, které jste věnoval této rozhlasové stanici, a těším se opět někdy příště na shledanou. Na shledanou. Takové bylo Interview BBC. Transkripci Interview BBC pořizuje společnost NEWTON I.T. a neprochází jazykovou úpravou BBC. Citace rozhovoru v médiích Kinský prý o majetek žádal už v 60. letech Mladá fronta DNES, 13. 8. 2003, strana 2 - František Oldřich Kinský žádal již v 60. letech od československého státu vydání majetku. Jeho právní zástupce Jaroslav Čapek to včera řekl BBC. Prohlásil, že listiny, které tuto skutečnost prokazují, mohou sehrát důležitou úlohu při dalším projednávání Kinského žalob. Uvedl, že je použije v případech, kdy by současní držitelé majetku, o který se Kinský soudí, argumentovali, že jej nabyli v dobré víře, že nepatří někomu jinému. Kinský podá další žaloby Právo, 13. 8. 2003, strana 3 - Advokát Jaroslav Čapek, který za svého klienta Františka Oldřicha Kinského podal u českých soudů 157 žalob na získání majetku zabaveného Kinského rodině po 2. světové válce na základě dekretů prezidenta Beneše, se chystá zahájit další dva spory. Čapek to včera uvedl v BBC. Podle něj jde o případy, kdy soudy neoznámily katastrálnímu úřadu, že již podal žalobu o určení vlastnictví, a žalovaný mezitím nemovitosti prodal. "Jedná se o Pozemkový fond na Orlickoústecku, který prodal nějaké pozemky dalším subjektům, a já budu muset tyto subjekty zažalovat," řekl Čapek. Zároveň ale uvedl, že jednu žalobu již stáhl a v dalších dvou případech se tak chystá učinit z důvodu vydržení majetku. Podle advokáta Kinský žádal již v šedesátých letech od československého státu vydání majetku. Čapek včera prohlásil, že listiny, které tuto skutečnost údajně prokazují, mohou sehrát důležitou úlohu při dalším projednávání Kinského žalob. V případě, že vyhraje klíčové spory, jako je například spor o zámek v Heřmanově Městci nebo o palác Kinských v Praze, chce Čapek žalovat stát také o vydání cenných movitých věcí, například obrazů. Jak poznamenal, část bývalé výbavy paláce Kinských dneska užívají senátoři. Čapek také již podle svých slov požádal prezidentskou kancelář o vydání sochy Vlasti z roku 1832, která rovněž kdysi patřila rodině Kinských. Advokát tvrdí, že Kinský žádal o majetek už v šedesátých letech Lidové noviny, 13. 8. 2003, strana 2 - František Oldřich Kinský žádal již v šedesátých letech od československého státu vydání majetku. Jeho právní zástupce Jaroslav Čapek to řekl pro BBC. Prohlásil, že listiny, které tuto skutečnost prokazují, mohou sehrát důležitou úlohu při dalším projednávání Kinského žalob na vydání majetku. Uvedl, že dokumenty použije v případech, kdy by současní držitelé majetku, o který se Kinský soudí, argumentovali, že jej nabyli v dobré víře, že nepatří někomu jinému. Podle Čapka může být takových subjektů řada. Jde podle něj o společnosti i jednotlivce, kteří koupili tento majetek po roce 1990 od státu, který při tom měl informace o tom, že se Kinský domáhá jeho vrácení. O majetek Kinský žádal už v 60. letech Hospodářské noviny, 13. 8. 2003, strana 2 - František Oldřich Kinský žádal již v 60. letech od československého státu vydání majetku. Jeho právní zástupce Jaroslav Čapek v rozhovoru pro BBC řekl, že to může dokázat. Tento fakt by mohl hrát roli v případech, kdy současní držitelé majetku, o který se Kinský soudí, argumentují, že ho už dlouhou dobu drží v tzv. dobré víře, že nepatří nikomu jinému. Advokát tvrdí, že Kinský žádal o majetek už v šedesátých letech PRAHA 12. srpna (ČTK) - František Oldřich Kinský žádal již v šedesátých letech od československého státu vydání majetku. Jeho právní zástupce Jaroslav Čapek to řekl v dnešním rozhovoru pro BBC. Prohlásil, že listiny, které tuto skutečnost prokazují, mohou sehrát důležitou úlohu při dalším projednávání Kinského žalob na vydání majetku. Uvedl, že tyto dokumenty použije v případech, kdy by současní držitelé majetku, o který se Kinský soudí, argumentovali, že jej nabyli v dobré víře, že nepatří někomu jinému. Podle Čapka může být takových subjektů celá řada. Jde podle něj o společnosti i jednotlivce, kteří koupili tento majetek po roce 1990 od státu, který při tom měl informace o tom, že se Kinský domáhá jeho vrácení. "Stát dobře věděl, že pan Kinský žádá, aby s jeho majetkem v rámci tehdy chystané privatizace a restitucí nebylo nakládáno. To, že náš stát to nebral na vědomí, může mít vážné právní důsledky," uvedl Čapek. Čapek za Kinského podal u různých soudů celkem 157 žalob na majetek v hodnotě 40 miliard korun. Rodina Kinského o něj přišla po druhé světové válce na základě Benešových dekretů, protože prý kolaborovala s nacisty. Čapek ale tvrdí, že nemovitosti byly zabaveny neoprávněně, protože je nevlastnil Kinského otec, ale jeho v té době nezletilý syn František Oldřich. Čapek dnes uvedl, že jeho klient žádá také o vydání uměleckých předmětů, které jsou v držení státu. Poté, co Kinský vyhrál pět sporů o majetek, se někteří politici začali obávat, že Kinského soudní úspěchy by mohly prolomit Benešovy dekrety a stát se vzorem pro další podobné žaloby. Poté tři soudy jednání v Kinského sporech odročily. Podle Čapka bylo kritickými výroky politiků na Kinského adresu porušeno právo jeho klienta na spravedlivý proces. Politici zapomněli na Paříž Lidové noviny, 15. 8. 2003, názory, autor: Daniel Kaiser, strana: 10 - Jaroslav Čapek, advokát Františka Oldřicha Kinského, charakterizoval v úterním rozhovoru pro BBC majetkové žaloby svého klienta a svoje angažmá v případu jako titánský zápas s přežívajícím českým nacionalismem. Tak zlé to snad nebude. Politici - a na ty samozřejmě Čapek mířil především jistě nechtějí škodit někomu jen proto, že se narodil do německé rodiny. Jde jim o to, aby už skončily restituční tahanice a majetková nejistota. Přesto se Čapkovy výtky jen tak nezbavíme. Když na to přijde, působí většina české politické reprezentace opravdu jako spolek obstarožních národovců. Má zvláštní sklon rýpat se v historii, usilovně odrážet každého, kdo se otře o Benešovy dekrety, a neustále tak přiživovat nekonečné diskuse o jejich morálnosti a přiměřenosti, o tom, proč česko-německé soužití skončilo v krvi a kdo krvácel víc. Do téhle historizující bažiny doputoval za masivního přispění českých politiků i Kinského případ. Dalo se tomu všemu nějak vyhnout? Dost jednoduše - obyčejným upozorněním, že poválečné konfiskace německého majetku nejsou posvěceny jenom Benešovými dekrety, ale i mezinárodním právem. Jinde, třeba ve Spojených státech, a dokonce i v Německu, soudci s odvoláním na tyto mezinárodní smlouvy žaloby na vrácení majetku zrekvírovaného spojenci odmítají. A počátkem devadesátých let podle nich v kauze "Café HAG" (žaloba německé firmy o vrácení zkonfiskované obchodní značky) rozhodoval i Evropský soudní dvůr, kterého se přitom někteří lidé tady paradoxně bojí jako trojského koně sudetských Němců. Z hlediska mezinárodního práva je případ Kinský jasný. I když to František Oldřich a jeho advokát popírají, kníže po rodičích nepochybně zdědil německou národnost. Být Němec není zločin, po válce se ale - ať už se nám to líbí nebo ne - právě kvůli tomu rekvírovalo. A nejen v Československu. Pařížskou reparační dohodou se signatáři (kromě ČSR a dalších menších států také Británie, Spojené státy nebo Francie) v prosinci 1945 zavázali, že na svém území způsobem, jaký uznají za vhodný, zabaví jako součást válečných reparací "německý nepřátelský majetek", mimo jiné také nemovitosti. Smlouva je retroaktivní, obsahuje formulaci "pokud tak smluvní strany již neučinily". Brutálně řečeno: Benešův majetkový dekret č. 108 lze chápat i jako prováděcí nařízení mezinárodně stanovených reparací. Důslední odpůrci poválečných konfiskací by si tudíž měli stěžovat už na pařížskou reparační dohodu. Z celkem pochopitelných důvodů to nikdo nedělá. Stejně tak - v tomto případě ale nepochopitelně - smlouvu z Paříže vynechává i česká politická reprezentace. Pařížská reparační dohoda visí nad majetkovými poměry v České republice jako deštník, žádný místní politik si ale asi ještě nevšiml, že stojí ve stínu a v suchu. Stát je pro majetkové spory typu Kinský vybavený takřka absolutním trumfem, jeho reprezentanti ale jako by vůbec nevěděli, co drží v ruce. Místo toho pořádají schůzky, na kterých montují vozovou hradbu kolem Benešových dekretů, přemýšlejí o změnách české ústavy a chovají se, jako kdyby mohli přímo úkolovat soudy. Ne že by se vláda soudům musela vyhýbat úplně a obloukem - ve zmíněném Německu spolkový kabinet u restitučních žalob soudy suše upozorňuje na mezinárodní závazky, které tento typ restitucí vylučují. Tady by to upozornění potřebovala už vláda a politická špička vůbec. Nikdo soudný samozřejmě nebude od politiků vyžadovat zápočet z mezinárodního práva. K čemu ale mají ministerské aparáty, stranické sekretariáty, poslanecké asistenty? Možná nepracují tak, jak mají. Možná je vysvětlení celé záhady ještě prostší. Právo je nudná disciplína, dějepis naopak povzbuzuje imaginaci. V českých zemích historické odvolávky tradičně jen kvetou. A zdá se, že v představách některých politiků mají Benešovy dekrety fungovat jako Pavlovův reflex. Řekneš dekret, a volič začne slintat. Řekneš Paříž, a volič jen nasucho polkne a zeptá se: co? | |||||||||||||||
| | |
| ||
 Ptejte se našich hostů | ||
| |
| Předcházející rozhovory: | |
| |
 | Karel Čermák |
| Milan Kubek |
| Cyril Svoboda |
| | |
| ||
| Akciové trhy: 01:14 GMT | ||
| FTSE | 6406.80 | -11.00 |
| Dow Jones | 12525.7 | -48.11 |
| Nasdaq | 2467.70 | -9.91 |
| FTSE má zpoždění 15 min, Dow a Nasdaq 20 min | ||
