| |
 | |
| |
| Zprávy | |
| Svět | |
| ČR | |
| Británie | |
| Přehledy tisku | |
| Analýza | |
| Anglicky s BBC | |
| AUDIO | |
| Dobré ráno | |
| |
Zprávy | |
| Svět o páté | |
| Svět o šesté | |
| Interview | |
| |
| SERVIS | |
| Frekvence | |
| Programy | |
| Kontakt | |
| Pomoc | |
| Redakce | |
| LANGUAGES | |
 | |
 | |
 | |
 | |
 | |
 | |||||||||||||||
| úterý 29. července 2003, 18:00 SEČ | |||||||||||||||
| Vladimír Mlynář | |||||||||||||||
| |||||||||||||||
Podle Vladimíra Mlynáře v současné době neexistuje žádný zájemce, který by chtěl koupit Český Telecom.
Citace rozhovoru v médiích Občanská demokratická strana ve své alternativě k vládnímu návrhu reformy veřejných financí naznačuje, že přikročí k reformě parlamentu, sníží počet zákonodárců. Předseda ODS Mirek Topolánek ještě dodává. Mirek TOPOLÁNEK, předseda ODS, místopředseda Senátu (zvuková ukázka): Tak on ten odstavec ještě pokračuje a klíčové věty jsou tam o sdružování, případně rušení ministerstev a dalších úřadů centrálních, samozřejmě s převodem, souvisejících s převodem kompetencí na kraje. Příkladem zbytečných úřadů je podle Občanské demokratické strany Úřad pro ochranu osobních údajů nebo rozdělení někdejšího ministerstva dopravy a spojů na dva úřady. Nejen o tom bude následujících třicet minut. Vítejte při poslechu půlhodiny otázek a odpovědí. Od mikrofonu co nejsrdečněji zdraví Václav Moravec. Hostem Interview BBC je ministr informatiky Vladimír Mlynář. Dobrý den. 28. července jste v týdeníku Respekt napsal, cituji doslova: "Přál bych si, aby kritika, která se na mne v uplynulých dnech snesla, rozumějme kritika pobytu na Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech hrazená sponzory, přispěla k přesnější definici pravidel toho, co slušný politik ještě může a co nikoliv," konec citátu. Naznačily podle vás uplynulé dny, respektive ty dva týdny, to, že bude přijata, formulována nějaká přesnější definice, po níž voláte? Nenaznačily. Jsem z toho zklamán. Je mi to líto, protože si myslím, že by bylo vhodné, aby v České republice byla nějaká kodifikovaná pravidla toho, co se ještě považuje za přijatelné a co nikoliv. Já se přiznám, že jsem člověk, který si dává velký pozor na některé věci. Majetková přiznání vyplňuji s podrobností, myslím, nebývalou. Zveřejňuji své majetkové poměry. Dávám si na spoustu těchto věcí pozor. Přijímal jsem až dosud pozvání jako člen vlády pouze na kulturní akce. Musím se ptát těch svých kritiků. Myslíte, že jste byl nepozorný v souvislosti s mezinárodním filmovým festivalem? Zpětná reakce nebo kritika, která se na mě snesla, ukazuje, že jsem byl nepozorný, protože moje předsevzetí a cíle jsou jedna věc a druhá věc je, že se to těžko obhajuje, nebo nedá se to vysvětlit. Já jsem určitě neudělal, tedy zpětně viděno, dobře, že jsem pozvání na festival přijal. Nicméně musím říci, že jsem takto v minulosti přijal pozvání na Pražské jaro, Shakespearovské dny na Pražském hradě, na premiéry některých filmů a přijímal jsem pozvání na kulturní akce. Myslím, že nejsem zdaleka sám v české politické scéně, kdo přijímá pozvání na kulturní akce. Myslím si, že ta kritika, která se na mne a na některé další lidi snesla v souvislosti s Karlovými Vary, kde víc po povrchu věci než po té podstatě věci, tedy, co vlastně ještě český politik, aby byl ještě považován za slušného, smí nebo nesmí? Promiňte. Chci jít do té hloubky. Tedy ptám se, o čem tedy vypovídá? Že v Čechách žádná taková kodifikovaná pravidla nejsou a že se občas vytáhne nějaký případ viz. Mlynář, Ambrozek, Karlovy Vary a podobně? Vypovídá to asi, já nejsem ten, kdo by to měl hodnotit, to je vaše práce, o čem to vypovídá. Já jsem oběť nebo předmět té kritiky, takže já to hodnotit nechci. Promiňte, já jako novinář vám kodifikovaná pravidla nenapíšu. Hovoříte-li o kodifikovaných pravidlech, předpokládám, že asi hovoříte o zákonu. Zákon jsme žádný neporušili a neporušujeme. Já jdu ve své přísnosti sám na sebe vysoko nad rámec zákona o střetu zájmu, nicméně chci říci, že ve Spojených státech existuje pravidlo, že nesmíte přijímat tedy ve státní službě jako politik dary větší než padesát dolarů. Proto mimochodem američtí politici tak rádi věnovávají různá těžítka, protože ty jsou do padesáti dolarů. Je to srozumitelné a jednoduché pravidlo. Kdyby u nás bylo řečeno, že ministr vlády nesmí přijmout dar větší než tři tisíce korun, dva tisíce korun, tak by to bylo srozumitelné a jednoduché. Věděl bych, že na Pražské jaro mohu do nějaké zadnější řady přijmout pozvání. Na karlovarský filmový festival už pozvání přijmout nemohu. Zatím ta pravidla žádná nejsou a pro mě je teď z toho závěr jediný, že přestanu chodit na všechny akce, které jsou jakkoliv sponzorovány. Myslím, že časem se objeví kritika, že zase ministři nechtějí svou přítomností podpořit akce, které jsou sponzorovány, a bude ta debata zpátky na stole, ale dokud ta pravidla nebudou, tak se asi nedá nic jiného dělat, než se tomu takto vyhnout. Pojďme se ještě chvíli bavit o těch pravidlech, kdo by je měl kodifikovat. Mělo by to být formou nějakého zákona, novely zákona o střetu zájmů nebo formou jiného předpisu? No, může to být samozřejmě forma zákona, což je složité a obtížné, ale já bych se klidně podřídil nějakému doporučení. V mém případě, kdyby Syndikát novinářů nebo nějaká organizace vydala taková pravidla, co ještě novináři považují za služné a neslušné, tak já prohlašuji, že se těmito pravidly budu řídit, ať si lidé budou myslet cokoliv. Ale takto žádná pravidla nejsou. Čili pro mě je v tuhle chvíli závěr jediný. Já přestávám chodit na všechny akce, kterých se jakkoliv účastní sponzoři. Už jsem jich odmítl za poslední týden asi šest. Mnohé z nich jsou dobročinné, ale myslím si, že pokud takto budou postupovat všichni politici, tak se dostaneme do opačného extrému, ale nevím, jak jinak se mám tím narčením, která mimochodem v nějakém případě dosáhla některých naprosto absurdních obvinění. Jako například? Týdeník Reflex napsal, že jsem osobně intervenoval u vydavatele Mladé fronty, aby předmětný článek nevyšel. Mám příslib, že se omluví, protože jinak bych musel Reflex skutečně zažalovat, přes různá obvinění, že jsem korupčník a formulace, které skutečně jsou podle mého soudu za hranicí seriózní žurnalistiky. To byste jako bývalý novinář dělal, že byste žaloval periodiku? Ano, v případě toho, že jsem obviněn z toho, že jsem intervenoval u vydavatele deníku Mladá fronta, že nevyjde článek, kterým kritizujeme chování, tak to je lež jak věž a to přesahuje všechny únosné meze. To se na mě nezlobte. To je, jako kdybych někoho znásilnil nebo něco podobného. Může o mně psát, že jsem idiot. To prosím, to je svaté právo každého, ale ne, že prostě páchám činy, které jsou podle mě naprosto za hranicí veškeré slušnosti. Vy se pohybujete v politice od roku 1997, zapomeneme-li ovšem na vaši profesi novináře, kdy jste s politikou přicházel do styku. Je lepší definování pravidel vůbec možné, když například pravidelné přiznávání příjmů a majetku politiků, o kterém vy jste hovořil, které předkládáte, a jak říkáte, dáváte si na to pozor v Senátu, je vlastně nevymahatelné, protože neobsahuje sankce? Teď úplně vaší otázce nerozumím. Zda je možné definovat nějaká pravidla, řekněme, nuance etického chování politiků, když ani to základní není vymahatelné? Tedy předložení, pravidelné roční předložení příjmů a majetku politiků, což je asi v porovnání s Karlovými Vary a sponzory daleko podstatnější. Já vám to řeknu takto. Ti politici, kterým je veřejná kritika ukradená, tak na ty prostě bude každý zákon krátký. Těm, kterým ukradená není, a já se mezi ně počítám, tak těm vadí, když jsou potom spojováni s těmito věcmi tak tvrdým způsobem, jako se to teď děje například mně, nebo dělo. Čili já si myslím, že to, co je třeba, nemůže popsat úplně přesně zákon. Já jsem tady řekl například, že já bych přivítal variantu, kdy by Syndikát novinářů nebo někdo, kdo vytváří veřejné mínění, nějaký kodex politika, formuloval. Já zase prohlašuji, že se jím budu řídit bez ohledu na to, že to nebude zákon. Ale v tuhle chvíli nevím, čím se přesně řídit. Kromě svého svědomí a vědomí. Pokud opustíme toto téma, a ještě ho ale dám do souvislosti s jedním textem. 29. června dal týdeník Euro vaše jméno do souvislosti se zakázkou na poradenské službě při akvizici Eurotelu Českým Telecomem. Tuto zakázku získal bez výběrového řízení podle Eura muž blízký politikům US-DEU, investiční poradce Pedro Pick, respektive firma, které šéfuje Warren Partners. Je toto příklad? Euro totiž ještě napsal 29. června, že tento muž, rozumějme Pedro Pick, organizoval sponzorské večeře pro US-DEU. Ne, pan Pedro Pick nikdy neorganizoval sponzorské večeře pro US-DEU. Pan Pick, což jsem také redaktoru Euro, panu Pšeničkovi, řekl, byl organizátorem jedné asi ze čtyř mých sponzorských večeří před volbami, kdy jsem vybíral peníze na svoji volební kampaň. Nikoliv, to byla moje osobní volební kampaň. Tyto peníze jsem přiznal v majetkovém přiznání do Senátu, zaplatil z nich darovací daň, čili jsem udělal, myslím, mnohanásobně více, než je žádáno zákonem, protože jsem to zveřejnil, přiznal darovací daň, a přesto jsem se dočkal titulků "Mlynář si v kampani přišel na tři sta tisíc", což je úplná absurdita. Já jsem skutečně vybíral peníze, asi tři ta tisíc korun jsem dostal, zveřejnil, na svou volební kampaň. Ano, pan Pick byl jedním z lidí, kteří takovou večeři pro mě uspořádali. Ty večeře měly pravidla velmi složitá, která lze najít na mých webovských stránkách, kde jsem o tom podrobně informoval, mimochodem stejně jako o karlovarském filmovém festivalu a jeho angažmá v Českém Telecomu, s tím nemá žádnou souvislost. Já jsem nevybíral poradce pro akvizici Eurotelu. To vybíralo představenstvo Českého Telecomu. Já jsem do té věci v žádném směru nezasahoval a proti takto absurdním obviněním se nelze bránit. To je příklad obvinění, které vypadá velmi dramaticky. Kdo si to přečte, řekne si, ten Mlynář, to je fakt ale hajzl, ale jak se proti tomu máte bránit? V téhle zemi je velmi málo investičních poradců. Neustále se opakují ve všech kauzách. Všichni se známe, to je pravda, ale je to neřešitelná věc. Já jsem do toho nezasahoval. Představenstvo Telecomu si vybralo služby pana Picka. Mimochodem, pokud vím, velmi kvalitní služby, jak se nakonec ukázalo. Jak mám dokázat, že se něco nestalo? Vy jste 6. června naznačil, že prodej Českého Telecomu by se mohl uskutečnit dříve než koncem roku 2005 a meziresortní komise má vládě v červenci předložit návrh na urychlení prodeje jednapadesátiprocentního státního podílu ve firmě. Stane se tak? Musím vás opravit. Není to urychlení prodeje. Je to zpráva o tom, jak stát jako akcionář v Českém Telecomu postupoval v uplynulých měsících od minulého zasedání vlády, které se tou věcí zabývalo. Zpráva je připravena. Půjde do vlády po vládních prázdninách a v podstatě rekapituluje, co se odehrálo. Tedy, že byly odstraněny překážky, které minule zmařily privatizaci. Na prvním místě především byla dokončena akvizice Eurotelu, bez které, a to podtrhuji, není možná vůbec privatizace Telecomu a že bylo změněno vedení a management firmy způsob řízení firmy, a tak dále. To, co bude dál s Českým Telecomem, závisí za prvé na tom, kdy Úřad pro hospodářskou soutěž schválí akvizici Eurotelu. Za druhé o tom bude teprve vláda jednat někdy ke konci roku o tom, zda, jak a za jakých podmínek bude privatizovat Český Telecom. Ta zpráva tedy, pane ministře, vůbec neobsahuje budoucí kroky, respektive to, že by se měl urychlit prodej Telecomu? Protože ministerstvo financí horečnatě hledá peníze a uvažuje o urychlení privatizací různých firem, v nichž má majetkovou účast stát? Ne, to je příklad mediální virtuální reality. O urychlení tam není ani slovo. Držíme se původního termínu, rok 2005. A je možné, respektive, tlačí na vás ministerstvo financí, aby se prodej Českého Telecomu, byl-li učiněn ten krok, o němž hovoříte, tedy akvizice Eurotelu Českým Telecomem, která je analytiky považována za úspěšnou, aby ten krok urychlil privatizaci Telecomu? Ministerstvo financí na mě netlačí v tuto chvíli. Možná se situace změní, to nevylučuji, ale v tuto chvíli na mě ministerstvo financí nějak netlačí. Nicméně pro privatizaci musí být dva. Ten, kdo chce prodat, a to je český stát, ten to opakovaně deklaroval, já jsem to také opakovně deklaroval, tuším, ve vašem vysílání minule, že český stát je připraven privatizovat, ale musí tu být i ta druhá strana, že někdo musí chtít koupit. V tuto chvíli konstatuji tady žádný zájemce o koupi Českého Telecomu v tuto chvíli není. Takže není zatím komu co prodat. Takže prostě, dokud se tato situace nezmění, tak těžko můžeme o té privatizaci debatovat. Promiňte, teď si možná budete myslet, že jsem, jak jste použil slovo idiot, že jsem jím já. To v žádném případě jsem nepoužil, a prosím, nepodsunujte mi to. Ne, vy jste řekl, že o vás může kdokoliv napsat, že jste idiot. To může, o vás nikoliv, o mně ano. O mně si teď můžete myslet, že jsem idiot, že se ptám tak laicky. Jestliže tady není žádné další kolo výběrového řízení, tak jak můžete tvrdit, že není zájemce o privatizaci Českého Telecomu, že není nikdo na druhé straně, když tender předchozí byl zrušen? Odpověď je velmi jednoduchá. Já se pohybuji na telekomunikačním trhu a sleduji velmi podrobně telekomunikační prostředí. Jak jistě víte, v Evropě telekomunikační trhy prodělaly v minulých letech velký pokles, a v tuto chvíli žádná z evropských firem nebo světových firem, globálních hráčů na tom telekomunikačním hřišti, nezahájila, neohlásila žádné expanzní kroky, tedy žádný cíl kupovat další společnosti. Ta situace se může změnit a my ji velmi pečlivě sledujeme, ale zodpovědně říkám, že v tuto chvíli žádná relevantní společnost neprojevila o Český Telecom zájem. Samozřejmě můžeme vypsat výběrové řízení, ale vypisovat výběrové řízení, do kterého se nikdo nepřihlásí, to sám uznáte, že je trošku absurdní situace. Výběrové řízení se vypisuje v situaci, kdy víte, že se přihlásí alespoň více než jeden zájemce. Pochopil jsem tedy správně úvahy vás, jako člena vlády, potažmo, přistoupí-li na vaši argumentaci vláda jako celek, že teprve až některé velké telekomunikační společnosti projeví zájem, řekněme neformální, tak vláda bude uvažovat o vypsání tenderu? Je to jedna z možností. Samozřejmě modelů privatizace existuje více než jenom klasický prodej jednapadesáti procent. Můžete jít s akciemi na burzu a podobně. Čili je to dost složitá věc, asi se nám to nevejde do tohoto pořadu. Nicméně, abych odpověděl na naši původní otázku. Materiál, který jde do vlády, konstatuje, co se stalo a ukládá nebo bude navrhovat, aby do konce roku vláda rozhodla o tom, jakou formou chce privatizovat Český Telecom. Toto rozhodnutí je před námi. Variant je několik, ale není o nich zdaleka rozhodnuto a povede se o nich diskuse. Stejně jako v tom materiálu nejsou popisovány. Nejsou popisovány, respektive je tam tomu věnováno všeho všudy asi tři věty, abych mluvil pravdu. Na konci toho materiálu je napsáno, že jsou v zásadě asi tři varianty, ale skutečně, každé je věnována jedna věta. Poslední otázka k privatizaci Telecomu. Znamená to, že o nějaké urychlené privatizaci nakonec budete v souvislosti s tím, jak například Ernest and Jank tvrdí, že nedále pokračuje nedůvěra investorů do telekomunikačního sektoru jako celku, že, pokud bude Telecom úspěšně privatizován do roku 2005, tak to bude zázrak. Tak to bych řekl, že do roku 2005 by to už nebyl zázrak, to by byl dobrý výsledek. Zázrak by to byl, dejme tomu v letošním roce, to by byl skutečně zázrak. Nicméně znovu opakuji, pokud bude relevantní partner pro jednání, vláda je připravena k velmi pružné reakci. V tuto chvíli vám více k tomu neřeknu. Vy jste řekl, že na vás ministerstvo netlačí v souvislosti s příjmy z privatizace Českého Telecomu. Nicméně na vás tlačí v souvislosti s platbou za licence na třetí generaci mobilních sítí. Vy jste začátkem léta zahájil jednání s mobilními operátory, teď hovořím o Eurotelu a T-Mobilu, za jakých podmínek by byli ochotni doplatit ihned cenu za licence na třetí generaci mobilních sítí. Jen pro úplnost, jde o téměř pět miliard korun. Je reálné, že tato částka doputuje do státního rozpočtu rychleji, než ve splátkách rozložených na deset let? Je určitá naděje, abych řekl širší kontext, v roce 2001 v České republice byly přiděleny dvě frekvence takzvané třetí generace mobilních telefonů. Podotýkám, že na rozdíl od jiných zemí jsme chytře nepostupovali tím, že bychom prodávali nejvyšší nabídce, protože takto sice mnoho zemí získalo hodně peněz, ale rozvoj UMTS se tak zásadně zpomalil. U nás tedy v roce 2001 dostala společnost Eurotel a společnost T-Mobile každá za tři a půl miliardy korun tuto licenci s tím, že do roku 2005 musí spustit na části území Prahy provoz UMTS. Obě společnosti zaplatily aktuálně každá miliardu a zbytek je ve splátkách po dvě stě padesáti milionech na x let. Ministerstvo financí skutečně před časem přišlo s myšlenkou v rámci mobilizace různých zdrojů na to, zda by nebyli ochotni operátoři doplatit tu jinou položku, tedy každý dvě a půl miliardy jednorázově, nebo zda by šla ta jejich pohledávka odprodat nějaké třetí osobě. Já jsem byl pověřen těmi jednáními a v tuto chvíli je situace taková, že jednání pokračují a řeší spousty právních problémů. Nicméně jako jedna z variant, a to podtrhuji, prosím, jedna z variant možností dohody je, že by byl posunut o rok datum spuštění služby UMTS, tedy na rok 2006 k 1. 1. 2006 a operátoři, tedy Eurotel a T-Mobile by doplatily jednorázově peníze, které měly původně splácet v desetiletých splátkách. Já říkám, že to je jedna z variant, která samozřejmě působí... Jaké jsou ty varianty další? Z toho, co naznačujete, protože, jestli se nemýlím, z těch informací, které mám k dispozici a které jsem si pokoušel ověřit, tak je to tak, že vám mobilní operátoři předložili nějaký svůj návrh a vy jste pak s nimi vstoupil do komunikace. Je to tak? Že takový byl postup? Byla to komunikace trojstranná. Od počátku já samozřejmě mám na mysli nejen výnos pro státní rozpočet, nejsem ministr financí. Mám na mysli rozvoj nových technologií a faktem nicméně je, že UMTS všude v Evropě se rozvíjí mnohem pomaleji, než se ještě před třemi lety předpokládalo. Faktem je, že musí stát pružně reagovat a nebýt dogmatický v nějakých svých přístupech. Já musím říci, že představa, že bude u nás spuštěno UMTS k 1. 1. 2005, ale čistě formálně, protože tady začne vysílat pár vysílačů, ale nikdo nebude mít telefon UMTS a nebude to vlastně k ničemu, není to podle mého soudu cesta vpřed. Čili ten posun o ten rok podle mého soudu, kdyby k němu došlo, nebude znamenat vůbec žádný dopad na zákazníky, protože reálné spuštění UMTS v Evropě před tímto datem stejně není v rámci jaksi nové situace na trhu možné. Pokud by to pomohlo státnímu rozpočtu, který je v problémech díky mnoha různým problémům typu deseti miliard za televizi Nova a podobně, tak samozřejmě je mou povinností tyto možnosti využít. Ale znovu říkám, ta jednání ještě běží. Promiňte, ale z toho, co ale říkáte je to velmi reálné, že by státní rozpočet mohl získat? Ne, to jsem právě, prosím, pane redaktore, jak se s oblibou říká, v žádném případě neřekl, že to je velmi reálné, já jsem řekl, že to je varianta, o které se v tuto chvíli jedná. Je to nadějná varianta? Vy jste totiž zmínil jednu variantu, a tak já chci varianty další v tom případě. Žádné hodnotící slovo ze mě nevypáčíte. Nebudu říkat, zda je to varianta reálná, či pravděpodobná nebo hotová, je to varianta, o které se v tuto chvíli diskutuje. Jakmile bude reálná, tak se to určitě včas dozvíte. Kdy bude reálná? Já předpokládám, že to musí do nějakých čtrnácti dnů skončit ta diskuse, protože, buď je možno vyřešit ty právní souvislosti s tím spojené, anebo by to bylo tak komplikované, že to není cesta, jakou bychom mohli jít. Jaké právní souvislosti jsou s tím ještě spojené? Znamená to změnu vlastně licenčních podmínek, a to není jednoduchá věc. Samozřejmě musí to být řešení, které bude právně neprůstřelné ze strany jiných společností, které předpokládám, samozřejmě takový posun v podmínkách mohou třeba napadnout z nejrůznějších důvodů. Hovoříte především o Českém mobilu jako o třetím operátorovi, který se té licence, protože tam jsou tři volné licence na třetí generaci, který se jí nezúčastnil kvůli těm licenčním podmínkám, které by se změkčovaly. Přesně jste to pojmenoval. Řešení, které, pokud k nějakému řešení dojdeme, znovu říkám, ještě není zdaleka nic rozhodnuto, tak musí to být řešení, které je samozřejmě právně nezpochybnitelné a které je rovnoprávné v soutěži i k ostatním společnostem na trhu. Další téma je rozvoj informačních technologií. Na vašich internetových stránkách kromě toho, že píšete o Mezinárodní filmovém festivalu v Karlových Varech na čelní stránce, tak v jednom z rozhovorů tvrdíte, a teď cituji doslova: "V míře informačních technologií Česká republika stále pokulhává za nejvyspělejšími zeměmi západní Evropy," konec citátu, zatímco přístup firem k Internetu v porovnání se západní Evropou není špatný, horší je to u domácností. Současné odhady se pohybují okolo dvaceti procent přístupu domácností k těmto technologiím, což je v průměru. Evropská unie je vlastně na tom dvakrát lépe jestli se nemýlím. Co hodlá váš úřad a co může váš úřad ještě udělat pro to, aby se především domácnosti k využívání informačních technologií dostaly na průměr Evropské unie? Tak pokud jde o připojení na Internet, samozřejmě máte asi nejvíc, nebo je nejčastějším příkladem z hlediska těch domácností, tak naším hlavním nástrojem je samozřejmě legislativa a nástroje, které nám umožňují podporovat větší konkurenci na trhu. Nezastírám, že Česká republika podobně jako jiné země řeší problém bývalého monopolisty, tedy v našem případě, Českého Telecomu, který sice už není dnes monopolem, ale má takzvané dominantní postavení na trhu stále a u nás je ta situace zvlášť složitá v tom, že stát má současně jednapadesát procent akcií v tomto podniku, takže na jednu stranu je akcionářem, na druhou stranu tento podniku už neřídí, nemůže mu určovat některé věci. Ta představa, že já mohu nařídit nějakou cenu třeba u vytáčeného Internetu pro koncové uživatele, je iluzorní. Já takovou pravomoc nemám. Nejsme už v době komunismu a státní plánovací komisi. Mohu samozřejmě uplatňovat přes statutární orgány Českého Telecomu nějak vliv, což také dělám, ale není to úplně jednobarevné, černobílé řešení, čili můj nástroj je především legislativa. Především jaksi vliv, který mám samozřejmě z pozice člena vlády. Pokud jde o podporu informační technologie obecně, tak my se snažíme ve spoustě dalších věcí, jako jsou kurzy počítačové gramotnosti a především se snažíme prosadit to, aby stát byl modelovým uživatelem těch technologií, abychom tedy u nás zavedli tzv. evergavment a lidem ty počítače k něčemu užitečnému ve vztahu ke státu byly. Je jednou z těch možností, abyste vy jako stát a státní správa šli příkladem, aby ministerstva daleko více a jednotlivé státní orgány komunikovaly prostřednictvím elektronické pošty a teď narážím na nedávný mítink do Evropské unie s výkonnou a efektivní justicí, kterého jste se také účastnil a hovořil jste o možnostech, které nabízejí informační technologie a kterých stále ještě, například justice jako jeden z prvků státní správy by mohl využívat a nevyužívá? Ano. Justice je klasickým příkladem, i když ta je velmi konzervativní. Musím říci, že právníci jsou jedna ze společenských tříd, abych použil klasickou terminologii, která se zaváděním informačních technologií brání ve větší míře než jiní. Je velmi málo bohužel právníků osvícených, kteří těmto věcem rozumí. Je to možná také generační věc. Bohužel ten rozvoj informatiky právě v justici není velký. Možná, že nový ministr spravedlnosti bude k tomu pozitivněji naladěn a třeba se dočkáme nějakého pozitivního překvapení. Zatím musím říci, že justice zůstává pozadu za některými jinými obory lidské činnosti nebo úřední činnosti státu. Poslední otázka, která nesouvisí přímo s informačními technologiemi, urychlí se přeměna České pošty na akciovou společnost? Přeměna České počty na akciovou společnost bude pokračovat skutečně. Nicméně platí to, co bylo řečeno opakovaně a co je v programovém prohlášení vlády, že vláda v tomto funkčním období nechystá privatizaci České pošty. Nicméně její převod na akciovou společnost tak, aby byla připravena v některých příštích letech k možné privatizaci, ano, pokračuje. Bude přeměna České pošty na akciovou společnost? Dá se stihnout do konce roku speciálním zákonem? Nikoliv. To ale není ani v plánu naší práce, je to úkol pro příští rok. Skutečně nespěcháme. Vláda má před sebou ještě necelé tři měsíce, dva roky a deset měsíců a za své funkční období Českou poštu přeorganizovat nehodlá, takže skutečně je na to dost času. Vladimír Mlynář, ministr informatiky. Děkuji za váš čas. Někdy příště na shledanou. Na shledanou. Transkripci Interview BBC pořizuje společnost NEWTON I.T. a neprochází jazykovou úpravou BBC. Citace rozhovoru v médiích Mlynář: O Český Telecom nemá nyní nikdo zájem PRAHA 29. července (ČTK) - V současné době neexistuje žádný zájemce, který by chtěl koupit Český Telecom. Pokud se však najde, je vláda připravena k pružné reakci. V rozhovoru pro rozhlasovou stanici BBC to dnes uvedl ministr informatiky Vladimír Mlynář. "V tuto chvíli, konstatuji, tady žádný zájemce o koupi Českého Telecomu není. Takže zatím není komu co prodat," prohlásil. Za příčinu považuje pokles na telekomunikačních trzích, který velké firmy odradil od další expanze. "Ta situace se může změnit a my ji velmi pečlivě sledujeme, ale odpovědně říkám, že v tuhle chvíli žádná relevantní společnost neprojevila o Český Telecom zájem," řekl ministr. Za dobrý výsledek by považoval, pokud by se podařilo Telecom prodat do roku 2005. Vypsání soutěže je podle ministra jen jedním z modelů privatizace. "Existuje více než jenom klasický prodej 51 procent," podotkl. Vláda by měla rozhodnout do konce roku, jakou formou bude Telecom privatizovat. "Těch variant je několik, ale není o nich ani zdaleka rozhodnuto a povede se o nich diskuse," dodal Mlynář. Vláda se naposledy pokoušela prodat Telecom loni na podzim. Ze smlouvy s konsorciem Deutsche Bank a TDC však sešlo. Prodej Telecomu se může ztížit Lidové noviny, 31. 7. 2003, strana 8 - V době, kdy Špidlova vláda připravuje privatizaci Českého Telecomu, chystají se k prodeji státních podílů ve svých národních telekomunikačních operátorech také Francie a Německo. I vlády těchto zemí totiž chtějí svým děravým rozpočtům alespoň trochu pomoci příjmy z privatizace. Německo přitom dosud vlastní 43 procent v Deutsche Telekom a Francie dokonce 58 procent ve France Télécom. Souběh německé, francouzské a české privatizace by ale mohl zkomplikovat prodej 51procentního státního podílu v Českém Telecomu. "France Télécom i Deutsche Telekom mohly patřit k největším favoritům v tendru o Český Telecom," podotkl analytik Jan Slabý z Wood & Co. "Pokud by se musely připravovat na svou vlastní privatizaci, asi nebudou mít čas na nějakou akvizici," vysvětlil. Telecom se však nemusí prodávat jen strategickým investorům. Podle Tomáše Gateka ze společnosti Atlantik FT může být Český Telecom dokonce pro případné zájemce z řad finančních investorů atraktivnější než privatizované evropské telekomy. "Na rozdíl od France Télécom a Deutsche Telekom jej netrápí vysoké zadlužení," podotkl. Česká vláda chce svůj podíl v Telecomu prodat v roce 2005. "Do té doby by se situace na evropském telekomunikačním trhu mohla podstatně zlepšit," řekl Gatek. Ministr informatiky Vladimír Mlynář přitom v rozhovoru pro rozhlasovou stanici BBC připustil, že v případě zájmu investorů by se mohlo privatizovat i dříve. Podle týdeníku Euro existuje několik variant privatizace Telecomu. První je prodej celého podílu jednomu zájemci, který bude vybrán na základě tendru. Druhou možností je oddělený prodej Telecomu a jeho dceřiné společnosti Eurotel. Této variantě by mohla nahrávat současná situace na telekomunikačním trhu. Světoví mobilní operátoři jako Orange nebo Vodafone totiž po určitém útlumu v uplynulých letech plánují další akvizice. "Zvláště pro Vodafone by se nákupem nějakého českého operátora otevřela cesta na trhy střední a východní Evropy," uvedl Gatek. Třetí variantou je prodej akcií Telecomu na kapitálovém trhu. Ten ovšem Gatek nedoporučuje. "Na trh by se dostalo příliš mnoho akcií, velký převis nabídky by pak stlačil jejich cenu," uvedl. "Vláda by takto získala mnohem méně peněz než při přímém prodeji," dodal. Naopak Jan Slabý si myslí, že prodej přes burzu by mohl být pro vládu schůdnější než hledání jednoho strategického investora. "Nemuselo by se čekat na to, až někdo bude mít čas a chuť Telecom kupovat," podotkl. Mlynář si dává zaracha a moc bez rizika Mladá fronta DNES, 4. 8. 2003, autor: Jan Macháček, strana 1 - Po karlovarské zkušenosti s médii se Vladimír Mlynář rozhodl, že nebude chodit vůbec nikam, například ani na Pražské jaro nebo na koncerty. Ve vysílání BBC minulý týden řekl, že tak bude činit přinejmenším do doby, než "syndikát novinářů nebo nějaká podobná organizace" stanoví nějaká jasná pravidla, aby bylo zřejmé, kam on jako ministr smí a nesmí. Zároveň ho však mrzí, že nikam nebude chodit. Je to prý podle něj škoda i kvůli tomu, že spousta akcí, na které teď nemůže Mlynář přijít, jsou akce charitativní. Ministr informací míchá hrušky s jablky. Sám snad musí vědět, že pravidla vymýšlejí politici. Ti jsou tu přece od toho (a za to jsou také placeni), aby lajnovali hřiště, aby "darovali" (od slova zákonodárný) pravidla jak sobě, tak nám ostatním. Zadruhé vůbec nikdo by ministrovi nevyčítal, že si jde poslechnout, jak někdo preluduje na housle, kde cena lístku je třeba patnáct set korun. Vyčítáno mu bylo pouze apartmá v hotelu Pupp pro dvě osoby na dvě noci, což jsou řádově jiné částky než za to, když někdo tahá dvě hodiny smyčcem a jiný to poslouchá. Jak poznat, co se má a nemá? Nejsou na to třeba nová pravidla, ale jen selský rozum. Prostě rozumný odhad rozumné míry. Je záhadou, proč teď ministr Mlynář vystupuje tak defenzivně. Žádná média z něj přece nedělají korupčníka, zločince nebo defraudanta. Pouze mu bylo připomenuto, že přijímat luxusní ubytování zprostředkované od firmy, kterou má v portfoliu, prostě není správné. Myšlenka stíhat Viktora Koženého za odcizení desítek miliard korun je jistě zajímavá věc. Chtě nechtě se však dostaneme k jádru věci. A tou bylo umožnění transformace investičních fondů na holdingové společnosti, tedy na normální akciovky. Byl to úprk z moci regulátora, jakkoli byl tento bezzubý. Pak přišlo získání nákladné kontroly v holdingu: na to se používala veškerá volná likvidita podniků kontrolovaných bývalým fondem, resp. holdingem. Dělal to nejen Kožený, ale třeba i "státotvorný" PPF. Kde je dnes Kožený, kde je dnes PPF? A nebojí se pan Kellner prošetřování Koženého? Mimochodem: řada amerických ekonomů Putinovi seriózně doporučuje opětovné znárodnění majetku oligarchů. V čem se vlastně lišil zrod nové české a ruské oligarchie? Přiznejme si, že pouze v tom, že v Česku se nestřílelo a celé tohle "podnikání" bylo méně životu nebezpečné. Na ministerstvu financí se připravuje legislativní návrh, který by měl sloučit všechny dohledy ve finančnictví. Něco takového by logicky znamenalo výrazné mocenské oslabení české centrální banky. Ve světě existují zhruba dva základní modely. Německý model odděluje bankovní dohled od jakékoli spojitosti s tvorbou měnové politiky, anglický model je naopak tradičně spojuje. Můžeme to mít tak, či tak. Oba modely jsou funkční. Oba mají svá pro a proti. Zajímavé však je, že dokud nebyla většina bankovnictví privatizována, dokud hrozily časté krachy bank, politici byli jenom rádi, že nemusí mít bankovní dohled na starosti, že s nimi není nikterak spojován. Nyní - po krachu Union banky - zřejmě bankovní dohled nejméně několik let čeká spíše poklidnější existence. Takže vzniká poptávka po bezrizikové úřední moci. Té si chce teď užít někdo jiný. | |||||||||||||||
| | |
| ||
 Ptejte se našich hostů | ||
| |
| Předcházející rozhovory: | |
| |
 | Karel Čermák |
| Milan Kubek |
| Cyril Svoboda |
| | |
| ||
| Akciové trhy: 01:14 GMT | ||
| FTSE | 6406.80 | -11.00 |
| Dow Jones | 12525.7 | -48.11 |
| Nasdaq | 2467.70 | -9.91 |
| FTSE má zpoždění 15 min, Dow a Nasdaq 20 min | ||
