| |
 | |
| |
| Zprávy | |
| Svět | |
| ČR | |
| Británie | |
| Přehledy tisku | |
| Analýza | |
| Anglicky s BBC | |
| AUDIO | |
| Dobré ráno | |
| |
Zprávy | |
| Svět o páté | |
| Svět o šesté | |
| Interview | |
| |
| SERVIS | |
| Frekvence | |
| Programy | |
| Kontakt | |
| Pomoc | |
| Redakce | |
| LANGUAGES | |
 | |
 | |
 | |
 | |
 | |
 | |||||||||||||||
| čtvrtek 17. července 2003, 18:00 SEČ | |||||||||||||||
| Dagmar Lastovecká | |||||||||||||||
| |||||||||||||||
Citace rozhovoru v médiích Volba bez výběru. I tak charakterizovala senátorka Zuzana Roithová prezidentovy návrhy na pozice soudců Ústavního soudu. Na osm volných míst navrhl Václav Klaus osm kandidátů. Senátorka Zuzana Roithová k tomu podotýká: Zuzana ROITHOVÁ, senátorka, místopředsedkyně KDU-ČSL (zvuková ukázka): A je do určité míry škoda, že nemáme ten výběr větší tak, abychom mohli, mohli tedy vybrat, vybrat tím tajným hlasováním podle svědomí. Senátorka Zuzana Roithová. Ve středu dal však Senát prezidentu Václavu Klausovi najevo, že ne všichni jeho kandidáti jsou pro něj přijatelní. V Senátu neprošel Aleš Pejchal. Nejen o výběru nových soudců Ústavního soudu bude následujících třicet minut. Vítejte ve světě otázek a odpovědí. Od mikrofonu co nejsrdečněji zdraví Václav Moravec. Pozvání přijala a k protějšímu mikrofonu usedla kandidátka na pozici ústavní soudkyně České republiky, předsedkyně ústavně-právního výboru Senátu parlamentu Dagmar Lastovecká. Vítejte v BBC. Hezký dobrý den. Dobrý den. Prezident Václav Klaus předložil Senátu návrh na vaše jmenování soudkyní Ústavního soudu České republiky, na stránkách novin jste však již jako kandidát zmiňována drahnou dobu. Existují nějaká proti, která zvažujete v souvislosti s tím, zda jít do Ústavního soudu či nikoliv? Pro známe, ale proti. Nemůžu, nemůžu říct, že z mé strany by existovala proti, protože já si myslím, že každý právník, který tímto způsobem je osloven, tak je jaksi spíš zaskočen tou poctou, že se o něm v této souvislosti uvažuje a spíš samozřejmě člověk má asi vnitřní pochybnosti o tom, zda je schopen v takovéto pozici obstát, zda jako ji dokáže naplnit nebo by ji dokázal v případě, že by ji získal, dokázal naplnit tak, jak si představuje, že by naplněna být měla. Několikrát se o vás mluvilo jako o kandidátce na předsedkyni Senátu. Vaše jméno rovněž několikrát padalo v souvislosti s nejvyššími stranickými funkcemi v Občanské demokratické straně a také jako možné kandidátky na pozici prezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu. S jak lehkým či těžkým srdcem budete opouštět Senát, Občanskou demokratickou stranu, až se stanete ústavní soudkyní? Tak já myslím, že zatím mluvíme ve chvíli, kdy pouze návrh putuje nebo doputoval do Senátu, takže takové ty úvahy veškeré jsou předčasné, ale myslím si, že když obecně bych měla mluvit o svém vztahu k Senátu a ODS, tak je to tak, tak silná část mého života polistopadového, že samozřejmě jsem jaksi spjata jak s tou politickou stranou, s jejím vznikem a s jejím fungováním, tak samozřejmě se svou funkcí v Senátu, kterou, si myslím, že jsem si ji těžko vybojovávala právě u Ústavního soudu, což možná také trošku modeluje můj vztah k Ústavnímu soudu. A jako troufám si říct, že jsem se… Přesto jste ochotna, že vstupuji do vaší řeči, obou pozic se vzdát. Možná za deset let by přišla doba, kdyby opět jste mohla být kandidována a zůstat ještě deset let v Senátu, v politice, Občanské demokratické straně. Já si myslím, že možnost, možnost stát se členem Ústavního soudu a jeho soudcem, je jaksi daleko, daleko vyšší a prostě člověk se samozřejmě rozhoduje a myslím si, že bych jako se dokázala rozloučit tady s touto částí života, i když třeba těžce, a věřím tomu, že bych se jaksi dokázala odpoutat i od nějakých vazeb stranických, které by mě mohly v mém nějakém posuzování a jednání ovlivňovat. Zkrátka přijdete si už dlouho v politice? No, je pravda, že zrovna dneska jsme hovořili se senátory o tom, jak nám připadá strašně vzdálený listopad 1989 a tady ten počátek devadesátých let, tak z tohoto pohledu mám pocit, že ta doba je strašně dlouhá, ale nepřipadám si…, trošičku je pravda, že už v posledních letech opouštím některé ty stranické funkce. Já už jsem nekandidovala třeba v Brně znovu do zastupitelstva, nekandidovala jsem teď ani do oblastní rady, ale není to proto, že bych jako ztrácela důvěru nebo…, buď já osobně nebo já důvěru v tu politickou stranu, ale spíš je to proto, protože si myslím, že je přirozené, že vlastně má docházet k nějakému vývoji a… Pokud by tedy nepřišla nabídka na soudkyni Ústavního soudu České republiky, tak jste se chtěla stahovat postupně z politiky? Tak ne, že bych opustila Občanskou demokratickou stranu, ale rozhodně jsem neuvažovala o tom, že bych se v Občanské demokratické straně ucházela o nějaké funkce, ani na té úrovni brněnské. Byla bych tam, byla bych tam jako…, zůstávala bych tam jako člověk, který se chce podílet na formování politiky, chce říkat svoje názory a svoje doporučení, ale nikoliv jako člověk aktivní ve funkci. A když ne funkce politické, tak funkce zákonodárné? Počítala jste ještě s tím, že byste šla do… Já to možná řeknu trošku obecněji. Samozřejmě, protože se vlastně za rok a něco chylí konec mého volebního období, mého mandátu v Senátu, tak samozřejmě člověk jako už tak podvědomě uvažuje nebo trošku uvažuje o tom, co by chtěl dělat a mohl dělat dál. A někdy si říká, že třeba by se stáhl do soukromého sektoru a měl takový ten, ten poklid životní. Na druhé straně se přiznám, že se na takovýto styl života ještě necítím, a to není život v politické straně nebo mimo ni, ale život mimo tady tu veřejnou nějakou složku, protože mám pocit… Zatím tedy převažovala úvaha znovu kandidovat? Úvaha zůstat…. ... v Senátu. ... zůstat, zůstat prostě v tom veřejném životě, protože mám pocit, že jsem se…, přeci jenom jsem získala celou řadu zkušeností z těch různých míst, která jsem prošla za těch třináct roků a mám pocit, že v této oblasti mám ještě jaksi co dát a chci se ještě nějak účastnit. Konzultovala jste kandidaturu na pozici soudce Ústavního soudu České republiky s vaším otcem, prvním dlouholetým předsedou Ústavního soudu České republiky Zdeňkem Kesslerem? A jaká byla jeho reakce? No, jako asi mně to možná málokdo bude věřit, ale nekonzultovala, protože já, já cítím, že on by si to přál, takže já jsem se ho na to, na to neptala a vím, vím, že jako by to asi bylo jeho, jeho přání, že by nějak měl pocit, že, že ta tradice tady nějak pokračuje. Rodinná. Ale hlavně proto, že on vlastně jako k té, k té instituci, že to je vztah k té instituci a on ho má samozřejmě proto, že se spolupodílel na tom budování. Bude prvním rádcem a konzultantem v případě, že se stanete soudkyní Ústavního soudu? Tak pokud by to tak bylo, jistě bych se s ním radila tak, jako se s ním nakonec radím celý život a zejména v posledních letech, kdy jsme vlastně oba dva často pracovali, když byl on ve Federálním shromáždění a po něm já, tak samozřejmě jsme si předávali zkušenosti a diskutujeme spolu často. Prezident Václav Klaus odůvodnil návrh na jmenování Dagmar Lastovecké ústavní soudkyní České republiky těmito slovy, citujme: "V poslední době se významným způsobem podílela na vývoji českého ústavního práva. Považuji ji za osobu, která díky svým dlouholetým zkušenostem z privátního i státního sektoru přispěje k vyváženému složení Ústavního soudu," konec citátu. S Václavem Klausem jako někdejším předsedou ODS jste se poměrně často dostávala do názorových střetů, překvapilo vás, překvapily vás ty důvody a ona pochvalná slova? Tak já se přiznávám, že ji slyším poprvé, protože když jsem já opouštěla před chvilkou Senát, tak ten návrh tam ještě nebyl. A samozřejmě asi by bylo, asi by bylo nemístné říct, že to člověka netěší a nelichotí mu to, i když možná je to až trošku nadsazené. Já se rozhodně až zas tak necítím, jako nějaký významný tvůrce, ale myslím si, že jsem se snažila v Senátu pracovat a samozřejmě člověk je rád, když to okolí trošku vnímá. Podle informací BBC si prezident Václav Klaus zval možné kandidáty na pozice ústavních soudců na pohovor a teprve poté se rozhodl pro jejich kandidování. Byla jste i vy na pohovoru? Já nevím, jestli se to může nebo nemůže říkat, ale nebyla jsem na pohovoru. Vidíte, jaká je důvěra prezidenta ve vás kladena v tom případě. Já nevím, jestli je to důvěra, já si myslím, že… Že se dostatečně znáte? ... spíš jaksi pan, pan prezident moje, moje názory, názory zná a možná, že trošku k tomu přispělo i to, že ví, že jako prosazuju svoje názory, i když jsou odlišné od ostatních. Deník Právo 17. července 2003 napsal, teď cituji doslova: "V senátních kuloárech se mluví o tom, že prezident bude mít potíže i s kandidátkou Dagmar Lastoveckou, protože prý nevykonávala nejméně deset let právnické povolání, což je ústavní podmínka pro výkon soudce Ústavního soudu," konec citátu. Musela jste, paní doktorko, už prokazovat, zda jste nejméně deset let vykonávala právnické povolání, což je formulka z ústavy, která předpokládá kandidaturu člověka na pozici ústavního soudce? Já jsem, když jsem byla vyzvána prezidentskou kanceláří před dvěma nebo třemi dny, abych dodala veškeré podklady, tak jsem dokládala i potvrzení o průběhu svých zaměstnání. Mám tam doloženo šest let zaměstnání nebo sedm let ve Státní bance československé, kde jsem vykonávala jak právní, tak ekonomickou agendu, ale je pravda, že jsem nebyla jaksi vyloženě právník banky. Ono je ale také potřeba říct, že v těchto letech celá jihomoravská pobočka, která měla čtyři sta dvacet zaměstnanců, neměla ani jednoho právníka, takže z toho je vidět, že jsem jaksi fakticky některou tu agendu vykonávala. A potom pět roků jsem působila ve výzkumném středisku družstevního podniku Drutis Brno, kde jsem tedy byla přijímána na inzerát, jako že hledali právníka. Tak… Tedy myslíte, že nebudete mít v Senátu problém s prokazováním toho, zda jste deset let vykonávala právnické služby? Já vím, že samozřejmě jaksi moje právnická praxe vedle těch hvězdných praxí některých kandidátů není srovnatelná, na druhé straně si myslím, že jaksi vyslovit, že je to neústavní nebo protiústavní, já myslím, že ty výklady tohoto ustanovení ústavního jaksi spíš pledují k tomu širokému výkladu, k tomu, že je na posouzení prezidenta a Senátu, zda určitá praxe je dostatečná, zda lze takto posoudit pětiletou praxi ústavně-právního výboru Senátu, půlroční praxi ve Federálním shromáždění, to opravdu bych si já netroufala, netroufala tvrdit. Já myslím, že… Už se vás na to někdo zeptal ze senátních kolegů? Tak jako oficiálně se mě zeptala jedna kolegyně, jednak vím, že někteří senátoři o tom hovořili. Já bych byla ráda, aby se o tom otevřeně mluvilo. Já jsem ofotila ty komentáře, které jsou k dispozici. Předpokládám, že si mě budou zvát kolegové do klubu… Rozumějme komentáře ústavy… Ústavy. ... výklad ústavy. Já předpokládám, že si mě budou zvát do politických klubů, budu vlastně muset absolvovat diskusi ve dvou výborech senátních. A já bych byla ráda, aby se o tom hovořilo, protože když se o tom nemluví, tak by to mohlo působit, že jaksi Senát podpoří svoji kolegyni, aniž by zvážil takovouto věc, která je asi diskutabilní. Ve středu Senát zvolil na druhé funkční období dva dosavadní soudce Ústavního soudu - Vojena Güttlera a Pavla Holländera. Oba dosavadní soudci mluvili v Senátu o deseti letech fungování českého ústavního soudnictví. Hovoří Vojen Güttler. Vojen GÜTTLER, soudce Ústavního soudu České republiky (zvuková ukázka): Ústavní soud působí na území našeho státu České republiky deset let a myslím, že se stal integrální součástí našeho ústavního života. Ústavní orgány, ostatní státní orgány, instituce i občané s ním počítají, vzali ho na vědomí a mnohdy se o jeho nálezy a o jeho právní názory také opírají. Konstatoval ve středu soudce Ústavního soudu Vojen Güttler v Senátu. Jeho slova doplnil Pavel Holländer. Pavel HOLLÄNDER, soudce Ústavního soudu České republiky (zvuková ukázka): Již tady bylo řečeno panem doktorem Güttlerem, Ústavní soud funguje deset let, zapustil kořeny. Já jsem přesvědčen, že ještě nejsou hluboké. Pro vývoj ústavního soudnictví deset let je, je velmi krátká doba. Řekl ve středu v Senátu soudce Ústavního soudu Pavel Holländer. Jaké by podle Dagmar Lastovecké mělo být další desetiletí činnosti Ústavního soudu po největší personální obměně v jeho dosavadní historii? Já souhlasím s tím, co řekli pánové Güttler a Holländer. Já si myslím, že opravdu v ústavním soudnictví je to pouhý začátek a myslím si, že obecně Ústavní soud byl vnímán velmi pozitivně, že opravdu přispěl jaksi v utváření právního…, formování toho právního prostředí, právního vědomí a že by měl v tomto smyslu pokračovat. Já musím říct, že při tom projednávání, při diskusích s kandidáty dosavadními samozřejmě velmi často padala ta otázka na kontinuitu. A myslím si, že jak většina kandidátů, tak většina senátorů se kloní k tomu, že by bylo žádoucí vytvořit tady tu kontinuitu i při té personální obměně. Říkáte, že o Ústavním soudu se hovořilo jako o prestižní instituci, ale ne všichni o ní tak hovořili. Vzpomínáme si na dobu, kdy Ústavní soud v roce 2001 poměrně hodně zasáhl do politického dění tím, že zrušil část zákona o československé…, o České národní bance a také část zákona o volebním systému a část zákona o politických stranách. A politici především Občanské demokratické strany a ČSSD se vyjadřovali o Ústavním soudu jako o další parlamentní komoře jmenované přímo prezidentem republiky. Vadí vám dnes s odstupem a vadilo vám i tehdy, jak politici hovořili o Ústavním soudu a jeho rozhodnutí? Já nevím. Já si myslím, že nemá být vlastně nic jaksi tabuizováno, že prostě není, není nemístné, když někdo vyjádří odlišný názor. Nakonec když si přečteme některé ty nálezy, tak i tam se objevují odlišné názory některých ústavních soudců, takže já… Vy jste tedy měla pro slova Václava Klause, který hovořil o náběhu Senátu jako o parlamentní komoře jmenované prezidentem Havlem, jste měla pochopení? No, tak samozřejmě vždycky záleží na tom, jakým způsobem se určitá věc vyjádří. Já bych to možná takto neformulovala, ale na druhé straně si nemyslím, že by prostě politikové nemohli říct: "Nám se tento nález nelíbí, my s ním nesouhlasíme." Ono to je docela přirozené, protože vlastně zvlášť tam, kde se ruší ty části zákonů, tak vlastně Ústavní soud tím svým nálezem jde proti většině, která byla v parlamentu, čili většině politických stran parlamentních a tak… Takže si na ostrá slova musí zvyknout? No, tak jaksi se dá očekávat, že ti politikové se budou takto vyjadřovat, že budou bránit ten většinový názor, který prosadili v parlamentu, takže já to nepovažuju za nic nepřirozeného. Říkám, je asi potřeba volit třeba ta slova, slova přiměřená. A to s tou třetí komorou, to trošku souvisí možná s něčím jiným, co se otevřelo teď třeba u toho nálezu, který se týkal zákona o soudech a soudcích, kde spíš Ústavní soud už v rámci toho odůvodnění vlastně vede úvahy o tom, jak…, nejenom že nálezem zruší tu příslušnou pasáž zákona, ale v tom odůvodnění vlastně vede úvahy o tom, jak by ta úprava měla vypadat. A to si myslím, že to je taky jako věc, která prostě je potřeba zvážit, kam až Ústavní soud má v takovýchto úvahách zacházet, že někteří… Podle vás by neměl Ústavní soud naznačovat zákonodárným sborům, jak zformovat zákon, budoucí část zákona, aby opět nemohla být zpochybňována? Protože v případě, že se opět někdo obrátí na Ústavní soud s částí zákona o soudech a soudcích, tak se může opět ona dostat na agendu Ústavního soudu a tímto, touto interpretací, jak by mohl zákon vypadat, se tomu snaží, to je má interpretace, soudci Ústavního soudu tomu předejít. Ano, tak je to samozřejmě ta jedna interpretace a samozřejmě ono to…, takhle, ono to nevadí obecně, protože to odůvodnění není závazné, to znamená, že ten zákonodárný sbor nebo vláda, která připravuje zákon, vlastně se tím může či nemusí řídit. Na druhé straně je pravda, že potom už trošku ta slova o té třetí komoře, o tom, že ten Ústavní soud vlastně jakoby sám ten, ten zákon předjímá, jak by měl vypadat, tak tam potom trošku mají zase přeci jenom opodstatnění a myslím si, že jde spíš o to, nalézt, nalézt tu hranici, aby tedy ty úvahy jako nezacházely příliš daleko. Někteří komentátoři si v českých denících berou na paškál to, že prezident Václav Klaus postavil jako kandidáty na pozice ústavních soudců tři aktivní politiky - lidoveckého poslance Miloslava Výborného, vicepremiéra Pavla Rychetského a senátorku občanských demokratů Dagmar Lastoveckou. Vy jste, Dagmar Lastovecká, již dříve řekla, a teď cituji opět doslova: "Že politická minulost nemůže být pro ústavní soudce překážkou ani výhodou," konec citátu. Na kolik je ovšem pro soudce Ústavního soudu svazující politická současnost? Rozumějme to, že není téměř žádný distanc mezi jeho politickou současností a mezi tím, že se stane soudcem Ústavního soudu. Já si myslím, že to…, že je to…, prostě, že záleží na té konkrétní osobě. Když se nakonec ohlédneme zase zpátky na ten Ústavní soud, který teď skončil, tak skoro polovina jeho soudců vlastně přišla také jako poslanci České národní rady, Federálního shromáždění, z politických stran a myslím si, že nikdo jejich postoje a jejich rozhodování zásadním způsobem nezpochybnil. Samozřejmě každý člověk má nějaké názory. Vlastně i ten, kdo nepřichází z politické strany, tak přeci nějaký politický názor má a tudíž bude samozřejmě jaksi podle toho svého názoru postupovat i při posuzování určitých kauz. A samozřejmě, pokud by to měl být člověk, který, a to si myslím, že všichni nakonec ví, jestli je tak spjat se stranickým sekretariátem, že by měla být obava, že na Ústavním soudu bude poslouchat nějaké stranické pokyny, anebo se dívat na to, kdo je předkladatelem toho návrhu, tak to by bylo špatně. Když ve středu předstoupil před Senát Pavel Rychetský k možné budoucí podjatosti sebe sama jako ústavního soudce a nyní již téměř bývalého vicepremiéra pro legislativu uvedl: Pavel RYCHETSKÝ, místopředseda vlády, ministr spravedlnosti České republiky (ČSSD) (zvuková ukázka): Chtěl bych říci, že tam, kde jsem byl předkladatelem zákona, i když zákon o Ústavním soudu říká, že nejde o konflikt zájmů, tam bych samozřejmě jako soudce Ústavního soudu nepovažoval za možné jednat o ústavnosti takového zákona a myslím si, že by bylo na místě vyloučit se proto, že člověk se v takovém případě u svého, promiňte mi to, dítěte nemůže cítit zcela nepodjatý. Uvedl v Senátu Pavel Rychetský. Cítíte nějaký takový zákon nebo nějakou věc, v níž byste jako Pavel Rychetský při představování v Senátu upozornila na svou podjatost? Tak já si myslím, že to se, to se dá těžko říct obecně. Pavel Rychetský zmiňoval v rozpravě konkrétní právní normy, zmiňoval zákon o ombudsmanovi, zkrátka zmiňoval ty zákony, které mu patří, které on navrhoval. Argumentoval proti obecnému názoru, že je zodpovědný za legislativu jako celek. Já si myslím, že v tom parlamentu je to trošku jinak, že prochází některé zákony, které třeba vůbec neprojdou naším výborem a které znám okrajově, já nevím, o nějaké České obchodní inspekci nebo energetický zákon, kde jako v žádném případě se ve vztahu k němu ani teď, ani nikdy jindy nemůžu cítit podjatá. Na druhé straně zákony, které třeba prošly ústavně-právním výborem a například jsem k nim byla zpravodaj a měla jsem třeba na ně jiný pohled, předkládala jsem k nim pozměňovací návrhy, byla jsem s nimi v Poslanecké sněmovně, tak to jsou zákony, které bych já cítila trošku jako svoje dítě tak jako Pavel Rychetský tyto, které připravoval. A tam samozřejmě… To zvážíte? Já si myslím, že obecná otázka podjatosti je především… Asi víte, proč se i na to ptám, protože ten, řekněme, v uvozovkách, starý Ústavní soud nebo první desetiletí Ústavního soudu skončilo sporem někdejšího předsedy Miloše Holečka a místopředsedkyně Elišky Wagnerové kvůli jednomu Interview BBC a slovům Elišky Wagnerové o podjatosti, která pronesla právě v souvislosti se zákonem o soudech a soudcích. Jak si vy interpretujete celý spor a mrzí vás, že k němu došlo? Já si, já bych se nerada jaksi vyjadřovala k tomu, k tomu sporu jako nebo k meritu toho problému. Já především si myslím, že je to opravdu trošku nešťastné, že takovýto problém se jaksi takto veřejně prezentoval v úplném závěru fungování Ústavního soudu a že měl být především projednán, ať už tedy mezi těmi jednotlivými lidmi, anebo v organizačním plénu, ale v takovéto… To znamená, že Miloš Holeček asi udělal chybu, když to neprojednal na půdě. Jak se to říká, že špinavé prádlo se pere doma? Já si myslím, že…, takhle, že především ty věci měly být vyjasněny, že, protože tam se teď hovoří o tom, zda tedy bylo upozorněno na tento rozhovor nebo nebylo. A tak se mně zdá nešťastné, jako opravdu to prát na veřejnosti, když se to napřed nevydiskutovalo na té půdě. Ale samozřejmě ta otázka podjatosti, si myslím, že je opravdu ten subjektivní pocit, kdy člověk ví, že se nemůže na tu věc podívat jaksi zvnějšku, ale, že už tam ta vazba nějaká z minulosti je. Někteří senátoři kritizovali prezidenta, že na osm míst ústavních soudců navrhuje osm kandidátů. Musím se vás teď zeptat jako předsedkyně ústavně-právního výboru Senátu, měl dát prezident Senátu větší výběr, to znamená, že měl na osm míst navrhnout více kandidátů? No, to já si teda nemyslím. Já, já si myslím, že jaksi prezident sám zváží, že toto je výsostné jeho ústavní právo, aby navrhl, aby jaksi si udělal nějakou představu o tom složení Ústavního soudu, o persónách, které tam budou. Teď hovoříte za prezidenta. Vám jako senátorce nevadí, že tím je možné interpretovat, že Senát je de facto taková pošta, která orazítkuje… Ne, ne, ne, to rozhodně není. Nakonec včera se to také ukázalo, ale myslím si, že on…, že není ta věc postavena takovým způsobem, že by prezident měl poslat do Senátu třicet jmen a Senát by si vybíral. On přece žádá o vyslovení souhlasu, nikoliv o nějaký výběr, takže on řekne ten počet jmen a Senát s těmi jmény prostě buď vysloví nebo nevysloví souhlas. Prezident Václav Klaus se však dočkal, jak jste naznačila, jednoho nesouhlasu, a to v případě právníka Aleše Pejchala, který, který v Senátu neprošel. Měl by prezident trvat na tom svém stanovisku a Senátu opět předložit tuto kandidaturu? Tak já si myslím, že jako z toho právního hlediska tomu nic nebrání, ale myslím si, že pouze, aby tento návrh znovu přišel, že by asi nevedlo k tomu cíli, kterého chce prezident dosáhnout. Samozřejmě je možné vést třeba i určité politické konzultace, protože jsou to dvě instituce, které se na tom mají podílet. Možná, že třeba některé věci by šly vyjasnit, některé výhrady, určité části senátorů, že by šly nějakým způsobem vysvětlit a potom by to mohlo mít smysl. Ale aby pouze tak přišel znovu tento návrh, to si myslím, že by nebylo šťastné a nemělo by to rozhodně šanci na jiné řešení. Aleši Pejchalovi vyčítali především lidovečtí senátoři například to, že se…, že měl těsnou vazbu na ministerstvo kultury v případu stanoviska ke kauza Oldřicha…, Františka Oldřicha Kinského. Stejně tak část senátorů vyčítá Vladimíru Balášovi, že se podílel na formulování stanoviska ke kauze IPB a navíc k dalším stanoviskům. Myslíte si, že tyto námitky jsou na místě a máte s tím třeba i v případě dalšího, teď už spolukandidáta Vladimíra Baláše, vy problém? No, já myslím, že obecně je to tak, že opravdu se nedá říct, co který ten člověk má splňovat nebo co nesmí mít za vlastnosti, předpoklady, kroky, které učinil. Pak jsou zde ovšem principy vyšší mravní, řekněme. Ale já právě chci říct, že já jsem přesvědčená z těch všech diskusí a z toho projednávání, že prostě všem senátorům jde o to, aby Ústavní soud nadále byl důvěryhodná instituce, aby byl garantem dodržování lidských práv, svobod, ústavnosti, demokracie, ale bohužel každý má trošku jinou představu, co ten kandidát má splňovat a co nesmí mít. Předpokládám správně, že vy si nevyzvednete stejně jako Pavel Rychetský lístek, až se bude hlasovat o vás? Tak to určitě ne. A je pro vás Vladimír Baláš, zase se zmiňuji o tomto jménu, které je v Senátu prý hodně problematické, pro vás je důvěryhodným kandidátem? No, tak já bych jako vůbec nepovažovala za slušné, za prvé, obecně ve chvíli, kdy je něco projednáváno, jaksi dopředu dávat v personálních věcech, jako senátorka dávat stanovisko a v této situaci, ve které jsem se teď ocitla, už, už vůbec ne. Já jsem pana doktora poznala jako šéfa Ústavu státu a práva, kdy jsme ho několikrát zvali do ústavně-právního výboru, a musím říct, že vždycky jaksi tam vystupoval velmi seriózně a fundovaně. Konstatuje předsedkyně ústavně-právního výboru Senátu Parlamentu České republiky a především kandidátka na pozici ústavní soudkyně Ústavního soudu České republiky Dagmar Lastovecká. Děkuji za vašich třicet minut, které jste věnovala rozhlasové stanici BBC a někdy příště na shledanou. Děkuji za pozvání. Na shledanou. Takové bylo Interview BBC. Transkripci Interview BBC pořizuje společnost NEWTON I.T. a neprochází jazykovou úpravou BBC. Citace rozhovoru v médiích | |||||||||||||||
| | |
| ||
 Ptejte se našich hostů | ||
| |
| Předcházející rozhovory: | |
| |
 | Karel Čermák |
| Milan Kubek |
| Cyril Svoboda |
| | |
| ||
| Akciové trhy: 01:09 GMT | ||
| FTSE | 6406.80 | -11.00 |
| Dow Jones | 12525.7 | -48.11 |
| Nasdaq | 2467.70 | -9.91 |
| FTSE má zpoždění 15 min, Dow a Nasdaq 20 min | ||
