| |
 | |
| |
| Zprávy | |
| Svět | |
| ČR | |
| Británie | |
| Přehledy tisku | |
| Analýza | |
| Anglicky s BBC | |
| AUDIO | |
| Dobré ráno | |
| |
Zprávy | |
| Svět o páté | |
| Svět o šesté | |
| Interview | |
| |
| SERVIS | |
| Frekvence | |
| Programy | |
| Kontakt | |
| Pomoc | |
| Redakce | |
| LANGUAGES | |
 | |
 | |
 | |
 | |
 | |
 | |||||||||||||||
| středa 9. července 2003, 18:00 SEČ | |||||||||||||||
| Libor Ambrozek | |||||||||||||||
| |||||||||||||||
Libor Ambrozek nesouhlasí se zvyšováním podílu energie vyráběné z jádra, jak navrhuje ministr průmyslu a obchodu Milan Urban.
Citace rozhovoru v médiích Ministerstvo průmyslu a ochodu předložilo veřejnosti k debatě koncepci budoucí energetické politiky České republiky. Dokument počítá s další těžbou uhlí a využíváním energie z jádra. Ministr průmyslu a obchodu Milan Urban charakterizuje základní teze z energetické koncepce pro BBC těmito slovy. Milan URBAN, ministr průmyslu a obchodu (ČSSD) (zvuková ukázka): Musíme vycházet tedy z principu, od kterých se ta koncepce vyvíjí. My vycházíme z principu bezpečnosti a spolehlivosti dodávek, to znamená bezpečnosti nejenom ve smyslu havárií a podobných záležitostí, ale ve smyslu pravidelných dodávek. Ve smyslu spolehlivosti lze to chápat tak, že nebudeme závislí na různých rizích cizích zdrojů a podobně. A z těchto dvou vizí vychází jaksi ta základní, a to je nezávislost. Nejen o ekologických rozměrech budoucí energetické politiky České republiky bude následujících třicet minut. Vítejte ve světě otázek a odpovědí, od mikrofonu co nejsrdečněji zdraví Václav Moravec. Pozvání přijal, k protějšímu mikrofonu usedl ministr životního prostředí České republiky Libor Ambrozek. Dobrý den. Dobrý den. Jako výzvu jste podle svých slov vzdal před rokem post ministra životního prostředí. Citujme slova Libora Ambrozka doslova: "Mám radost, že mám možnost pokusit se ovlivnit věci k lepšímu, úspěchy jsou ale strašně křehké a nestálé." Můžete říci, co si po roce považujete jako posunutí věcí k lepšímu v oblasti životního prostředí? Já myslím, že se daří plnit takový ten základní cíl, který jsme si s mým týmem předsevzali. To znamená obnovit dílčím způsobem narušenou prestiž resortu životního prostředí, aby byl skutečně rovnocenným partnerem ekonomickým resortům a mohl se vyjadřovat ke všem problémům, které jsou spojeny nejenom s ochranou životního prostředí ale i s oblastí ekonomicko-sociální. To se daří. Na kterých problémech konkrétně byste zmínil to, že se to daří? Já bych tady zmínil dvě oblasti, jedna je spolupráce s resortem zemědělství, kde vlastně po letech různých tahanic jsme tentokrát bez problémů předložili Poslanecké sněmovně novelu zákona o vodách a rozjela se spolupráce nejenom na úrovni ministerské, ale i na těch úrovních nižších. A tou druhou oblastí je spolupráce s ministerstvem průmyslu a obchodu na zákoně o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů, což je norma, která bude mít do budoucna zásadní význam ve zvýšení podílů obnovitelných zdrojů energie a zatím práce toho týmu obou resortů probíhá velmi dobře a ten zákon by měl být na podzim předložen vládě. Deník Mladá fronta DNES při hodnocení roku existence vlády premiéra Špidly napsal: "Právě práce Libora Ambrozka, jako ministra životního prostředí," citujme doslova. "Snaží se navrátit svému úřadu ztracenou prestiž, nezasáhl proti Spolaně, je téměř neviditelný." Jak byste vyvrátil, že jste neposunul v pozici ministra životního prostředí k lepšímu problémy kolem chemičky Spolana Neratovice? Tady samozřejmě redaktoři Mladé fronta mají právo na své hodnocení. Já bych chtěl říci, že okamžitě po povodních ministerstvo životního prostředí ve spolupráci s dalšími, ať už to bylo ministerstvo životního prostředí, veterinární správa, státní hygienická služba dalo dohromady odbornou komisi a osmnáct předních českých expertů zpracovali velmi podrobně měření jak znečištění kolem těch hlavních objektů ve Spolaně, také kontaminaci spodních vod, kontaminaci zemin kolem závodů. Ta studie je k dispozici a navrhli vlastně další postup. Ale to, co považuji za nejvýznamnější je, že ve spolupráce s Fondem národního majetku se nám podařilo na ty dva hlavní objekty, které jsou zásadním zdrojem znečištění, to znamená na objekt malgámové elektrolýzy, kde je obrovská kontaminace rtutí, tak na tyto dva objekty s dioxiny vlastně uzavřít smlouvy s firmami, které budou provádět tu sanaci a v současné době se vlastně rozbíhají pilotní projekty na sanaci a končí do průzkumu, aby mohly začít i vlastní práce. To znamená, že vlastně jsme udělali zásadní krok spolu s Fondem národního majetku při další likvidaci toho zdroje znečištění. Vy jste hovořil o Státní veterinární správě, ta zjistila podle svých výzkumů, že vejce, ryby a drůbež jsou v okolí Spolany nepoživatelné nebo obsahují poměrně velké množství škodlivých látek, které jsou zdraví nebezpečné. Kdo za to podle vás nese zodpovědnost a je možné dávat do souvislosti tuto věc s aktuálním vývojem v chemičce? Já si myslím, že to nelze spojovat, protože tam se jedná především o kontaminaci z výrob, které v areálu Spolany probíhaly v padesátých až šedesátých letech. O tom se nemluví příliš často, ale ty objekty, které se vlastně letos začnou sanovat, tak jsou uzavřeny zhruba od roku 1970. To znamená, že je to zátěž, která vznikla před více než třiceti lety a opravdu se tam tehdy vyráběly látky, které jsou zdraví velmi škodlivé a ty jejich zplodiny také. A bohužel ... Podle vás tedy nemá a z těch výzkumů a průzkumů, které vy máte k dispozici jako ministerstvo životního prostředí společně se Státní veterinární správou není možné říci, že aktuální provoz chemičky je ekologickou zátěží pro oblast Neratovice? Tak to určitě nelze říci, protože řada těch látek, které se našly v koncentracích překračujících mnohonásobně limity, tak ty se u nás desítky let nevyrábějí, to znamená, že je to skutečně stará zátěž. Ale my samozřejmě tlačíme na to, aby podnik Spolana ty současné provozy měly zpracovaný havarijní plán tak, jak to ukládá nový zákon o prevenci havárií, aby ten plán byl řádně projednán a počítali s problematikou povodní, jak se ukázalo loni v srpnu. A chceme takto mít i pod kontrolou vlastně i ty současné provozy, ať už ve Spolaně nebo i v ostatních chemických závodech. Hovořil jste o rok starých povodních. Když před rokem média v souvislosti s povodněmi v jižních, středních a severních Čechách referovala o úniku chlóru z neratovické Spolany, tak jste v té souvislosti 27. srpna pro BBC uvedl. Libor AMBROZEK, ministr životního prostředí (KDU-ČSL) (zvuková ukázka): No, například podle zákona o ochraně ovzduší je jasná povinnost provozovatelů těch velkých zdrojů znečištění, mezi které Spolana patří, informovat veřejnost o následcích poruchy nebo jiné příčiny. Mají povinnost informovat neprodleně inspekci a správní úřady podle krizového zákona. To znamená, že pokud v případě těchto úniků chlóru Spolana informaci včas nepodala, tak jsme schopni zahájit správní řízení a Česká inspekce životního prostředí může Spolaně uložit za toto porušení zákona pokutu až ve výši dvou milionů korun. Tolik archivní slova ministra životního prostředí Libora Ambrozka z 27. srpna 2002 v rozhovoru pro BBC. Přijde Liboru Ambrozkovi po roce, že státní instituce nezůstaly obyvatelům v okolí Neratovic a Spolany nic dlužné v souvislosti s únikem chlóru ze Spolany? Co se týká konkrétního případu úniku chlóru, tam Česká inspekce životního prostředí zahájila správní řízení proti Spolaně a udělí ji pokutu ve výši jedné a půl milionu korun. Vy si myslíte, že to je dostatečný trest za to, že nebyl, že Spolana vlastně ne zcela pravdivě referovala o úniku chlóru. Jestli se nemýlím, tak horní výše oné pokuty může být až dva miliony podle zákona. Ano, já jsem přesvědčen, že z hlediska možností České inspekce životního prostředí, že je tohle rozhodnutí velmi tvrdé. A dopady na životní prostředí v souvislosti s únikem chlóru? Co se týká úniku chlóru, ta část, která unikla do vody, tam nebyly zjištěny zvýšené koncentrace. Co se týká úniku do ovzduší, tam byly i žaloby některých zemědělců na Spolanu, stejně tak majitelů, pokud vím, majitelů lesních školek. A tyto záležitosti zatím nebyly rozhodnuty. Měření, která potom proběhla, tak ten zvýšený výskyt nepotvrdila, protože samozřejmě ten chlór se velmi rychle zase dostává pryč a nesetrvává dlouhou dobu na tom místě. Takže je to velmi obtížně prokazatelné, že to případné poškození rostlin vzniklo právě tím únikem chlóru nebo jiných chemických látek. Po roce poučení tedy je zjevné podle vašich informací, která máte k dispozici, se nyní tlačí na chemičky nejen v okolí vodních toků, významných toků, aby měly připravené havarijní plány, aby se případ Spolana neopakoval. To samozřejmě chemičky musí mít stejně jako další podniky ty plány připravené na základě zákona, který platí od roku 2002. Ale to, co je vlastně nové po povodních, že jsou ty plány projednávány s mnohem větším důrazem právě na ochranu proti povodním a na ochranu na více než stoletou vodu, protože ukázal ten příklad Spolany nebo i Spolchemie, že není možné počítat jenom s banálními situacemi, ale že ty plány musí být připraveny na všechno. Jsou už ty ony plány v nejvýznamnějších chemičkách připraveny na všechno? Ty plány projednávají krajské úřady. Ta kompetence přešla odborům životního prostředí na krajských úřadech a mám informace, že plán Spolany již byl projednán, u těch dalších chemiček jsem přesvědčen, že už to také proběhlo, ale tam nemám úplně přesné informace. Hovořili jsme o starých ekologických zátěžích v souvislosti se Spolanou, tam jste ostatně vy rovněž před rokem pro BBC uvedl, že Spolana je poučením, abychom staré zátěže odstranili co nejrychleji. Chemičky u řek jsou ohroženy kdykoliv, a to povodní, tolik váš citát. Tedy myslíte si, že skutečně po roce je možné říci, že v souvislosti s odstraňováním ekologických zátěží v případě Spolany a dalších významných chemiček došlo k urychlení celého procesu? Tady musím říci, že došlo u mnoha podniků k výraznému urychlení. Není to jenom příklad Spolany, který jsem uvedl, kde si myslím, že ta událost povodní velmi posunula likvidaci objektu jak s dioxiny, tak s amalgamovou elektrolýzou. Ale jsou to příklady třeba podniků Tonaso v Ústí nad Labem, v Neštěmicích, Efedrinky v Roztokách u Prahy, Syntézie v Pardubicích a nebo Ústavu jaderného výzkumu v Řeži, kde ty práce vlastně byly urychleny, kde byly podepsány smlouvy mezi Fondem národního majetku a nabyvateli, kde v těchto měsících začíná sanace těch ekologických škod. Znamená to, že celkový proces ... Kdy vlastně by mohl skončit celkový proces odstraňování starých ekologických zátěží, které souvisejí s předlistopadem osmdesát devět a které jsou vázány na prostředky z Fondu národního majetku? To není určitě jednoduchá otázka. Vy jste zmínil oblast těch starých ekologických zátěží, která je v působnosti Fondu národního majetku. Bohužel ani to nejsou všechny škody. Paralelně běží odstraňovaní škod po sovětské armádě, které jsou přes rozpočet ministerstva životního prostředí, kde už byla utracena víc než miliarda a ta sanace se chýlí ke konci. Ale co se týká těchto vlastně největších ekologických zátěží, které Fond národního majetku na sebe převzal, určité závazky při privatizaci. Tak tam se jedná za těch zhruba dvanáct let, vlastně se nashromáždilo dvě stě šedesát sedm smluv s garancemi v celkové výši více než sto čtyřicet dva miliard korun. To znamená, to jsou obrovské závazky, které Fond národního majetku má. Rozumím-li vám správně, tak ekologické zátěže po sovětské armádě, která byla v Československu respektive na území České republiky od roku 1968 končí a stála daňové poplatníky miliardu korun. Pak je zde, jak říkáte, dvě stě šedesát sedm projektů za garance v celkové výši sto čtyřicet dvě miliardy korun, a to jsou privatizované podniky a staré ekologické zátěže firem. Kolik už bylo utraceno a kolik podniků vlastně už prošlo tím procesem odstraňování ekologických zátěží? V současné době podle těch čísel, které jsou k dispozici, tak ty výdaje zatím činily více než patnáct miliard korun, z toho tři celé dvě miliardy v roce 2002. To ukazuje, že ten proces se teprve teď výrazně rozjíždí, že ty první roky byly spíše startovní, že byly odstraněny menší zátěže v menších podnicích a že teď jsme na začátku sanací, jako je třeba Spolana nebo jako jsou laguny v Ostravě, kde vlastně na náš návrh vláda svým usnesením umožnila sanace v této lokalitě také ve výši několika miliard korun. Takže ty hlavní výdaje nás teprve čekají. Zatím bylo řádově několik desítek menších podniků sanováno tak, že ministerstvo životního prostředí s tím ukončením sanace souhlasilo. Náměstek ministr financí Eduard Janota v rozhovoru BBC říká, že příjmy z privatizací v následujících letech nepůjdou do státního rozpočtu, ale právě na odstraňování starých ekologických zátěží. Hovoří Eduard Janota. Eduard JANOTA, 1. náměstek ministra financí (zvuková ukázka): Protože ne celé inkaso, které získáme z privatizace, bude jaksi volně k dispozici. Existuje celá řada závazků z privatizace, a to let 1993 a dále, kdy jsou některé ještě ekologické škody nedořešené a celá řada projektů, která budou financována v rámci projektů, které souvisejí s privatizacemi. Náměstek ministra financí Eduard Janota hovoří o desítkách miliard korun, které z rozpočtu Fondu národního majetku ještě půjdou na odstraňování starých ekologických zátěží. Když jste vy, pane ministře životního prostředí Libore Ambrozku, zmínil sto čtyřicet dvě miliardy korun. To jsou garance nebo je možné, jak naznačuje Eduard Janota, že by mělo jít pouze o sedmdesát až osmdesát miliard korun z privatizace? Ty závazky ve výši sto čtyřicet dva miliard korun jsou garancemi. To znamená ... ... že ta částka bude nižší? Ta částka by měla být nižší. Jsou samozřejmě případy, kdy se při podrobné analýze rizik ukáže, že to ekologické zatížení je větší, ale ve většině případů se daří samozřejmě vyplácet jenom menší částku. Je to proto, že ty garance se poskytovaly vlastně až do výše hodnoty privatizovaného majetku. A samozřejmě ti nabyvatelé se snažili na základě ekologického auditu žádat o co nejvyšší garance, aby měli prostor a nemuseli případně doplácet ze svého, a proto je možné, že ta reálná částka bude někde na úrovni poloviny závazků, které zatím Fond národního majetku na sebe převzal. Hovořil jste o tom, že rok 2003 je klíčový proto, že začínají ony sanace těch největších podniků a odstraňování ekologických zátěží v největších firmách. K tomu ovšem potřebujete z fondu národního majetku peníze. Je reálné, že v dohledné době ty peníze mít budete, aby se celý proces nezbrzdil? To je spíš otázka pro ministra financí než pro ministra životního prostředí, ale ... Předpokládám, že vy tu otázku kladete jako ministr životního prostředí, protože je to váš resort? Je pravda, že vláda se snaží řadu těch nedokončených privatizací dotáhnout do konce. Na každé vládě je rozhodováno o některých menších záležitostech a samozřejmě, že na některé ty závazky si fond národního majetku bere určité překlenovací částky, aby ty sanace mohly probíhat tam, kde už jsou podepsané smlouvy a tam, kde už ty projekty běží, aby vlastně nedlužili firmám, které sanace provádějí. Další téma budoucí energetická politika země. Ministerstvo průmyslu a obchodu předložilo veřejnosti k debatě novou energetickou koncepci země do roku 2030. Ze šesti variant doporučuje resort ministra Milana Urbana takzvanou variantu zelenou. Ministr průmyslu a obchodu Milan Urban shrnuje pro BBC hlavní principy nové koncepce těmito slovy. Milan URBAN, ministr průmyslu a obchodu (ČSSD) (zvuková ukázka): Musíme vycházet tedy z principů, ze které se ta koncepce odvíjí. My vycházíme z principu bezpečnosti a spolehlivosti dodávek, to znamená bezpečnosti nejenom ve smyslu havárií a podobných záležitostí, ale ve smyslu pravidelných dodávek. Ve smyslu spolehlivosti lze to chápat tak, že nebudeme závislí na různých rizích cizích zdrojů a podobně a z těchto dvou vizí vychází jaksi ta základní, a to je nezávislost. Stručně řečeno, nová energetická koncepce sází především na těžbu uhlí a energii z jádra. Vojtěch Kotecký z Hnutí Duha míní, že nová verze energetické politiky je horší než verze předchozí, citujeme doslova: "Navrhuje, aby Česká republika dále zůstala mezi evropskými rekordmany ve znečištění, obnovila zbourání vesnic kvůli těžbě uhlí a stavěla nové atomové reaktory." Přijde citovaná charakteristika ministru životního prostředí Liboru Ambrozkovi jako trefná? Ta charakteristika Vojtěcha Koteckého je samozřejmě velmi tvrdá. Ptal jsem se, zda je trefná. Já pevně věřím, že výsledná podoba energetické politiky, kterou schválí tato vláda, si takové hodnocení nezaslouží. Byl bych si to nepřál, protože ministerstvo průmyslu vycházelo vlastně při tvorbě té energetické politiky jenom z těch dvou základních předpokladů nebo priorit, a to je ta bezpečnost zásobování energií a bezpečnost provozů. Já jsem přesvědčen, že těch priorit musí být více, že mezi priority té energetické politiky, stejně jak je to ve všech vyspělých zemích světa, musí patřit také šetrné využívání přírodních zdrojů a především také ochrana klimatu a snižování emisí znečišťujících látek. Takže ve světle dalších priorit bychom měli určitě diskutovat o větším podílu obnovitelných zdrojů energií, větším podílu úspor a jsem přesvědčen, že jednou z komodit diskutovaných, by měl být také plyn jako čisté palivo. Chcete tím říci, že ministerstvo průmyslu a obchodu totálně pominulo při tvorbě nové energetické politiky ekologický rozměr? No, nedá se říci, že totálně, ale musím říci, že ten ekologický rozměr je tam velmi oslabeně, že sice ministerstvo průmyslu nevynechalo ten osmiprocentní závazek České republiky, které vyjednalo v přístupové smlouvě k Evropské unii, to znamená, že do roku 2010 bude náš podíl výroby energie z obnovitelných zdrojů činit osm procent, ale že tam ty další aspekty chybí, a myslím si, že je to škoda, že ta koncepce to také vlastně až teď začíná být diskutována z veřejností. Máme určitě ještě dost času, ale jsem přesvědčen, že ta politika nemůže vycházet jenom z té části zdrojové, to znamená z toho, kolik tady máme uhlí nebo uranu, ale že musí reflektovat také tu stránku spotřeby. My máme obrovské rezervy v té energetické účinnosti. Znamená to, že Česká republika je příliš energeticky náročnou zemí podle vás a ministerstvo průmyslu a obchodu společně s vámi, protože ministerstvu životního prostředí, nemýlím-li se, do konce roku se vyjádří v rámci připomínkovému řízení k oné energetické koncepci ministerstva průmyslu a obchodu. Znamená to, že vy budete chtít akcentovat především rozměr těch úspor, že Česká republika je energeticky náročnou zemí? Česká republika patří opravdu mezi země velmi energeticky náročné, konkrétně tedy významná část našeho průmyslu, protože pořád je jednotka elektrické energie na výrobu mnohem vyšší než v evropských zemích. Jsou také o třetinu vyšší naše měrné mise oxidu uhličitého. To znamená, že my budeme v tom procesu posuzování vlivu té koncepce na životní prostředí akcentovat především, a ministerstvu životního prostředí to přísluší, ty dopady na životní prostředí. To znamená, že budeme akcentovat větší podíl obnovitelných zdrojů, že budeme akcentovat také větší prostor pro úspory a pro šetrné využívání přírodních zdrojů. Myslím si, že bychom měli také vést diskusi o těch limitech těžby uhlí, kterou ministerstvo průmyslu otevřelo, protože zatím tady platí několik let staré usnesení vlády, že jsou určité hranice, za které se uhlí těžit nebude, což dává samozřejmě jistotu mnoha obcím především v severních Čechách. Ministr Milan Urban v té koncepci navrhuje prolomit tu hranici. Pro vás jako pro ministra životního prostředí je ta hranice neprolomitelná? Ministr průmyslu navrhuje svěřit rozhodování o této hranici obcím. To znamená, pokud tedy obce se dohodnou s těžařskou společností, že se přestěhují, tak aby bylo možné ty limity prolomit. Obce za to mohou dostat samozřejmě velké kompenzace, to znamená, že je zde jistý návrh k prolomení z postu ministra průmyslu a obchodu. Ptám se, zda pro vás tento návrh je totálně nepřijatelný? Já jsem přesvědčen, že se na to musíme zeptat nejprve těch obcí, zda považují tuto svou kompetenci za dostatečnou a chtěl bych říci jasně, že v případě, že obce budou mít z tohoto obavy, takže budeme trvat na zachování územních limitů, protože zvyšování těžby uhlí není řešením. Dnes už jsou k dispozici uhelné elektrárny takzvané clean of technologies, to znamená čisté uhelné technologie, které na principu /nesrozumitelné/ dokáží vyrábět energii dvakrát efektivněji než ty současné. To znamená, že nebude možná ani pro výrobu toho potřebného množství energie potřeba tak výrazně těžit uhlí, jak se domnívá ministerstvo průmyslu a obchodu. Pokud by zůstala nová energetická politika ve variantě, té takzvané variantě, jak ji veřejnosti doporučil ministr průmyslu a obchodu Milan Urban, zvedl byste ve vládě pro ni ruku, ano, nebo ne? Pro mě osobně je tam velkým problémem otázka toho dalšího možného rozvoje jaderné energetiky, protože součástí našeho volebního programu bylo zachování těch stávajících parametrů, to znamená žádný další rozvoj, a pokud by tam mělo být i to prolomení důlních limitů bez souhlasů obcí, tak pro takovouto podobu bych ruku zvednout nemohl. Ale já myslím, že proto je tady od toho půl roku diskuse a osobně si myslím, že by to neměla být hra, která z těch šesti variant to bude, protože ty varianty jsou velmi hrubě nahozeny, ale že by výsledkem měla být varianta, která nebude zelená jen podle názvu, ale která bude přece jenom trochu zelenější podle obsahu. Ta zelená podle obsahu zelená není, to jste jasně řekl. Troufám si říci, že ne příliš. Ministr průmyslu a obchodu Milan Urban, a vy jste to naznačil, přiznává v rozhovoru pro BBC, že nová energetická koncepce země počítá se zvýšením podílu energie vyráběné z jádra. Opět má slovo ministr Milan Urban. Milan URBAN, ministr průmyslu a obchodu (ČSSD) (zvuková ukázka): Počítáme s podílem a významným podílem energie vyrobené z jádra, počítáme tedy i s využitím Jaderné elektrárny Dukovany. Počítáme s nějakou modernizací. Podíl jaderné energie by měl být vyšší, než je dnes, a to znamená, že o tom budou muset rozhodnout naši nástupci okolo roku 2015, jestli jít tímto směrem, a tedy učinit nějaké definitivní závěry. My si myslíme, že jaderná energie je bezpečná, je do budoucnosti, pokud nechceme zvyšovat dovozy. A je také možné, že budou nové technologie, které dokáží lépe využít jaderné palivo, než je tomu dnes. Argumenty ministra průmyslu Milana Urbana v rozhovoru pro BBC. Pro vás je asi nepřijatelné prodlužovat životnost Jaderné elektrárny Dukovany? To zatím nebylo předmětem žádných diskusí a domnívám se, že by muselo dojít asi k velmi výrazné modernizaci této elektrárny, protože patří mezi ty staré. Navíc je tady nedořešená záležitost trvalého úložiště radioaktivního odpadu. Já bych si také velmi přál, jako ministr Urban, aby se podařilo vyvinout technologie, které by umožnily mnohem větší podíl využití energie, která se skrývá v jádru, pokud už ty elektrárny máme. Zatím se to ovšem vědcům nepodařilo a náš plán předpokládá, že budeme jaderné úložiště budovat do roku 2060, nicméně v Evropské unii se diskutuje možnost posunout tento termín na rok 2018, což myslím, že by vyvolalo České republice velké problémy a jsem přesvědčen, že bez dořešení těchto záležitostí není možné uvažovat o dalším rozvoji jaderné energetiky. Nová jaderná energetická koncepce počítá s tím, že z obnovitelných zdrojů bude Česká republika v roce 2010 vyrábět osm procent energie. Nemýlím-li se, vy jste i v rozhovoru pro BBC označil toto procento za reálné a procento vyšší by podle vás do roku 2010 bylo spíše planým slibem. Je to tak, je to správná interpretace? Ano, já považuji těch osm procent za realistické číslo s tím ovšem, že narozdíl od ministerstva průmyslu a obchodu se nedomnívám, že po roce 2010, by ten podíl už téměř neměl růst, ale naopak si myslím, že by se měl otevřít prostor pro další zvyšování toho podílu především v oblasti sluneční energie. Můžete naznačit, jak byste si představoval křivku, tedy nárůst podílu energie vyráběné z obnovitelných zdrojů po roce 2010? Tedy vezměme mezníky po pěti letech rok 2015, 2020. Jen pro zajímavost pro posluchače Evropská unie, nemýlím-li se, tak schválila zhruba jednadvacet procent podílu elektřiny vyráběné z obnovitelných zdrojů k roku 2010. To znamená, že zatímco Česká republika osm procent Evropská unie jednadvacet. Tam ovšem je velmi rozdílná pozice zemí uvnitř Evropské unie, protože velmi záleží na přírodním potenciálu jednotlivých zemí. Země, které mají velký potenciál především v té oblasti vodních, vodní energie, tak mají ta čísla opravdu obrovská. Já si myslím, že u nás je největší potenciál v té oblasti biomasy, v oblasti sluneční energie. S tou větrnou si nejsem tak jist. Já bych tady nerad uváděl nějaká čísla přes těch deset procent, jsem přesvědčen, že v horizontu těch dalších desetiletí by ten potenciál České republiky až někam k těm třiceti procentům mohl jít, ale záleží to také na ... Bylo by to hezké, rok 2030 a třicet procent energie z obnovitelných zdrojů. Samozřejmě by to bylo krásné, ale musíme také brát v úvahu ekonomické možnosti a tam v mnoha případech právě, když stoupá vlastně počet těch instalací obnovitelných zdrojů, tak se postupně snižuje jejich výrobní cena. To znamená, že to bude také právě záležet na prostoru, který ty obnovitelé zdroje u nás dostanou. Teď velmi stručně k dalším tématům. Vy jste před časem avizoval, asi před čtvrt rokem, svůj záměr vypsat konkurz na nové vedení Národního parku Šumava, s nímž jsou nespokojeni například ekologické organizace a nejen ony. Kdy bude výběrové řízení vypsáno? My jsme se spolu s náměstkem sekce ochrany přírody a krajiny rozhodli pro postup, kdy nejprve předložíme odborné veřejnosti a obcím na Šumavě novou koncepci péče o národní park. Ta bude v nejbližších dnech dokončena, takže bychom chtěli přes prázdniny provést to jednání. Hlavním akcentem je zvýšený podíl prvních zón, kde by se nemělo zasahovat, snaha o sblížení managementu Národního parku Šumava s Národním parkem Bavorský les a větší přísnost vůči obcím. A až po jakési akceptaci této koncepce bychom chtěli řešit problematiku Šumavy i personálně. Mohl by podle vás onu novou koncepci naplňovat člověk, který byl v současnosti kritizován, tedy stávající ředitel Národního parku Šumava Ivan Žlábek? Já nemohu předjímat, kdo se do toho výběrového řízení všechno přihlásí, ale chtěl bych říci, že ten člověk by měl skutečně splňovat parametry té nové koncepce a že to výběrové řízení bude otevřené pro všechny. Žlábek je ale podle vás mužem staré koncepce, interpretuji-li správně vaše slova? To je vaše interpretace. A je správná? Já si myslím, že to ukáže až podzim. Říká ministr životního prostředí České republiky Libor Ambrozek. Děkuji za vašich třicet minut, někdy příště na shledanou. Na shledanou. Takové bylo Interview BBC. Transkripci Interview BBC pořizuje společnost NEWTON I.T. a neprochází jazykovou úpravou BBC. Citace rozhovoru v médiích Nesmíme být na konci pelotonu Mladá fronta DNES, 31. 7. 2003, názory, autor: Libor Ambrozek, strana 9: Jiří Tyc, směnový inženýr temelínské elektrárny, chválí ekologické Hnutí Duha a spolu s ním požaduje rozvoj obnovitelných zdrojů energie a její efektivnější využívání. Jedním dechem však říká, že prý to nejde. Zároveň se snaží naznačit, že podporuji stavbu jaderných elektráren. V obojím musím pana Tyce zklamat. V rozhovoru pro BBC, na nějž se odvolává, jsem hovořil o nevyhnutelném důsledku využívání jaderné energie - budování trvalého úložiště radioaktivního odpadu. Zdůraznil jsem přitom, že za současných vědeckých znalostí "není možné uvažovat o dalším rozvoji jaderné energetiky". Moderní energetika skutečně směřuje k trvale udržitelné podobě - jinam cesta ani nevede, chceme-li zajistit základní životní podmínky také našim dětem. Česká republika - kvůli čtyřiceti letům centralizovaného plýtvání - se pohybuje až na konci pelotonu. Hodnoty energetické efektivity, dosažených úspor či investic do využití obnovitelných zdrojů energie svědčí o zaostávání, které vede nejen ke zbytečnému poškozování zdraví našich občanů, ale především ke snižování konkurenceschopnosti naší ekonomiky. Pokud rezignujeme na změnu, můžeme s trochou nadsázky za pár desítek let skutečně skončit "ve stanu a jíst jenom chleba s máslem". Naštěstí jsme ruce do klína nesložili. V oblasti obnovitelných zdrojů začínají podnikat nové malé a střední firmy. Řada starostů dokázala s podporou Státního fondu životního prostředí postavit výtopny na biomasu a k jejímu pěstování využít dříve ladem ležící pozemky. Peníze tak zůstanou v regionu a místní lidé dostanou práci. V roce 2010 se Česká republika zavázala dosáhnout nejméně osmiprocentního podílu obnovitelných zdrojů na celkové výrobě energie. Při špatném výchozím stavu jde o relativně rychlý nástup. Přesto budou stávající země EU ve stejném roce získávat už 21 procent své elektřiny z obnovitelných zdrojů. I při našem značném úsilí se tedy jejich náskok ještě prohloubí. Chceme-li udržet krok, budeme muset neustále zrychlovat tempo. Neobnovitelné zdroje - snad s dočasnou výjimkou zemního plynu - naopak čeká postupný útlum. V Evropské unii se (s výjimkou Finska) žádná jaderná elektrárna nestaví. Naopak, i poslední vlivní zastánci - Švédsko, Velká Británie, Německo, Belgie - začali s jejich odstavováním. Hlavní důvody jsou ekonomické - nezbytná bezpečnostní opatření jsou stále dražší, likvidace dosloužilých jaderných elektráren stojí přibližně tolik jako jejich výstavba, ohromné finanční částky spotřebuje hledání a následné budování trvalého úložiště radioaktivních odpadů či zahlazování následků těžby a zpracování uranu. To vše platí i u nás. Expertní komise Zemanovy vlády zjistila, že Temelín ani za celou dobu své životnosti nedokáže zaplatit náklady vložené do jeho stavby. Další nerentabilní projekty si náš stát skutečně dovolit nemůže. Věřím, že ti, kdo "vidí do státní peněženky", tuto situaci chápou. MŽP a MPO například společně připravují zákon, který přinese dlouhodobou jistotu investorům do obnovitelných zdrojů energie. Základní objem investic do tohoto perspektivního odvětví musí přijít od soukromých firem. V některých výhledových cílech se však zatím rozcházíme. V následujících pěti měsících by měla probíhat intenzivní jednání a veřejná diskuse, na jejímž konci vláda rozhodne o výsledné podobě energetické politiky do roku 2030. Věřím, že nezvítězí ani lobby jaderných inženýrů, ani vlastníků uhelných dolů, ale zdravý rozum a odpovědnost. Jako děti. Nebo si dají říci? Mladá fronta DNES, 26. 7. 2003, názory, autor: Jiří Tyc, autor je směnovým inženýrem JE Temelín a šéfem sdružení Jihočeští taťkové, strana 6: Na internetových stránkách ministerstva průmyslu a obchodu si každý zájemce může prohlédnout navrhované scénáře naší energetické budoucnosti. Za největšího favorita považuje variantu "zelenou", která počítá s rozšířením počtu jaderných bloků a s prolomením těžebních limitů na hnědé uhlí. Nepředpokládá příliš velké zastoupení obnovitelných zdrojů. Do roku 2030 by to mělo být kolem deseti procent. Zřejmě nejostřeji kritizuje návrh Hnutí Duha, jedno z našich největších ekologických hnutí. Jeho zástupci mají v mnohém pravdu. Spalujeme ještě pořád zbytečně mnoho energetického uhlí, produkujeme spoustu skleníkových plynů, máme velkou energetickou náročnost výroby, málo se uplatňují alternativní zdroje energie a obrovské jsou třeba rezervy ve využití biomasy. Duha křičí, jak jsou ti úředníci v Praze nemožní. Ukazuje příklady ze zahraničí, jak to dělají jinde, ale na rozdíl od pražských úředníků nenesou "úředníci" z Duhy nejmenší zodpovědnost za budoucnost naší energetiky. Chová se jako malé dítě, které kouká do výlohy hračkářství a vzteká se: "Já tu hračku chci! Sousedů Karlík ji už má!" Jenže peněženku má v ruce taťka. Podobně jsou na tom i čeští úředníci včetně ministra průmyslu a obchodu Milana Urbana. Oni vidí do té "peněženky", oni musí rozhodnout, co, kdy a za kolik. V tomto případě je to však mnohem složitější než s koupí hračky. Kromě peněz tu jde o závislost na dovážených energetických surovinách, o pracovní místa horníků a energetiků, o regulovatelnost energetické soustavy, o zásahy do krajiny či peněženek obyvatel. Ministr životního prostředí Libor Ambrozek mluvil na téma budoucnost energetiky v rádiu BBC mnohem opatrněji. I jemu jde stejně jako Duze o čisté životní prostředí. Jenže na rozdíl od ní do té pomyslné peněženky vidí. Nejlepší energie je energie ušetřená Když byl řadovým poslancem, také si přál mnohé „hračky". Chtěl například zastavit výstavbu Temelína. Dnes si jako ministr přeje, aby se vyvinuly reaktory, které budou lépe využívat energii ze štěpení uranu (současné reaktory to dovedou jen asi ze čtyř procent). Ví třeba i to, že po vstupu do EU musíme uskutečnit spoustu ekologických projektů, mimo jiné postavit desítky čističek odpadních vod; Ambrozkovo ministerstvo spočítalo, že nás to bude stát 285 miliard Kč. Budeme také chtít do roku 2010 zvýšit podíl vyrobené energie z alternativních zdrojů na osm procent. To nás bude stát podle odhadu Urbanova ministerstva dalších přibližně 200 miliard korun. Nejlepší energie je energie ušetřená. Měli bychom tedy snižovat energetickou náročnost naší výroby, masově zateplovat paneláky, měnit staré elektrospotřebiče za nové. Náklady na třicetiprocentní úspory v naší zemi se vyčíslují na 1300 miliard korun. Podtrženo a sečteno: osmnáct Temelínů. A to je jenom část nákladů, které nás čekají. Český taťka na to prostě nemá. A Duha se svým ročním rozpočtem v řádu několika milionů nám s tím moc nepomůže. I když nic jí nebrání vypracovat vlastní koncepci. Může do ní zahrnout vše, co je na západ od našich hranic dobré, vše, co by si přála - a nezapomenout přitom na účet, zjevně nepředstavitelně tučný. Taťka může říci: "Dobře, já ti teda tu drahou hračku koupím. Ale budeme nějaký čas bydlet ve stanu a jíst jenom chleba s máslem." A dítě přesto může na "své" hračce trvat. Vždyť přece sousedovic Karlík už ji má! Nevysvětlíte mu, že Karlíkův tatík, třeba v Bavorsku, má peněženku tlustší. Některým "dětem" prostě nevysvětlíte nic. | |||||||||||||||
| | |
| ||
 Ptejte se našich hostů | ||
| |
| Předcházející rozhovory: | |
| |
 | Karel Čermák |
| Milan Kubek |
| Cyril Svoboda |
| | |
| ||
| Akciové trhy: 01:24 GMT | ||
| FTSE | 6406.80 | -11.00 |
| Dow Jones | 12525.7 | -48.11 |
| Nasdaq | 2467.70 | -9.91 |
| FTSE má zpoždění 15 min, Dow a Nasdaq 20 min | ||
