| |
 | |
| |
| Zprávy | |
| Svět | |
| ČR | |
| Británie | |
| Přehledy tisku | |
| Analýza | |
| Anglicky s BBC | |
| AUDIO | |
| Dobré ráno | |
| |
Zprávy | |
| Svět o páté | |
| Svět o šesté | |
| Interview | |
| |
| SERVIS | |
| Frekvence | |
| Programy | |
| Kontakt | |
| Pomoc | |
| Redakce | |
| LANGUAGES | |
 | |
 | |
 | |
 | |
 | |
 | |||||||||||||||
| pátek 4. července 2003, 18:00 SEČ | |||||||||||||||
| Lubomír Zaorálek | |||||||||||||||
| |||||||||||||||
Lubomír Zaorálek odmítl svou případnou kandidaturu do Evropského parlamentu.
Citace rozhovoru v médiích Soudní pře Františka Oldřicha Kinského o majetek zabavený na základě takzvaných Benešových dekretů vyprovokovaly české politiky k nebývalé aktivitě. Během jednoho jediného týdne se kvůli celé věci třikrát scházejí nejvyšší ústavní činitelé. Po páteční schůzce u premiéra Vladimíra Špidly se politici shodli na následujícím: Vladimír ŠPIDLA, předseda vlády, předseda ČSSD (zvuková ukázka): Obecně je souhlas s dvěma kroky, které už byly předběžně zformulovány, tj. krok, požádat příslušné soudní orgány o formulaci jednotného stanoviska pro tyto případy, a za druhé, navrhnout novelu zákona o úřadu zastupujícího stát ve věcech majetkových tak, aby byl tento úřad oprávněn zastupovat obce v tomto typu sporů, pokud jej o to obce požádají. Páteční slova premiéra Vladimíra Špidly. Nejen o aktivitě politiků kolem rozhodování soudů bude následujících třicet minut. Před námi je půlhodina otázek a odpovědí. Od mikrofonu co nejsrdečněji zdraví Václav Moravec. Pozvání přijal a k protějšímu mikrofonu usedl předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky Lubomír Zaorálek. Dobrý den. Dobrý den. Je to téměř na den rok, co jste byl v tomto pořadu jako kandidát na předsedu Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky. Uvědomil jste si to? Ne, neuvědomil, že už je to rok, co jsem tady byl, to jsem si neuvědomil. Rok, kdy jste byl kandidátem na předsedu Poslanecké sněmovny. Samozřejmě během toho uplynulého roku jste byl častěji hostem tohoto pořadu. Nicméně, řekl jste tehdy doslova: "Přál bych si vylepšit obraz Poslanecké sněmovny u veřejnosti," to jste řekl 10. Července. Zatímco v září 2002 vám podle výzkumu agentury STEM důvěřovalo třiapadesát procent lidí, nyní je to o deset procent méně, vám jako předsedovi Poslanecké sněmovny. Poslanecká sněmovna jako instituce podle kontinuálních výzkumů Centra pro výzkum veřejného mímění u veřejnosti ztrácela, a to z padesáti procent na začátku volebního období klesla k sedmadvaceti procentům. Kde se staly chyby? Nevím, určitě to není jednoduchá věc, to jsem si možná uvědomoval už tehdy, protože jsem si nedělal iluze o tom, že by Poslanecká sněmovna se mohla stát snadno nejpopulárnější politickou institucí v této zemi. To by byla asi rarita i ve světě. Ale na druhé straně se během toho roku ještě nepodařilo dotáhnout do konce to, co jsem si tehdy předsevzal. I když se o tom jedná a věřím, že během léta jsme schopni už připravit i paragrafované znění novely jednacího řádu, tak s těmi změnami, co se týče vnitřního řádu sněmovny, vlastně za ten rok byl čas pouze připravit tu změnu. Věřím, že zářijové plénum, to by mohlo být první, které by mohlo už regulérně se zabývat projednáváním, protože dneska už shoda je ve změně, která se týká například interpelací a podobně. Další věc je, že vzhledem k tomu, že se vlastně neustále vyvíjí situace v České televize kolem volby ředitele, pokud by ještě pořád nebyl partner na to, abychom jednali i o jiném způsobu informování o sněmovně, ale i tady jsem přesvědčen, že se může stát, že v krátké době bude ředitel jmenován a bude možné také v průběhu léta zahájit jednání o jiném způsobu informování veřejnosti ze sněmovny. To je také něco, co jsem si tehdy předsevzal jako způsob, jak pokusit se ten obraz učinit srozumitelnějším a možná přitažlivějším. Můžete říci, které zásadní změny v té první části, tedy v souvislosti se změnami jednacího řádu, je možné, že Lubomír Zaorálek jako své závazky dotáhne do konce? Lubomír Zaorálek, tady se mi to nepodaří dotáhnout do konce, pokud to bude pouze, že to budou mé úmysly. Je velice důležité, aby byla shoda politických klubů, politických stran a v této chvíli je silná shoda na tom, že se pokusíme změnit obraz interpelací v parlamentu, že se pokusíme parlament těmi interpelacemi přiblížit tomu modelu, který je dnes v Rakousku, možná trochu v Británii a učinit z nich to jednání parlamentu, které bude zajímavé, doufám, pro média a pro veřejnost… V čem se interpelace změní? Bude se…, pokud se to povede, tak by se mluvilo o těch problémech, které jsou, řekněme, v té chvíli aktuální, prostě způsob podávání interpelací, i ten způsob, jak se budou odehrávat, bude založen na daleko kratších vystoupeních jak premiéra, ministrů, tak interpelujících poslanců. Mělo by to mít daleko větší švih, mělo by to mít kratší čas, mělo by to být v mediálně zajímavém čase… Co je mediálně zajímavý čas? Zdá se nám, že mezi takových těch čtrnáct hodin třicet minut ve čtvrtek, to je tam konkrétně ten návrh teď směřován. Ale to je samozřejmě čas, který je podobně pokládán za atraktivní i v těch sousedních zemích, které jsou dneska na tom s interpelacemi o něco lépe než my, protože jsou sledovanější, protože mají větší prestiž. Které zásadní pochybení v souvislosti s fungováním Poslanecké sněmovny v uplynulém roce vidíte, buď jedno, nebo která, v případě, že jich bylo víc, byla-li vůbec nějaká pochybení sněmovny? Pochybení, já teda si zrovna nevybavuji, že by sněmovna… Já si pořád myslím, že je to to stejné. Nám se nedaří sdělit, že v té sněmovně se opravdu pracuje, že se v ní rozhodují věci, které jsou docela zásadní pro naši společnost, a že se nám podařilo udělat kus práce třeba z hlediska vstupu do Evropské unie, že bez sněmovny a toho, co se v ní povedlo, by prostě ten vstup nebyl tak, řekněme, úspěšný, jak dneska nakonec je. Takže zdá se mi, že ona je velice vděčným terčem, poslanci jsou velice nepopulární částí, zdá se mi, společnosti a je obtížné sněmovnu hájit. Několikrát jsem se o to pokusil, ať už se to týkalo bytů v Nerudově ulici, ať už se to týká někdy cestování poslanců ze severní Moravy letadlem a podobně… Litujete toho, že jste v těchto okamžicích sněmovnu jako instituci hájil, když…? Naprosto ne, já jsem přesvědčen, že v některých chvílích to možná byla chyba, že kolem některých věcích byly tajnosti a nedokázali jsme včas říci, jak se mají, ale vím, že to nebyly… Jako například oprava bytů v Nerudově ulici za čtvrt milionu? Jako třeba oprava bytů, ale na druhé straně, já jsem přesvědčen, že tohle nebylo něco, co…, za co bychom se měli stydět, protože těch třicet milionů, které se investovaly v téhle souvislosti do toho, aby se zastavilo padání Nerudovy ulice, jako to jsou věci, které si myslím, zhodnotí možná i budoucí, nejenom současnost. Mám dojem… Třicet milionů, pak je tam ale dalších dvě stě dvacet milionů, protože celkové náklady byly čtvrt miliardy. Ano, já přesto tvrdím, víte dobře, že to je rozhodnutí, které bylo učiněno už v minulosti a tato sněmovna pouze dokončila to, co se už před léty rozhodlo a domnívám se, že to rozhodnutí bylo legitimní, protože vím z příkladu i jinde ve světě, že podobné ubytovny, rozhodně ne luxusní, najdeme i jinde. Takže já si nemyslím, že tady by bylo něco, co by mělo ten obraz sněmovny tolik zhoršovat. Pokládám to za neštěstí komunikace spíš, než cokoliv jiného. Takže já jsem rozhodně neztratil chuť sněmovnu hájit, jako to i za ten rok, i když mi říkáte tyhle čísla, která nejsou moc příznivá, tak se zase tolik nezměnilo, a rád bych dotáhl do konce to, co jsem si předsevzal. Samozřejmě ten rok se ukázal být nedostatečná doba na to, aby tu byly první viditelné výsledky, ale já si dovolím tvrdit, že když to půjde tím tempem jak prozatím, tak na podzim by mohly být. Jenom v souvislosti s interpelacemi a se změnami jednacího řádu Poslanecké sněmovny, hovoříme-li o té první části? A potom to, co jsem zmínil, možná jiný způsob prezentace sněmovny v médiích, v televizi… To souvisí, to je ta druhá část, ale jde mi o tu první část. Tam si myslím, že co v této chvíli jsem schopen tvrdit, je, že budeme schopni dotáhnout tu změnu interpelací. Jsou tam i další věci, o kterých se jedná, ale tam nedokážu říct s jistotou, jestli v tomto roce už jsme schopni ty změny…, ty jsou komplikovanější. Právě si můžeme připomenout další závazky Lubomíra Zaorálka, s nimiž usedal do křesla předsedy Poslanecké sněmovny. Vy jste 10. července v rozhovoru pro BBC naznačil, že po éře předsedů sněmovny, předsedů politických stran Miloše Zemana, Václava Klause, by neměl být předseda sněmovny vnímám tak stranicky. Pravděpodobně se budu snažit v tomto více, kdybych jím byl, dodržovat jednací řád. Ale ono to souvisí s tím, že třeba poslední předsedové sněmovny byli zároveň předsedové politických stran. Z toho nutně vyplýval i ten silný stranický, ten silný stranický podtext toho, co řeknou. Desátého července v rozhovoru pro BBC Lubomír Zaorálek ještě zmínil jedno téma, které považoval za zásadnější. Lubomír ZAORÁLEK, kandidát na předsedu Poslanecké sněmovny PČR (ČSSD) (zvuková ukázka): A to by bylo to, že si dovedu představit, že bychom stejně zásadní debatu mohli vést kolem způsobu hlasování a vytvoření jakýchsi hlasovacích dnů nebo hlasovacího týdne, na který by se soustředila hlavní hlasování. Archivní slova uvedl před rokem v rozhovoru pro BBC kandidát na předsedu Poslanecké sněmovny. Nynější předseda Poslanecké sněmovny Lubomír Zaorálek? To soustředění hlasování, to je téma, jehož aktuálnost stále trvá a musím říct, že zrovna tento týden se konala schůzka podvýboru pro změnu jednacího řádu, kde tu byla polovina času, která se věnovala právě tomuto problému. Do určité míry se nám to pravděpodobně podaří. Ale to, co jsem tehdy říkal, že by byl dokonce hlasovací týden a podobně, tak revoluční ty změny zřejmě nebudou. Co se vám tedy podaří částečně? Podaří se například… Že budou hlasovací dny? No, například ono by se to muselo rozdělit na pokus sjednotit hlasování při prvním, druhém, třetím čtení. Zdá se, že dokážeme sjednotit například hlasování po třetím čtení, to dokážeme stanovit dny, ve kterých bude to třetí čtení a hlasování probíhat, ale daleko obtížnější se ukazuje být například to sjednocení hlasování při druhém čtení a podobně. To by byla opravdová revoluce jednacího řádu, která pravděpodobně, k ní vůle nebude. Nebude k ní i proto, že zkrátka po rozložení politických sil po volbách… Ne, to není. … v roce 2002, kdy jsme byli svědky, že přestaly fungovat v uplynulém roce i základní instituty, které dosud ve sněmovně fungovaly, jako třeba ono takzvané párování poslanců? Ne, to si nemyslím, že by souviselo s tím, že by nebyla možnost dohody. Tady připravujeme, nebo způsob jednání sněmovny, to je věc, která nemůže být záležitostí jedné politické strany, to musí být jakási dohoda mezi politickými stranami. Je to něco, co by mělo fungovat nadlouho, nejenom na jedno volební období, nebo na období, kdy triumfuje nějaká politická síla. Takže tady jde podle mne o dohodu, která ani není příliš ideologická, ta, které jde především o efektivnost té sněmovny a kde si myslím, že určitou vlastností dobrou i nakonec, je určitý konzervatizmus. Není dobré rozmetat ten způsob jednání během roku, dvou a pak se divit jako experimentu, kam nás to dovede. Takže je to spíš otázka diskuse, která, říkám, je vedena a je poměrně vedena poctivě. Já mám dojem, že se jí účastní stejně plnohodnotně všechny politické strany a jsem přesvědčen, že jsme schopni dokonce i v tom soustředění hlasování některé kroky třeba na začátku příštího roku uvést do praxe, ale nebude to taková revoluce… Jak jste si představoval na začátku. Ne, já neříkám, že jsem byl takovým jednoznačným stoupencem. Chtěl jsem ta témata všechny dát do diskuse, aby se ukázalo v ní, co je možné. Možná nejde o to, aby člověk prosadil revoluci, jde o to, abychom se shodli, co je pro tu sněmovnu výhodné. Jde vlastně především o to, abychom vytvořili režim, ve kterém ta sněmovna je schopna odvádět co nejkvalitnější práci. Česká sněmovna také nepřichází ze vzduchoprázdna. Tady je tradice, tady je prostě režim, který se vytvářel také delší dobu, a jestliže chceme některé věci učinit přehlednější, efektivnější, tak je to proces, který podle mne bude trvalý. Imunita, slovo, na které je alergická většina veřejnosti v souvislosti s poslanci a senátory. Imunita se dostala opět na jednání Poslanecké sněmovny. Vicepremiér, ministr spravedlnosti Pavel Rychetský ve čtvrtek odůvodňoval ve sněmovně svůj návrh změn ústavy, který se krom jiného týká i imunity. Pavel RYCHETSKÝ, místopředseda vlády, ministr spravedlnosti (ČSSD) (zvuková ukázka): Současně je navrženo mnohokrát diskutované ustanovení o tom, že odepře-li některá z komor parlamentu vyslovit souhlas s trestním stíháním svého člena, totéž platí u soudců Ústavního soudu a Senátu, je trestní stíhání takového zákonodárce nebo soudce navždy vyloučeno. Navrhuje se omezit působnost imunity poslanců, senátorů a ústavních soudců pouze na dobu trvání jejich mandátu. Čtvrteční slova vicepremiéra, ministra spravedlnosti Pavla Rychetského v Poslanecké sněmovně. Ona čtvrteční rozprava naznačila, že poslanci svedou o svou imunitu, tak jako vždy, velký boj, někteří neskrývali obavy z toho, že bude-li imunita omezena jen na dobu výkonu poslaneckého mandátu, jak to navrhla vláda, mohou je policisté sebrat hned poté, co jim pak mandát skončí. I takové názory zazněly v té rozpravě. Není zřejmé, že, pane předsedo, s tou imunitou poslanců i senátorů je to špatné a nikdo s ní nehne, pokud ji budou, ono omezení, schvalovat právě poslanci a senátoři? Já se domnívám, že ta určitá ochrana poslanců, senátorů rozhodně má opodstatnění, to by mělo být vždycky řečeno… Můžete mi uvést jeden jediný příklad, na němž byste demonstroval, že imunita poslance a senátora zabránila nějakému příkoří? Já nevím, není asi tak lehké to doložit, ale přesto jsem si jist, že to má význam a že to má smysl. Podívejte se, ten poslanec přeci, když se angažuje, vstupuje do sporů s celou řadou institucí, firem, to je prostě celá škála různých společností nebo institucí, se kterými může se dostat do sporu a… Ale pak jsou, promiňte, že teď vstupuji do vaší řeči. Skutečně, když si budete dávat pro a proti a povede se filosofická debata o imunitě, tak zde máte pak orgány činné v trestním řízení. Ty přeci nejsou padlé na hlavu, aby rozjely nějaké trestní stíhání nebo dokonce poslaly zákonodárce před soud v případě, že by pro to neměly důkazy, že by zde byla nějaká objednávka. Víte, já pořád ten současný systém náš politický pokládám za něco, co se vytváří poměrně krátce, nemá to velkou tradici a politické strany, které zde existují, mají, možná kromě výjimek, i komunistické strany, poměrně malou členskou základnu. To nejsou tak silné společenské organizace, jako je například německá SPD nebo francouzské ty hlavní politické strany a podobně. Takovéto silné politické strany samozřejmě poskytují silné zázemí poslancům, řekněme v tom Německu nebo v té v Francii nebo v té Británii. Česká republika se liší. Podle mne náš politický systém je daleko křehčí a ten poslanec, pokud se dostane do sporu se společnostmi nejrůznějšími soukromými, tak jeho pozice je podstatně méně chráněná. V tom, si myslím, že je oprávnění té imunity, aby si mohl být jist, že nebude jen tak lehce šikanován, že si může dovolit říct veřejně věci, aniž by musel počítat s tím, že mu to někdo někde vrátí. Zatímco občan, když se dostane do sporu, tak může být šikanován. On reprezentuje také tu veřejnost, on dostal mandát veřejnosti na to, aby byl schopen se za ni postavit ve věcech, kde ten občan ví, že riskuje. Podle mne je naprosto v pořádku, když on je vydán určitou ochranou, aby i za ty ostatní se pustil do sporu třeba i s mocnými institucemi nebo organizacemi. I vy považujete ten návrh Pavla Rychetského za příliš radikální? Ne, já si myslím, že on… Jiná věc je omezení imunity, to si myslím, že je legitimní téma. Já se připojuji k tomu návrhu, který předkládá Pavel Rychetský a vláda v této chvíli. Domnívám se, že to, o čem mluvím, nesouvisí například s takzvanou přestupkovou imunitou, s tou, která se vztahuje na přestupky. Já bych podporoval a podporuji řešení, ve kterém by se vyjasnila ta situace, která dneska jasná není. Vy, když se dopustíte nějakého přestupku, tak jsou ty jakoby dvě ne zcela jasné možnosti, kdy na jedné straně to může vyšetřovat policie, na druhé straně imunitní výbor. Mám dojem, že řada poslanců se dostala do podobné situace, jako se stalo i mně, kdy jsem si ani neuvědomil, že ve chvíli, kdy výslovně nepožádám policii jako, tak se to dostane před imunitní výbor a pak může mi někdo říct, že jsem použil imunitu, i když já sám jsem si nebyl vědom toho, že jsem se k tomu přihlásil. Takže tohle je podle mne nejasné. Málokdo si tu nejasnost uvědomuje a bylo by dobré, aby se to vyjasnilo, aby se řeklo… Jak by se to mělo vyjasnit? Třeba tím, že se řekne jednoznačně, že policie to prostě bude pokaždé, když to nebude úloha imunitního výboru, protože ten má podle mne důležitější věci na starost, takže tuto věc, tu bych si přál, aby se stala přehlednou a jednoznačnou, a to tak, že omezení imunity tohoto typu, to opodstatnění podle mne, a to si dovedu představit, že má své důvody. Na druhé straně bych se přimlouval za to, aby ta imunita v té, kde to má smysl… Bude omezena jenom na… Pavel Rychetský, a to je hlavní… Ano, přesně tak. … aby veškerá imunita byla omezena pouze na dobu funkčního období poslance? To si myslím, že je věc opodstatněná, opodstatněný návrh a já se k němu připojuji. Poslední otázka k ročnímu působení Lubomíra Zaorálka v čele Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky. Uvažujete o tom, že byste v roce příštím kandidoval do Evropského parlamentu a opustil post předsedy Poslanecké sněmovny? Já jsem předsedou Poslanecké sněmovny, to bylo to, k čemu jsem byl vyzván, a to je práce, která mne naprosto vytěžuje a naplňuje. Veškerý čas, to znamená, já v tuto chvíli nejsem… Nebudete tedy v ČSSD ucházet o to, abyste byl kandidátem ČSSD ve volbách do Evropského parlamentu? Jako předseda Poslanecké sněmovny jsem absolutně vytížen, nemohu si dovolit žádnou další práci. Další téma: Případ Františka Oldřicha Kinského. Kinský se domáhá přiznání rodového majetku zabaveného po válce. Podal už sto padesát sedm žalob, v pěti zvítězil, momentálně zvažuje podání dalších dvou. Domáhá se například zámku v Chocni, celkem může jít, jak vypočítali experti, o majetek až za čtyřicet miliard korun. Jako první se z politiků do celé věci vložil ministr kultury Pavel Dostál. Já se omlouvám, pane předsedo, za následující otázku, protože jsem asi pravděpodobně méně chápající občan České republiky. Proč se kvůli případu Kinský musejí třikrát v jednom týdnu scházet nejvyšší ústavní činitelé České republiky? Možná jeden důvod bych se pokusil nabídnout, který je tady dostatečně silný. Připadá mi, že by bylo neštěstí, pokud by se v této věci, nebo pokud by se tato záležitost stala věcí nějakého vnitřního politického zápasu, nebo kdyby jedna politická strana se pustila do nějakých divokých návrhů změny zákona nebo nějakého nového a podobně a stalo by se to předmětem politického boje. Domnívám se, že pokud, ať učiníme jakýkoliv krok, tak to musí být krok, který budeme schopni uhájit třeba i v rámci evropské nebo před Evropským soudním dvorem… Proč se do toho ale vůbec museli vkládat politici? Já rozumím tomu, že když ministr kultury Pavel Dostál přišel s tímto návrhem, tak… Možná proto, že v roce 2002 na jaře jsme jako poslanci v Poslanecké sněmovně přijali usnesení, ve kterém jsme se vyjádřili k dekretům prezidenta republiky a řekli jsme, že ty dekrety jsou něčím, o čem nelze pochybovat, že jsou neměnné, mezinárodně platné a podobně. To jsou ta adjektiva, která se použila v tom usnesení. A dnes ale dochází k tomu, jako kdyby, navzdory tomu, že to stanovisko politické vůči dekretům je jednoznačné, dochází k tomu prolamování zespodu, ne tím, že by se zpochybňovaly ty dekrety, ale že se jako kdyby zpochybňuje ta procedura, která tehdy, řekněme, k tomu vyvlastňování byla použita. Ruku na srdce, jste předsedou Poslanecké sněmovny, jedné komory, zákonodárné komory českého parlamentu, opravdu si myslíte, že máte dostatek informací o případu Kinský, abyste mohl říci, že na základě tohoto případu jsou prolamovány Benešovy dekrety? To, co snad můžeme říci, i když nejsme znalci těch jednotlivých případů, je, že my pokládáme za nemožné a nepřijatelné, aby docházelo k navracení majetku nacistům, kolaborantům nebo potomkům kolaborantů členů NSDAP a podobně. To je, víte, právo je nesmírně vážná věc, to je něco, co musí být respektováno, mají-li existovat pravidla ve společnosti. Ale stejně tak existuje logika historie života, která je také velice silná. K čemu je nám… Rozumíte, to je přeci něco, co je také velkou výzvou. Nemůžeme dovolit, aby se historie takovýmto způsobem měnila, aby rozhodnutí, která byla učiněna po válce a která v něčem jsou zásadní i z hlediska majetkové jistoty, právní jistoty v tom státě, aby byla nějakým způsobem najednou zpochybňována, a to třeba i navzdory tomu, že dekrety jsou jednoznačně postaveny jako něco, co je nezpochybnitelné. Zkrátka vám nejvíce, rozumím-li tomu správně, na té kauze vadí to, že František Oldřich Kinský je synem kolaboranta? No, nám vadí to, že bylo několik soudů, soudních rozhodnutí a že ty judikáty jsou různé, to znamená, že ve velice analogických případech se dochází k různým výsledkům. To je ta právní nejistota a nejistota, kterou se zpochybňují majetkové záležitosti a podobně. To je vážná věc a proto si myslím, že je naprosto legitimní, pokud jsme se obrátili na Nejvyšší soud a požádali jsme ho, aby zaujal nějaké obecné stanovisko, aby udělal to, co mu přísluší, totiž sjednotil postup v těchto kauzách a doporučil soudům cestu, kterou při rozhodování pokládá za správnou. Upozorňuji, že toto je to, co je popisem činnosti toho Nejvyššího soudu, to neznamená, my ho nežádáme, a to děláme naprosto zdvořile, o něco, co by mu nepříslušelo, ale to je opravdu role Nejvyššího soudu. A také to, co on takto rozhodne a doporučí, není závazné pro ty soudy, je to doporučení… Ano, a to je to, co říkají experti, že k čemu vlastně… Ostatně můžeme si poslechnout, protože v pátek se z iniciativy premiéra Vladimíra Špidly sešli předsedové stran zastoupených ve sněmovně na úřadu vlády a také předseda Poslanecké sněmovny Lubomír Zaorálek. Premiér Špidla po schůzce shrnul její výsledek do těchto vět: Vladimír ŠPIDLA, předseda vlády, předseda ČSSD (zvuková ukázka): Jednotlivé politické strany nebudou dávat samostatné iniciativy, za druhé, vláda navrhne a bude konzultovat další postup v těchto citlivých věcech, za třetí, obecně je souhlas s dvěma kroky, které už byly předběžně zformulovány, tj. krok, požádat příslušné soudní orgány o formulaci jednotného stanoviska pro tyto případy, a za druhé, navrhnout novelu zákona o úřadu zastupujícího stát ve věcech majetkových tak, aby byl tento úřad oprávněn zastupovat obce v tomto typu sporů, pokud jej o to obce požádají. Páteční slova ministerského předsedy Vladimíra Špidly po schůzce na úřadu vlády. K tomu řekl místopředseda Nejvyššího soudu Pavel Kučera, že Nejvyšší soud se tím problémem může zabývat skutečně, existují-li dva rozdílné, zcela rozdílné rozsudky. Vy jako politici je máte? Mám dojem, že tohle se dá doložit, že existuje v této chvíli. V případě kauzy Kinský? V případě kauzy Kinský. A opakuji, tady jsem přesvědčen, že nedochází k žádnému pokusu činit jakýkoliv nátlak na soudy. My přece žádáme Nejvyšší soud, aby sjednotil judikaturu a stanovil, pokusil se stanovit nějakou obecně platnou cestu, kterou pokládá za správnou v těchto případech, zároveň hledáme způsob, jak nabídnout určitý servis pro obhajobu a je tam ta možnost, využít úřad pro zastupování státu ve věcech majetku, a to bude samozřejmě jenom nabídka. My nemůžeme někoho nutit, aby využil toho, že nabídneme třeba kvalifikovaného právníka nebo právníky, kteří poskytnout argumenty, kteří budou obeznámeni s tou věcí, aby prostě nedocházelo k tomu, že se z neznalosti argumentů a podobně v té kauze prostě neudělá, učiní chyba a dojde jako kdyby k zpochybnění těch majetkových vztahů, které se utvářely po válce. Vy jste řekl, že politikům rozhodně nejde o to, zasahovat do činnosti justice, ovšem docela silný názor v této věci má jeden se soudců Ústavního soudu, a to Antonín Procházka, který řekl ve čtvrtek BBC, že k tomu už dávno došlo, že politici tím, co dělali od úterka, zasáhli do práce justice, navíc v prvním červencovém týdnu měli o Kinského majetkových nárocích rozhodovat čtyři české soudy, všechny čtyři byly odloženy. To není důkaz toho, že politici zasáhli do jednání soudů, protože soudy se zjevně cítí znejistěny v této situaci? To dost dobře nevím, co je znejišťuje, jako to, že se obracíme na Nejvyšší soud, nebo to, že nabízíme koordinaci obhajob v těch případech? Co tady znejišťuje soudy? Vám přijde normální, že se v jednom týdnu, v týdnu, který právě končí, měly konat čtyři soudy v případu Kinský, a všechny byly odsunuty? Já jsem četl dnes, v tiskové agentuře jsem četl zprávu, že soudkyně odložila ten jeden z těch soudů proto, že byla nemocná, to je to, co jsem četl. Jako mám si snad myslet, že to byla nějaká předstíraná nemoc? To je přeci absurdní. Jako já vycházím z toho, že ty odklady… Další tři nebyly odloženy kvůli nemoci. To nevím a nejsem a neznám ten důvod, ale jako připadá mi naprostá spekulace teď tvrdit, že to je důsledek prostě toho, že politici se vloží do té kauzy. Víte, já jsem přesvědčen, že jakkoliv je třeba respektovat soudy, jejich rozhodování na základě práva, jako ty, které k tomu mají kompetenci, ale stejně tak si ale nemyslím, že by se soudy odehrávaly ve vzduchoprázdnu. Vždyť přeci právo a soudy, to není jediné, co vytváří veřejné mínění, které nakonec nutně sehrává nějakou roli i při rozhodování soudů. Vždyť přeci soud, když rozhoduje některé kauzy, Ústavní soud, když rozhoduje, tak přeci přihlíží i ke kultuře, k tradici, k celé řadě okolností, které nejsou vyjádřeny jenom v paragrafech. To znamená, já si především myslím, že nezávislost soudů neznamená například, že já nemohu kritizovat nějaké rozhodnutí soudu, neznamená, že já nemohou vést diskusi o tom, že řekněme, soudní ty rozsudky, nebo ty judikáty vytvářejí nejistou situaci a podobně. Jako to všechno já odmítám přijmout, že by to bylo zpochybňování nezávislosti a role soudů. Čeká vás ještě jedna schůzka, a to ve středu u prezidenta republiky, týkající se právě pokusů, jak říká Václav Klaus, otevírat otázky minulosti. Co může vyřešit ještě schůzka, středeční schůzka u Václava Klause podle vás? Já nakonec význam všech těchto schůzek vidím především v tom, že je dostatečná informovanost a společný postup, který by měl zabránit tomu, aby jedna politická síla se pokoušela z této situace vytěžit nějaký politický kapitál. Toto se nám podařilo na jaře roku 2002, kdy jsem přijali usnesení, všechny politické strany, k dekretům prezidenta republiky, tak v této choulostivé věci by bylo velice dobré, kdybychom na stejný společný postup se zmohli i nyní. To prostě zabrání chaosu, nejistotě a pokud ten postup náš bude také naprosto korektní z hlediska, řekněme, i evropského, tak si myslím, že ten výsledek bude dobrý pro všechny. Podle vás to bude korektní a v případě, že se Oldřich František Kinský odvolá k Evropskému soudu pro lidská práva, bude-li se cítit poškozen jednáním českých politiků, tak neuspěje? Já jsem především přesvědčen, že jsme schopni korektním způsobem a regulérně vyřešit tuto věc i tady v České republice. Aby byla nenapadnutelná u evropských institucí? Což bude zbytečné, protože rozumíte, to, co se tady odehrálo po roce 1945, to bylo v době, kdy neexistovala Evropská unie, ani evropské instituce, proto si nedovedu představit, že by dnes ony retroaktivně mohly v těchto věcech rozhodovat. A schůzka u Václava Klause je podle vás nutná ve středu? Jako informace o tom, co se děje a možná další krok k tomu, aby existovala shoda v tom postupu, může být užitečná. Ale téma dál neposune, jenom shoda? To uvidíme, ale pokud říkám, že stojíme o to, aby existovala zásadní shoda v tom postupu mezi všemi politickými stranami, tak těžko… Musí u ní být prezident. Nevím, ale těžko můžeme nějakou podobnou schůzku neakceptovat. Říká předseda Poslanecké sněmovny Lubomír Zaorálek. Děkuji za váš čas, někdy příště na shledanou. Děkuji za pozvání a na shledanou. Transkripci Interview BBC pořizuje společnost NEWTON I.T. a neprochází jazykovou úpravou BBC. Citace rozhovoru v médiích Politici chtějí od Nejvyššího soudu stanovisko k restitucím PRAHA 4. července (ČTK) - Političtí lídři dnes pověřili ministra spravedlnosti Pavla Rychetského, aby se obrátil na Nejvyšší soud s žádostí o zformulování jednotného stanoviska, jak mají soudy rozhodovat v restitučních sporech. Dohodli se na tom premiér Vladimír Špidla, předsedové obou komor parlamentu, šéfové stran a lídři poslaneckých a senátorských klubů. Dohodli se rovněž na přípravě novely, podle níž by obce, které nemají prostředky na vedení restitučních sporů, se v budoucnu mohly obrátit na Úřad zastupující stát ve věcech majetkových, aby je v těchto sporech zastupoval. Právníci budou nyní podle politiků zkoumat, zda současná situace vyžaduje i změnu v ústavě. Například premiér Vladimír Špidla ale soudí, že zákony jsou dostatečné a jde o jejich interpretaci. Výsledky práce právníků a dalších expertů ukážou, zda politici navrhnou další změny v zákonech. Proto se předpokládá, že dnešní schůzka nebyla poslední. Premiér zdůraznil, že na všech těchto krocích se strany shodují. Politické strany podle něj nebudou přicházet se samostatnými iniciativami a hlavní roli převezme vláda. Její postup výslovně podpořili vůdci parlamentní opozice. Předseda ODS Mirek Topolánek a šéf KSČM Miroslav Grebeníček. Další schůzku k restitucím a poválečným dokumentům svolal na příští středu prezident republiky Václav Klaus. Zve si tam šéfy obou komor parlamentu a Špidlu. Předseda sněmovny Lubomír Zaorálek BBC řekl, že jednání jsou nutná, aby politická reprezentace měla shodný názor na tuto problematiku, aby někdo nezačal tématu zneužívat. "To zabrání chaosu, nejistotě," řekl. Aktivita politiků bezprostředně reaguje na soudní spory Františka Oldřicha Kinského o majetek zabavený na základě Benešových dekretů. Někteří politici se totiž bojí, že Kinského soudní úspěchy prolamují restituční hranici 25. února 1948 i poválečné dekrety prezidenta Edvarda Beneše. Nemravnost podle ústavy Mladá fronta DNES, 9. 7. 2003, názory, autor: Jiří Zlatuška, strana 6 - Doživotní imunita poslanců a senátorů je ústavně zakotvená nemravnost. Doživotní vyloučení trestního stíhání za obecně kriminální delikty není žádnou ochranou zákonodárců, protože po skončení mandátu není co chránit. "Ochrana" v současné podobě znamená pouhou beztrestnost a popření dočasnosti mandátu vzniklého na dobu určitou demokratickou volbou. Zakládá doživotní privilegium a po návratu zákonodárce mezi "prosté občany" de facto popírá rovnost občanů před zákonem. Pokřik poslanců Vymětala a Dundáčkové lze brát jako jakousi součást folkloru naší české politické scény. Znepokojivé může být jen to, nakolik ve svých názorech skutečně reprezentují své politické strany. Omezení imunity není novinka z nebe spadlá a tento problém musel být v politických uskupeních mnohokrát diskutován. Pokud pan poslanec Vymětal a paní poslankyně Dundáčková reprezentují jen výjimku potvrzující pravidlo, nemusí být vyhlídky ještě úplně truchlivé. Vládní návrh na omezení imunity je přitom spíše minimálním krůčkem ve shodě se zdravým rozumem než převratnou koncepční změnou. Velmi lehce by šlo najít argumenty pro úplné zrušení imunity jako takové. Vzpomeňme si například na rok 1948 jako prototyp změny režimu, před jehož zvůlí by parlament měl být chráněn. Historická zkušenost exilové generace svědčí spíše o tom, že právní instituty tohoto druhu před oprátkou neochránily a že stejně jako v mnoha podobných případech předtím bylo jedinou účinnou ochranou opuštění rodné země. Pochybují-li dnešní zákonodárci o míře ochrany, které se v Česku občanům před neoprávněným trestním stíháním dostává, měli by svou energii napřít do kvalitnějších zákonů garantujících výkon práva a ochrany ústavních svobod všech občanů. Vlastní vyčlenění sebe samého z těchto mechanismů je spíše popud k malé odpovědnosti v tomto směru, nikoli garancí výkonu mandátu ve prospěch občanů. Omluvou pro institut imunity může být těžko i argument předsedy Poslanecké sněmovny Zaorálka v rozhovoru pro BBC, který argumentuje tím, že poslanec "vstupuje do sporů s řadou institucí, firem..., se kterými se může dostat do sporu". Trestní stíhání je vedeno státem, nikoli firmou, které se nějaký poslanec znelíbí. Přijmout jako danost, že firma může svůj soukromoprávní spor převést zlovolně do polohy úspěšného trestního řízení, by totiž znamenalo rezignovat na to, že čeští občané žijí v právním státě. I při omezení imunity na dobu trvání mandátu by však vládnímu návrhu slušela jedna další úprava. Za současného stavu posuzuje vydání zákonodárce imunitní výbor té komory parlamentu, jíž je členem. Stav je to stejně patologický, jako třeba rozhodování soudců o svých vlastních platech. Alespoň minimální slušností by ve fungujícím dvoukomorovém systému bylo svěřit rozhodování o stíhání poslanců imunitnímu výboru Senátu a rozhodování o senátorech imunitnímu výboru Poslanecké sněmovny. Půda pro možná podezření z příliš kolegiálního rozhodování by se tím opět o kousek zmenšila. Pane poslanče, dost Respekt, 14. 7. 2003, autor: Marek Švehla, strana 3: Víte, proč je český parlament nepopulární? Možnou odpověď nabídl teď ve svém rozhovoru pro BBC předseda sněmovny Lubomír Zaorálek: "Vzhledem k tomu, že se neustále vyvíjí situace kolem volby ředitele České televize, pořád ještě nebyl partner na to, abychom jednali o jiném způsobu informování o sněmovně. To je něco, co jsem si předsevzal, pokusit se ten obraz o nás učinit srozumitelnějším a možná přitažlivějším." Třeba je problém právě v tomhle: čeští politici chtějí příliš často měnit svůj obraz a příliš málo sami sebe. Přitom jen v posledním půl roce k tomu měli minimálně dvakrát dost dobrou příležitost. Poprvé při obsazování luxusní parlamentní ubytovny na Malé Straně (o tom již bylo řečeno dost) a podruhé minulé úterý při dalším hlasování o poslanecké imunitě. Během posledních pěti let se o tomto pobuřujícím privilegiu stát doživotně nad zákonem hlasovalo potřetí - a vždy se stejně trapným výsledkem: návrh je nutno "přepracovat". Tentokrát poslanci slibují, že změnu opravdu dotáhnou do konce a imunita bude omezena. Jenže podobné sliby - jak jsme už několikrát zjistili - českou postkomunistickou reprezentaci nic nestojí a k ničemu nezavazují. Leda že by se do věci vložili "správným obrazem" poučení občané. Tady už se totiž hraje o to, co všechno si ještě od svých volených a placených delegátů nechají líbit. Po třinácti letech zdejší cesty k demokracii je patrné, že atmosféra v českém sněmu má prostě zatím na poslance špatný vliv a i slušní lidé plní chvályhodných ideálů po čase zapadnou do arogantní masy. Nejde o to dělat revoluci nebo lámat hůl nad parlamentní demokracií. Projevy nespokojenosti mohou být zcela prosté. Třeba zajít za poslancem a do očí mu říci (nebo napsat), že všechno má své meze. Pokud bude takových odhodlaných občanů více, nelze jejich hlas jen tak ignorovat. | |||||||||||||||
| | |
| ||
 Ptejte se našich hostů | ||
| |
| Předcházející rozhovory: | |
| |
 | Karel Čermák |
| Milan Kubek |
| Cyril Svoboda |
| | |
| ||
| Akciové trhy: 01:09 GMT | ||
| FTSE | 6406.80 | -11.00 |
| Dow Jones | 12525.7 | -48.11 |
| Nasdaq | 2467.70 | -9.91 |
| FTSE má zpoždění 15 min, Dow a Nasdaq 20 min | ||
