| |
 | |
| |
| Zprávy | |
| Svět | |
| ČR | |
| Británie | |
| Přehledy tisku | |
| Analýza | |
| Anglicky s BBC | |
| AUDIO | |
| Dobré ráno | |
| |
Zprávy | |
| Svět o páté | |
| Svět o šesté | |
| Interview | |
| |
| SERVIS | |
| Frekvence | |
| Programy | |
| Kontakt | |
| Pomoc | |
| Redakce | |
| LANGUAGES | |
 | |
 | |
 | |
 | |
 | |
 | |||||||||||||||
| čtvrtek 3. července 2003, 18:00 SEČ | |||||||||||||||
| Eduard Janota | |||||||||||||||
| |||||||||||||||
Podle Eduarda Janoty státní rozpočet v příštích třech letech nepočítá s mimořádnými příjmy z privatizace.
Citace rozhovoru v médiích V červnu vláda schválila návrh ministra financí Bohuslava Sobotky na reformu veřejných rozpočtů. Bohuslav SOBOTKA, ministr financí (ČSSD) (zvuková ukázka): Já jsem na dnešní jednání přišel s návrhem na deficit v roce 2006 čtyři procenta. Tento návrh byl posléze po debatě akceptován. To znamená, já musím říct, že jsem spokojen s tím rozhodnutím, které dnes zaznělo. Uvedl před čtrnácti dny ministr financí Bohuslav Sobotka. Opozice, především občanští demokraté považují reformu za špatnou. Podle předsedy poslaneckého klubu ODS, stínového ministra financí Vlastimila Tlustého reforma zbrzdí ekonomický růst v zemi. Vlastimil TLUSTÝ, předseda poslaneckého klubu ODS, stínový ministr financí (zvuková ukázka): To, co dnes navrhuje vláda, nejenom, že nesměřuje k hospodářskému růstu, ale dokonce ho bude tlumit, že se stalo okamžitě záminkou, která má odpoutat pozornost od toho zdražování a, jak jsem to nazval, šacování, které chystá tato vláda proti všem občanům České republiky a ještě ke všemu tomu vlastně neví, jaký je cíl toho jejího snažení, protože podíváme-li se na ty jejich kroky, tak zjistíme, že rozpočty budou navrhovány s deficitem větším, než byl na letošní rok. Říká v rozhovoru pro BBC předseda poslanců Občanské demokratické strany Vlastimil Tlustý. Nejen o tom, jak stát hospodaří s penězi daňových poplatníků, bude následujících třicet minut. Před námi je půlhodina otázek a odpovědí. Od mikrofonu co nejsrdečněji zdraví Václav Moravec. Pozvání přijal a k protějšímu mikrofonu usedl po čase 1. náměstek ministra financí Eduard Janota. Dobrý den. Dobrý den. Když jste byl v Interview BBC naposledy, což bylo 24. dubna, hovořil jste o nejistotě kolem sestavování státního rozpočtu na rok 2004. Důvodem bylo protahování prací na reformě veřejných financí. Dá se říci, pane náměstku, že poté, co byla ve vládě reforma přijata, je už jasno? To, myslím, že je jasno. Ministerstvo financí dostalo konkrétní zadání z hlediska rozpočtových prací. Předložíme do vlády návrhy, návrhy limitů, které by měly být v těch parametrech rozpočtových deficitů, které schválila vláda pro roky 2004, 2005 a 2006. Takže zadání máme, doufám, že limity tak, jak je předloží ministr financí v pondělí do vlády, budou akceptovány. Očekávám kolem toho poměrně složitou debatu, nicméně není kam ustoupit a ty celkové rámce se musí dodržet. Čili pakliže vláda podle návrhu, protinávrhu ministra financí někomu ubere, jinému přidá, bude všechno v pořádku, nesmí ale z toho vzniknout nějaký saldo, které by zhoršovalo deficit. Můžete ty limity zveřejnit? Limity pochopitelně zveřejníme v pondělí. Já myslím, že to bude materiál, který vláda bude projednávat v pondělí, takže to není problém, ale chci říct obecně, že naplňují ty rámce reformy a to je velmi podstatné. Vy jste 24. dubna pro BBC uvedl, že pokud neprojdou reformní kroky z reformy veřejných financí, tak bude schodek státního rozpočtu v příštím roce 140 miliard korun, zatímco letošní rozpočet Poslanecká sněmovna schválila s rekordním deficitem 111,3 miliardy korun. Rozpočet na příští rok máte sestavit po škrtech a úsporách tak, jak předpokládá reforma, se schodkem 118 miliard korun. Každý daňový poplatník se může zeptat, to opravdu neexistuje větší množství úspor, aby schodek na rok 2004 nebyl vyšší než schodek letošní? Ten schodek rozpočtu příštího roku musí být nižší. Je to jedno ze zadání, to za prvé. Za druhé ... Ale celkově, když do toho započítáme ztráty konsolidační agentury a další věci, které se započítávají do celkových schodků, tak je to vyšší o sedm miliard. Dobře, taky rozpočet letošního roku, ten skončí vyšším deficitem, než je 111 miliard, to za prvé, z objektivních důvodů, protože do rozpočtu se promítly úvěry z Evropské investiční banky na financování výdajů, které souvisely s povodněmi z roku 2002, to za prvé a za druhé ona známá arbitráž CME a za třetí některé drobné úpravy, byť v ciferním vyjádření poměrně zásadní, se rovněž do rozpočtu letošního roku promítnou. Mám tím na mysli dvě miliardy, které se musejí doplatit na vrub kampeličkám, chcete-li družstevním záložnám. Můžete tedy říci, kolik bude, o kolik se prohloubí, a jaký bude s největší pravděpodobností na konci roku schodek rozpočtu 2003, když původně byl schválen sněmovnou 111,3 miliardy? To mohu říct, i když to je velmi obtížné v polovině roku jaksi bilancovat konec, nicméně ty výdaje, o kterých jsem mluvil, ty zcela jistě naběhnou, to na jedné straně. Na druhé straně ale předpokládáme, a situace takto naznačuje, že bychom mohli mít i příjmy v řádu deseti, dvanácti miliard překročeny, takže ten deficit by se mohl pohybovat někde mezi 115, 117 miliardami korun. Čím naznačujete to, že budou vyšší příjmy? Z čeho především, on vlastně, nemýlím-li se, tak když jste zveřejnili čísla týkající se prvního čtvrtletí fungování státního rozpočtu v roce 2003, tak se ukázalo, že tam je vysoké daňové inkaso, které převýšilo průměr předchozích měsíců o 27 miliard? Já myslím, že zásadním prvkem, pozitivním prvkem v této oblasti je dobré plnění daní z příjmů právnických osob. Tam očekáváme lepší inkaso v řádu deseti miliard. Čili toto je ten pozitivní impuls, který nám s největší pravděpodobností vylepší rozpočtové saldo. A teď se věnujme tomu deficitu roku 2004, tedy roku příštímu, 118 miliard je ale přeci jenom, i když odhlédneme od mimořádných, protože vy nemůžete vyloučit v roce 2004 opět mimořádné výdaje, například o nějakou další arbitráž. Pane redaktore, nestrašte, nicméně je pravda, že vyloučit nelze nic, tak už život stojí a běží, nicméně 118 miliard je, řekněme, v daných legislativních podmínkách to maximum, které lze, ve kterém to maximum, za jakých podmínek lze rozpočet sestavit. Já vím, že takhle nelze žít prostě navěky, a proto, proto je třeba, aby byla důsledně dotažena reforma veřejných financí, která postupně bude deficit snižovat. Otázka, promiňte, že opět vstupuji do vaší řeči, ta otázka zněla, byla to otázka daňového poplatníka, to opravdu neexistuje větší množství úspor? Říkáte, že těch 118 miliard je to i o prsa, že bude velmi těžké se do toho vejít, aby se nakonec ušetřilo? Větší množství úspor, to by znamenalo výraznější zásah do mandatorních výdajů, to znamená do legislativy a to zejména legislativy v sociální oblasti, v oblasti různých podpor, mám na mysli stavební spoření, podpora hypoték a podobně. Čili toto je záležitost, která je projednávaná v rámci reformních zákonů, nicméně to tempo, respektive rozsah těch navrhovaných legislativních změn zatím spíš odpovídá možnostem sestavit rozpočet někde kolem těch 118 miliard než výrazně nižším deficitem. V tom je zhruba dvacet miliard ztráty konsolidační agentury, takže suma sumárum ten rozpočet podle mého názoru dneska nejde sestavit v daných podmínkách a při daných, řekněme, parametrech, které jsou do značné míry ovlivněny politickými aspekty, lépe než za těch sto miliard. To je zřejmé. Sto osmnáct. Sto osmnáct, já myslím, to je včetně konsolidační agentury, ale bez ní, jak jsem zmínil, to by bylo kolem těch sto miliard. Když jsem hovořil například o arbitrážích, které jsou vedeny proti České republice a o dalších mimořádných výdajích, které se pak mohou ukázat jako skutečně mimořádné v roce 2004, které další neznámé podle 1. náměstka Eduarda Janoty zatím existují při tom sestavování rozpočtu na příští rok, se kterými vy se potýkáte, které neznámé to jsou? Tak známé neznámé. Tady vždycky mohou nějaké problémy z titulu arbitráže vzniknout, to je jedna věc. Pochopitelně samotný odhad daňových příjmů je vždycky určitou neznámou. Tady můžete postupovat, řekněme, obezřetněji více nebo méně. Postupujete obezřetně méně? Já si myslím, že jsme spíše konzervativní v odhadech, taky poslední dva roky se rozpočtované příjmy splnily, byť v rozdílné struktuře, než jsme původně předpokládali. To je věc jedna. Na druhé straně i samotný vývoj, ekonomický vývoj výrazně ovlivnil i výdajovou stranu rozpočtu. Růst nezaměstnanosti, popřípadě určité možnosti dané legislativou z hlediska odchodu do důchodu a různých legislativních změn, ty výrazně ovlivňují tu výdajovou stranu rozpočtu a právě v té oblasti mandatorních výdajů, která tvoří ten největší rozsah z hlediska výdajů rozpočtu. Z kterých veličin, těch makroekonomických, máte největší obavy v roce 2004, když nyní pracujete na sestavování rozpočtu na příští rok? Tak je to jednoznačně, jednoznačným parametrem bude vývoj HDP a ten bude do značné míry ovlivněn vývojem vnější poptávky. Ta je prostě limitujícím faktorem a do značné míry ovlivňuje HDP jako takové a je do jisté míry určitým rizikem z hlediska i vývoje naší vnitřní ekonomiky, poněvadž vyšší vnější poptávka, ta může taky implikovat vyšší aktivitu zvnějšku dovnitř České republiky, mám tím na mysli aktivitu zahraničních firem v České republice a to má i určité daňové konsekvence. S jakým číslem tedy především nyní pracujete? My pracujeme s číslem pro příští rok někde kolem tří, tři a půl procenta HDP reálného. Není to příliš optimistický předpoklad? Je, je. Někomu se jeví nicméně i odborné odhady Mezinárodního měnového fondu a Světové banky i expertů se pohybují někde kolem těch tří procent. Zatím jste neměli důvod být přeci jenom trochu střízlivější a vaši prognózu srazit pod tři procenta? Zatím, zatím myslím, že nejsou takové úvahy. Pokud vládě projdou v obou komorách parlamentu její kroky z reformy veřejných financí, kde by se podle názoru 1. náměstka ministra financí Eduarda Janoty mohla Česká republika dostat definitivně z pasti deficitních rozpočtů? Tak naše první etapa je docílit v roce 2006 deficit veřejných rozpočtů k HDP ve výši někde pod úrovní, těsně pod úrovní čtyř procent, v dalším roce nebo v roce a půl dosáhnout zhruba úroveň tří procent a tím prostě splnit jedno z maastrichtských kritérií a vůbec umožnit vstup do RM2 systému. Což je ale stabilizace rozpočtů. To je stabilizace, pochopitelně. Jde o to, aby nebyly deficitní. Pochopitelně. Kdy se dostaneme na nulu z hlediska deficitu, to je velmi, velmi obtížné a není moc zemí v Evropě, není mnoho zemí v Evropě, které mají veřejné rozpočty vyrovnané. Takže já si myslím, že úspěchem bude, když se dostaneme někde k těm třem procentům. To je úkol podle mého názoru pro prvních pět až sedm let zcela, zcela jistě. A úkol dostat se téměř k nule a nebýt deficitní, to je na kolik let? To je otázka rozpočtové politiky, otázka legislativních změn, otázka vůbec dalších reformních kroků, a to nejen v oblasti veřejných financí. To je otázka reformních kroků z hlediska Obchodního zákoníku, Trestního zákoníku a různých legislativních norem, které mají souvislost mimo jiné i s ekonomickými aktivitami obecně. To znamená, že pokud by se politici rozhodli a vám státním úředníkům dali zadání, že by bylo dobré, aby Česká republika v dalších sedmi, osmi letech poté, co proběhne reforma veřejných financí, ta stávající, na které se dohodla vládní koalice premiéra Vladimíra Špidly, tak podle vás by bylo dobré, aby se pracovalo na další reformě veřejných financí? Zcela určitě. To je naprosto nezbytné, nejenom z hlediska našeho vstupu do EU a do RM2 systému, ale obecně dalším faktorem, který toto ovlivní, bude otázka, do jaké míry využijeme možnosti kooperace kofinancování ze strukturálních fondů s Evropskou unií. Čili toto bude velká šance, velká možnost, nicméně pro to, abychom čerpali prostředky EU, tak musíme zvládnout administrativu, která je poměrně složitá a komplikovaná a ... Jak v těch dalších třech letech při sestavování rozpočtu právě počítáte s tím, že Česká republika bude muset ze svých příjmů zaplatit peníze do společné pokladny Evropské unie a naopak některé peníze bude inkasovat. Můžete říci rámce, se kterými počítáte? Můžu, můžu říct rámce. Česká republika bude řádově odvádět šestnáct, osmnáct miliard do rozpočtu Evropské unie, a pokud splní veškeré legislativní i, řekněme, technické podmínky z hlediska čerpání prostředků, tak může vyčerpat až 25 miliard v příštím roce z Evropské unie z hlediska přímých plateb, z hlediska a hlavně z hlediska kofinancování, to znamená čerpání prostředků ze strukturálních fondů a to podmiňují dvě věci. Jednak mít připravené projekty v dostatečné kvalitě, dostatečné množství, za prvé. Za druhé, splnit podmínky kofinancování, to znamená na jedné straně získáme, řekněme, šedesát, sedmdesát procent prostředků Evropské unie na určitou investiční akci, ale těch třicet procent musí zajistit česká strana, a to buď rozpočet státní nebo rozpočet samospráv, krajů, obcí, anebo privátní sféra. Teprve poté můžeme říct, že jsme schopni využít ten celý prostor, který nám dneska kodaňská smlouva dává. V každém případě, i kdyby to čerpání nebylo zcela stoprocentní z fondů Evropské unie, tak se nedá říci, že by v příštích třech letech Česká republika doplácela na své členství? Ne, to je absolutně, to by bylo velmi špatné, ale máme reálnou možnost a předpoklady, aby to naše čerpání bylo výrazně vyšší než ty prostředky, které budeme do rozpočtu Unie odvádět. Když v pondělí 23. června vláda definitivně stvrdila své rozhodnutí reformovat veřejné rozpočty, ministr financí Bohuslav Sobotka prohlásil: Bohuslav SOBOTKA, ministr financí (ČSSD) (zvuková ukázka): Vláda dnes schválila koncepci reformy veřejných rozpočtů, schválila tedy definitivně i výdajové rámce, které se týkají vývoje veřejných rozpočtů v příštích letech. Zásadní změna, která je obsažena v reformě, je tato - končí existence státu na základě schvalování státního rozpočtu z roku na rok. Vláda se rozhodla provést systémovou změnu a přecházíme k politice víceletého rozpočtování, to znamená politice tříletého rozpočtového výhledu, který nebude pouze v podobě orientačního materiálu, ale bude to závazný materiál, který bude popisovat trendy a záměry v rámci vývoje veřejných financí v tříletém horizontu. Dvacátý třetí červen a slova ministra financí Bohuslava Sobotky. Jak bylo řečeno, reforma veřejných financí počítá s tím, že by deficit veřejných rozpočtů měl v roce 2006 klesnout ke čtyřem procentům hrubého domácího produktu. Nebylo by dobré ale přeci jenom dělat ještě dlouhodobější výhled stability a fungování veřejných financí? To je ostatně to, na co ekonomové poukazují, že ta reforma je, řekněme, během pouze na středně kratší trať než na nějakou dlouhou trať. Máte pravdu, že v některých oblastech je třeba vidět delší časové období, a to zejména v oblasti, řekněme, penzijní politiky, v oblasti investiční politiky, v oblasti vůbec financování státního dluhu například, takže toto je ..., ale my jsme si dali, respektive tato vláda si dala za úkol připravit Českou republiku pro vstup do RM2 systému, to znamená stabilizovat veřejné finance jaksi do maastrichtské úrovně a toto je teďko stěžejní a hlavní úkol. To další, to bude v podstatě, pokud budeme v RM2 systému, tak tam půjde o to udržet se v koridoru těch podmínek, ať už kurzových, ať už úrokových, nebo vlastně i deficitních z hlediska rozpočtů. Jaká rizika tam v té dlouhodobější perspektivě budou, aby se Česká republika v tom koridoru, o němž mluvíte, a který je podstatný pro přijetí jednotné evropské měny, aby se v něm udržela, aby nebyla další rizika spojená s prohlubováním schodků poté, co bude provedena stávající reforma? Stále jsme u toho jednoho a základního problému, a to je problém deficitu veřejných financí, který je tím základním kritériem, který to ekonomické dění bude ovlivňovat, poněvadž jakmile by veřejné finance výrazně vybočily z daného koridoru, tak to přináší i jiné souvislosti, měnové souvislosti, kurzové souvislosti, spekulace a podobně a čili toto, toto by bylo tím základním problémem. Čili krédo číslo jedna je prostě vyrovnané nebo respektive mít pod kontrolou veřejné finance. Vládní návrh reformy veřejných financí se zmiňuje i o mimořádných privatizačních příjmech. Na straně 3 je tabulka mimořádných příjmů, rozumějme především privatizačních, a také výdajů veřejných rozpočtů v letech 1993 až 2002. S jak velkými mimořádnými příjmy z privatizace jako ministerstvo financí počítáte v příštích letech? Pokud bych měl zmínit nejbližší rok 2004, tak tam z hlediska státního rozpočtu nepočítáme s žádnými příjmy z privatizace, nicméně ... Není to nerozumné? ... nicméně existuje Státní fond dopravní infrastruktury, který financuje určité projekty v oblasti dopravní infrastruktury a tam pravděpodobně bude určitý příjem z Fondu národního majetku někde v řádu kolem patnácti až dvaceti miliard pro rok 2004. Z čeho tem příjem poplyne, prosím pěkně? Ten příjem poplyne, řekněme, z běžných příjmů Fondu národního majetku a některých privatizačních kauz, které budou předmětem privatizace v příštím roce nebo v konci letošního roku. Mám tím na mysli některé důlní privatizační projekty, mám tím na mysli Unipetrol a podobně. Ale máte na ministerstvu financí nějaký, když je zde dlouhodobější strategie vývoje veřejných rozpočtů, tak také, řekněme, dlouhodobější strategii, jak nakládat se státním majetkem, zda privatizovat či nikoliv, protože ta tabulka je velmi, velmi zajímavá, kde jsou charakterizovány příjmy z privatizace od roku 1993, kdy například příjmy z privatizace byly 26 miliard korun, v roce 2002 už to bylo 126 miliard korun. Celkově za léta 1993 až 2002 stát inkasoval z privatizace 373 miliardy korun. To znamená, kolik vám ještě zbývá k privatizaci, když se ohodnotí majetek, byť je to velmi obtížné stanovovat. Je to velmi obtížné a myslím, že to se dá pojmenovat věcně, to znamená máme tady energetiku a jsou tady potom zásadně nižší rozsahy privatizačních projektů, ať už to budou důlní firmy nebo Unipetrol nebo Telecom, ale otázka těch rozdílů mezi jednotlivými léty právě souvisí s těmi konkrétními kauzami, které byly privatizovány. Já nevím, rok 2000, 2002, tak tam došlo k výraznému inkasu z hlediska Transgasu, takže proto ten příjem byl tak výrazný, na rozdíl od předchozích let. Jak ale počítáte tedy vy při tvorbě rozpočtu jako 1. náměstek ministra financí, jaký je váš návrh pro vládu, jak by měla naložit se státními účastmi? Vemme si, že zde jsou České aerolinie, Česká pošta, Česká správa letišť, o těchto třech firmách se hovoří jako o těch, které by neměly být privatizovány, a hovoří se o dalších firmách a jejich privatizaci, které jsou pravděpodobné a jsou na spadnutí, České energetické závody, Budějovický Budvar, společnost Mero, Čepro a tak dále a tak dále. Tak myslím si, že privatizovat by se nemělo za každou cenu, za každou cenu jenom proto, že chybějí zdroje veřejných rozpočtů. To je špatná úvaha. Dobře, zeptám se jinak. Vy byste se obešli při tvorbě rozpočtu v letech 2004 až 2006 úplně bez dodatečných příjmů, mimořádných příjmů z privatizace, ano nebo ne? My nepředpokládáme v těchto letech s příjmy z privatizace ve státním rozpočtu. Na druhé straně fond dopravní infrastruktury bez určitého čerpání prostředků z Fondu národního majetku se neobejde. Ten rozsah se pohybuje někde kolem mezi deseti až patnácti miliardami korun v letech 2005 a 2006. Já myslím, že ta otázka je velmi, velmi složitá a pochopitelně použití peněz na rozvoj infrastruktury z Fondu národního majetku má svou logiku, stejně jako použití prostředků z Fondu národního majetku na případné projekty penzijních systémů, ale musíme si položit otázku, co bude poté, až skončí privatizační příjmy a až prostě budeme muset vycházet pouze z příjmů, které získáme z daňového inkasa. Takže tady bych osobně nabádal k určité obezřetnosti a k určité postupné přípravě na to, že privatizační příjmy postupně ubudou nebo respektive nebudou, protože ne celé inkaso, které získáme z privatizace, bude jaksi volně k dispozici. Existuje celá řada závazků z privatizace, z privatizace, a to let 1993 a dále, kdy jsou některé ještě ekologické škody nedořešené a celá řada projektů, které budou financována v rámci projektů, které souvisely s privatizacemi a tam lze očekávat ... Jak velká částka to je? ... prostředky ve výši sedmdesáti, osmdesáti miliard korun, které ještě budou na tento účel využity. To znamená, že je zapotřebí sedmdesát až osmdesát miliard korun na staré ekologické zátěže související s privatizacemi, a proto sedmdesát až osmdesát miliard bude zapotřebí ještě z privatizací, aby se tyto staré zátěže ... Ano, přesně tak. Jinak pokud by na tyto ekologické závazky nebyly prostředky z Fondu národního majetku a prostředky fondu by se utratily jiným způsobem, třeba i efektivním, na nějaké infrastrukturální projekty, tak tyto prostředky by musel, tyto výdaje by musel hradit státní rozpočet. Čili tady bychom jaksi řešili problém ze státních prostředků, ale takříkajíc z jiné kapsy. Mladá fronta Dnes 28. června napsala, že ministerstvo financí plánuje naplnit státní pokladnu příjmy z privatizace podílů státu, za které by měl stát do konce volebního období, tedy v roce 2006 získat nejméně 160 miliard korun. Tedy to je informace lichá. Vy nepočítáte jako ministerstvo financí s tím, že by do státního rozpočtu, nebudeme-li se bavit o fondu dopravní infrastruktury jako o mimorozpočtovém fondu, že nepočítáte ani s korunou z privatizace ze státního rozpočtu? Ano, chci potvrdit, že v rámci reformního scénáře ve státním rozpočtu na léta 2004 a 2006 neuvažujeme s mimořádnými impulsy z Fondu národního majetku. A Mladá fronta Dnes citovala, je vůbec reálné těch 160 miliard korun, že by jinam směřovalo? Když jste hovořil o fondu dopravní infrastruktury, tak počítal-li jsem dobře, to by znamenalo třicet miliard během těch tří let do fondu dopravní struktury, počítáte s deseti až jedenácti miliardami. Počítáme s patnácti, počítáme mezi deseti až patnácti miliardami korun. Což budou asi příjmy z privatizace Telecomu a těchto privatizací, o kterých se v současnosti nejvíc mluví, doly a Unipetrol? V podstatě mimo energetiky příjmy z privatizace těchto menších firem by měly umožnit, řekněme, financování fondu dopravní infrastruktury v tom rozsahu, o kterém jsme se tady bavili, z prostředků Fondu národního majetku. Když Mladá fronta Dnes zveřejnila tuto informaci, tak proti privatizaci například Budějovického Budvaru jako jedné z firem, o níž se hovoří v souvislosti s privatizací, se postavil ministr zemědělství Jaroslav Palas. V úterý na tiskové konferenci svůj postoj odůvodnil následovně: Jaroslav PALAS, ministr zemědělství (ČSSD) (zvuková ukázka): Budějovický Budvar v této chvíli je vyňat z privatizace na základě rozhodnutí minulé vlády. Vládní usnesení stále platí. Za druhé, měl-li by být Budvar privatizován, pak by to znamenalo určité legislativní změny, které by musela odsouhlasit celá Poslanecká sněmovna. Za třetí, jsem přesvědčen, že není nutné prodávat Budvar, ale nevylučuji to, že se vláda rozhodne jinak. Já jako člen vlády musím respektovat většinové stanovisko vlády. I nadále pokládám Budvar, národní podnik za jakési národní stříbro. Ministr zemědělství Jaroslav Palas. Stejně tak se proti privatizaci většinového podílu v ČEZu postavil ministr průmyslu a obchodu Milan Urban. Znamená to tedy, že ministři mohou být klidní, že s nějakou rychlou doprivatizací se skutečně nepočítá? Z hlediska ... Z hlediska ministerstva financí. Máte na mysli ČEZu nebo teďka Budvaru? Obého. Obého. Majorit, protože ministr Milan Urban například v souvislosti s ČEZem souhlasil s privatizací minoritního balíku, ale ponechání si nějakého balíku stále ještě státního. Pakliže můžu říci v této chvíli svůj názor, tak se osobně domnívám, že privatizace Budvaru a privatizace ČEZu nejsou na pořadu dne, to znamená na pořadu let 2004, 2005 zcela určitě ne. Které privatizace to jsou, to už jsme zmínili v tomto pořadu. Výhrady k reformě veřejných financí mají odbory, nelíbí se jim úspory při zavádění šestnáctitřídní mzdové soustavy. Předseda Českomoravské konfederace odborových svazů Milan Štěch však říká v rozhovoru pro BBC, že odbory rozumí tomu, že je nutné veřejné finance reformovat. Milan ŠTĚCH, předseda Českomoravské konfederace odborových svazů, senátor (ČSSD) (zvuková ukázka): Celá řada opatření je nutná. Samozřejmě, že my se nezříkáme ani toho, že je potřeba omezit zneužívání dávek, ať jsou to státní sociální podpory nebo sociální pomoci. My dokonce jsme pro to, aby se hledaly mechanismy, jak zamezit zneužívání nemocenských dávek. Předseda Českomoravské konfederace odborových svazů Milan Štěch však považuje za špatné, že reforma veřejných financí nedostatečně bojuje proti tzv. šedé ekonomice. Myslíte si jako náměstek ministra financí, že v té reformě se udělalo maximum pro boj se šedou ekonomikou a pro získání dalších příjmů, které se nabízejí? Podívejte se, boj se šedou ekonomikou je boj na dlouhou trať a v podstatě se s ním potýkáme už někdy od roku 1990, 1993. Já osobně si myslím, že nejjednodušší metodou boje proti šedé ekonomice je mít transparentní, jednoduché, jednoznačné zákony, a to myslím zákony v oblasti daní, které umožní finančním úřadům jasnou orientaci nad výsledky jednotlivých podnikatelů, živnostníků, to za prvé. O tom jsme se ostatně bavili. Myslíte si, že reforma veřejných financí udělala maximum možné k zpřehlednění české daňové soustavy. Ostatně vy jste tu nepřehlednost a složitost kritizoval už 24. dubna v Interview BBC. Já si myslím, že z hlediska koncepce daňové soustavy, z hlediska složitosti, chcete-li zjednodušení daňové soustavy, je možné ještě postupovat daleko razantněji. Ve kterých krocích byste postupoval razantněji a je reálné, že by ministerstvo financí něco takového navrhlo vládě do konce funkčního období? Já si myslím, že v dané chvíli ministerstvo financí se orientovalo na určité změny, které souvisí se stabilizací daňové kvóty, které souvisí s harmonizací našeho daňového systému s daňovými systémy Evropské unie, to za prvé, ale stojí před námi cesty určitého zjednodušení daní. Nemusí to být, nemusí to být přesně, ale myslím si, že do jisté míry je vodítkem určité zjednodušení daňového systému tak, jak je navrženo na Slovensku. To znamená rovná daň? Já nemyslím jenom rovnou daň. Myslím tím prostě zjednodušení daňového systému ve smyslu například různých připočitatelných, odpočitatelných položek od daňového základu, které, pakliže by byly výrazně redukovány, by umožnily výrazněji, výrazněji snížit daně. Kdy by ministerstvo financí mohlo takový projekt v druhé fázi vypracovat, jestliže v té první jste se soustředili na zachování daňové kvóty? Já si myslím, že vylepšování daňového systému je permanentní, dlouhodobá záležitost a doufám, že ... Příští rok. ... v průběhu příštích dvou let se posuneme tímto směrem i my. Konstatuje 1. náměstek ministra financí Eduard Janota, který byl hostem Interview BBC. Děkuji za vašich třicet minut, které jste věnoval této rozhlasové stanici. Někdy příště na shledanou. Na shledanou. Takové bylo Interview BBC. Transkripci Interview BBC pořizuje společnost NEWTON I.T. a neprochází jazykovou úpravou BBC. Citace rozhovoru v médiích Janota: Rozpočty na příští roky nepočítají s příjmy z privatizace PRAHA 3. července (ČTK) - Při sestavování stáních rozpočtů na roky 2004 až 2006 nepočítá ministerstvo financí s žádnými příjmy z privatizace. V rozhovoru pro rozhlasovou stanici BBC to dnes řekl první náměstek ministra financí Eduard Janota. Peníze z prodeje státního majetku však bude potřebovat Státní fond dopravní infrastruktury. Na to by údajně měly stačit příjmy z privatizace menších firem, prodej Budvaru a ČEZ Janota v příštích dvou letech neočekává. V roce 2004 bude fond dopravy potřebovat zhruba 15 až 20 miliard korun, v dalších dvou letech asi deset až 15 miliard. Celé inkaso získané z privatizace však nebude mít volně k dispozici. Existuje totiž řada závazků z privatizace, zejména staré ekologické škody, na jejichž úhradu stát potřebuje 70 až 80 miliard korun. "Pokud by na tyto ekologické závazky nebyly prostředky ve Fondu národního majetku, musel by je hradit státní rozpočet," připomněl Janota. Mimořádné výdaje letošního rozpočtu spojené mimo jiné s prohranou arbitráží se CME vynahradí podle Janoty o deset až 12 miliard vyšší příjmy. "Zásadním pozitivní prvkem je dobré plnění daně z příjmů právnických osob," uvedl Janota. Skutečnost by u těchto odvodů měla překonat plán až o deset miliard Kč, odhadl. Ke konci pololetí se snížil schodek státního rozpočtu na 53,4 miliardy korun z květnových 74,6 miliardy. Rozpočtové příjmy ke konci června činily 335,6 miliardy a výdaje 389 miliard korun. Rozpočet na celý letošní rok sněmovna schválila s rekordním schodkem 111,3 miliardy korun při příjmech 684,1 miliardy a výdajích 795,4 miliardy korun. Včetně dodatečně schváleného úvěru od Evropské investiční banky na krytí povodňových škod z loňského srpna a po zahrnutí 10,7 miliardy korun, které ČR zaplatila za prohranou arbitráž se společností CME, se konečný deficit vyšplhá mezi 125 a 127 miliardy korun, odhadlo tento týden MF. Vláda se chystá snížit daně a stavební spoření Mladá fronta DNES, 7. 7. 2003, strana 1 - Poslední dva velké zákony z rozpočtové reformy se dnes chystá poslat Špidlova vláda poslancům. Tím chce vymezit bitevní pole před blížícím se hlasovacím maratonem v parlamentu. Podle všech předpokladů ministři sníží daně firmám a dají souhlas s rozsáhlým omezením podpory stavebního spoření, čímž bude balík reformních úprav zákonů kompletní. Do již připraveného scénáře snížit maximální podporu ze 4500 na 3000 korun ročně (a na 15 % z ročně naspořené částky, maximálně z dvaceti tisíc) vneslo rozruch politické zadání z kolodějského jednání vlády. Zvýhodnit ty, kteří použijí úspory na pořízení bydlení, totiž může vládě zajistit částečnou podporu i v řadách ODS či komunistů. Zatím však není jasné, jak bude základní podpora pro každého vysoká a kolik bude navíc činit zvýhodnění. Z dřívějších plánů a požadavků na dopady do rozpočtu vyplývá, že základní podpora zřejmě bude nižší než 3000 korun a zvýhodněná buď na úrovni tří tisíc, nebo o něco vyšší. Náměstek ministra financí Jaroslav Šulc uvedl, že se musí jasně definovat, kdo bude příjemcem jaké podpory. "Nárok například budou mít i obyvatelé zemí Evropské unie, pokud budou na území Česka pobývat déle než půl roku," řekl. Kromě snížení a rozdělení podpory na dva typy se počítá s tím, že se budou vyplácet až od věku patnácti let výše a cyklus spoření se prodlouží z pěti na šest let. Stavební spoření má v Česku uzavřeno přes pět milionů klientů a chystané změny by se týkaly těch, kteří by uzavřeli smlouvu až po 1. lednu 2004. Snížení daní pro podniky má během tří let firmám ušetřit 33,5 miliardy korun, což je z hlediska státního rozpočtu vůbec největší oběť, na jaké se vládní politici v rámci rozpočtové reformy dohodli. Sazba daně má klesnout z dnešních 31 postupně až na 24 procent s jedním novým omezením, a sice stropem 900 korun pro odpočet osobního auta z daňového základu. Proti firemním úlevám otevřeně vystupují odbory. Jejich nátlak na vládu byl zatím neúspěšný, a tak odborový předák Milan Štěch chce hledat spojence ve sněmovně a svolat další demonstraci. Symbolické snížení daní se chystá také pro rodiny s dětmi. Za každého potomka bude možné ročně odečíst ze základu daně částku 25 560 korun, tedy o 2040 korun více než dnes. Snižování daní, v případě úspěšného vládního tažení sněmovnou, může časem pokračovat. Podle náměstka ministra financí Eduarda Janoty je třeba zjednodušit daňový systém. To by mělo omezit úniky a otevřít prostor pro další pokles. "Myslím tím zjednodušení odpočitatelných položek, při jejichž redukci by mohly výrazně klesnout daňové sazby," prohlásil Janota v rozhovoru pro BBC. Janota: Budvar a ČEZ se do dvou let neprodají Právo, 7. 7. 2003, strana: 14 - Prodej Budvaru a ČEZ se v příštích dvou letech neočekává. Při sestavování návrhů státních rozpočtů na roky 2004 až 2006 nepočítá ministerstvo financí s žádnými příjmy z privatizace. V rozhovoru pro rozhlasovou stanici BBC to uvedl první náměstek ministra financí Eduard Janota. Peníze z prodeje státního majetku však bude potřebovat Státní fond dopravní infrastruktury. V roce 2004 bude fond dopravy potřebovat zhruba 15 až 20 miliard korun, v dalších dvou letech asi deset až 15 miliard. Na to by podle Janoty měly postačit příjmy z privatizace několika menších firem. Celé inkaso získané z privatizace však nebude volně k dispozici. Existuje řada závazků z privatizace, zejména staré ekologické škody, na jejichž úhradu stát potřebuje 70 až 80 miliard korun. "Pokud by na tyto ekologické závazky nebyly prostředky ve Fondu národního majetku, musel by je hradit státní rozpočet," připomněl Janota. Nový zákon o daních z příjmů vezme i přidá Mladá fronta DNES, 10. 7. 2003, strana 1 - Vláda včera dala souhlas k přípravě zcela nového zákona o daních z příjmů, který má zjednodušit systém a daňovým poplatníkům zároveň někde vzít a někde přidat. Pod zatím obecnou tezí o zjednodušení daňových pravidel se skrývá několik zásadních směrů, kudy se budou práce na finální verzi zákona ubírat. Vláda chce, aby se u fyzických osob zjednodušily metody vykazování základu daně či paušalizace zisku pro výpočet daní. Náměstek ministra financí Eduard Janota už před několika dny pro stanici BBC naznačil, že zjednodušení daňového systému může vytvořit další prostor pro snižování sazeb daní z příjmu. V rámci reformy se zatím vláda dohodla snížit firmám během tří let daně z 31 na 24 procent. Prostor pro další pokles daní i pro fyzické osoby však nebude zadarmo. Vláda chce, aby nový zákon odboural různá osvobození od daní a přehodnotil položky, které snižují základ pro výpočet daně. Věcný záměr zákona má být připraven letos na podzim. Podle Evy Novákové z ministerstva financí by měl nový zákon ovlivnit životy firem a lidí od ledna 2006. Je strach o pivovar oprávněný? Reflex, 7. 8. 2003, autor: Pavel Kovář, strana 8: Je strach o pivovar oprávněný? Anebo celá aféra vznikla jen proto, že vrcholí okurková sezóna? Obojí může být pravda. Nutno předeslat, že nejde o P .R., proto není v titulku slovo Budvar, a dodat, že autoru těchto řádek tenhle jihočeský ležák - nic ve zlém - nechutná. Jeho milovníci se teď mohou mračit, ale každý přece máme právo na své chutě. Pro vyváženost textu zkritizujme i produkt firmy Anheuser-Busch (AB): americké pivo Budweiser Beer se podle našince vyznačuje tím, že je "řiďounké a nadmíru obohacené bublinkami, není v něm cítit slad ani chmel, čili nemá chuť, a proto se dá pít jen velmi chlazené". Nyní lze přikročit k podstatnému, k aktuálnímu dění ve sporech mezi zmíněnými pivovary - americkým a jihočeským. Jak známo, začaly již na začátku 20. století, roku 1911 bylo uzavřeno příměří, pak desítky let doutnaly, aby se zásluhou Američanů opět rozhořely v roce 1979 a s ještě větší intenzitou vzplály po roce 1989. O nich bude ještě řeč, ale nyní pojďme k problému nejnovějšímu: Josef Tolar, sládek z Budvaru, bije v médiích na poplach. Podle jeho informací chce Anheuser-Busch českobudějovický pivovar koupit a pak jej zrušit. "Šlo by o paralelu s americkým pivovarem Budweiser Dubois, který také používal ochrannou známku Budweiser a rovněž nepatřil do koncernu AB. Budweiser Dubois vedl s AB známkoprávní spory, vyhrával je jako my, ale časem byl prodán a po dalším prodeji se ocitl v rukách AB. Ten jej pak zavřel, a tím vyřešil známko-právní problémy," tlumočí Tolarovo stanovisko tisková mluvčí Budvaru Denisa Mylbachrová. Jihočeský pivovar vyváží svůj ležák do šedesáti zemí pěti kontinentů a ve více než stovce zemí má zaregistrováno 380 ochranných známek. Třebaže je snad stokrát menší než největší americký pivovar AB, stal se mu konkurencí na trzích a neúnavným rivalem ve sporech. Jihočeši vedou s Američany momentálně na čtyřicet soudních pří a stejný počet správních řízení před patentovými úřady. "Často vyhráváme, ale vyhrané spory brzy nahradí spory nové," dodává tisková mluvčí. Je to nekonečný příběh, s nímž se Budvar již naučil žít. Co tedy způsobilo jeho náhlé obavy? Odpověď zní: eráru docházejí zdroje, stát proto musí prodávat své firmy a mohlo by dojít i na slavný pivovar. Účetní hodnota Budvaru je udávána ve výši tří miliard korun, a to bez ochranné známky. Pokud by se pivovar, jenž je majetkem státu, prodal i se známkou, státní pokladna by mohla získat dvanáct miliard korun. Hlasy z ministerstva financí to připouštějí. "S ministerstvem průmyslu a obchodu a Fondem národního majetku chystáme materiál o prodeji různých podniků se státní účastí, ale jejich seznam není dosud kompletní," řekl před měsícem Českému rozhlasu mluvčí ministerstva Jaroslav Dědič . Na seznamu Budvar byl. Ve stejnou dobu však prohlásil Eduard Janota, náměstek ministra financí a tvůrce základní verze eráru, v rozhovoru pro BBC: "Při sestavování státních rozpočtů pro roky 2004 až 2006 se nepočítá s příjmy z privatizace." Takže privatizace velkých firem, jako jsou Budvar nebo ČEZ, se podle Janoty konat nebude. Avšak téměř současně sdělil ministr průmyslu a obchodu Milan Urban časopisu Týden, že o prodeji pivovaru se jedná. Svůj názor zveřejnilo i ministerstvo zemědělství, zřizovatel Budvaru. Ministr Jaroslav Palas: "Neprodávejme národní stříbro. V Evropě existují státní podniky a jsou ziskové. Pokud však o prodeji rozhodne vláda, podřídím se." Nezmínil ale další variantu: při padne-li z prodeje Budvaru nějaká miliarda jeho resortu, souhlasil by. Americký pivovar AB založili pánové Anheuser a jeho zeť Busch v St. Louisu, kde roku 1876 začali vařit pivo s názvem Budweiser ( = pivo z Budějovic ). V Budějovicích (německy Budweis) však pivo s názvem Budweiser poprvé uvařili zde žijící Němci v roce 1795; bylo to v pivovaru Samson. Čili američtí Němci si značku nevymysleli, ale jednoduše přisvojili. Proč asi? Pivovar Budvar, původně Český akciový pivovar, začal ale vařit budweiser až v roce 1895. Na tom Američané stavějí své tvrzení, že vyráběli pivo této značky o devatenáct let dříve (1876) než Jihočeši (1895). Po listopadu 1989 změnil AB vůči Budějovickým taktiku. Útočil na mnoha frontách: v jihočeské metropoli zřídil středisko St. Louis a věnoval finanční dary zdejším vzdělávacím institucím, navíc jednal s ministerstvem zemědělství o bezúplatném zisku ochranné známky Budvar za závazek, že bude od českých pěstitelů odebírat deset let chmel (avšak sotva pouhých deset procent produkce). Ke cti tehdejšího ministra Luxe je nutné říci, že této pro stát krajně nevýhodné transakci zabránil. Další rafinovanost přišla vzápětí: privatizace přímým prodejem do rukou vedení pivovaru. K té nedošlo po zásahu Romana Češky, předsedy Fondu národního majetku, jenž nedal svolení k tomuto "obrovskému daru". Dnes, po překonání těžkých existenčních starostí, jeví o Budvar zájem jak AB, tak evropské pivovary - Heineken (gigant střední Evropy), Interbrew (vlastník Staropramene) a Scottish Newcastle. Evropské firmy by jistě Budvar nelikvidovaly, mají o něj totiž zájem jako o prémiovou značku piva. "Poslední dobou nás kromě úspěchů v řadě sporů s AB nejvíc potěšilo rozhodnutí Evropské unie chránit zeměpisné označení Budweiser. To bude po vstupu České republiky do EU znamenat pro náš pivovar definitivní právní jistotu," říká mluvčí Budvaru. Tím zřejmě nadobro skončí poslední šance AB o likvidaci soka. Ale pozor: po aféře s TV Nova hrozí Česku arbitráže za desítky miliard, takže oněch třináct miliard za Budvar představuje slušnou záplatu státního rozpočtu. Přičemž lobbisté (proč by nemohli být nastrčeni AB?) by mohli s vidinou osobního zisku situace využít. Proto není divu, že jihočeský pivovar bije v médiích na poplach. "Pro tu kampaň jsme neudělali nic. Novináři sami přicházejí," usmívá se mluvčí Mylbachrová. Zvenčí by jeden řekl, že možná opravdu nastala okurková sezóna nebo je v právě panujících vedrech pivo ideálním novinářským tématem. | |||||||||||||||
| | |
| ||
 Ptejte se našich hostů | ||
| |
| Předcházející rozhovory: | |
| |
 | Karel Čermák |
| Milan Kubek |
| Cyril Svoboda |
| | |
| ||
| Akciové trhy: 01:09 GMT | ||
| FTSE | 6406.80 | -11.00 |
| Dow Jones | 12525.7 | -48.11 |
| Nasdaq | 2467.70 | -9.91 |
| FTSE má zpoždění 15 min, Dow a Nasdaq 20 min | ||
