| |
 | |
| |
| Zprávy | |
| Svět | |
| ČR | |
| Británie | |
| Přehledy tisku | |
| Analýza | |
| Anglicky s BBC | |
| AUDIO | |
| Dobré ráno | |
| |
Zprávy | |
| Svět o páté | |
| Svět o šesté | |
| Interview | |
| |
| SERVIS | |
| Frekvence | |
| Programy | |
| Kontakt | |
| Pomoc | |
| Redakce | |
| LANGUAGES | |
 | |
 | |
 | |
 | |
 | |
 | |||||||||||||||
| úterý 1. července 2003, 08:30 SEČ | |||||||||||||||
| Zdeněk Škromach | |||||||||||||||
| |||||||||||||||
Zdeněk Škromach ostře odmítl návrh na daňovou a sociální reformu, se kterým v neděli seznámil veřejnost stínový ministr financí ODS Vlastimil Tlustý.
Citace rozhovoru v médiích Odboráři nevidí prostor pro ústupky vládě ohledně zavedení šestnáctitřídního systému odměňování státních zaměstnanců. Podle předsedy Českomoravské konfederace odborových svazů Milana Štěcha, musí vláda najít v rozpočtu třináct a půl miliardy korun na zavedení šestnáctitřídního systému. Milan ŠTĚCH, předseda Českomoravské konfederace odborových svazů, senátor (ČSSD) (zvuková ukázka): My nemáme kam ustupovat. Vláda v minulosti chtěla šestnáctitřídní systém, má ho v zákoně. Od 1. 1. příštího roku tento zákon platí a musí k tomu být prostředky. Když tam prostředky nebudou a bude to, co vláda navrhuje, tak dojde u velké části zaměstnanců tohoto sektoru k propadu reálných platů. A to by si vláda měla uvědomit, co to vyvolá. To skutečně bude velice nepříznivá reakce s dlouhými důsledky. A jediná možnost je ty peníze prostě sehnat a profinancovat šestnáctitřídní tarifní systém tak, jak je navržen. Říká v rozhovoru pro BBC předseda Českomoravské konfederace odborových svazů Milan Štěch. Nejen o sociálních důsledcích reformy veřejných financí bude následujících třicet minut. Před námi je půlhodina otázek a odpovědí. Od mikrofonu co nejsrdečněji zdraví Václav Moravec. Hostem ranního vydání Interview BBC je ministr práce a sociálních věcí Zdeněk Škromach. Dobrý den. Dobrý den. Předseda poslaneckého klubu Občanské demokratické strany, stínový ministr financí občanských demokratů Vlastimil Tlustý zveřejnil o víkendu svou představu reformy veřejných financí. Jedním z hlavních prvků je jednotná sociální dávka pro všechny. Přijde ministru práce a sociálních věcí Zdeňku Škromachovi Tlustého návrh v něčem inspirativní? Já myslím, že je to naprostý nesmysl, protože v podstatě to znamená, že sociální dávku by dostávali jak bohatí, tak chudí a ti lidi, kteří pracovat nechtějí, ty by to samozřejmě k práci nemotivovalo. A překvapuje to od takzvaně pravicového politika, kdy naopak většinou je právě otázka testování té situace u nich předpokladem, ale mám pocit, že se posunul víc doleva, že už dneska i KSČM je pravicovější než pan Tlustý. Pokud byste tedy na tom návrhu měl najít něco pozitivního, tak na něm nevidíte nic pozitivního? Myslím si, že je naprosto demotivující a navíc v podstatě rozdává státní prostředky naprosto neřízeně a mnohé lidi by to vedlo v době nemoci, v době problémů, vedlo do chudoby. Navíc by to znamenalo v podstatě snížit dneska průměrné důchody přes sedm tisíc korun. To by znamenalo vlastně dostat i důchody na stejnou úroveň, aby ty efekty finanční, o kterých hovoří, bylo možné zrealizovat. Váš kolega z vlády, ministr financí Bohuslav Sobotka, k návrhu jednotné sociální dávky Vlastimila Tlustého říká: Bohuslav SOBOTKA, ministr financí (ČSSD) (zvuková ukázka): Pokud jde o zavedení takzvaného paušálního sociálního nebo rovného sociálního příspěvku tak, jak to navrhl pan předseda Tlustý, i když si nemyslím, že to myslel vážně, ale kdybychom skutečně tento absurdní návrh propočítali do důsledků, tak abychom zjistili, že nám tento návrh prohloubí deficit státního rozpočtu o částku devadesáti miliard korun ročně. Sociální výdaje v této oblasti jsou v současné době tři sta čtyři miliard, pokud bychom realizovali tento absurdní návrh, tak by každý občan starší osmnácti let inkasoval částku čtyři tisíce korun měsíčně. To by znamenalo celkově roční výdaje tři sta devadesát čtyři miliard korun. To znamená, že by se o devadesát miliard korun zvýšily výdaje v této oblasti. To znamená, že tyto návrhy ODS, které prozatím pronikly na veřejnost, tak prohlubují schodek státního rozpočtu o sto třicet miliard. To znamená, že by ty schodky v příštích letech nebyly dvě stě miliard, ale byly by kolem tři sta třiceti miliard. Slova ministra financí Bohuslava Sobotky. Vy byste je stoprocentně podepsal? Myslím, že to je tak spočítáno. A v podstatě to považuji za nesmysl. Jak jste k tomu dospěli, k těmto číslům, když Vlastimil Tlustý říká, že rozhodně by se žádné náklady nezvyšovaly v souvislosti s tím, že by se zaváděla jednotná rovná sociální dávka? Tak, jestliže řekl, že všichni po osmnáctém roku věku by dostávali pravidelně každý měsíc čtyři tisíce korun, tak se dá spočítat, kolik občanů je v tomto věku a vynásobit. A v podstatě vyjdou ty počty, které uvedl pan ministr financí. Jenom pro úplnost, zavedení plošné sociální dávky by podle Vlastimila Tlustého, jak on tvrdí, nezatížilo státní rozpočet víc, než v současnosti vyplácené sociální dávky. Rovná sociální dávka by podle předběžných propočtů Tlustého se měla pohybovat mezi třemi a půl tisíci až čtyřmi tisíci korun měsíčně. Měla by být vyplácena po celý život a byla by základem pro přežití v době, kdy lidé z nejrůznějších důvodů nemohou pracovat například v nemoci, ve stáří a podobně. Ti, kteří hodnotili už návrh Tlustého, tak přece jenom našli pozitivum, že by se zpřehlednil systém sociálních dávek, pokud by byla jedna sociální dávka. Ani to nevidíte jako pozitivum, možnost zpřehlednění českého sociálního systému? Ten systém zase není tak složitý. Těch dávek ve státní sociální podpoře je devět, z toho jako například příspěvek při narození dítěte nebo při úmrtí, tak to jsou věci, které v podstatě jsou velmi jednoduché. U těch ostatních jednak už v rámci reformy veřejné správy dochází k určitým úpravám a postupně ta oblast bude daleko přehlednější a bude jednodušší v podstatě si spočítat, na co mám, nebo nemám nárok. Ovšem tento návrh znamená něco naprosto jiného. Ten znamená to, že vlastně by mělo dojít k tomu, že do budoucna, a já si myslím, že v tom to čertovo kopýtko, by se řeklo: "Proč to vyplácet všem, nevyplácejme nic, neplaťme žádné daně." A samozřejmě to směřuje zase, tak jako vždycky k tomu, že bohatí budou bohatší a chudí chudší. To je... Podle vás Vlastimil Tlustý tím svým návrhem chce zrušit úplně sociální systém jako celek v budoucnu? Pan poslanec Tlustý je proslulý tím, že prostě lže, jak když tiskne. V podstatě nakonec poslední jeho vystoupení k DPH a některým dalším věcem ve sněmovně, které jsou... Problém je v tom,že lež se snadno řekne, ale hůř se vyvrací. Myslím si, že toto je z této kategorie. Nakonec ODS slibovala kdysi v polovině devadesátých let, v roce 2000, dvacetitisícové platy. Také nenastaly. Čili jsou to věci, které jsou populistické a směřují víceméně k té určité skupině lidí, které možná chtějí oslovit, ale která, myslím si, že to neocení. Říkáte, že je devět dávek sociální pomoci, rozuměl-li jsem vám správně? Ano. Je tedy možné ten systém zpřehlednit, protože někteří ekonomové tvrdí, že ten systém je skutečně málo přehledný a je příliš administrativně náročný? Tak jednak je paradoxní, že to je systém, který byl zaveden ještě za mého předchůdce, kolegy Vodičky. Čili ODS zavedla tento systém. Dneska ho ... To ale neznamená, že nemůže být neprůhledný ten systém, nebo že je složitý? To samozřejmě je jeden z problémů. Proto také v rámci reformy veřejných financí vlastně upravujeme i některé položky, jako je například příspěvek na dojíždění studentů do školy, kde jej rušíme, a zavedeme vlastně školní jízdné, čili zlevněné jízdné tak, aby to sloužilo svému účelu a příspěvek na bydlení bude převeden do sociální pomoci tak, aby vlastně zohledňoval nejenom příjem toho žadatele, ale také jeho skutečnou situaci, výši nájmu, náklady a tak dále. Čili ten systém se dá upravit, ale měl by vždycky sloužit tak, aby prostředky směřovaly k těm, kteří je potřebují, a nikoli ke všem prostě jen tak naplocho, protože si někdo vzpomene. Myslím si, že to je zase jeden z takových úletů Tlustého a považuji to za, myslím, že zbytečné vůbec tomu věnovat takovýto čas. Když ale říkáte, vy jste připustil, že systém sociálních dávek není zas tak přehledný, ale potvrdil byste tezi, že v každém případě s reformou veřejných financí dojde a už začíná docházet ke zjednodušení systému sociálních dávek v České republice? To ano, stejně tak k tomu patří vlastně převedení státní sociální podpory pod úřady práce a postupně, a to si myslím, že by vedlo právě k tomu zpřehlednění, dostat výplatu sociálních dávek a pod jeden úřad, který by vlastně všechny tyto dávky spravoval. Dneska je to na třech místech, a tam vzniká potom určitá nejasnost ve vztazích mezi těmi úřady. Které ..., který jeden úřad by měl do budoucna spravovat sociální dávky? V podstatě by to měl být dneska, když řeknu úřad práce plus sociální dávky, čili něco jako úřad práce a sociálních věcí nebo něco takového. Tak sociální úřad? V podstatě sociální úřad, dalo by se to tak říct. A kdy uvažujete, že by v České republice byly zrušeny ty dva další úřady, které v současnosti se podílejí na vyplácení sociálních dávek a kdy bude jeden sociální úřad jako sloučený úřad? O státní sociální podpoře už je rozhodnuto, je připravena novela zákona. V podstatě by to mělo proběhnout v příštím roce a pokud jde o tu další část, tak vzhledem k tomu vývoji tak, jak bude, tak si myslím, že by to mohlo být do tří, do pěti let. Kolik lidí tím ušetříte? Vlastimil Tlustý, že se vracím opět k jeho návrhu, byť vy říkáte, že to ani nestojí za řeč, Vlastimil Tlustý tvrdí, že by se tím jeho návrhem ušetřilo padesát tisíc úředníků. Můžete říci, kolik v současnosti na těch třech úřadech pracuje lidí a kolik, až se zredukují sociální úřady v České republice na jeden sociální úřad, v němž bude i úřad práce, kolik lidí by na tom úřadu mělo pracovat oproti současným? Tak přesně to nelze říct, protože jednu část vyplácejí města, obce, které k tomu mají pověření, a tam řeknu, to spočítat nelze. Pokud jde o státní sociální podporu, tak je to asi kolem sedmnácti tisíc lidí v České republice a mělo by to samozřejmě znamenat určitou úsporu, teď jsem ..., ne sedmnácti tisíc, asi sedmnácti set, je to několik set lidí, kteří v podstatě se tím zabývají. Dneska to převzala města, obce, čili je to otázka identifikace těch počtů, ale neměl by to být zase takový problém. V žádném případě by nedošlo k úspoře padesáti tisíc lidí, to prostě je nesmyslné, protože, i kdyby ... K jaké úspoře, řádově, tří tisíc lidí, pěti tisíc, do pěti tisíc úředníků? Já bych to neříkal v číslech, je to v procentech tak, jak se vláda dohodla, to znamená, během tří let bychom měli snížit státní úředníky o šest procent. Viceguvernér České národní banky Luděk Niedermayer před čtrnácti dny v rozhovoru pro BBC v souvislosti s vládním návrhem reformy veřejných financí uvedl: Luděk NIEDERMAYER, viceguvernér České národní banky (zvuková ukázka): Řekl bych, že špatná zpráva je, že opravdu číselně ta reforma příliš ambiciózní není. Já mám pocit, že loňský schodek se pohyboval někde kolem čtyř procent. Jestli ta reforma, vůči které jsou tady velké protesty, má velké náklady, protáhnout ty zákony parlamentem, schválit to, jejím cílem je opět čtyřprocentní schodek, tak to není opravdu žádná razantní reforma. A zároveň, já mám pocit, vidíme to všude v Evropě, evropským ekonomikám se nedaří, ten sociální model toho velkého sociálního státu se dostává podle mého názoru do velmi závažné krize. Domnívám se tedy, že v oblasti fiskální politiky nejde jenom o to ..., o tu elementární věc neutrácet víc, než kolik vyberu, ale zároveň stát musí ty ekonomiky odbrzdit, musí vytvořit podmínky proto, aby vznikala pracovní místa. Tolik viceguvernér České národní banky Luděk Niedermayer. Na otázku, zda model sociálního státu je tedy brzdou většího růstu ekonomik v západní Evropě i v České republice, Niedermayer odpověděl následovně: Luděk NIEDERMAYER, viceguvernér České národní banky (zvuková ukázka): Ano, ukazuje se, že vysoké zdanění je velkým problémem a omezují se investice, nevytvářejí se nová pracovní místa, a ten stát ty peníze, které přerozděluje, on je nepřerozděluje příliš ve směru, aby ty ekonomiky rostly. Čili domnívám se, že když němečtí odboráři si stěžují na to, že se někdo snaží demontovat sociální stát, tak je to ta jediná cesta, která zlepší výkon evropských ekonomik. Viceguvernér České národní banky Luděk Niedermayer v rozhovoru pro BBC. Není hlavní problém toho vládního návrhu reformy veřejných financí, jak naznačuje Luděk Niedermayer, že nepomůže více nastartovat ekonomiku, protože zkrátka sociální stát je brzdou ekonomického růstu? Já myslím, že to je velmi špatné tvrzení, protože celá Evropská unie stojí právě na principu sociálního státu a když ... Ale růst ekonomik v zemích eurozóny je právě tak nízký. No, samozřejmě, ale tady je potřeba porovnávat skutečně jaksi ty sociální výhody, které mají v jednotlivých evropských zemích a které jsou v Česku. U nás, jenom pro porovnání, v Německu dneska zkracují podporu v nezaměstnanosti ze tří let na jeden rok nebo na jeden a půl roku podle toho postavení toho žadatele, a u nás ... To znamená, že Česko není zdaleka tak sociálním státem jako země eurozóny, tím chcete říct? No, zdaleka ne, protože ve výši dávek a v rozsahu těch nároků tak zdaleka nedosahujeme toho, co je obvyklé v zemích Evropské unie, čili zatímco oni po pádu železné opony v podstatě nastoupili trend určitého snižování, protože předtím to byla, řekněme, určitá prevence proti komunismu, zřejmě tak to bylo možné i vnímat, ale na druhé straně dneska je ten trend omezovat, ale i potom omezení je to výrazně vyšší tyto nároky, než v současné době v České republice. Náš sociální systém je velmi chudý. Na druhé straně ale umožňuje v podstatě určité úniky, zneužívání a tady je potřeba ho zracionalizovat tak, aby sloužil skutečně pro ty potřebné. Když český sociální systém označujete slovem chudý, uvažujete o tom, nebo měl by být v budoucnu daleko bohatší a také tak štědrý jako sociální systémy například v Německu, v Rakousku a v dalších zemích eurozóny? Měl by se těmto systémům přibližovat, zatímco oni určitým způsobem zřejmě budou na sestupné křivce, tak vyrovnání těch podmínek mezi tou bohatší Evropou a přistupujícími zeměmi by mělo pokračovat, a ten bod styků nebo zvratů, nebo kdy se toho dosáhne, vidím v horizontu samozřejmě možná deseti, dvaceti let, to dříve nenastane, ale to samozřejmě souvisí taky s výkonností ekonomiky, protože nejenom, když to řeknu v sociálních dávkách nebo v určitých sociálních výhodách, ale v první řadě v rozvoji ekonomiky a v hospodářském rozvoji, kdy musíme dohnat tyto země. Co proto vláda udělala? Teď hovořte, prosím pěkně, jako člen koaliční vlády, protože jste ekonomy i novináři, částí novinářů kritizováni za to, že zkrátka nejsou v oné reformě veřejných financí prorůstová opatření. Jan Švejnar, bývalý ředitel Národohospodářského ústavu a šéf Davidsonova institutu tvrdí, že česká ekonomika má, její potenciál je až na sedmiprocentní meziroční růst. A co vláda udělala proto, aby růst nebyl jedna, dvě procenta, ale byl daleko větší? Tak tady je potřeba říct, že takové to obecné hodnocení, že by bylo potřeba prorůstového opatření, to je sice bezva, na druhé straně, když potom hovoříme o konkrétních krocích, které by k tomu měly následovat, tak je to složité, ale já myslím, že jedno z takových prorůstových opatření například je snížení daně právnických osob, kde dneska vedeme, a tam je zajímavé, že se shodli zaměstnavatelé i odbory na tom, že by se neměly snižovat odpočitatelné položky. A na druhé straně ale chceme přehodnotit alespoň ty položky, které jdou, bych řekl, do osobní spotřeby například manažerů, majitelů a podobně, ale aby to, co se ušetří na daních, tak, aby tyto firmy investovaly do svého vlastního rozvoje. Samozřejmě investice do infrastruktury, investice přes fond dopravy, přes fond bydlení, tam nedochází k žádnému útlumu. Naopak prostředky v těchto fondech budou. To je výhoda toho, že jsou to mimorozpočtové fondy. A určitě i další kroky, které by měly vést vlastně k tomu, abychom si otevřeli prostor k financím z evropských fondů, to znamená, spolufinancování, na to také prostředky v rozpočtu budou. Proto také na druhé straně musíme ušetřit určité neefektivní výdaje, které stát má, a to je vlastně i ten záměr reformy. Neříkám, že to je úplně ideální a že to je vyloženě prorůstové, tam si myslím, že ještě jsou rezervy hlavně na té příjmové stránce a myslím si, že i na té stránce, která by měla podporovat ... Můžete říci ty rezervy, velmi stručně je pojmenovat, kde by se do budoucna dalo ještě provést změny? Já myslím, že tam jednak, pokud jde o prorůstové opatření, tak to by měla být určitým způsobem podpora vlastně různých firem ve způsobu podnikání a možná i určitým způsobem regionálně podpořit obzvlášť malé, střední podnikání, protože tam si myslím, že jsou určité rezervy. Pokud jde o tu otázku výdajovou, tak tam si myslím, že je možné ještě hledat v oblasti daní tak, aby byly, řekněme, motivující k určitým záměrům, které vláda má, to znamená, v regionech, kde je vysoká nezaměstnanost a ... To znamená, udělat daňové úlevy pro ty regiony, kde je vysoká nezaměstnanost jako sever Moravy, severní Čechy, jižní Morava? Jižní Morava a podobně. Ano, určitě. Nejenom daňové, ale i další tak, aby v podstatě se vyplatilo v těchto regionech podnikat. Kdyby k tomu mohlo dojít, že někdo na vládě, například Zdeněk Škromach, navrhne jisté výhody pro ty nejhůře nezaměstnaností postižené regiony? Ty věci už v podstatě běží, protože určité programy existují, ale pravda je, že některé parametry teď průběžně se upravují tak, aby bylo možné například zohlednit i některé mikroregiony, nejenom třeba okresy, celé kraje a podobně tady v tomto zvýhodnění. Takže ..., a jinak já osobně nevidím příliš perspektivní například firmy, kde zaměstnávají lidi jenom na manuální práci, ale rozvoj by měl být právě v té ..., v těch technologiích, které jsou na vysoké úrovni, a kde také zaměstnají naše kvalifikované lidi, protože, myslím si, že zahraniční firmy postupně zjišťují, že naši inženýři, právníci a prostě vysokoškoláci jsou na vysoké úrovni a že v podstatě za dobrou cenu tady získávají velice dobrou práci. Další téma zákony v sociální oblasti související s reformou veřejných financí. Vy jste v pondělí předkládal vládě a vláda také schválila balík hned několika sociálních zákonů, které souvisejí s reformou veřejných financí. Snad nejdůležitějším zákonem, který bude zajímat všechny posluchače, je zákon o penzích, tedy zákon, který prodlouží odchod do důchodu na šedesát tři let a také předčasné penze budou trvale nižší. Zažil jste na vládě hodně velké boje o zákony vaše sociální a například o zákon penzijní? Tak na vládě už nějaké velké boje nebyly, protože v podstatě vše bylo vybojováno při několikerých zasedáních v Kolodějích, kde byly dohodnuty parametry reformy a na základě toho byly připraveny i návrhy zákonů. Jenom, pokud jde o ten věk odchodu do důchodu, chci znovu zdůraznit, že v tomto volebním období pokračuje normálně tak, jak bylo dohodnuto, dva měsíce pro muže, pro ženy čtyři měsíce ročně a teprve po roce 2007 se bude pokračovat vlastně ve zvyšování do roku 2013, kdyby muži a bezdětné ženy měly dosáhnout jednotného věku třiašedesáti let. V té době doufám, že bude i jiná situace v zaměstnanosti, takže ta možnost tady bude. A jinak samozřejmě zůstává možnost předčasného odchodu do důchodu tři roky před důchodem. S tím ale, že trvale penze budou samozřejmě, že ty předčasné penze budou nižší? Ale to si myslím, že je spravedlivý princip, protože ten, kdo odejde dříve, tak vyčerpá z toho systému srovnatelnou částku jako ten, který odejde v řádném termínu do důchodu. Čili má možnost odejít, když zjistí, že prostě už třeba práci nesežene, nebo že to je pro něj výhodnější. A na druhé straně určitým způsobem ten prvek vyrovnání byl nespravedlivý vůči těm, kteří odešli do důchodu až v tom důchodovém věku. Pane ministře, v důvodové zprávě toho vašeho zákona se píše, že hlavním cílem těch změn je zmírnit deficit důchodového pojištění, který činí v posledních pěti letech zhruba šestnáct miliard korun ročně. Kdyby se celý penzijní systém mohl dostat z toho deficitu šestnácti miliard ročně? Pokud se provedou všechny změny, které jsou navrženy včetně převodu pojistného z příspěvku na politiku zaměstnanosti do sociálního pojištění, tak v podstatě už od příštího roku. Počítáte s tím, že od příštího roku by penzijní systém nebyl deficitní? Pokud projdou všechny, a já věřím, že projdou ty změny, tak nebude deficitní. Naopak by mohl vznikat určitý přebytek, který by bylo možné, z něho vytvářet rezervní fond pro právě připravovanou reformu důchodového systému. Jak velký přebytek by to mohl být, když hovoříte o přebytku? Pokud by se splnily všechny předpoklady na příjmové straně a na výdajové, tak předpokládáme, že by to mohlo postupně ročně být kolem dvou až čtyř miliard korun. Hovoříte o tom, že ty peníze, onen přebytek dvou až čtyř miliard korun by mohl jít na rozjezd nového důchodového systému. S tím rozjezdem počítáte kdy? V podstatě, pokud prosadíme politickou shodu do konce letošního roku, a já věřím, že ano, a širší, než jenom koaliční, protože je důležité, aby reforma důchodového systému, která je na dvacet, třicet let, v podstatě měla podporu všech, nebo dá se říct téměř všech politických stran v parlamentu, tak aby vlastně, ať už to bude jakákoliv vláda, občané měli jistotu, za jakých podmínek do důchodu půjdou. Je reálné, že tu podporu získáte? Já věřím tomu, že ano, protože ... Už jste vyjednával například s KSČM či ODS? Vyjednáváme i s KSČM i s ODS o podmínkách samozřejmě představy. Ale vycházíme vlastně už ze závěrů, které byly v minulém volebním období v rámci komise pro důchodovou reformu, kde všechny politické strany vlastně sdělily svou představu. Ten návrh, který připravujeme, vlastně by měl zohledňovat tyto pohledy. Samozřejmě ne všechny. Je to jakýsi kompromis, ale kompromisy musíme dělat asi všichni. Když hovoříte o tom, že ty tři až čtyři miliardy korun jako budoucí přebytek v systému penzijním by bylo možné dát na rozjezd nové penzijní reformy. Je to zajímavé, před týdnem zde Vladimír Špidla, když jsem se ho ptal na to, o jak velké částce uvažuje vláda na rozjezd penzijního systému, tak řekl, že vlastně o žádné, protože na rozdíl od Slovenska, které v první fázi dalo z výnosu privatizace šedesát miliard slovenských korun na rozjezd penzijního systému, tak Vladimír Špidla říká, že není možné srovnávat Českou republiku a Slovensko kvůli tomu, že Slovensko najíždí na úplně jiný nový penzijní systém, než na jaký najede Česká republika, protože se nadále počítá s tím průběžným systémem financování penzí. Znamená to, že budete potřebovat nějaké peníze na rozjezd nového penzijního systému? To je trošku širší záležitost, protože i v rámci dneska lisabonského procesu v Evropské unii, tak postupně se dochází k doporučení, které by mělo znamenat, že státy by měly vytvářet rezervní fondy pro, řekněme, přechodná období, kdyby mohly nastat problémy v důchodovém systému. A když to řeknu na naše podmínky, tak do dvaceti let bychom měli mít tento rezervní fond přibližně ve výši dvě stě miliard korun. To znamená, že ... Těch dvě stě miliard byste získal právě z těch přebytků, nebo uvažujete i o tom, že by z výnosů privatizace šly nějaké peníze do rezervního fondu? Ty přebytky budou víceméně minoritní, ten základ by měl být ještě z nějaké větší privatizace něčeho velkého, například, když to řeknu, kdyby se privatizoval ČEZ, zřejmě by tyto prostředky měly jít do důchodového systému, protože tady je velký dluh z minulosti, kdy se privatizoval majetek v hodnotě stovek miliard korun, a do důchodového systému jako rezervní fond nebyla vložena ani koruna z toho. S jak velkou částkou počítá Zdeněk Škromach do rezervního fondu z příjmu privatizace? Můžete říci nějakou částku? Těžko odhadnout. Samozřejmě čím vyšší, tím lepší. Tomu rozumím této odpovědi, nicméně hovořil jste o dvě stě miliardách, přebytky z příštích let považujete za minoritní část, a kolik považujete z privatizace? Sto tak padesát miliard? Ten rámec je daný těmi dvě stě miliardami, čili to je věc, která by asi měla za těch dvacet let být. Otázka je, jak se ... Tak, počítám-li dobře, tak, ať to z vás dostanu to číslo, čtyři miliardy optimistický přebytek z penzijního systému od příštího roku, v dalších dvaceti letech to je zhruba, počítám-li správně, osmdesát miliard maximálně, to znamená, sto dvacet miliard z privatizace? Tak ono se to dá tak nějak asi počítat, i když pravda je, že je potřeba počítat také určité zhodnocení těch prostředků za tu dobu, takže ... Sto padesát? Když si beru všechno, co se ještě dá v Česku zprivatizovat, tak si myslím, že to je docela omezené. Já říkám znova, že tady je škoda, že tedy z minulosti tady nebyly spíše plusy, než minusy, které ..., my jsme vlastně první vládou, která nemá žádné mimořádné příjmy do státního rozpočtu a v podstatě jsme první vládou, která platí za všechny ty předchozí. Tedy, jaká je ta částka? Sto padesát miliard? Cílová částka by měla být dvě stě miliard a samozřejmě je otázka, jak bude naplňována a jaké budou možnosti. Tam samozřejmě může přispět také ekonomický rozvoj. Jestliže poroste hrubý domácí produkt sedm, osm procent, tak samozřejmě budou přebytky výrazně vyšší. Tu částku z privatizace z vás nedostanu. Zásadním kamenem sporu mezi vládou a odbory je i zavedení šestnáctitřídního systému odměňování státních zaměstnanců. Předseda Českomoravské konfederace odborových svazů Milan Štěch trvá na tom, že v celé věci musí ustoupit vláda a najít v rozpočtu víc než třináct a půl miliardy korun. Milan ŠTĚCH, předseda Českomoravské konfederace odborových svazů, senátor (ČSSD) (zvuková ukázka): My nemáme, kam ustupovat. Vláda v minulosti chtěla šestnáctitřídní systém, má ho v zákoně, od 1. 1. příštího roku tento zákon platí a musí k tomu být prostředky. Když tam prostředky nebudou a bude to, co vláda navrhuje, tak dojde u velké části zaměstnanců tohoto sektoru k propadu reálných platů. A to by si vláda měla uvědomit, co to vyvolá. To skutečně bude velice nepříznivá reakce s dlouhými důsledky a jediná možnost je ty peníze prostě sehnat a profinancovat šestnáctitřídní tarifní systém tak, jak je navržen. Předseda Českomoravské konfederace odborových svazů Milan Štěch v pátečním rozhovoru pro BBC. Můžete v rozpočtu na příští rok nalézt ještě třináct a půl miliardy, ano, nebo ne? My jsme dali několik nabídek a mimo jiné také i plné profinancování tohoto systému s tím, že ovšem by se zřekli zaměstnanci třináctého, čtrnácté platu, který se vyplácí ve výši padesáti procent. Pro příští rok by bylo možné zavést ten systém celkem bez problémů, stejně tak návrh, který směřoval k tomu, že v podstatě nárůsty předpokládané podle inflace na další tři roky by se zohlednily už v letošním roce, což si myslím, že je velmi výhodný návrh, tak by v podstatě znamenal, že by bylo možné jej profinancovat. To, co chci zdůraznit, že ten systém, ať bude zaveden s jakýmikoliv prostředky, byť s plnými, tak už ve své podstatě znamená, že šedesát procent přibližně zaměstnanců v této sféře zůstane na svém prakticky, nebo minimálně budou zvýšeny platy a čtyřicet procent půjdou výrazně nahoru, to znamená, o patnáct až třicet procent. Čili ten rozdíl je nula až pět tisíc pět set přibližně. Je podle vás reálné zavést šestnáctitřídní systém, když se do něj nedá ani koruna? Když se do něj nedá ani koruna, tak samozřejmě zavést nejde, ale my taky s takovým návrhem jsme nepřišli. My dáváme do toho systému pět miliard navíc a hledáme způsob, jak ten systém zavést tak, aby byl spravedlivý. S pěti miliardami zavést lze? Ale ..., ano, za určitých podmínek je možné jej zavést, a ten způsob navrhneme. Otázka samozřejmě je v tom, že ne všechny odborové svazy se shodují na tom, že ten šestnáctitřídní systém je pro ně výhodný, protože samozřejmě v rámci dvanáctitřídního systému jsou zvýhodněny ty, řekněme, pomocné obslužné profese, naopak šestnáctitřídní systém výrazným způsobem zvýhodňuje například takové profese, jako jsou kantoři, lékaři a podobně. S podivem je, že například na internetových stránkách odborového svazu školství jsou tabulky, které v podstatě nebyly nikdy publikovány, které jsme oficiálně nikdy odborům nepředali, které ukazují, že tam vznikají velké propady a naopak tam nejsou vůbec zveřejněny tabulky poslední, které byly jako poslední návrh, kde prakticky dochází k tomu, že všichni dostávají přidáno. Je, pane ministře, ještě reálné, že byste se vrátili k původnímu dvanáctitřídnímu systému, když kolem šestnáctitřídního se nedohodnete s odbory? No, to samozřejmě je stále ve hře, protože dvanáctitřídní systém zaručuje to, že v podstatě i s těmi pěti miliardami dostanou přidáno všichni. A když odbory budou zlobit, tak vláda udělá to, že se vrátí k dvanáctitřídnímu? Já neříkám, že když odbory budou zlobit. Jejich právem ..., povinností anebo právem je v podstatě hájit samozřejmě zájmy zaměstnanců, ale také je potřeba si uvědomit, že každá ..., každou tu miliardu navíc zaplatí každý z daňových poplatníků, čili ty peníze do toho systému musí někdo dát. A jenom pro zajímavost, výdaje ze státního rozpočtu ve výši asi sto čtyřiceti pěti miliard korun jdou vlastně na platy ve státní sféře. Zkrátka, když nebudou chtít odbory šestnáctitřídní, bude dvanácti? To rozhodne vláda, ty dvě možnosti jsou ve hře. Zdeněk Škromach, ministr práce a sociálních věcí, host ranního vydání Interview BBC. Děkuji za váš čas. Někdy příště na shledanou. Na shledanou. Takové bylo Interview BBC. Od mikrofonu se loučí Václav Moravec. Transkripci Interview BBC pořizuje společnost NEWTON I.T. a neprochází jazykovou úpravou BBC. Citace rozhovoru v médiích | |||||||||||||||
| | |
| ||
 Ptejte se našich hostů | ||
| |
| Předcházející rozhovory: | |
| |
 | Karel Čermák |
| Milan Kubek |
| Cyril Svoboda |
| | |
| ||
| Akciové trhy: 01:24 GMT | ||
| FTSE | 6406.80 | -11.00 |
| Dow Jones | 12525.7 | -48.11 |
| Nasdaq | 2467.70 | -9.91 |
| FTSE má zpoždění 15 min, Dow a Nasdaq 20 min | ||
